Atos 23

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Wa ké teèn, Pɔ̂l ke dilí njií lom bɔ̀ túé-ju bɔ̀ njolo, ye bɔ́ a: «Bɔ̀ nùàr mò, bèh mé lé naâ-naà, mè njèh dɔɔ́ŋ ká lè mò bɔɔ́ gi né njolò Càŋ mé húɔ́m-temé mene; wa hên né den ka cí ye.»
1 Paulo olhou fixamente para o conselho dos líderes do povo e disse: “Irmãos, tenho vivido diante de Deus com a consciência limpa”.
2 Te Ananíà *ŋgàŋ sèmè dé koô yeé nde ŋgweé njií ménâ, ye bɔ̀ɔ́ mé den né yí kwarè Pɔ̂l a, bɔ́ fágá yí Pɔ̂l be sònò.
2 No mesmo instante, o sumo sacerdote Ananias ordenou aos que estavam perto de Paulo que lhe dessem um tapa na boca.
3 Pɔ̂l ye bú a: «Wò nùà sòn fà, Càŋ lobo seér nde né wò! Wò te kɔgɔ den nyegé né, ye te nyí tena ju mò faá *sóú tueé nê nɔ, kàmbér wò sóú kwa seér cu nde né lòù, wanɔɔ́ŋ keí bɔɔ́ mé wò ye bɔ̀ nùàr a, lòbò mè lobò wa?»
3 Então Paulo lhe disse: “Deus o ferirá, seu grande hipócrita! Que espécie de juiz é o senhor, desrespeitando a lei ao mandar me agredir dessa forma?”.
4 Bɔ̀ɔ́ mé naá giì kwarè dɔɔ́ŋ su gi sòn, ye bú a: «Wò hên seí né ŋgàŋ sèmè dé koô!»
4 Os que estavam perto de Paulo lhe disseram: “Você ousa insultar o sumo sacerdote de Deus?”.
5 Pɔ̂l ye bɔ́ a: «Mè kɔ́ ná ŋgwêh ye, né ŋgàŋ sèmè dé koô, wanɔɔ́ŋ né te mvù Càŋe nyagá den ye: Té veên felè nùà dueè túé njí.»
5 “Irmãos, não sabia que ele era o sumo sacerdote”, respondeu Paulo. “Pois as Escrituras dizem: ‘Não fale mal de suas autoridades’.”
6 Sâ Pɔ̂l naá giì kɔɔ́ ye bɔ̀ téná-juù bɔ̀ kèb déì né bɔ̀ *Sadusiên, kèb déì bɔ̀ *Farisiên ndɔ. Yeé baá ménâ, à lɔgɔ́ njií ké ter ye bɔ́ a: «Bɔ̀ nùàr mò, mè né Farisiên, ŋunà Farisiên. Mè né ndèm kwaá, ye bɔ̀ komó nde cu né lè cio komo yuo. Mè ju hên yila kuú né dé cî.»
6 Sabendo Paulo que alguns membros do conselho dos líderes do povo eram saduceus e outros fariseus, gritou: “Irmãos, sou fariseu, como eram meus antepassados! E estou sendo julgado por causa de minha esperança na ressurreição dos mortos!”.
7 Pɔ̂l yeé nde tueé sɔm faá bèh mân, tɔgɔ kɔ die lètenè bɔ̀ Farisiên bɔ́ bɔ̀ Sadusiên, bɔ́ ker fà.
7 Quando Paulo disse isso, o conselho se dividiu, fariseus contra saduceus,
8 Lòù sam, bɔ̀ Sadusiên ye bɔ̀ komó lè cio kòmò yùò ndé cú, wa cìlì Càŋ teèn sam, càŋ déì teèn sam ndɔ ma. Sâ dé bɔ̀ Farisiên dɔɔ́ŋ, bɔ́ né gi temé teèn kwaá njií.
8 pois os saduceus afirmam não haver ressurreição, nem anjos, nem espíritos, mas os fariseus creem em todas essas coisas.
9 Yeé baá ménâ, bèmè ŋaáŋ seér cu lòù. Bɔ̀ *njí-sóù déì mé né jomo bɔ̀ Farisiên doô, wuo ter, ye: «Ndɔ́g, béh njèh veên déì beè nùà hên kwà ŋgwéh. Sâ merré déì càŋ déì naâ bú njeré déì tueé, mɔ sam né cìlì Càŋ.»
9 Houve grande alvoroço. Alguns dos mestres da lei que eram fariseus se levantaram e começaram a discutir energicamente. “Não vemos nada de errado com este homem!”, gritavam. “Talvez um espírito ou um anjo tenha falado a ele!”
10 Yeé baá ménâ, tɔgɔ bɔgɔ́ ŋeí cu baá-re faá we nɔ. Kwaá-taâb veéh lom aá ye bɔ́ nde né Pɔ̂l sie ŋaré. À yilá njií baá-re bɔ̀ sɔ́jì seèn, te bɔ́ nde Pɔ̂l beè bɔ̀ nùàr ŋgaá weh, bɔ́ nde bú ké te mbàn bɔɔ̀n yií njií.
10 A discussão ficou cada vez mais violenta, e o comandante teve medo de que Paulo fosse feito em pedaços. Assim, ordenou que os soldados o retirassem à força e o levassem de volta à fortaleza.
11 Cíbíteèn sâ, Fehtoò beèh ŋené yuo kelà toò Pɔ̂l, ye bú a: «Môn, fágá feh! Wò sòn mò ká Jerusalem tueé sɔm aá kèn, kɔ wò nde cu sòn mò ké Rɔ̂m mân tueé ndɔ.»
11 Naquela noite, o Senhor apareceu a Paulo e disse: “Tenha ânimo, Paulo! Assim como você testemunhou a meu respeito aqui em Jerusalém, deve fazê-lo também em Roma”.
12 Cieé yeé ŋaga baá, bɔ̀ Jûf déì nyɔgɔ sòn, bɔ́ jege ye, bɔ́ njeré déì sònò nágá ndé ŋgwéh, kɔ bɔ́ wula sɔm aá bú, sâ ye.
12 Na manhã seguinte, alguns judeus se juntaram para conspirar, jurando solenemente que não comeriam nem beberiam antes de matar Paulo.
13 Bɔ̀ sâ bɔ̀ lé naâ yulà nèà yɔgɔ́ keéh.
13 A conspiração envolveu mais de quarenta homens.
14 Yeé baá ménâ, bɔ́ nde kwa bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô bɔ́ bɔ̀ kokoô bɔ̀ déì, bɔ́ ye bɔ́ a: «Kènê béh jege baá, ye béh nde né yáb felè Pɔ̂l jolo. Kɔ béh wula sɔm aá bú, sâ ye.
14 Foram aos principais sacerdotes e aos líderes do povo e lhes disseram: “Juramos solenemente, sob pena de castigo divino, que não comeremos nem beberemos antes de matar Paulo.
15 Mɔ né mân, bí bɔ̀ *mbàgà juù bɔ̀ ndé júée kwaá-taâb a, sɔ̀m kêh bí Pɔ̂l, faá bí nde cu née ju seèn taáŋ ye. Béh nde né beré déì njebá tená, béh wula lɔ bú, sâ à née ké te mbàgà juù wá ŋgwéeh ye.»
15 Agora peçam, vocês e o conselho dos líderes do povo, que o comandante traga Paulo de volta ao conselho. Finjam que os senhores desejam examinar o caso com mais detalhes. Nós o mataremos no caminho”.
16 Kàmbér ŋunà tie Pɔ̂l déì né ŋgweé, à nde ké te mbàn bɔ̀ sɔ́jì, à tueé kwaá Pɔ̂l toò ndɔ.
16 Contudo, o sobrinho de Paulo, filho de sua irmã, soube do plano deles e foi à fortaleza contar a seu tio.
17 Pɔ̂l yilá njiî nùà koô bɔ̀ sɔ́jì déì, ye bú a: «Wèh njí mbò ndà hên ké yoòr kwaá-taâb, à nde né bú njeré déì tueé.»
17 Então Paulo mandou chamar um dos oficiais romanos e disse: “Leve este rapaz ao comandante. Ele tem algo importante para lhe contar”.
18 Nùà koô doô weh njií huaán sâ ké yoòr kwaá-taâb ndɔ. Wa ké teèn, ye bú a: «Pɔ̂l nùà gwà cibì ye mè a, njí lɔ̂ huaán ndà hên ká yoòr yeè, à nde né wò njeré déì tueé sé wa.»
18 O oficial o levou ao comandante e explicou: “O preso Paulo me chamou e pediu que eu trouxesse ao senhor este rapaz, pois ele tem algo a lhe contar”.
19 Kwaá-taâb sie weh mbò ndà doô be ndɔ, bɔ́ bú nde ké bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ, ye bú a: «Wò ye naàn wa?»
19 O comandante tomou o rapaz pela mão e o levou à parte. “O que você quer me dizer?”, perguntou.
20 Ye kwaá-taâb a: «Bɔ̀ Jûf wɔŋ kwaá gi aá kèn, ye bɔ́ nde né wò tueé ye wò a, kwéh, wèh ndé cû mé Pɔ̂l ké bèh juù, bɔ́ nde cu né ju seèn taáŋ nyegé ma.
20 O sobrinho de Paulo respondeu: “Alguns judeus pedirão que o senhor apresente Paulo diante da reunião do conselho amanhã, fingindo que desejam obter mais informações.
21 Mè tueé wò, ndɔ́g té lòm gwàn. Bɔ́ né njèh yulà nèà yɔgɔ́ keéh, bɔ́ wɔŋ kwaá gi aá kèn, ye bɔ́ nde né beré déì leér den, te bɔ́ mɔm bú. Bɔ́ jege kwaá gi aá, ye bɔ́ nde né yáb felè seèn jolo, bɔ́ njeré déì sònò nágá kéh ndé ŋgwéh, kɔ bɔ́ wula sɔm aá bú, sâ ye. Bɔ́ kènê tab den né mân, bɔ́ kela lom aá te wò komo njií bɔ́ sòn.»
21 Não acredite neles. Há mais de quarenta homens emboscados para matar Paulo. Juraram solenemente, sob pena de castigo divino, que não comeriam nem beberiam antes de matá-lo. Estão de prontidão, apenas esperando sua permissão”.
22 Kwaá-taâb yeé ŋgweé gi aá mân, à luɔm mbò ndà doô, ye bú a: «Té nuaré déì mân túé nyì wâ? Sâ ndé bá-re.»
22 O comandante despediu o rapaz e o advertiu: “Não deixe ninguém saber que você me contou isso”.
23 Yeé baá ménâ, kwaá-taâb yilá njiî bɔ̀ sɔ́jì dé kokoô fà, ye bɔ́ a: «Bí bílí bɔ̀ sɔ́jì yuií fà, bɔ̀ ŋá-nyam bɔ̀ yulà téhbeh mé bɔ̀ gwaga bɔ̀ yuií fà ndɔ, bí nyegé kwaá gò. Liyilì mé lou lɔ̀ŋ tárènèà bí nde né Sesarê ndeé.
23 Então o comandante chamou dois de seus oficiais e ordenou: “Preparem duzentos soldados para partir a Cesareia hoje às nove da noite. Levem também duzentos lanceiros e setenta soldados a cavalo.
24 Bí kàgà kwá gí bɔ̀ nyam mé Pɔ̂l nde né teèn ŋaá, te bí lɔgɔ weh bú lɔ̂ŋ, bí njií lɔ ké beè ŋgɔ́mnà Felísì.»
24 Providenciem um cavalo para Paulo e levem-no em segurança ao governador Félix”.
25 À nyagá kwaá tebé teèn ndɔ, ye:
25 Em seguida, escreveu a seguinte carta ao governador:
26 «Né mè Klôdè Lisiâs nyagá njií né nùà koô seèn ŋgɔ́mnà Felísì mvù hên kɔɔ́, ye bú a:
26 “De Cláudio Lísias ao excelentíssimo governador Félix. Saudações.
27 bɔ̀ Jûf lé naâ nùà hên beè ceéhr keéh, le man bɔ́ wula yili bú. Mè yeé ŋgweé aá ménâ, mè dula nde teèn mé bɔ̀ sɔ́jì beè, mè nde bú ŋgaá weh. Sâ mè naâ ŋgweé ye, né bɔ̀ huaán Rɔ̂m.
27 “Este homem foi capturado por alguns judeus que estavam prestes a matá-lo quando cheguei com meus soldados. Ao ser informado de que ele era cidadão romano, transferi-o para um lugar seguro.
28 Yeé baá ménâ, mè yilá bilí *mbàgà juù bɔ̀ Jûf ndɔ, te mè kɔ kwɔ̀m mé bɔ́ né bú teèn bunó.
28 Então levei-o diante do conselho supremo dos judeus para investigar o motivo das acusações.
29 Mè ke njií dɔ̀gɔ̀tì juù hèllè né lom felè *sóú bɔɔ̀n. Gèh dé sâ seèn dé cioò mé dé gwà cibì sam bèh.
29 Não demorei a descobrir que ele era acusado de algo relacionado à lei religiosa, sem dúvida nada que justificasse a pena de morte ou mesmo a prisão.
30 Á, nùàr lé naâ waâ, ye mè a: bɔ̀ Jûf wɔŋ kwaá gi aá nɔ. Mè yeé ŋgweé aá ménâ, mè bɔɔ́ lom wúwágá, ye kɔ mè bú haá njií mé wò. Jomo sâ, mè tueé njií mé bɔ̀ Jûf ndɔ, mè ye bɔ́ a: bɔ́ ndé sí sèr bú ké toò yeè.»
30 Fui informado, porém, de uma conspiração para matá-lo e enviei-o de imediato ao senhor. Também informei aos acusadores que devem apresentar suas denúncias diante do senhor”.
31 Jomo sâ bɔ̀ sɔ́jì bɔɔ́ faá bɔ́ ŋgweé naâ nɔ: bɔ́ weh Pɔ̂l cíbíteèn sâ, bɔ́ njií lɔ bú tɔ́g ké Àntìpàtrîs.
31 Naquela noite, os soldados cumpriram as ordens que haviam recebido e levaram Paulo até Antipátride.
32 Cieé ŋaga bɔ̀ sɔ́jì mé lé gɔɔ́ naâ mé gule cu cuù dé bɔɔ̀n ká te mbàne; bɔ̀ nyam bɔ̀ njií lom aá Pɔ̂l ké Sesarê kɔɔ́.
32 Voltaram à fortaleza na manhã seguinte, enquanto a cavalaria prosseguiu com ele.
33 Bɔ̀ sâ bɔ̀ wa teèn, bɔ́ haá njií ŋgɔ́mnà mvù hèllè, bɔ́ haá njií bú Pɔ̂l ndɔ.
33 Quando chegaram a Cesareia, apresentaram Paulo e a carta ao governador Félix.
34 Ŋgɔ́mnà yeé jaŋé gi aá, ye Pɔ̂l a: «Wò né te kɔ̀b tàbè dé heè wa?» Pɔ̂l ye bú á, nyí né te kɔ̀b tàbè Silisî ma.
34 O governador leu a carta e perguntou a Paulo de que província ele era. “Da Cilícia”, respondeu Paulo.
35 À den cuù ye Pɔ̂l a: «Kɔ bɔ̀ɔ́ mé lé naâ wò sií baá doó, mè bie ye wò njèh». Ye bɔ́ ndé kwá ŋgɔ́gɔ̂ bú ké lè bɔ̀gɔ̀ *Herôde ndɔ.
35 “Ouvirei seu caso pessoalmente quando seus acusadores chegarem”, disse o governador. Em seguida, ordenou que Paulo fosse mantido na prisão do palácio que Herodes havia construído.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.