Atos 23
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ACF
1 Wa ké teèn, Pɔ̂l ke dilí njií lom bɔ̀ túé-ju bɔ̀ njolo, ye bɔ́ a: «Bɔ̀ nùàr mò, bèh mé lé naâ-naà, mè njèh dɔɔ́ŋ ká lè mò bɔɔ́ gi né njolò Càŋ mé húɔ́m-temé mene; wa hên né den ka cí ye.»
1 E, pondo Paulo os olhos no conselho, disse: Homens irmãos, até ao dia de hoje tenho andado diante de Deus com toda a boa consciência.
2 Te Ananíà *ŋgàŋ sèmè dé koô yeé nde ŋgweé njií ménâ, ye bɔ̀ɔ́ mé den né yí kwarè Pɔ̂l a, bɔ́ fágá yí Pɔ̂l be sònò.
2 Mas o sumo sacerdote, Ananias, mandou aos que estavam junto dele que o ferissem na boca.
3 Pɔ̂l ye bú a: «Wò nùà sòn fà, Càŋ lobo seér nde né wò! Wò te kɔgɔ den nyegé né, ye te nyí tena ju mò faá *sóú tueé nê nɔ, kàmbér wò sóú kwa seér cu nde né lòù, wanɔɔ́ŋ keí bɔɔ́ mé wò ye bɔ̀ nùàr a, lòbò mè lobò wa?»
3 Então Paulo lhe disse: Deus te ferirá, parede branqueada; tu estás aqui assentado para julgar-me conforme a lei, e contra a lei me mandas ferir?
4 Bɔ̀ɔ́ mé naá giì kwarè dɔɔ́ŋ su gi sòn, ye bú a: «Wò hên seí né ŋgàŋ sèmè dé koô!»
4 E os que ali estavam disseram: Injurias o sumo sacerdote de Deus?
5 Pɔ̂l ye bɔ́ a: «Mè kɔ́ ná ŋgwêh ye, né ŋgàŋ sèmè dé koô, wanɔɔ́ŋ né te mvù Càŋe nyagá den ye: Té veên felè nùà dueè túé njí.»
5 E Paulo disse: Não sabia, irmãos, que era o sumo sacerdote; porque está escrito: Não dirás mal do príncipe do teu povo.
6 Sâ Pɔ̂l naá giì kɔɔ́ ye bɔ̀ téná-juù bɔ̀ kèb déì né bɔ̀ *Sadusiên, kèb déì bɔ̀ *Farisiên ndɔ. Yeé baá ménâ, à lɔgɔ́ njií ké ter ye bɔ́ a: «Bɔ̀ nùàr mò, mè né Farisiên, ŋunà Farisiên. Mè né ndèm kwaá, ye bɔ̀ komó nde cu né lè cio komo yuo. Mè ju hên yila kuú né dé cî.»
6 E Paulo, sabendo que uma parte era de saduceus e outra de fariseus, clamou no conselho: Homens irmãos, eu sou fariseu, filho de fariseu; no tocante à esperança e ressurreição dos mortos sou julgado.
7 Pɔ̂l yeé nde tueé sɔm faá bèh mân, tɔgɔ kɔ die lètenè bɔ̀ Farisiên bɔ́ bɔ̀ Sadusiên, bɔ́ ker fà.
7 E, havendo dito isto, houve dissensão entre os fariseus e saduceus; e a multidão se dividiu.
8 Lòù sam, bɔ̀ Sadusiên ye bɔ̀ komó lè cio kòmò yùò ndé cú, wa cìlì Càŋ teèn sam, càŋ déì teèn sam ndɔ ma. Sâ dé bɔ̀ Farisiên dɔɔ́ŋ, bɔ́ né gi temé teèn kwaá njií.
8 Porque os saduceus dizem que não há ressurreição, nem anjo, nem espírito; mas os fariseus reconhecem uma e outra coisa.
9 Yeé baá ménâ, bèmè ŋaáŋ seér cu lòù. Bɔ̀ *njí-sóù déì mé né jomo bɔ̀ Farisiên doô, wuo ter, ye: «Ndɔ́g, béh njèh veên déì beè nùà hên kwà ŋgwéh. Sâ merré déì càŋ déì naâ bú njeré déì tueé, mɔ sam né cìlì Càŋ.»
9 E originou-se um grande clamor; e, levantando-se os escribas da parte dos fariseus, contendiam, dizendo: Nenhum mal achamos neste homem, e, se algum espírito ou anjo lhe falou, não lutemos contra Deus.
10 Yeé baá ménâ, tɔgɔ bɔgɔ́ ŋeí cu baá-re faá we nɔ. Kwaá-taâb veéh lom aá ye bɔ́ nde né Pɔ̂l sie ŋaré. À yilá njií baá-re bɔ̀ sɔ́jì seèn, te bɔ́ nde Pɔ̂l beè bɔ̀ nùàr ŋgaá weh, bɔ́ nde bú ké te mbàn bɔɔ̀n yií njií.
10 E, havendo grande dissensão, o tribuno, temendo que Paulo fosse despedaçado por eles, mandou descer a soldadesca, para que o tirassem do meio deles, e o levassem para a fortaleza.
11 Cíbíteèn sâ, Fehtoò beèh ŋené yuo kelà toò Pɔ̂l, ye bú a: «Môn, fágá feh! Wò sòn mò ká Jerusalem tueé sɔm aá kèn, kɔ wò nde cu sòn mò ké Rɔ̂m mân tueé ndɔ.»
11 E na noite seguinte, apresentando-se-lhe o Senhor, disse: Paulo, tem ânimo; porque, como de mim testificaste em Jerusalém, assim importa que testifiques também em Roma.
12 Cieé yeé ŋaga baá, bɔ̀ Jûf déì nyɔgɔ sòn, bɔ́ jege ye, bɔ́ njeré déì sònò nágá ndé ŋgwéh, kɔ bɔ́ wula sɔm aá bú, sâ ye.
12 E, quando já era dia, alguns dos judeus fizeram uma conspiração, e juraram, dizendo que não comeriam nem beberiam enquanto não matassem a Paulo.
13 Bɔ̀ sâ bɔ̀ lé naâ yulà nèà yɔgɔ́ keéh.
13 E eram mais de quarenta os que fizeram esta conjuração.
14 Yeé baá ménâ, bɔ́ nde kwa bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô bɔ́ bɔ̀ kokoô bɔ̀ déì, bɔ́ ye bɔ́ a: «Kènê béh jege baá, ye béh nde né yáb felè Pɔ̂l jolo. Kɔ béh wula sɔm aá bú, sâ ye.
14 E estes foram ter com os principais dos sacerdotes e anciãos, e disseram: Conjuramo-nos, sob pena de maldição, a nada provarmos até que matemos a Paulo.
15 Mɔ né mân, bí bɔ̀ *mbàgà juù bɔ̀ ndé júée kwaá-taâb a, sɔ̀m kêh bí Pɔ̂l, faá bí nde cu née ju seèn taáŋ ye. Béh nde né beré déì njebá tená, béh wula lɔ bú, sâ à née ké te mbàgà juù wá ŋgwéeh ye.»
15 Agora, pois, vós, com o conselho, rogai ao tribuno que vo-lo traga amanhã, como que querendo saber mais alguma coisa de seus negócios, e, antes que chegue, estaremos prontos para o matar.
16 Kàmbér ŋunà tie Pɔ̂l déì né ŋgweé, à nde ké te mbàn bɔ̀ sɔ́jì, à tueé kwaá Pɔ̂l toò ndɔ.
16 E o filho da irmã de Paulo, tendo ouvido acerca desta cilada, foi, e entrou na fortaleza, e o anunciou a Paulo.
17 Pɔ̂l yilá njiî nùà koô bɔ̀ sɔ́jì déì, ye bú a: «Wèh njí mbò ndà hên ké yoòr kwaá-taâb, à nde né bú njeré déì tueé.»
17 E Paulo, chamando a si um dos centuriões, disse: Leva este jovem ao tribuno, porque tem alguma coisa que lhe comunicar.
18 Nùà koô doô weh njií huaán sâ ké yoòr kwaá-taâb ndɔ. Wa ké teèn, ye bú a: «Pɔ̂l nùà gwà cibì ye mè a, njí lɔ̂ huaán ndà hên ká yoòr yeè, à nde né wò njeré déì tueé sé wa.»
18 Tomando-o ele, pois, o levou ao tribuno, e disse: O preso Paulo, chamando-me a si, rogou-me que trouxesse este jovem, que tem alguma coisa para dizer-te.
19 Kwaá-taâb sie weh mbò ndà doô be ndɔ, bɔ́ bú nde ké bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ, ye bú a: «Wò ye naàn wa?»
19 E o tribuno, tomando-o pela mão, e pondo-se à parte, perguntou-lhe em particular: Que tens que me contar?
20 Ye kwaá-taâb a: «Bɔ̀ Jûf wɔŋ kwaá gi aá kèn, ye bɔ́ nde né wò tueé ye wò a, kwéh, wèh ndé cû mé Pɔ̂l ké bèh juù, bɔ́ nde cu né ju seèn taáŋ nyegé ma.
20 E disse ele: Os judeus se concertaram rogar-te que amanhã leves Paulo ao conselho, como que tendo de inquirir dele mais alguma coisa ao certo.
21 Mè tueé wò, ndɔ́g té lòm gwàn. Bɔ́ né njèh yulà nèà yɔgɔ́ keéh, bɔ́ wɔŋ kwaá gi aá kèn, ye bɔ́ nde né beré déì leér den, te bɔ́ mɔm bú. Bɔ́ jege kwaá gi aá, ye bɔ́ nde né yáb felè seèn jolo, bɔ́ njeré déì sònò nágá kéh ndé ŋgwéh, kɔ bɔ́ wula sɔm aá bú, sâ ye. Bɔ́ kènê tab den né mân, bɔ́ kela lom aá te wò komo njií bɔ́ sòn.»
21 Mas tu não os creias; porque mais de quarenta homens de entre eles lhe andam armando ciladas; os quais se obrigaram, sob pena de maldição, a não comer nem beber até que o tenham morto; e já estão apercebidos, esperando de ti promessa.
22 Kwaá-taâb yeé ŋgweé gi aá mân, à luɔm mbò ndà doô, ye bú a: «Té nuaré déì mân túé nyì wâ? Sâ ndé bá-re.»
22 Então o tribuno despediu o jovem, mandando-lhe que a ninguém dissesse que lhe havia contado aquilo.
23 Yeé baá ménâ, kwaá-taâb yilá njiî bɔ̀ sɔ́jì dé kokoô fà, ye bɔ́ a: «Bí bílí bɔ̀ sɔ́jì yuií fà, bɔ̀ ŋá-nyam bɔ̀ yulà téhbeh mé bɔ̀ gwaga bɔ̀ yuií fà ndɔ, bí nyegé kwaá gò. Liyilì mé lou lɔ̀ŋ tárènèà bí nde né Sesarê ndeé.
23 E, chamando dois centuriões, lhes disse: Aprontai para as três horas da noite duzentos soldados, e setenta de cavalaria, e duzentos archeiros para irem até Cesaréia;
24 Bí kàgà kwá gí bɔ̀ nyam mé Pɔ̂l nde né teèn ŋaá, te bí lɔgɔ weh bú lɔ̂ŋ, bí njií lɔ ké beè ŋgɔ́mnà Felísì.»
24 E aparelhai animais, para que, pondo neles a Paulo, o levem salvo ao presidente Félix.
25 À nyagá kwaá tebé teèn ndɔ, ye:
25 E escreveu uma carta, que continha isto:
26 «Né mè Klôdè Lisiâs nyagá njií né nùà koô seèn ŋgɔ́mnà Felísì mvù hên kɔɔ́, ye bú a:
26 Cláudio Lísias, a Félix, potentíssimo presidente, saúde.
27 bɔ̀ Jûf lé naâ nùà hên beè ceéhr keéh, le man bɔ́ wula yili bú. Mè yeé ŋgweé aá ménâ, mè dula nde teèn mé bɔ̀ sɔ́jì beè, mè nde bú ŋgaá weh. Sâ mè naâ ŋgweé ye, né bɔ̀ huaán Rɔ̂m.
27 Esse homem foi preso pelos judeus; e, estando já a ponto de ser morto por eles, sobrevim eu com a soldadesca, e o livrei, informado de que era romano.
28 Yeé baá ménâ, mè yilá bilí *mbàgà juù bɔ̀ Jûf ndɔ, te mè kɔ kwɔ̀m mé bɔ́ né bú teèn bunó.
28 E, querendo saber a causa por que o acusavam, o levei ao seu conselho.
29 Mè ke njií dɔ̀gɔ̀tì juù hèllè né lom felè *sóú bɔɔ̀n. Gèh dé sâ seèn dé cioò mé dé gwà cibì sam bèh.
29 E achei que o acusavam de algumas questões da sua lei; mas que nenhum crime havia nele digno de morte ou de prisão.
30 Á, nùàr lé naâ waâ, ye mè a: bɔ̀ Jûf wɔŋ kwaá gi aá nɔ. Mè yeé ŋgweé aá ménâ, mè bɔɔ́ lom wúwágá, ye kɔ mè bú haá njií mé wò. Jomo sâ, mè tueé njií mé bɔ̀ Jûf ndɔ, mè ye bɔ́ a: bɔ́ ndé sí sèr bú ké toò yeè.»
30 E, sendo-me notificado que os judeus haviam de armar ciladas a esse homem, logo to enviei, mandando também aos acusadores que perante ti digam o que tiverem contra ele. Passa bem.
31 Jomo sâ bɔ̀ sɔ́jì bɔɔ́ faá bɔ́ ŋgweé naâ nɔ: bɔ́ weh Pɔ̂l cíbíteèn sâ, bɔ́ njií lɔ bú tɔ́g ké Àntìpàtrîs.
31 Tomando, pois, os soldados a Paulo, como lhe fora mandado, o trouxeram de noite a Antipátride.
32 Cieé ŋaga bɔ̀ sɔ́jì mé lé gɔɔ́ naâ mé gule cu cuù dé bɔɔ̀n ká te mbàne; bɔ̀ nyam bɔ̀ njií lom aá Pɔ̂l ké Sesarê kɔɔ́.
32 E no dia seguinte, deixando aos de cavalo irem com ele, tornaram à fortaleza.
33 Bɔ̀ sâ bɔ̀ wa teèn, bɔ́ haá njií ŋgɔ́mnà mvù hèllè, bɔ́ haá njií bú Pɔ̂l ndɔ.
33 Os quais, logo que chegaram a Cesaréia, e entregaram a carta ao presidente, lhe apresentaram Paulo.
34 Ŋgɔ́mnà yeé jaŋé gi aá, ye Pɔ̂l a: «Wò né te kɔ̀b tàbè dé heè wa?» Pɔ̂l ye bú á, nyí né te kɔ̀b tàbè Silisî ma.
34 E o presidente, lida a carta, perguntou de que província era; e, sabendo que era da Cilícia,
35 À den cuù ye Pɔ̂l a: «Kɔ bɔ̀ɔ́ mé lé naâ wò sií baá doó, mè bie ye wò njèh». Ye bɔ́ ndé kwá ŋgɔ́gɔ̂ bú ké lè bɔ̀gɔ̀ *Herôde ndɔ.
35 Disse: Ouvir-te-ei, quando também aqui vierem os teus acusadores. E mandou que o guardassem no pretório de Herodes.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.