Atos 23
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ARIB
1 Wa ké teèn, Pɔ̂l ke dilí njií lom bɔ̀ túé-ju bɔ̀ njolo, ye bɔ́ a: «Bɔ̀ nùàr mò, bèh mé lé naâ-naà, mè njèh dɔɔ́ŋ ká lè mò bɔɔ́ gi né njolò Càŋ mé húɔ́m-temé mene; wa hên né den ka cí ye.»
1 Fitando Paulo os olhos no sinédrio, disse: Varões irmãos, até o dia de hoje tenho andado diante de Deus com toda a boa consciência.
2 Te Ananíà *ŋgàŋ sèmè dé koô yeé nde ŋgweé njií ménâ, ye bɔ̀ɔ́ mé den né yí kwarè Pɔ̂l a, bɔ́ fágá yí Pɔ̂l be sònò.
2 Mas o sumo sacerdote, Ananias, mandou aos que estavam junto dele que o ferissem na boca.
3 Pɔ̂l ye bú a: «Wò nùà sòn fà, Càŋ lobo seér nde né wò! Wò te kɔgɔ den nyegé né, ye te nyí tena ju mò faá *sóú tueé nê nɔ, kàmbér wò sóú kwa seér cu nde né lòù, wanɔɔ́ŋ keí bɔɔ́ mé wò ye bɔ̀ nùàr a, lòbò mè lobò wa?»
3 Então Paulo lhe disse: Deus te ferirá a ti, parede branqueada; tu estás aí sentado para julgar-me segundo a lei, e contra a lei mandas que eu seja ferido?
4 Bɔ̀ɔ́ mé naá giì kwarè dɔɔ́ŋ su gi sòn, ye bú a: «Wò hên seí né ŋgàŋ sèmè dé koô!»
4 Os que estavam ali disseram: Injurias o sumo sacerdote de Deus?
5 Pɔ̂l ye bɔ́ a: «Mè kɔ́ ná ŋgwêh ye, né ŋgàŋ sèmè dé koô, wanɔɔ́ŋ né te mvù Càŋe nyagá den ye: Té veên felè nùà dueè túé njí.»
5 Disse Paulo: Não sabia, irmãos, que era o sumo sacerdote; porque está escrito: Não dirás mal do príncipe do teu povo.
6 Sâ Pɔ̂l naá giì kɔɔ́ ye bɔ̀ téná-juù bɔ̀ kèb déì né bɔ̀ *Sadusiên, kèb déì bɔ̀ *Farisiên ndɔ. Yeé baá ménâ, à lɔgɔ́ njií ké ter ye bɔ́ a: «Bɔ̀ nùàr mò, mè né Farisiên, ŋunà Farisiên. Mè né ndèm kwaá, ye bɔ̀ komó nde cu né lè cio komo yuo. Mè ju hên yila kuú né dé cî.»
6 Sabendo Paulo que uma parte era de saduceus e outra de fariseus, clamou no sinédrio: Varões irmãos, eu sou fariseu, filho de fariseus; é por causa da esperança da ressurreição dos mortos que estou sendo julgado.
7 Pɔ̂l yeé nde tueé sɔm faá bèh mân, tɔgɔ kɔ die lètenè bɔ̀ Farisiên bɔ́ bɔ̀ Sadusiên, bɔ́ ker fà.
7 Ora, dizendo ele isto, surgiu dissensão entre os fariseus e saduceus; e a multidão se dividiu.
8 Lòù sam, bɔ̀ Sadusiên ye bɔ̀ komó lè cio kòmò yùò ndé cú, wa cìlì Càŋ teèn sam, càŋ déì teèn sam ndɔ ma. Sâ dé bɔ̀ Farisiên dɔɔ́ŋ, bɔ́ né gi temé teèn kwaá njií.
8 Porque os saduceus dizem que não há ressurreição, nem anjo, nem espírito; mas os fariseus reconhecem uma e outra coisa.
9 Yeé baá ménâ, bèmè ŋaáŋ seér cu lòù. Bɔ̀ *njí-sóù déì mé né jomo bɔ̀ Farisiên doô, wuo ter, ye: «Ndɔ́g, béh njèh veên déì beè nùà hên kwà ŋgwéh. Sâ merré déì càŋ déì naâ bú njeré déì tueé, mɔ sam né cìlì Càŋ.»
9 Daí procedeu grande clamor; e levantando-se alguns da parte dos fariseus, altercavam, dizendo: Não achamos nenhum mal neste homem. E se algum espírito ou anjo lhe falou, não resistamos a Deus.
10 Yeé baá ménâ, tɔgɔ bɔgɔ́ ŋeí cu baá-re faá we nɔ. Kwaá-taâb veéh lom aá ye bɔ́ nde né Pɔ̂l sie ŋaré. À yilá njií baá-re bɔ̀ sɔ́jì seèn, te bɔ́ nde Pɔ̂l beè bɔ̀ nùàr ŋgaá weh, bɔ́ nde bú ké te mbàn bɔɔ̀n yií njií.
10 E avolumando-se a dissenção, o comandante, temendo que Paulo fosse por eles despedaçado, mandou que os soldados descessem e o tirassem do meio deles e o levassem para a fortaleza.
11 Cíbíteèn sâ, Fehtoò beèh ŋené yuo kelà toò Pɔ̂l, ye bú a: «Môn, fágá feh! Wò sòn mò ká Jerusalem tueé sɔm aá kèn, kɔ wò nde cu sòn mò ké Rɔ̂m mân tueé ndɔ.»
11 Na noite seguinte, apresentou-se-lhe o Senhor e disse: Tem bom ânimo: porque, como deste testemunho de mim em Jerusalém, assim importa que o dês também em Roma.
12 Cieé yeé ŋaga baá, bɔ̀ Jûf déì nyɔgɔ sòn, bɔ́ jege ye, bɔ́ njeré déì sònò nágá ndé ŋgwéh, kɔ bɔ́ wula sɔm aá bú, sâ ye.
12 Quando já era dia, coligaram-se os judeus e juraram sob pena de maldição que não comeriam nem beberiam enquanto não matassem a Paulo.
13 Bɔ̀ sâ bɔ̀ lé naâ yulà nèà yɔgɔ́ keéh.
13 Eram mais de quarenta os que fizeram esta conjuração;
14 Yeé baá ménâ, bɔ́ nde kwa bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô bɔ́ bɔ̀ kokoô bɔ̀ déì, bɔ́ ye bɔ́ a: «Kènê béh jege baá, ye béh nde né yáb felè Pɔ̂l jolo. Kɔ béh wula sɔm aá bú, sâ ye.
14 e estes foram ter com os principais sacerdotes e anciãos, e disseram: Conjuramo-nos sob pena de maldição a não provarmos coisa alguma até que matemos a Paulo.
15 Mɔ né mân, bí bɔ̀ *mbàgà juù bɔ̀ ndé júée kwaá-taâb a, sɔ̀m kêh bí Pɔ̂l, faá bí nde cu née ju seèn taáŋ ye. Béh nde né beré déì njebá tená, béh wula lɔ bú, sâ à née ké te mbàgà juù wá ŋgwéeh ye.»
15 Agora, pois, vós, com o sinédrio, rogai ao comandante que o mande descer perante vós como se houvésseis de examinar com mais precisão a sua causa; e nós estamos prontos para matá-lo antes que ele chegue.
16 Kàmbér ŋunà tie Pɔ̂l déì né ŋgweé, à nde ké te mbàn bɔ̀ sɔ́jì, à tueé kwaá Pɔ̂l toò ndɔ.
16 Mas o filho da irmã de Paulo, tendo sabido da cilada, foi, entrou na fortaleza e avisou a Paulo.
17 Pɔ̂l yilá njiî nùà koô bɔ̀ sɔ́jì déì, ye bú a: «Wèh njí mbò ndà hên ké yoòr kwaá-taâb, à nde né bú njeré déì tueé.»
17 Chamando Paulo um dos centuriões, disse: Leva este moço ao comandante, porque tem alguma coisa que lhe comunicar.
18 Nùà koô doô weh njií huaán sâ ké yoòr kwaá-taâb ndɔ. Wa ké teèn, ye bú a: «Pɔ̂l nùà gwà cibì ye mè a, njí lɔ̂ huaán ndà hên ká yoòr yeè, à nde né wò njeré déì tueé sé wa.»
18 Tomando-o ele, pois, levou-o ao comandante e disse: O preso Paulo, chamando-me, pediu-me que trouxesse à tua presença este moço, que tem alguma coisa a dizer-te.
19 Kwaá-taâb sie weh mbò ndà doô be ndɔ, bɔ́ bú nde ké bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ, ye bú a: «Wò ye naàn wa?»
19 O comandante tomou-o pela mão e, retirando-se à parte, perguntou-lhe em particular: Que é que tens a contar-me?
20 Ye kwaá-taâb a: «Bɔ̀ Jûf wɔŋ kwaá gi aá kèn, ye bɔ́ nde né wò tueé ye wò a, kwéh, wèh ndé cû mé Pɔ̂l ké bèh juù, bɔ́ nde cu né ju seèn taáŋ nyegé ma.
20 Disse ele: Os judeus combinaram rogar-te que amanhã mandes Paulo descer ao sinédrio, como que tendo de inquirir com mais precisão algo a seu respeito.
21 Mè tueé wò, ndɔ́g té lòm gwàn. Bɔ́ né njèh yulà nèà yɔgɔ́ keéh, bɔ́ wɔŋ kwaá gi aá kèn, ye bɔ́ nde né beré déì leér den, te bɔ́ mɔm bú. Bɔ́ jege kwaá gi aá, ye bɔ́ nde né yáb felè seèn jolo, bɔ́ njeré déì sònò nágá kéh ndé ŋgwéh, kɔ bɔ́ wula sɔm aá bú, sâ ye. Bɔ́ kènê tab den né mân, bɔ́ kela lom aá te wò komo njií bɔ́ sòn.»
21 Tu, pois, não te deixes persuadir por eles; porque mais de quarenta homens dentre eles armaram ciladas, os quais juraram sob pena de maldição não comerem nem beberem até que o tenham morto; e agora estão aprestados, esperando a tua promessa.
22 Kwaá-taâb yeé ŋgweé gi aá mân, à luɔm mbò ndà doô, ye bú a: «Té nuaré déì mân túé nyì wâ? Sâ ndé bá-re.»
22 Então o comandante despediu o moço, ordenando-lhe que a ninguém dissesse que lhe havia contado aquilo.
23 Yeé baá ménâ, kwaá-taâb yilá njiî bɔ̀ sɔ́jì dé kokoô fà, ye bɔ́ a: «Bí bílí bɔ̀ sɔ́jì yuií fà, bɔ̀ ŋá-nyam bɔ̀ yulà téhbeh mé bɔ̀ gwaga bɔ̀ yuií fà ndɔ, bí nyegé kwaá gò. Liyilì mé lou lɔ̀ŋ tárènèà bí nde né Sesarê ndeé.
23 Chamando dois centuriões, disse: Aprontai para a terceira hora da noite duzentos soldados de infantaria, setenta de cavalaria e duzentos lanceiros para irem até Cesaréia.
24 Bí kàgà kwá gí bɔ̀ nyam mé Pɔ̂l nde né teèn ŋaá, te bí lɔgɔ weh bú lɔ̂ŋ, bí njií lɔ ké beè ŋgɔ́mnà Felísì.»
24 E mandou que aparelhassem cavalgaduras para que Paulo montasse, a fim de o levarem salvo ao governador Félix.
25 À nyagá kwaá tebé teèn ndɔ, ye:
25 E escreveu-lhe uma carta nestes termos:
26 «Né mè Klôdè Lisiâs nyagá njií né nùà koô seèn ŋgɔ́mnà Felísì mvù hên kɔɔ́, ye bú a:
26 Cláudio Lísias, ao excelentíssimo governador Félix, saúde.
27 bɔ̀ Jûf lé naâ nùà hên beè ceéhr keéh, le man bɔ́ wula yili bú. Mè yeé ŋgweé aá ménâ, mè dula nde teèn mé bɔ̀ sɔ́jì beè, mè nde bú ŋgaá weh. Sâ mè naâ ŋgweé ye, né bɔ̀ huaán Rɔ̂m.
27 Este homem foi preso pelos judeus, e estava a ponto de ser morto por eles quando eu sobrevim com a tropa e o livrei ao saber que era romano.
28 Yeé baá ménâ, mè yilá bilí *mbàgà juù bɔ̀ Jûf ndɔ, te mè kɔ kwɔ̀m mé bɔ́ né bú teèn bunó.
28 Querendo saber a causa por que o acusavam, levei-o ao sinédrio deles;
29 Mè ke njií dɔ̀gɔ̀tì juù hèllè né lom felè *sóú bɔɔ̀n. Gèh dé sâ seèn dé cioò mé dé gwà cibì sam bèh.
29 e achei que era acusado de questões da lei deles, mas que nenhum crime havia nele digno de morte ou prisão.
30 Á, nùàr lé naâ waâ, ye mè a: bɔ̀ Jûf wɔŋ kwaá gi aá nɔ. Mè yeé ŋgweé aá ménâ, mè bɔɔ́ lom wúwágá, ye kɔ mè bú haá njií mé wò. Jomo sâ, mè tueé njií mé bɔ̀ Jûf ndɔ, mè ye bɔ́ a: bɔ́ ndé sí sèr bú ké toò yeè.»
30 E quando fui informado que haveria uma cilada contra o homem, logo to enviei, intimando também aos acusadores que perante ti se manifestem contra ele. Passa bem.
31 Jomo sâ bɔ̀ sɔ́jì bɔɔ́ faá bɔ́ ŋgweé naâ nɔ: bɔ́ weh Pɔ̂l cíbíteèn sâ, bɔ́ njií lɔ bú tɔ́g ké Àntìpàtrîs.
31 Os soldados, pois, conforme lhes fora mandado, tomando a Paulo, o levaram de noite a Antipátride.
32 Cieé ŋaga bɔ̀ sɔ́jì mé lé gɔɔ́ naâ mé gule cu cuù dé bɔɔ̀n ká te mbàne; bɔ̀ nyam bɔ̀ njií lom aá Pɔ̂l ké Sesarê kɔɔ́.
32 Mas no dia seguinte, deixando aos de cavalaria irem com ele, voltaram à fortaleza;
33 Bɔ̀ sâ bɔ̀ wa teèn, bɔ́ haá njií ŋgɔ́mnà mvù hèllè, bɔ́ haá njií bú Pɔ̂l ndɔ.
33 os quais, logo que chegaram a Cesaréia e entregaram a carta ao governador, apresentaram-lhe também Paulo.
34 Ŋgɔ́mnà yeé jaŋé gi aá, ye Pɔ̂l a: «Wò né te kɔ̀b tàbè dé heè wa?» Pɔ̂l ye bú á, nyí né te kɔ̀b tàbè Silisî ma.
34 Tendo lido a carta, o governador perguntou de que província ele era; e, sabendo que era da Cilícia, disse:
35 À den cuù ye Pɔ̂l a: «Kɔ bɔ̀ɔ́ mé lé naâ wò sií baá doó, mè bie ye wò njèh». Ye bɔ́ ndé kwá ŋgɔ́gɔ̂ bú ké lè bɔ̀gɔ̀ *Herôde ndɔ.
35 Ouvir-te-ei quando chegarem também os teus acusadores; e mandou que fosse guardado no pretório de Herodes.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.