Atos 22
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ACF
1 «Bɔ̀ nùàr mò, bɔ̀ tele mò, bí ŋgwé! Mè nde aá sòn mò tueé.»
1 Homens, irmàos e pais, ouvi agora a minha defesa perante vós
2 Te bɔ́ yeé nde ŋgweé njií bú mé ju hebreêh sònò mân, bɔ́ huné ŋeí cu baá ye-re nɔɔ́ŋ. À deén baá-re ndɔ, ye bɔ́ a:
2 (E, quando ouviram falar-lhes em língua hebraica, maior silêncio guardaram). E disse:
3 «Mè né nùà Jûf; bɔ́ lé mè ŋaár naâ ké Târse te tàbè Silisî. Mè lé kulà naâ ká Jerusalem. Jéjég sóù bɔ̀ tele beèh léí jɔ̀gɔ̀, Gamaliêl lé mè feéh naâ kɔɔ́. Mè lé toò Càŋ bɔgɔ́ naâ faá bí né lan bɔgɔ́ sâ.
3 Quanto a mim, sou judeu, nascido em Tarso da Cilícia, e nesta cidade criado aos pés de Gamaliel, instruído conforme a verdade da lei de nossos pais, zelador de Deus, como todos vós hoje sois.
4 Bɔ̀ɔ́ mé né ceér Yeésò bele dɔɔ́ŋ, mè lé naâ bɔ́ bunó, mè né bɔ́ wulá sɔm bele, mè né siíb mé véh mene gwà cibì sie yií.
4 E persegui este caminho até à morte, prendendo, e pondo em prisões, tanto homens como mulheres,
5 *Ŋgàŋ sèmè dé koô mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ dɔɔ́ŋ sòn mò tueé nde né kɔɔ́. Bɔ́ lé mè mvù beè nyagá haá naâ kɔɔ́, te mè nde ye terreb njolò bɔ̀ Jûf dé ké Damâs kwa. Mè lé naâ ké teèn ndeé ndɔ, ye mɔ mè wa baá ké teèn, mè ndeè né bɔ̀ Yeésò bɔ̀ ká Jerusalem sie turú ndeê, te bɔ́ ŋene gèr ma.»
5 Como também o sumo sacerdote me é testemunha, e todo o conselho dos anciãos. E, recebendo destes cartas para os irmãos, fui a Damasco, para trazer maniatados para Jerusalém aqueles que ali estivessem, a fim de que fossem castigados.
6 Pɔ̂l den cuù, ye bɔ́ a: «Mè fɔɔ́n gò Damâs ndɔ. Mè né ka ndeé, mè wa kwarè lɔɔ̂, sâ lou nde aá dilí. Te mè yeé ke, ŋagâ déì ba suagà ter, né kwarè mò wula njerré yɔŋ.
6 Ora, aconteceu que, indo eu já de caminho, e chegando perto de Damasco, quase ao meio-dia, de repente me rodeou uma grande luz do céu.
7 Mè jege die doó, mè né hueh déì ŋgweé njií, ye mè a: Sɔ̂l, Sɔ̂l, wò mè ménâ bunó né mé ŋgei wa?
7 E caí por terra, e ouvi uma voz que me dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
8 Mè bie njií ye bú a: Né wò neì wa, Nùà dueè? Ye mè a: Né nyí Yeésò nùà Najarêt mé mè né bunó den sâ ma.
8 E eu respondi: Quem és, Senhor? E disse-me: Eu sou Jesus Nazareno, a quem tu persegues.
9 Bɔ̀ɔ́ mé lé naá giì jomo mò ŋene cegé ŋagâ, bɔ́ lé dé bɔɔ̀n hueh sâ ŋgwé ná ŋgwêh.
9 E os que estavam comigo viram, em verdade, a luz, e se atemorizaram muito, mas não ouviram a voz daquele que falava comigo.
10 Mè ye: á hên, mè bɔɔ́ nde aá naàn wa, Nùà dueè? Nùà Dueè doô ye mè a: Kòmò wùò ter, ndé ké Damâs; ké teèn sâ, njií mé nyí ye wò a, bébɔɔ̀, bɔ́ nde né wò tueé.
10 Então disse eu: Senhor, que farei? E o Senhor disse-me: Levanta-te, e vai a Damasco, e ali se te dirá tudo o que te é ordenado fazer.
11 Bɔ̀ɔ́ mé lé naâ jomo mò doô mé mè ké Damâs derré wa baá lòù. Sâ ŋagâ mè njolo cugó sɔm aá kèn.
11 E, como eu não via, por causa do esplendor daquela luz, fui levado pela mão dos que estavam comigo, e cheguei a Damasco.
12 «Sâ nùà dùlà-Càŋ déì né lɔ sâ teèn, yilí seèn né Ananíà, à né *sóú beèh bagasé jolo nyegé. Né nùà gècên beè bɔ̀ Jûf ké sâ ndɔ.
12 E um certo Ananias, homem piedoso conforme a lei, que tinha bom testemunho de todos os judeus que ali moravam,
13 Nùà sâ waà njebá ndeè kwarè mò, ye mè a: Sɔ̂l, nùàr nyî, njolo yeè a, kòmò cú wò mé njéh komò ma! À yeé cib sòn, njolo mò kwɔgɔ ŋagá ndɔ, mè ŋene njií bú.
13 Vindo ter comigo, e apresentando-se, disse-me: Saulo, irmão, recobra a vista. E naquela mesma hora o vi.
14 Ye mè a: Càŋ mé né felè bɔ̀ tele beèh léí jɔ̀gɔ̀ lé wò balé sɔɔ́m naâ kɔɔ́, ye te wò ŋene kɔ njií mé nyí gwaán nê. À lé naâ wò Nùà dilî njolò feh gií, wò lé naâ bú ŋené, wò ŋgweé hueh seèn.
14 E ele disse: O Deus de nossos pais de antemão te designou para que conheças a sua vontade, e vejas aquele Justo e ouças a voz da sua boca.
15 Wò nde né sòn seèn toò bɔ̀ nùàr dɔɔ̂ŋ ŋaá. Njií mé wò lé naâ ŋené dɔɔ́ŋ, wò nde né bɔ́ feh, wò feh bɔ́ njií mé wò lé naâ ŋgweé ndɔ.
15 Porque hás de ser sua testemunha para com todos os homens do que tens visto e ouvido.
16 À deén baá-re ye mè a: Sâ mè kela cu né kei wa? Wùò ter, bɔ́ kou sɔm wò nòmò Càŋ, te veên yeè yaga yuo mé yilí Fehtoò beèh ma.»
16 E agora por que te deténs? Levanta-te, e batiza-te, e lava os teus pecados, invocando o nome do Senhor.
17 «Jomo sâ mè cu cuù ká Jerusalem. Mè yeé baá Càŋ ké *gwà Càŋ koô dua den, kulu mè faá vuú nɔ.
17 E aconteceu que, tornando eu para Jerusalém, quando orava no templo, fui arrebatado para fora de mim.
18 Mè ŋene Nùà Dueè ye mè a: Wùò ter kwar, yùò ká Jerusalem nɔɔ́ŋ. Njií mé wò né felè mò tueé den hên, bɔ̀ nùàr gwàn ndé ŋgwéh.
18 E vi aquele que me dizia: Dá-te pressa e sai apressadamente de Jerusalém; porque não receberão o teu testemunho acerca de mim.
19 Mè ye bú a: Nùà Dueè, ŋgweéh bɔ́ né gi kɔɔ́ ye, mè lé naâ te bɔ̀ *gwà sóù ndeé bele, mè sie bɔ̀ɔ́ mé né temé yoòr yeè kwaá njií, mè nde bɔ́ gwà cibì yií njií, bɔ́ duún bɔ́ núr wa?
19 E eu disse: Senhor, eles bem sabem que eu lançava na prisão e açoitava nas sinagogas os que criam em ti.
20 Ŋgweéh loù mé bɔ́ lé wulà naâ sòn yeè Etiên, mè lé naâ teèn ndɔ wa? Bɔ̀ɔ́ mé lé wulà naâ bú, mè lé naâ bɔ́ seén, bɔ́ lé cɔ̀gɔ̀ huaré kwaá lɔɔ̀ naâ beè mò.
20 E quando o sangue de Estêvão, tua testemunha, se derramava, também eu estava presente, e consentia na sua morte, e guardava as capas dos que o matavam.
21 Nùà Dueè tueé baá-re mè ndɔ, ye mè a: Ndé yeè ndeè, mè wò tema njií nde né ké bèh dàb, ké yoòr bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam ma.»
21 E disse-me: Vai, porque hei de enviar-te aos gentios de longe.
22 Pɔ̂l yeé baá dé bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam teèn tueé kwaá, bɔ̀ɔ́ mé lé naá giì ŋgweé dɔɔ́ŋ keéŋ njií ké ter, ye bɔ́ nyòlò sɔ̀m nùà hèllè mé cio; Càŋ a bɔ́ à hue cu ma.
22 E ouviram-no até esta palavra, e levantaram a voz, dizendo: Tira da terra um tal homem, porque não convém que viva.
23 Bɔ́ né ké ter geba njií, bɔ́ né cɔ̀gɔ̀ yoòr salé, bɔ́ né fùfú ter ŋuaán vuú njií.
23 E, clamando eles, e arrojando de si as vestes, e lançando pó para o ar,
24 Kwaá-taâb bɔ̀ Rɔ̂m bɔ̀ doô yeé ŋene aá ménâ, ye bɔ́ yí njí Pɔ̂l yí te mbàn bɔ̀ sɔ́jì, bɔ́ dún bú núr ma. Sâ ye, mɔ núr baá bú yoòr yilá, à nde né cie tueé sɔm, te nyí kɔ kwɔ̀m teèn, nyí kɔ njií mé bɔ́ nùàr né mé njéh ŋaáŋ doô.
24 O tribuno mandou que o levassem para a fortaleza, dizendo que o examinassem com açoites, para saber por que causa assim clamavam contra ele.
25 Bɔ́ yeé kaga si aá Pɔ̂l doó, faá bɔ́ nde aá bú lobo nɔ, à deên ndɔ, ye nùà koô lètenè bɔ̀ sɔ́jì a: «Mɔ nùàr né bɔ̀ huaán Rɔ̂m, bɔ́ née ju túé ŋgwéeh ye, sóú biì ye lòbò kéh bú mbaá wa?»
25 E, quando o estavam atando com correias, disse Paulo ao centurião que ali estava: É-vos lícito açoitar um romano, sem ser condenado?
26 Nùà koô hèllè yeé nde ŋgweé njií ménâ, à nde mé kwaá-taâb tueé njií ndɔ, ye bú a: «Wò jue te nyí bɔɔ́ naàn á? Nùà hên né bɔ̀ huaán Rɔ̂m.»
26 E, ouvindo isto, o centurião foi, e anunciou ao tribuno, dizendo: Vê o que vais fazer, porque este homem é romano.
27 Kwaá-taâb yeé nde ŋgweé njií mân, à ndeè ká teèn mé be seèn, ye Pɔ̂l a: «Júe mè a, nyí né bɔ̀ huaán Rɔ̂m?» Pɔ̂l ye bú a: «Nyea!»
27 E, vindo o tribuno, disse-lhe: Dize-me, és tu romano? E ele disse: Sim.
28 Kwaá-taâb hèllè den cuù ye: «Mè lɔ nde nùà Rɔ̂m ŋaá, mè lɔ gwɔɔ́m naâ kàgàlɔ̀ŋ kókoó.» Pɔ̂l deên ndɔ, ye bú a: «Dé mò, mè né huaán, bɔ́ lé mè ŋaár naâ ké teèn.»
28 E respondeu o tribuno: Eu com grande soma de dinheiro alcancei este direito de cidadão. Paulo disse: Mas eu o sou de nascimento.
29 Te bɔ̀ɔ́ mé la ye bɔ́ nde aá bú lobo doô yeé nde ŋgweé njií mân, bɔ́ ŋellé nde gi gè jomo. Kwaá-taâb mé feh seèn yeé ŋgweé, wa nyí mé yuií kagá naâ bɔ̀ huaán Rɔ̂m mân, veéh bɔɔ́ bú njèh.
29 E logo dele se apartaram os que o haviam de examinar; e até o tribuno teve temor, quando soube que era romano, visto que o tinha ligado.
30 Cieé ŋaga, kwaá-taâb kaga ndòn, ye njií mé bɔ̀ Jûf ye kɔ bɔ́ wúlá sɔ̀m Pɔ̂l mé njéh doô, kɔ nyí ŋgweé nyegé baá kwɔ̀m sâ. Yeé baá ménâ, à ye bɔ́ sè sɔ̀m bú seè. À yilá bilí bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé gùm mbàgà juù sâ dɔɔ́ŋ, à weh suaga mé Pɔ̂l ké toò juù ndɔ.
30 E no dia seguinte, querendo saber ao certo a causa por que era acusado pelos judeus, soltou-o das prisões, e mandou vir o principais dos sacerdotes, e todo o seu conselho; e, trazendo Paulo, o apresentou diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.