Atos 18
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ACF
1 Jomo sâ, Pɔ̂l yuo ké Àtên ndɔ, à nde ké Kɔrênt.
1 E depois disto partiu Paulo de Atenas, e chegou a Corinto.
2 Wa ké teèn, à kwa nùà *Jûf déì, yilí seèn né Akilâ, né bɔ̀ huaán lɔɔ́ Pɔ̂ŋ. Bɔ̂ veèh seèn Prisîl lé yuoô lè lɔɔ́ Rɔ̂m lè tàbè Italî, bɔ́ waà née ké Kɔrênt waà ye. Lòù sam, mgbè Klôdè lé ye bɔ̀ Jûf a, yùò gí ká Rɔ̂m dɔɔ́ŋ yuoò. Pɔ̂l ye wa baá, à yila kwa bɔ́.
2 E, achando um certo judeu por nome Áqüila, natural do Ponto, que havia pouco tinha vindo da Itália, e Priscila, sua mulher (pois Cláudio tinha mandado que todos os judeus saíssem de Roma), ajuntou-se com eles,
3 Sâ bɔ̂ Akilâ né mé seé cên ndɔ. Seé bɔɔ̀n né gi *gwà cɔ̀gɔ̀ saâ. Pɔ̂l den baá-re ké lɔ bɔɔ̀n, bɔ́ bú né gwà cɔ̀gɔ̀ saá.
3 E, como era do mesmo ofício, ficou com eles, e trabalhava; pois tinham por ofício fazer tendas.
4 Mé *cieé sóù dé kàn, Pɔ̂l né ké *gwà sóù bɔ̀ Jûf ndeé, à né ŋgòr Càŋ teèn tueé, à né bɔ̀ Jûf mé bɔ̀ Greêk teèn dɔr kwa keéh.
4 E todos os sábados disputava na sinagoga, e convencia a judeus e gregos.
5 Jomo sâ Silâs bɔ̂ Timotê mé lé naâ ké Masedínà waà ndɔ. Bɔ́ yeé waà baá, Pɔ̂l kɔ lom aá dé seèn ŋgòr Càŋ tueê, à né bɔ̀ Jûf tueé yɔŋ, ye bɔ́ a: «Yeésò né *Nùà Cɔ̀ŋ.»
5 E, quando Silas e Timóteo desceram da Macedônia, foi Paulo impulsionado no espírito, testificando aos judeus que Jesus era o Cristo.
6 Bɔ̀ Jûf berɔ́ŋ, bɔ́ kem sue bú yoòr mé séb. À yeé ŋene aá ménâ, à ka cɔ̀gɔ̀ seèn, te fùfú lɔɔ́ bɔɔ̀n mvugo cu cu yoòr bɔɔ̀n; à ye bɔ́ a: «Mɔ bí leér le mene, né beè biì; bɔ́ mé mè bíé ndé cú. Kènê, mè nde seér nde aá yoòr bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam, mè feh bɔ́.»
6 Mas, resistindo e blasfemando eles, sacudiu as vestes, e disse-lhes: O vosso sangue seja sobre a vossa cabeça; eu estou limpo, e desde agora parto para os gentios.
7 À fɔɔ́n gò ndɔ, à nde ké lɔ nùà dùlà-Càŋ déì, yilí seèn né Títiùs Jústùs. Gwà seèn né kwarè gwà sóù hèllè.
7 E, saindo dali, entrou em casa de um homem chamado chamado Justo, que servia a Deus, e cuja casa estava junto da sinagoga.
8 Sâ Krispûs, nùà koô gwà sóù sâ dé seèn Fehtoò beèh gwaán gi aá kèn; bú mé mbàgà seèn mene. Bɔ̀ Kɔrênt bɔ̀ kókoó mbaá lé naâ ŋgòr Pɔ̂l ŋgweé, bɔ́ kwaá njií temé teèn ndɔ. Bɔ́ weh nòmò Càŋ.
8 E Crispo, principal da sinagoga, creu no Senhor com toda a sua casa; e muitos dos coríntios, ouvindo-o, creram e foram batizados.
9 Cíbíteèn déì, kulu Pɔ̂l faá vuú nɔ, Fehtoò beèh ye bú a: «Té vèh, kɔ́ lòm tueê, té húné.
9 E disse o Senhor em visão a Paulo: Não temas, mas fala, e não te cales;
10 Mè né teèn; nuaré déì wò be veên yoòr kèmà njí ndé ŋgwéh. Bɔ̀ nùàr mò né lɔ hên ŋgún.»
10 Porque eu sou contigo, e ninguém lançará mão de ti para te fazer mal, pois tenho muito povo nesta cidade.
11 Pɔ̂l bɔɔ́ ké Kɔrênt gùm nyèmà mé kwèh ndɔ, à né ŋgòr Càŋ tueé.
11 E ficou ali um ano e seis meses, ensinando entre eles a palavra de Deus.
12 Cu mé Gàliɔ̂ŋ, nùà Rɔ̂m, lé naâ ŋgɔ́mnà te tàbè Akayî, bɔ̀ Jûf lé naâ Pɔ̂l ké te *mbàgà juù bilí sie njií.
12 Mas, sendo Gálio procônsul da Acaia, levantaram-se os judeus concordemente contra Paulo, e o levaram ao tribunal,
13 Bɔ́ wa, bɔ́ ye: «Nùà hên né bɔ̀ nùàr dɔɔ́r, te bɔ́ dua seér Càŋ faá sóú beèh né yiín nɔ.»
13 Dizendo: Este persuade os homens a servir a Deus contra a lei.
14 Pɔ̂l yeé nde aá sòn komo, Gàliɔ̂ŋ ye bɔ̀ Jûf a: «Hên, mɔ sé né-re ŋgòr dùkàŋ déì, mè sé naá-re sòn biì ŋgweé.
14 E, querendo Paulo abrir a boca, disse Gálio aos judeus: Se houvesse, ó judeus, algum agravo ou crime enorme, com razão vos sofreria,
15 Á, gèh bɔ̀ saân dé mbembaâ hên seèn né felè bɔ̀ ŋgòr, mé bɔ̀ yilí nùàr, mé bɔ̀ sóú biì. Ŋgweéh dé sâ né ju biì wa? Mè teèn sam.»
15 Mas, se a questão é de palavras, e de nomes, e da lei que entre vós há, vede-o vós mesmos; porque eu não quero ser juiz dessas coisas.
16 À sɔm keéh bɔ́ cie.
16 E expulsou-os do tribunal.
17 Yeé baá ménâ, bɔ́ ŋar sie Sostên nùà koô ké *gwà sóù bɔɔ̀n, bɔ́ duún lɔ bú núr ké cie sâ; Gàliɔ̂ŋ sòn teèn yí ŋgwéh ménâ ndɔ.
17 Então todos os gregos agarraram Sóstenes, principal da sinagoga, e o feriram diante do tribunal; e a Gálio nada destas coisas o incomodava.
18 Pɔ̂l cer yií cu ké Kɔrênt kɔ́beè. Jomo sâ, à kwaá lɔ bɔ̀ mbaábɔn, à yila bàtô, te à nde Sirî. Lé naâ bɔ́ bɔ̀ Prisîl mé Akilâ. Bɔ́ yeé baá mé gò, à bele sɔm feh ké Sênkrè, te à jolo tou.
18 E Paulo, ficando ainda ali muitos dias, despediu-se dos irmãos, e dali navegou para a Síria, e com ele Priscila e Áqüila, tendo rapado a cabeça em Cencréia, porque tinha voto.
19 Jomo sâ bɔ́ fɔɔ́n gò Efêse ndɔ. Bɔ́ yeé baá ké sâ, Pɔ̂l kwaá lɔ Akilâ bɔ̂ Prisîl, à nde dé seèn ké gwà sóù, bɔ́ bɔ̀ Jûf yila njèh teèn tueê ndɔ.
19 E chegou a Éfeso, e deixou-os ali; mas ele, entrando na sinagoga, disputava com os judeus.
20 Yeé baá ménâ, bɔ́ bɔŋ bú, te bɔ́ bɔ́ cer weh teèn. Pɔ̂l berɔ́ŋ,
20 E, rogando-lhe eles que ficasse por mais algum tempo, não conveio nisso.
21 ye bɔ́ a, mɔ Càŋ gwaán aá, nyí ndeè né cuû ma. Bɔ́ bɔ́ bie. À yila cu bàtô ké Efêse sâ, à fɔɔ́n gò.
21 Antes se despediu deles, dizendo: É-me de todo preciso celebrar a solenidade que vem em Jerusalém; mas querendo Deus, outra vez voltarei a vós. E partiu de Éfeso.
22 À nde doó suaga ké Sesarê, à nde cu ké Jerusalem bɔ̀ Yeésò bɔ̀ bie weh, te à nde cu ké Antiôs.
22 E, chegando a Cesaréia, subiu a Jerusalém e, saudando a igreja, desceu a Antioquia.
23 À cer weh ké Antiôs sâ teèn, te à yuo cu ye ké sâ, à nde cu lè tàbè Galatî mé Frijî, à né cu bɔ̀ mbɔ̀ŋ dɔɔ́ŋ yo bɔɔ́ taré.
23 E, estando ali algum tempo, partiu, passando sucessivamente pela província da Galácia e da Frígia, confirmando a todos os discípulos.
24 Nùà Jûf déì lé waà naâ ké Efêse, yilí seèn né Apɔlɔ̂s. À né bɔ̀ huaán Alesandrî. Nùà hèllè lé naâ njèh sònò tueé ŋgulí, à né mvù Càŋ kɔɔ́ nyegé ndɔ.
24 E chegou a Éfeso um certo judeu chamado Apolo, natural de Alexandria, homem eloqüente e poderoso nas Escrituras.
25 Bɔ́ lé naâ bú ceér Fehtoò beèh Yeésò feh. À teèn tegé yila lom mé feh mene, à né bɔ̀ déì jéjég ménâ feh keéh. Njèh cén, à lé kɔ loóm naâ nòmò Càŋ dé Jâŋ.
25 Este era instruído no caminho do Senhor e, fervoroso de espírito, falava e ensinava diligentemente as coisas do Senhor, conhecendo somente o batismo de João.
26 À yeé wa baá, à yila keéh lom njèh te *gwà sóù feèh, à njeré déì vèh ŋgwéh. Prisîl bɔ̂ Akilâ yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ weh njií bú ké jomo, bɔ́ se nyegé bú ceér Càŋ.
26 Ele começou a falar ousadamente na sinagoga; e, quando o ouviram Priscila e Aqüila, o levaram consigo e lhe declararam mais precisamente o caminho de Deus.
27 Jomo sâ à ye, nyí nde né te tàbè Akayî ndeé. Bɔ̀ mbeí yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ gwaán, bɔ́ nyagá haá bú mvù beè te bɔ̀ Yeésò bɔ̀ te tàbè Akayî ŋene ménâ, bɔ́ sie nyegé bú. À yeé baá ké teèn, Càŋ bɔɔ́ bú baga ndɔ, à gam lom bɔ̀ Yeésò bɔ̀ dé tueê sam.
27 Querendo ele passar à Acaia, o animaram os irmãos, e escreveram aos discípulos que o recebessem; o qual, tendo chegado, aproveitou muito aos que pela graça criam.
28 Bɔ̀ Jûf sòn toò seèn túé kwà cú. À né bɔ́ cie toò bɔ̀ nùàr tueé sɔm, ye bɔ́ né feh sabé; à né bɔ́ te mvù Càŋe lemé njií, te bɔ́ ŋene kɔ teèn, ye *Nùà Cɔ̀ŋ né Yeésò.
28 Porque com grande veemência, convencia publicamente os judeus, mostrando pelas Escrituras que Jesus era o Cristo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.