Atos 14

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs wa ké Ikoniûm, bɔ́ yila nde lè *gwà sóù bɔ̀ Jûf, bɔ́ né bɔ̀ nùàr ŋgòr Càŋ tueé. Bɔ̀ Jûf mé bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam kókoó mbaá kwaá njií gi temé yoòr Yeésò.
1 Em Icônio, Paulo e Barnabé também foram à sinagoga judaica e falaram de tal modo que muitos creram, tanto judeus como gentios.
2 Bɔ̀ dúágá-tie bɔ̀ lètenè bɔ̀ Jûf yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ suií njií bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam yoòr Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs.
2 Alguns dos judeus que não creram, porém, incitaram os gentios e envenenaram a mente deles contra Paulo e Barnabé.
3 Yeé baá ménâ, Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs cer ŋeí seér cu ké Ikoniûm lòù, bɔ́ né te ŋgòr Fehtoò beèh tég njebá taré, ye bɔ̀ nùàr a, Càŋ bɔ̀ nùàr yili sɔm yeé dé lòù. Fehtoò beèh lé naâ bɔ́ terreb haá, bɔ́ né bɔ̀ fém mé cìè teèn bɔɔ́ yií, te bɔ̀ nùàr ŋene kɔ mé njéh ye né ŋgòr gècên.
3 Ainda assim, os apóstolos passaram bastante tempo ali, falando corajosamente da graça do Senhor, que confirmava a mensagem deles concedendo-lhes poder para realizar sinais e maravilhas.
4 Yeé baá ménâ, lɔɔ́ ker fà: bɔ̀ déì bele bɔ̀ Jûf, bɔ̀ déì jomo bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê.
4 Com isso, o povo da cidade ficou dividido: alguns tomaram partido dos judeus, e outros, dos apóstolos.
5 Jomo sâ, bɔ̀ Jûf mé bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam bɔ́ bɔ̀ mgbè bɔɔ̀n dɔɔ́ŋ kaga taáb, te bɔ́ nde Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs tɔbé wulá.
5 Então um grupo de gentios, judeus e seus líderes resolveu atacá-los e apedrejá-los.
6 Bɔ́ yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ dula leér nde ser te tàbè Likonî, lè lɔɔ́ Lîstrè mé Dérbè. Bɔ́ né kè kèbè ndeé bele,
6 Quando os apóstolos souberam disso, fugiram para a região da Licaônia, para as cidades de Listra e Derbe e seus arredores.
7 bɔ́ se Njàgà Bagaà teèn.
7 E ali anunciaram as boas-novas.
8 Ké Lîstrè sâ, nuaré déì lé naâ teèn, gule né kuú, à lé mé njéh yuoó naâ lè, à gò gɔ̀ ŋgúŋgwéh.
8 Enquanto estavam em Listra, Paulo e Barnabé encontraram um homem com os pés aleijados. Sofria desse problema desde o nascimento e, portanto, nunca tinha andado. Estava sentado
9 Nùà hèllè yeé ŋene Pɔ̂l baá njèh tueé, à felá njií tie teèn. Pɔ̂l né ka bú njolò ke njege den, à ŋene kɔ ye, nùà hên né temé te ŋgòr nyî kwaá njií te taré sɔm bú.
9 e ouvia Paulo pregar. Paulo olhou diretamente para ele e, vendo que ele tinha fé para ser curado,
10 À tueé njií mé bú ndɔ, ye bú a: «Kòmò wùò ter, njébá mé gule yeè!» Nùà hèllè lɔ wuo ter kwar, gɔ keéh lom dé gɔɔ̀.
10 disse em alta voz: “Levante-se!”. O homem se levantou de um salto e começou a andar.
11 Te bɔ̀ nùàr yeé nde ŋene njií mé Pɔ̂l bɔɔ́ naâ sâ, bɔ́ si gɔ̀gɔ̀ mé ju lɔɔ̂ bɔɔ̀n Likonî, bɔ́ ye: «Né bɔ̀ càŋ ŋa né nùàr kɔɔ́, bɔ́ suagà ká yoòr beèh.»
11 A multidão, vendo o que Paulo havia feito, gritou no dialeto local: “Os deuses vieram até nós em forma de homens!”.
12 Bɔ́ yilá kwaá bɔ́ yilí bɔ̀ càŋ bɔɔ̀n yoòr. Dé Bàrnàbâs, bɔ́ yilá bú *Jeûs; bɔ́ yilá Pɔ̂l *Hermês, ye nùà njèh tueê né bú.
12 Concluíram que Barnabé era o deus grego Zeus, e Paulo, o deus Hermes, pois era ele quem proclamava a mensagem.
13 Ŋgàŋ Jeûs lé naâ teèn ndɔ. À yeé ŋene aá ménâ, à sie ndeè mé bɔ̀ tela nàgà mé njèh yàgà yoòr, à waà mé njéh ké tùtúlù bɔ̀gɔ̀ bâŋ, ye te bɔ́ bɔ̀ nùàr ŋɔb haá Bàrnàbâs bɔ̂ Pɔ̂l njèh *sèmè. Sâ mɔ̀ Jeûs hèllè né ké jomo lɔɔ̂ mân.
13 O sacerdote do templo de Zeus, que ficava na entrada da cidade, trouxe touros e coroas de flores até as portas da cidade, pois ele e a multidão queriam oferecer sacrifícios aos apóstolos.
14 Bàrnàbâs bɔ̂ Pɔ̂l yeé nde ŋgweé njií mân, temé yulá bɔ́ mé njéh, bɔ́ sie ŋaré bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ bɔɔ̀n, bɔ́ ŋar nde ké lètenè bɔ̀ nùàr, bɔ́ né ké ter lɔgɔ́ njií, ye bɔ̀ nùàr a:
14 Quando Barnabé e Paulo ouviram o que estava acontecendo, rasgaram as roupas e correram para o meio do povo, gritando:
15 «Bí béh mân bɔɔ́ né dé keì wa? Ŋgweéh béh né gi bɔ̀ nùàr faá bí nɔ wa? Béh ndeè naâ bí Njàgà Bagaà tueé, ye bí kwéh sér temé, bí sɔm be yoòr bɔ̀ cècàŋ mân, bí dua seér Càŋ dueè. À dé seèn né làŋ, vulú bɔ̂ tàbè lɔ sií naâ bú; nòmò mé bɔ̀ njèh dɔɔ́ŋ lɔ si giì naâ bú ndɔ.
15 “Amigos, por que vocês estão fazendo isso? Somos homens como vocês! Viemos lhes anunciar as boas-novas, para que abandonem estas coisas sem valor e se voltem para o Deus vivo, que fez os céus e a terra, o mar e tudo que neles há.
16 Léí toò, à lé bɔ̀ nùàr mé gèh hihiné kwaá lɔɔ̀ naâ mé feh bɔɔ̀n, gèh dé kàn né càŋ seèn dua.
16 No passado, ele permitiu que as nações seguissem seus próprios caminhos,
17 Mé njéh mene, à né béh feh den, ye nyí né teèn: nyí béh bagaà bɔɔ́ den né kɔɔ́ ma. À né bí nu yi keêh, yab né yaám, dé kàn mé cu seèn, dé kân mé cu seèn, yab né bí beè merré den, bí né mé vɔ́gɔ́-temé mene samé, bí ménâ ŋéné kɔ́ ŋgwéh wa?»
17 mas nunca as deixou sem evidências de sua existência e de sua bondade. Ele lhes concede chuvas e boas colheitas, e também alimento e um coração alegre”.
18 Pɔ̂l né mene ménâ tueé, njií ye bɔ̀ nùàr a, há lòm bɔ́ *sèmè haà. Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs nde bɔ́ lege yiín weéh baá lòù.
18 Apesar dessas palavras, Paulo e Barnabé tiveram dificuldade para impedir que o povo lhes oferecesse sacrifícios.
19 Jomo sâ, bɔ̀ Jûf kem yuoô ké Antiôs mé Ikoniûm, bɔ́ waà doó sâ, bɔ́ tueé seér maŋgo, bɔ̀ nùàr gwaán seér cu ŋgòr bɔɔ̀n, bɔ́ tɔbé si Pɔ̂l doó, bɔ́ tulu si njií bú ké jomo bâŋ, ye merré déì kuú baá kèn.
19 Então alguns judeus chegaram de Antioquia e Icônio e instigaram a multidão. Apedrejaram Paulo e o arrastaram para fora da cidade, pensando que ele estivesse morto.
20 Bɔ̀ Yeésò bɔ̀ yuo bele jomo ndɔ. Bɔ́ yeé baá ké kwarè seèn kaáŋ den, à komo wuo ter, à yila nde cu ké lètenè lɔɔ̂. Cieé ŋaga, bɔ̂ Bàrnàbâs fɔɔ́n gò, bɔ́ nde ké Dérbè.
20 No entanto, quando os discípulos o rodearam, ele se levantou e entrou novamente na cidade. No dia seguinte, partiu com Barnabé para Derbe.
21 Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs wa ké Dérbè, bɔ́ yila cu Njàgà Bagaà seè. Bɔ̀ nùàr kókoó mbaá ŋa gi bɔ̀ mbɔ̀ŋ ké doó sâ. Jomo sâ, bɔ̀ Pɔ̂l cu cu ké Lîstrè, bɔ́ cu cu ké Ikoniûm, mé Antiôs dé Pisidî,
21 Depois de terem anunciado as boas-novas em Derbe e feito muitos discípulos, Paulo e Barnabé voltaram a Listra, Icônio e Antioquia da Pisídia,
22 bɔ́ né bɔ̀ Yeésò bɔ̀ yo bɔɔ́ taré, bɔ́ né bɔ́ toó nyegé, ye bɔ́ a: «Bí dèn lòm te ŋgòr Càŋe tég; gèr né teèn. Béh gèr ŋene nde né feh hihiné, te béh nde ye *Lò Càŋ yilá.»
22 onde fortaleceram os discípulos. Eles os encorajaram a permanecer na fé, lembrando-os de que é necessário passar por muitos sofrimentos até entrar no reino de Deus.
23 Bɔ́ wa mene te bɔ̀ŋ bɔ̀ Yeésò bɔ̀ dé kàn, bɔ́ né bɔ̀ nùàr teèn balé kwaá, te bɔ́ den bɔ̀ kokoô bɔ̀; bɔ́ bɔ́ jolo weh yáb, bɔ́ né Càŋ felè bɔɔ̀n dua, te bɔ́ kwaá lɔ bɔ́ beè Càŋ. Bɔ́ ndèm kwaá lom mé bú.
23 Paulo e Barnabé também escolheram presbíteros em cada igreja e, com orações e jejuns, os entregaram aos cuidados do Senhor, em quem haviam crido.
24 Bɔ́ lé naâ te lɔɔ́ hihiné te tàbè Pisidî kelá bele, bɔ́ yuo kela te tàbè Pamfilî. Bɔ́ yeé wa baá ké teèn,
24 Então viajaram de volta pela Pisídia até a Panfília.
25 bɔ́ duɔɔ́m cu ŋgòr Càŋ ké Pêrgè tueê. Jomo sâ, bɔ́ nde ké Atalî.
25 Pregaram a palavra em Perge e desceram para Atália.
26 Bɔ́ yila cu bàtô doó sâ, bɔ́ nde Antiôs. Sâ né bèh mé bɔ̀ Yeésò bɔ̀ lé naâ bɔ́ teèn nyeén, bɔ́ kwaá lɔ bɔ́ beè Càŋ, Nùà húɔ́m-temê, te bɔ́ nde bèh seé seèn mé né kènê mboón hên.
26 Por fim, voltaram de navio para Antioquia, onde sua viagem tinha começado e onde haviam sido entregues à graça de Deus para realizar o trabalho que agora completavam.
27 Bɔ́ yeé wa baá ké Antiôs, bɔ́ yilá bilí cu bɔ̀ Yeésò bɔ̀, bɔ́ se bɔ́ njií mé Càŋ lé naâ beè bɔɔ̀n bɔɔ́ keéh dɔɔ́ŋ, bɔ́ se bɔ́ gèh dé mé à lé naâ bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam ceér gulu keéh ndɔ, bɔ́ ye bɔ́ a, bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam lé naâ temé yoòr Yeésò kwaá njií ma.
27 Quando chegaram a Antioquia, reuniram a igreja e relataram tudo que Deus tinha feito por meio deles e como tinha aberto a porta da fé também para os gentios.
28 Bɔ́ bɔ̀ Yeésò bɔ̀ cer yií cu ké sâ kɔ́beè.
28 E permaneceram ali com os discípulos por muito tempo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.