2 Coríntios 7

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Bɔ̀ mbeí mò, ndéb mé Càŋ kwa kwaá né béh tieè né cí. Mɔ né mân, béh yàgà sɔ̀m gí veên yoòr beèh, béh den lom njolò Càŋ ŋagásé, béh veéh lom bú mé temé beèh mene.
1 Depositários de tais promessas, caríssimos, purifiquemo-nos de toda imundície da carne e do espírito, realizando plenamente nossa santificação no temor de Deus.
2 Bí temé biì kwá lɔ́ mé béh, bɔ̀ nùàr mò! Béh lé nuaré déì veên bɔ́ ná ŋgwêh, nuaré déì gule beè beèh bè lɔ́ ŋgwéh, béh nuaré déì lòù bèlè ŋgwéh ndɔ.
2 Acolhei-nos dentro do vosso coração. A ninguém temos ofendido, a ninguém temos arruinado, a ninguém temos enganado.
3 Mɔ béh né mân nyagá, béh nyàgà ŋgwéh ye ju a, sìè bí. Dé sâ ndɔ́g! Lòù sam, temé beèh né bí. Né ka faá mè lé naá giì bí tueé nɔ, né mene dé yiliì mé dé kuû dɔɔ́ŋ, béh bí né kɔɔ́.
3 Não vos digo isto por vos condenar, pois já vos declaramos que estais em nosso coração, conosco unidos na morte e unidos na vida.
4 Temé mò né lom ké yoòr biì, mè sagár né mé bí. Te dàm gèr mé né béh kwa laré dɔɔ́ŋ, temé mò lè kú ŋgwéh, mè kuú seér cu né mé vràb dé kuû.
4 Tenho grande confiança em vós. Grande é o motivo de me gloriar de vós. Estou cheio de consolação, transbordo de gozo em todas as nossas tribulações.
5 Mè tueé bí, béh wa mene ké Masedínà, bèh dù lé teèn ná ŋgwêh. Béh lé naâ mé lègè kwaré; kèb cieè lègè o, kèb lè veéh o, lé naâ béh seé weh.
5 De fato, à nossa chegada em Macedônia, nenhum repouso teve o nosso corpo. Eram aflições de todos os lados, combates por fora, temores por dentro.
6 Mé njéh mene, Tîte yeé waà baá, yo taré cu béh. Sâ dɔɔ́ŋ, Càŋ Yìlì nùàr lé béh ter sɔɔ́m naâ kɔɔ́.
6 Deus, porém, que consola os humildes, confortou-nos com a chegada de Tito;
7 Gí cégé ŋgwéh dé waâ Tîte ndɔ. À lé naá cuù béh tueé ye béh a, temé nyî né lè mé bí nɔré dé gècên. Lòù sam, bí ye bí gwaán lom né mè ŋenê, wa bí né mé yímé njolò, bí né jomo mò ma. Môn, bɔ̀ nùàr mò, temé mè ká lè sagár seér aá lòù.
7 e não somente com a sua chegada, mas também com a consolação que ele recebeu de vós. Ele nos contou o vosso ardor, as vossas lágrimas, a vossa solicitude por mim, de modo que ainda mais me regozijei.
8 Mè né kɔɔ́ ye, mvù mò lé naâ bí temé lè bɔɔ́ yulá. Mè lé naâ cí nyamé ndɔ, ye temé nde né bí lè mé njéh yilí weh. Mé njéh mene, mè nyàmè cú, mè né seér lòù samé.
8 Se minha carta vos penalizou, não me arrependo. Se a princípio o senti {porque vejo que, ao menos por um momento, essa carta vos penalizou},
9 Mè dé yúlá-temé biì sàmè ŋgwéh, mè samé seér aá, ye bí mé njéh kweéh seér aá temé ma. Lòù sam, mvù mò hèllè lé bí veên bɔ́ ná ŋgwêh; Càŋ mé yúlá-temé biì hèllè bɔɔ́ seér né seé.
9 agora me alegro, não porque fostes entristecidos, mas porque esta tristeza vos levou à penitência. Pois fostes entristecidos segundo Deus, de modo que nenhum dano sofrestes de nossa parte.
10 Yúlá-temé dé Càŋ né yeé môn. À temé nùàr kweéh seér yeé mé njéh, te nùàr nde ye yili yuo. Sâ nùàr a, té mbaá nyàmè kú. Yúlá-temé de wɔ̂ŋ, nùàr mé njéh ku seér né cio.
10 De fato, a tristeza segundo Deus produz um arrependimento salutar de que ninguém se arrepende, enquanto a tristeza do mundo produz a morte.
11 Bí ŋéné ŋgwéh ye, yúlá-temé biì hèllè baá seér kènê njèh seê beè Càŋ wa? Yúlá-temé sâ lé naá seêr bí temé ter jɔgɔ́ kwaá, nùà kàn baá sòn seèn mé be seèn se. Veéh lé naâ bí sie, bí sɔm kwaá njií nùà veên hiín, bí gwaán seér cu ŋgòr mò, bí né teèn bɔgɔ́, ye te nùà hèllè ŋene gèr mé njéh. Sâ dɔɔ́ŋ, bí tueé ŋagá né sòn biì, ye be biì teèn sam ma.
11 Vede, pois, que solicitude operou em vós a tristeza segundo Deus! Muito mais: que excusas! Que indignação! Que temor! Que ardor! Que zelo! Que severidade! Mostrastes em tudo que não tínheis culpa neste assunto.
12 Mè tueé bí, mè lé naá menè bí mvù dé jomò nyagá njií, lé felè nùà veên doô ná ŋgwêh; lé felè nuaá mé à naâ bú veên bɔɔ́, ná ŋgwêh ndɔ. Lé naá seêr ye te bí ŋene kɔ mé yilí Càŋ, ye bí né béh gwaán.
12 Portanto, se vos escrevi, não o fiz por causa daquele que cometeu a ofensa, nem por causa do ofendido; foi para que se manifestasse a vossa dedicação por mim diante de Deus.
13 Bí yeé baá ŋené kɔɔ́, yo béh hên taré cu né mé njéh ndɔ.
13 Eis o que nos tem consolado. Mas, acima desta consolação, o que nos deixou sobremaneira contentes foi a alegria de Tito, cujo coração tranqüilizastes.
14 Sâ tueé né ye, púnò mé mè lé naâ toò seèn mé yilí biì punó doô, lé naâ teèn yilá, ye né ŋgòr gècên, wa né faá ŋgòr gècên mé béh lé tueé naâ bí ma.
14 Se me gloriei de vós em presença dele, não fui envergonhado. Pois, assim como tudo o que vos temos dito foi conforme a verdade, assim também o louvor que de vós fizemos a Tito demonstrou-se verdadeiro.
15 Lòù sam, à lé naâ ké yoòr biì waá, bí bene nde bú faá nùàr nɔ kwa weh, bí né tie faá cí nɔ ŋgweé. À né cí munó njií, vɔ́gɔ́-temé bɔɔ́ bú njèh.
15 A sua afeição por vós é cada vez maior, quando se lembra da obediência que todos vós lhe testemunhastes, de como o recebestes com respeito e deferência.
16 Mè né lom mé vɔ́gɔ́-temé dé gècên ndɔ, ye mè né kwàgà biì yieé.
16 Alegro-me por poder contar convosco em tudo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.