1 Pedro 2
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs BKJ
1 Sâ kènê né mene gèh veên dé heè dɔɔ́ŋ, bí sɔ̀m gí bá be teèn: bí té nyeén túé cú, bí té leba nágá cú, bí té huer kú, bí té nùàr júé ndɔ.
1 Abandonando toda a malícia, e todo o engano, e hipocrisias, e invejas, e toda a maledicência.
2 Bí dèn sér á faá bɔ̀ huaán mbembɔgɔ̀ nɔ, bɔ́ sòn mé mbán ŋaâm dù bèh. Njèh cén, mbán dé biì né ŋgòr Càŋ, bí té sòn mé njéh dù nyì, te bí kula seér mé njéh, bí yili yuo.
2 Como bebês recém-nascidos, desejai o leite genuíno da palavra, a fim de que assim possais crescer,
3 Né te mvù Càŋe nyagá den ye: Bí lé naá giì húɔ́m-temé Nùà Dueè ŋené ŋgweé!»
3 se é que já provastes que o Senhor é benévolo.
4 Mɔ né ménâ, bí ndê bílí dèn gí ká kwarè Nùà Dueè; taá dàn né bú. Bɔ̀ nùàr lé naâ bú ké jomo komo si njií, sâ beè Càŋ taá nùà njèh né seér bú, Càŋ lɔ naá giì bú ter balé kwaá.
4 Chegando-vos para ele, como para uma pedra viva, reprovada, de fato, pelos homens, mas eleita por Deus, e preciosa.
5 Bí bílí ndé gî ká yoòr seèn, te bí ŋa gi bɔ̀ taá nùà njèh, bí me yila te gwà Càŋ dé koô, Cúcuí seèn cer beh teèn; te ké gwò sâ bí ŋa gi bɔ̀ŋ bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè, bí seé Càŋ bɔɔ́ lom mé temé cén, te temé nɔré bú lè mé bí felè Yeésò *Kristò.
5 Vós também, como pedras vivas, sois edificados uma casa espiritual, um sacerdócio santo, para oferecer sacrifícios espirituais, aceitáveis a Deus por Jesus Cristo.
6 Te mvù Càŋe né gi mân nyagá den ndɔ, ye:
6 Porquanto também a Escritura contém: Eis que ponho em Sião a principal pedra angular, eleita e preciosa; e aquele que nela crer não será confundido.
7 Dé biì, taá bú sâ beè biì baá gi mé yilí. Lòù sam, temé biì dɔɔ́ŋ né gi yoòr seèn. Beè bɔ̀ɔ́ mé temé teèn kwá njí ŋgwéh, môn sam. Bɔ́ mene ŋéné kɔ́ ŋgwéh, mé njéh mene,
7 E assim para vós, os que credes, ele é precioso, mas para os desobedientes, a pedra que os construtores reprovaram, essa mesma foi feita a principal da esquina.
8 Né beré déì te mvù Càŋe nyagá den ndɔ ye:
8 E uma pedra de tropeço e rocha de ofensa, também para aqueles que tropeçam na palavra, sendo desobedientes; para o que também foram destinados.
9 Dé biì, bú a, té cí dèn; lòù sam, bí dé biì né bɔ̀ nùàr Càŋ. Bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé Nùà Dueè né bí. Càŋ bí hiín nyeén kwaá né ye bí baá bɔ̀ gèh nùàr nyî. À lɔ bí balé sɔɔ́m naâ, ye te bí nde bɔ̀ nùàr be seé nyî tueé, bí ye bɔ́ a, nyí lé bí te cibi ŋa sɔɔ́m naâ kɔɔ́, nyí weh kwaá njií bí bèh ŋagâ ma.
9 Mas vós sois uma geração escolhida, um sacerdócio real, uma nação santa, um povo peculiar, para que anuncieis os louvores daquele que vos chamou das trevas para a sua maravilhosa luz.
10 Léí toò bí lé bɔ̀ gèh nùàr Càŋ ná ŋgwêh, bí bɔ̀ gèh nùàr seèn ŋa né kènê. Bí lɔ kɔ́ ná ŋgwêh, ye Càŋ né yeé bí jere kɔɔ́ ndɔ. Baá ye kènê, bí baá fùgò húɔ́m-temé seèn kuú.
10 Vós que em tempo passado não éreis povo, mas sois agora o povo de Deus; que não tínheis alcançado misericórdia, mas agora alcançastes misericórdia.
11 Bí kɔ́ɔ ye, ká te wɔ́ŋe bí ndeè né kìn, wa bí nde né wàn cer weh ndɔ. Mɔ né mân, sâ kúkùr biì bɔ̀ mbeí mò, njií mé ŋgàŋ yoòr gwaán né kɔɔ́, bí té temé teèn njí. Lòù sam, bɔ̀ njií sâ lege ye te bɔ́ wula sɔm yɔ̀ŋ biì.
11 Mui amados, rogo-vos, como estrangeiros e peregrinos, que vos abstenhais das concupiscências carnais, que guerreiam contra a alma.
12 Dene biì ké lètenè bɔ̀ Càŋ-kɔ́ a, dèn lòm dilísé. Mɔ bí né ménâ den, sâ bɔ́ né mene bí jueé, bɔ́ nde né seé bagaà biì ŋené, bɔ́ keí seér cu bí lòù, te loù mé Càŋ ndeè cuù teèn, bɔ́ seén bú.
12 Sendo o vosso comportamento honesto entre os gentios, para que, apesar de falarem mal de vós, como falam de malfeitores, possam glorificar a Deus no dia da visitação, pelas boas obras que em vós hão de contemplar.
13 Bí yoòr sâ né mé yilí Nùà Dueè, bí ŋgwé làrè sòn bɔ̀ kokoô bɔ̀ dɔɔ́ŋ. Bí ŋgwé lòm sòn mgbè dé koô faá cí nɔ, terreb dé koô né beè seèn.
13 Submetei-vos, pois, a todo decreto humano por amor ao Senhor; quer seja ao rei, como superior;
14 À bɔ̀ ŋgɔ́mnà terreb haá yeé kɔɔ́, te bɔ́ nde ye bɔ̀ vevenê bɔ̀ seé weh;
14 quer aos governadores, ou àqueles por ele enviados para castigo dos malfeitores, e para louvor dos que fazem o bem.
15 bɔ̀ɔ́ mé né njèh bɔɔ́ huɔɔ́m, bɔ́ seén nyegé bɔ́ ndɔ. Bí ŋgwé gí sòn bɔɔ̀n. Sâ dɔɔ́ŋ, Càŋ ye te bɔ̀ɔ́ mé né lòù bɔɔ́ ndugó gɔ, sé yeé baá seé bagaà biì ŋené, te sie bɔ́ sòn.
15 Porque assim é a vontade de Deus, que, fazendo o bem, possais silenciar a ignorância dos homens insensatos.
16 Bí fèh kéh mé dene biì ye bɔ̀ nùàr a, bí baá mé feh biì ma. Njèh cén, mé feh biì bú sâ, né dé bɔ̀ seé bɔ̀ Càŋ, dèn ŋgwéh mé feh biì dé veên bɔɔ̂.
16 Como livres, e não usando a liberdade como uma capa para a malícia, mas como servos de Deus.
17 Bí léb làrè toò bɔ̀ nùàr dɔɔ̂ŋ. Bɔ̀ mbaábi mé né te ceér Yeésò Kristò dɔɔ́ŋ, bí gwàn gí bɔ́ mé temé cén, bí né Càŋ mé feh mene veéh, bí né sòn mgbè dé koô ŋgweé ndɔ.
17 Honrai a todos os homens. Amai a fraternidade. Temei a Deus. Honrai ao rei.
18 Bí bɔ̀ seé bɔ̀, ŋgwé gí sòn bɔ̀ tele seê biì mé gùm mene. Bɔ̀ déì né mene temé huɔɔ́m, bɔ̀ déì mene temé húɔ́m ŋgwéh dɔɔ́ŋ, bí ŋgwé njí sòn bɔɔ̀n kèì cén.
18 Servos, sujeitai-vos aos vossos senhores com todo o temor, não somente aos bons e gentis, mas também aos perversos.
19 Lòù sam, nuaá mé né gèr mé sòn fuû ŋené dɔɔ́ŋ, mɔ à mé njéh veéh né Càŋ, sâ à bɔɔ́ né njèh bagaà.
19 Pois isso é digno de reconhecimento, que um homem, por causa da consciência para com Deus, passe por aflição, sofrendo injustamente.
20 Mɔ wò sé la gèr hèllè ŋene né mé yìè veên yeè nɔ, wò sé la bú yóló ná ŋgwêh wa? Neì sé la wò seén naâ kɔɔ́ ndɔ wa? Mɔ bí gèr ŋene seér né mé seé bagaà, bí né mbaá yoló njií, sâ beè Càŋ né njèh bagaà.
20 Porque, que glória será essa, se sois esbofeteados por vossas faltas, devendo suportar pacientemente? Mas se, fazendo o bem, sofreis por isso, e suportais pacientemente, isso é aceitável a Deus.
21 À bí yilá njií naâ bèh cî. Lòù sam, Kristò mé feh seèn lé naâ mé gèr felè biì kwaré, te bí ŋene weh teèn, bí bele ménâ.
21 Porque para isto sois chamados; pois Cristo também sofreu por nós, deixando-nos um exemplo, para que sigais as suas pisadas.
22 Sâ ndɔ́g, à lɔ bèh veên déì kɔ́ ná ŋgwêh ndɔ;
22 O qual não pecou, e nem malícia se achou em sua boca.
23 Bɔ́ né mene bú mbaá selé weh,
23 O qual, quando injuriado, não devolvia a injúria, e quando sofria, não ameaçava, mas entregava-se àquele que julga justamente.
24 À mé feh seèn lé naâ veên beèh yoòr ŋguú kwaá,
24 Aquele que em seu próprio corpo levou os nossos pecados sobre o madeiro, para que nós, mortos para os pecados, pudéssemos viver para a justiça; e pelas suas feridas fostes curados.
25 Lòù sam, bí lé naá giì faá bɔ̀ sòrŋgaŋ mé né lòù sabé gɔ nɔ. Kènê bɔ́ bí bilí kwaá baá ká kwarè nùà njèh. Gó biì né bú.
25 Porque éreis como ovelhas extraviadas; mas agora voltastes ao Pastor e Bispo das vossas almas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Pedro 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.