1 Coríntios 7
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ARIB
1 Bí lé naâ mè bɔ̀ njèh nyagá bieé njií. Dé véh jɔgɔ̂, huɔm kela né mé nùàr véh jɔ́gɔ́ ŋgwéh.
1 Ora, quanto às coisas de que me escrevestes, bom seria que o homem não tocasse em mulher;
2 Á hên, yàgà yɔɔ̀ŋ seèn né-re teèn ndɔ. Sâ mɔ né ménâ, nùà kàn a, jɔ́gɔ́ véh, jɔ́gɔ́ siíb ndɔ.
2 mas, por causa da prostituição, tenha cada homem sua própria mulher e cada mulher seu próprio marido.
3 Lètenè bɔɔ̀n, déì a, té mbeí mé ŋgɔ̀gɔ̀ bèlè sér.
3 O marido pague à mulher o que lhe é devido, e do mesmo modo a mulher ao marido.
4 Ma vêh a, té mé yo seèn faá à gwaán keéh nê nɔ bɔ́, yo seèn né dé si seèn. Né cu mé huaán siîb môn ndɔ: à té mé yo seèn faá à gwaán keéh nê nɔ bɔ́, yo seèn né dé veèh seèn.
4 A mulher não tem autoridade sobre o seu próprio corpo, mas sim o marido; e também da mesma sorte o marido não tem autoridade sobre o seu próprio corpo, mas sim a mulher.
5 Sâ si bɔ̂ veèh a, té mé yo bɔɔ̀n nómó kú. Merré déì, kɔ né cu tou joloò mé bí né Càŋ teèn dua, sâ ye. Jomo sâ bí weh cu dene biì cuûm. Mɔ sam, bí yóló kòmò ndé ŋgwéh; bí sé yeé yóló kòmò cú, *Sátàn yií keéh be teèn.
5 Não vos negueis um ao outro, senão de comum acordo por algum tempo, a fim de vos aplicardes à oração e depois vos ajuntardes outra vez, para que Satanás não vos tente pela vossa incontinência.
6 Mè bí lòù tágá ŋgwéh, bɔ̀ mbeí mò, mè leéb né bí lòù.
6 Digo isto, porém, como que por concessão e não por mandamento.
7 Mɔ ye te huɔm, nùà kàn sé la naâ faá mè nɔ den. Á hên, nùà kàn seèn yoòr né mé seé seèn hiín faá Càŋ haá né bú nɔ; mɔ seé dé hên sam, sâ né dé yíê. Dé sâ, kɔ né beè Càŋ.
7 Contudo queria que todos os homens fossem como eu mesmo; mas cada um tem de Deus o seu próprio dom, um deste modo, e outro daquele.
8 Mè hên tueé njií né mé bɔ̀ kòù bɔ̀, bɔ́ bɔ̀ ma kû, ye bɔ́ a: huɔm kela né mé huún faá mè nɔ deèn.
8 Digo, porém, aos solteiros e às viúvas, que lhes é bom se ficarem como eu.
9 Á, mɔ bɔ́ ke, bɔ́ yóló kòmò ndé ŋgwéh, sâ bɔ́ jéjɔgɔ̀ ndɔ: huɔm kela né dé jɔgɔ̂ mé bɔ́gɔ́-temé.
9 Mas, se não podem conter-se, casem-se. Porque é melhor casar do que abrasar-se.
10 Mè hên tueé njií né mé bɔ̀ Yeésò bɔ̀ mé jɔgɔ baá véh mé siíb kèn; mè mé feh mò túé ŋgwéh, Fehtoò beèh tueé né kɔɔ́, ye ma vêh a, té gwà siîb yùò.
10 Todavia, aos casados, mando, não eu mas o Senhor, que a mulher não se aparte do marido;
11 Á, mɔ à yuo, sâ bú a, te siíb déì jɔ́gɔ́ cú. Mɔ né naàn wa, bɔ̂ si túé kúlú cú lòù, te à cu cu gwò siì. Huaán siîb a, té veèh sɔ̀m ndɔ.
11 se, porém, se apartar, que fique sem casar, ou se reconcilie com o marido; e que o marido não deixe a mulher.
12 Kènê baá dé bɔ̀ jomo bɔ̀, mè tueé né dé hên kɔɔ́, Fehtoò beèh sam, mè ye bɔ́ a: mɔ nùà Yeésò déì né mé véh gwò, mé ma sâ dé seèn ceér Yeésò bèlè bèh, mɔ ma sâ gwaán lom né dene siîb, sâ bú a, té ma sâ sɔ̀m.
12 Mas aos outros digo eu, não o Senhor: Se algum irmão tem mulher incrédula, e ela consente em habitar com ele, não se separe dela.
13 Né cu ménâ ndɔ, mɔ ma Yeésò déì jɔgɔ kwa siíb mé dé seèn Yeésò dùà bèh, à gwaán lom né dene ma gwà, sâ ma doô a, té bú ŋgɔ́n ndɔ.
13 E se alguma mulher tem marido incrédulo, e ele consente em habitar com ela, não se separe dele.
14 Mè tueé bí, Càŋ nde né huaán siîb mé Càŋ dùà bèh doô kulú, à kulu keéh nde né bú felè veèh seèn mé né yeé Càŋ dua doô. Càŋ nde né ma mé Càŋ dùà bèh doô felè siì mé né yeé Càŋ dua doô kulú keéh ndɔ. Mɔ sam, bɔ̀ huaán bɔɔ̀n nde né faá ŋunà bɔ̀ Càŋ-kɔ̂ nɔ den. Á sâ, bɔ́ né gi bɔ̀ ŋunà Càŋ ndɔ.
14 Porque o marido incrédulo é santificado pela mulher, e a mulher incrédula é santificada pelo marido crente; de outro modo, os vossos filhos seriam imundos; mas agora são santos.
15 Mɔ kènê dé mé Càŋ dùà bèh ŋgɔn mbeí, ye nyí nde aá, sâ bɔ́ kwá lɔ́ bú, à nde. Mɔ à yuo aá, dé mé né yeé Càŋ dua doô, la né mene si, né mene veèh, sâ à baá mé feh seèn. Dé Càŋ, à gwaán lom né dɔlê, à bí yilá bilí naâ dé cî.
15 Mas, se o incrédulo se apartar, aparte-se; porque neste caso o irmão, ou a irmã, não está sujeito à servidão; pois Deus nos chamou em paz.
16 Wò ma dùà-Càŋ, wò né ka jéjég kɔɔ́ nyegé, ye nyí nde né si nyî yili sɔm wa? Wò si mé né Càŋ dua, wò kɔ nyegé nde né jéjég mé ŋgei, ye nyí nde né veèh nyî yili sɔm ndɔ wa?
16 Pois, como sabes tu, ó mulher, se salvarás teu marido? ou, como sabes tu, ó marido, se salvarás tua mulher?
17 Mé njéh mene, nùà kàn a, njébá táré lòm te dene seèn nùà njèh mé Càŋ lé haá naâ bú tég. Càŋ lé bú yilá naâ, sâ à baá gi teèn. Hên né njií mé mè né te bɔ̀ŋ bɔ̀ Yeésò bɔ̀ dɔɔ́ŋ tagá bele.
17 Somente ande cada um como o Senhor lhe repartiu, cada um como Deus o chamou. E é isso o que ordeno em todas as igrejas.
18 Mɔ Càŋ lé yilá naâ nuaré déì, sâ bɔ́ ŋɔb gi aá bú ŋgór, bú a, té mbaá lèr kú cú. Mɔ Càŋ lé yilá naâ nuaré déì, sâ bɔ́ née bú *ŋgór ŋɔ́b ŋgwéeh ye, bú a, té ŋgór mbaá ŋɔ́b kú cú ndɔ.
18 Foi chamado alguém, estando circuncidado? permaneça assim. Foi alguém chamado na incircuncisão? não se circuncide.
19 Bɔ́ ŋɔb mene wò ŋgór, bɔ́ mene ŋɔ́b ŋgwéh, fà dɔɔ́ŋ njeré déì gàm ŋgwéh; njèh gàm né cegé *sóú Càŋ joloò.
19 A circuncisão nada é, e também a incircuncisão nada é, mas sim a observância dos mandamentos de Deus.
20 Nùà kàn a, dèn lè ká te dene seèn mé à lé naâ teèn te Càŋ yilá ye bú doô.
20 Cada um fique no estado em que foi chamado.
21 Càŋ lé yilá naâ wò, sâ wò né kwer wa? Té nyàmè. Mé njéh mene, mɔ ceér déì né toò yeè teèn ŋené te wò den mé feh yeè, sâ léí be fà!
21 Foste chamado sendo escravo? não te dê cuidado; mas se ainda podes tornar-te livre, aproveita a oportunidade.
22 Mɔ wò né mene kwer, kɔ́ɔ ye kwer dé mé Fehtoò beèh Yeésò *Kristò né bú yilá, baá dé seèn mé feh seèn beè Fehtoò beèh. Dé nuaá mé Yeésò Kristò lé yilá naâ bú, sâ à né mé feh seèn, baá dé seèn kwer Kristò.
22 Pois aquele que foi chamado no Senhor, mesmo sendo escravo, é um liberto do Senhor; e assim também o que foi chamado sendo livre, escravo é de Cristo.
23 Càŋ ŋge weh gi aá bí mé keh tarê kèn, bí té kwer nuaré déì mbaá ŋá kú.
23 Por preço fostes comprados; mas não vos façais escravos de homens.
24 Bɔ̀ nùàr mò: nùà kàn a, dèn lè ká toò Càŋ te gèh denè seèn mé à lé naá kaà teèn, te Càŋ yilá ye bú doô.
24 Irmãos, cada um fique diante de Deus no estado em que foi chamado.
25 Kènê mè tueé nde aá bí felè bɔ̀ kòù bɔ̀. Dé sâ ndéb Fehtoò beèh sam, mè tueé né kɔɔ́; mè né nùà gècên, mè nùà gècên ŋa né mé njua Fehtoò beèh.
25 Ora, quanto às virgens, não tenho mandamento do Senhor; dou, porém, o meu parecer, como quem tem alcançado misericórdia do Senhor para ser fiel.
26 Mè tétég jue né felè cu mé baá kènê taré hên, ye bí a: huɔm kela né mé nùàr den le te dene seèn.
26 Acho, pois, que é bom, por causa da instante necessidade, que a pessoa fique como está.
27 Wò né mé véh wa? Sâ té ceér mé bí bú geé nde né teèn fɔ́n. Wò née véh jɔ́gɔ́ ŋgwéeh ye wa? Sâ té véh fɔ́n.
27 Estás ligado a mulher? não procures separação. Estás livre de mulher? não procures casamento.
28 Mè né mene mân tueé dɔɔ́ŋ, mɔ wò jɔgɔ véh, wò veên bɔ́ ŋgwéh; mɔ mbò yàgà déì jɔgɔ siíb, à veên bɔ́ ŋgwéh ndɔ. Njèh cén, mɔ bí né jɔgɔ́ kuú, bí kékɔɔ̀ ye, bí nde né mé gèr lè dene biì cafanê kwaré. Mè bí hên tueé kuú né dé cî, te gam bí.
28 Mas, se te casares, não pecaste; e, se a virgem se casar, não pecou. Todavia estes padecerão tribulação na carne e eu quisera poupar-vos.
29 Bɔ̀ nùàr mò, mè ye bí a, cu nde aá wulú. Kènê bɔ̀ véh bɔ̀ a, dèn lòm faá bɔ́ mé véh sam nɔ;
29 Isto, porém, vos digo, irmãos, que o tempo se abrevia; pelo que, doravante, os que têm mulher sejam como se não a tivessem;
30 bɔ̀ɔ́ mé né yueé a, dèn lòm faá temé bɔ́ yúlá ŋgwéh nɔ; bɔ̀ɔ́ mé né ja wa, faá temé bɔ́ lè vɔ́gɔ́ ŋgwéh ndɔ; bɔ̀ɔ́ mé né njèh ŋge, faá bɔ́ mé njéh beè sam nɔ;
30 os que choram, como se não chorassem; os que folgam, como se não folgassem; os que compram, como se não possuíssem;
31 bɔ̀ɔ́ mé bɔ̀ njèh wɔ̂ŋ né bɔ́ gam, faá bɔ̀ njií sâ bɔ́ njeré déì gàm ŋgwéh nɔ. Lòù sam, gèh *wɔ́ŋ bú hên ŋgágá ndé cú.
31 e os que usam deste mundo, como se dele não usassem em absoluto, porque a aparência deste mundo passa.
32 Mè gwaán né ye te bí njeré déì mùnò gɔ̀ cú. Nuaá mé née véh jɔ́gɔ́ ŋgwéeh ye dé seèn faga lom né feh mé seé Fehtoò beèh tég, ye te huɔm Fehtoò beèh yoòr.
32 Pois quero que estejais livres de cuidado. Quem não é casado cuida das coisas do Senhor, em como há de agradar ao Senhor,
33 Nuaá mé jɔgɔ aá véh, dé seèn faga seér né feh mé bɔ̀ njèh wɔ̂ŋ, te huɔm veèh yoòr.
33 mas quem é casado cuida das coisas do mundo, em como há de agradar a sua mulher,
34 Yeé baá môn, geé yií baá-re bú seé bèh fà. Mé bɔ̀ véh né gi ménâ ndɔ; né mene ma kòù, né mene huaán vêh, à nde né feh te seé Fehtoò beèh fagá nyegé, ye te nyí den nde lom yí ka seèn mé gùm mene. Dé mé jɔgɔ baá dé seèn siíb, faga seér nde né feh mé bɔ̀ njèh wɔ̂ŋ, te huɔm si yoòr ndɔ.
34 e está dividido. A mulher não casada e a virgem cuidam das coisas do Senhor para serem santas, tanto no corpo como no espírito; a casada, porém, cuida das coisas do mundo, em como há de agradar ao marido.
35 Mè hên tueé kuú né ye te gam seér bí lòù, mè bí dé baâ bá ŋgwéh, mè gwaán né ye te bí gɔ dilí nyegé, bí den mban nde yoòr Fehtoò beèh Yeésò mé seé seèn beè tég.
35 E digo isto para proveito vosso; não para vos enredar, mas para o que é decente, e a fim de poderdes dedicar-vos ao Senhor sem distração alguma.
36 Kènê baá dé bɔ̀ ndà mé baá véh gɔ: mɔ huaán ndà bɔ̂ gwɔ̀m seèn kaga ndòn, ye bɔ́ jɔ́gɔ́ ndé cú, nde nde si munó cu, ye mɔ né môn, sâ nyí bɔɔ́ né gwɔ̀m doô veên, temé bú lè dìè cú, à yóló kɔ́ cú ndɔ, mɔ à munó cu aá ye nyí nde cu né bú jɔgɔ́, sâ bú a, jɔ́gɔ́ bú jɔgɔ̀; dé sâ veên sam.
36 Mas, se alguém julgar que lhe é desairoso conservar solteira a sua filha donzela, se ela estiver passando da idade de se casar, e se for necessário, faça o que quiser; não peca; casem-se.
37 Á, mɔ huaán ndà doô kaga lom né kàgà-ndòn seèn, nuaré déì sòn teèn kɔɔ́ yí ŋgwéh, ye nyí ka huaán vêh doô jɔ́gɔ́ cú, à né ka ménâ yoló ndɔ, sâ à bɔɔ́ né bagaà mé à huaán vêh doô jɔ́gɔ́ ŋgwéh.
37 Todavia aquele que está firme em seu coração, não tendo necessidade, mas tendo domínio sobre a sua própria vontade, se resolver no seu coração guardar virgem sua filha, fará bem.
38 Sâ mɔ né ménâ, nuaá mé sua kwaá né huaán vêh gwò, bɔɔ́ né bagaà; nuaá mé véh jɔ́gɔ́ ŋgwéh bɔɔ́ huɔm kela né kɔɔ́ ndɔ.
38 De modo que aquele que dá em casamento a sua filha donzela, faz bem; mas o que não a der, fará melhor.
39 Ma vêh mé bɔ́ jɔgɔ kwaá baá gwò, mɔ si née mé njolo ye, à mé feh seèn sam. Kɔ si kuú né lòù, sâ ma sâ baá ye mé feh seèn, à gwaán né mene siíb dé kàn, à jɔgɔ mé be seèn. Njèh cén, kɔ né siíb mé né ceér Yeésò *Kristò bele ndɔ.
39 A mulher está ligada enquanto o marido vive; mas se falecer o marido, fica livre para casar com quem quiser, contanto que seja no Senhor.
40 Dé mò, mɔ ma sâ ye nyí nde né mé huún den, yoòr huɔm kela nde né bú cí. Mè lòù túé ŋgwéh; mè ká yoòr né mé Cúcuí Càŋ.
40 Será, porém, mais feliz se permanecer como está, segundo o meu parecer, e eu penso que também tenho o Espírito de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.