Neemias 9
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 Ĩmbá ázị̂rị̃ rĩ ꞌbã ụ́ꞌdụ́ kãlị́ ị̃rị̃ drị̃ sụ sĩ, ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ tra kí dó ru ãngũ ãlu gá, ĩsãyĩmũ kí dó, sụ̃ kí kõlĩbá ãzíla umvú kí dó pụ́trụ́ kí drị̃ gá.
1 No vigésimo quarto dia do mesmo mês, vestidos de sacos, e com a cabeça coberta de pó, os israelitas reuniram-se para um jejum.
2 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ uya kí dó ru ꞌbá ãmị́yọ́ŋá ru rĩ kí agâlé rá. Tu kí dó pá ãngũ ĩꞌbadrị̂ gá áꞌdụ̂sĩ sĩ ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbadrị̂ kí iꞌdajó ãzíla ũnzĩkãnã ĩꞌbã áyị́pịka ꞌbadrị̂ kí abe.
2 Os que eram de origem israelita estavam separados de todos os estrangeiros, e apresentaram-se para confessar seus pecados e as iniqüidades de seus pais.
3 ꞌBá ꞌdĩ utu kí dó pá ãngũ ĩꞌbadrị̂ kí agá, úlã dó Bụ́kụ̃ Ãzị́táŋá Úpí Ãdróŋá ĩꞌbadrị̂ drị̂ kí drị̃légá ꞌdãá sáwã na ꞌdĩpí, ãzíla ꞌdụ kí vâ sáwã na ꞌdĩpí sĩ ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbadrị̂ kí iꞌdajó ãzíla sĩ Úpí Ãdróŋâ ị̃nzị̃jó.
3 De pé em seus lugares, escutaram a leitura da lei do Senhor, seu Deus, durante um quarto do dia; e durante o outro quarto do dia confessaram seus pecados e prostraram-se diante do Senhor, seu Deus.
4 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã si ꞌbá Lẹ́vị̃ rú pátulépi ãngũ sĩ tụjó jó gá ụrụgá ãzíla asị́jó vũ gá rĩ gá ri kí Yésũwã ꞌi, Bánĩ ꞌi, Kãdị̃mị̃yẹ́lị̃ ꞌi, Sẽbãníyã ꞌi, Bụ́nị̃ ꞌi Sẽrẽbíyã ꞌi, Bánĩ ꞌi ãzíla Kẽnánĩ ꞌi. ꞌBá ꞌdĩ ãꞌị̃ kí Úpí Ãdróŋá ĩꞌbadrị̂ ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ.
4 Josué, Bani, Cedmiel, Sabanias, Boni, Sarebias, Bani e Canani, que haviam tomado lugar no estrado dos levitas, invocaram em alta voz o Senhor, seu Deus.
5 ꞌDã bã ũngúkú gá ꞌbá Lẹ́vị̃ rú, Yésũwã ꞌi, Kãdị̃mị̃yẹ́lị̃ ꞌi, Bánĩ ꞌi, Hãsãbĩnéyã ꞌi, Sẽrẽbíyã ꞌi, Hõdíyã ꞌi, Sẽbãníyã ꞌi, Bụ́nị̃ ꞌi, Kẽnánĩ ꞌi ãzila Pẽtãhíyã ꞌi ꞌdĩ jọ kí: “Ĩtu pá ụrụgá ãzíla ĩmi ịcụ́ Úpí Ãdróŋá ĩmidrị́ ãsị̃ŋá kóru rĩ ꞌi.
5 E os levitas Josué, Cedmiel, Bani, Hasebnias, Serebias, Odaías, Sebnias e Fataías diziam: Levantai-vos, bendizei ao Senhor, vosso Deus, de eternidade em eternidade! Seja bendito o vosso nome glorioso, com toda a sorte de louvores e bênçãos.
6 Mi Úpí ru mi ꞌi áꞌdụ̂sĩ. Íꞌbã ꞌbụ̃ kí ãko ala gá rĩ kí abe pírí mi ꞌi. Mí ũꞌbã ụ̃nọ́kụ̂ kí mĩrĩ abe ãzíla ãko pírí ala gá rĩ kí abe. Ífẽ ídri ãko pírí ꞌbaní mi ꞌi ãzíla ãko pírí ꞌbụ̃ agá ꞌdĩ kí ími ị̃nzị̃.”
6 Sois vós, Senhor, vós somente, que fizestes o céu dos céus e todo o seu exército, a terra e tudo o que ela contém, o mar e tudo o que nele se encerra; sois vós quem dais a vida a todos os seres, e o exército dos céus vos adora.
7 “Mi Úpí Ãdróŋá ꞌi, mí ãpẽ ándrá Ịbụrámụ̃ angájó Ụ́rị̃ ꞌbá Kãlị̃dị́yã drị̂ kí agá ãzíla íꞌda dó ĩꞌdiní rụ́ Ịbụrahị́mụ̃ ꞌi.
7 Vós, Senhor Deus, fostes quem escolheu Abrão, quem o fez deixar a terra de Ur, na Caldéia, e quem lhe deu o nome de Abraão.
8 Mí ịsụ́ ĩꞌdi ásị́ gá ị́jọ́ pịrị la ími drị̃ gá cí, mí icí ándrá tị ĩꞌdi be sĩ ãngũ ꞌbá Kãnánĩ rú, Hị́tị̃ rú, Ãmọ́rị̃ rú, Pẹ̃rẹ́zị̃ rú, Yẹ̃bụ́sị̃ rú ãzíla Gị̃rị̃gásị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ kí fẽjó ĩꞌdinî. Ímba ũyõ míní nalé rĩ ꞌbã tã rá ãꞌdusĩku mi ị́jọ́ míní jọlé rĩ ꞌbã tãmba rá.”
8 Encontrastes nele um coração fiel, e com ele firmastes uma aliança, prometendo dar à sua posteridade a terra dos cananeus, dos hiteus, dos amorreus, dos ferezeus, dos jebuseus e dos gergeseus, e cumpristes a vossa palavra, porque sois justo.
9 “Índre ándrá ãma áyị́pịka ꞌbã kí drị̃ cị agâ Mị̃sị́rị̃ gâlé rá; mí are ándrá áwáŋá ĩꞌbadrị́ Mĩrĩ Ika rĩ tị gá ꞌdãá rĩ rá.
9 Vistes a aflição de nossos pais no Egito, e ouvistes os seus clamores junto do mar Vermelho.
10 Mí idé ándrá ị́jọ́ tálí ru rĩ kí ị́jọ́ ụ̃sụ̃táŋá ru rĩ abe Fãráwũ ụrụꞌbá gá ꞌbá pírí ãmbogo rú, ꞌbá ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ agá rĩ kí ụrụꞌbá gá pírí rá, ãꞌdusĩku ínị̃ ꞌbá ãfó ru Mị̃sị́rị̃ gá rĩ idé kí ándrá kí íngoní yã rĩ gá rá. Mí ịsụ́ ándrá rụ́ kụma acájó kpere ãndrũ.
10 Operastes milagres e prodígios contra o faraó, contra todos os seus servos e todo o povo de sua terra, porque sabíeis que haviam tratado com arrogância os nossos pais; e adquiristes um renome que perdura até os nossos dias.
11 Mí awa ándrá mĩrĩ kí drị̃ gâsĩ, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ za kí dó sĩ ãngũ ãꞌí gâsĩ, wó ꞌbá kí vú drolépi rĩ ịmvụ́ kí ị̃yị́ sĩ cécé írãmvá ꞌbelé ị̃yị́ mgbi rĩ agá rĩ áni.
11 Fendestes o mar diante deles, que passaram a pé enxuto; mas precipitastes nos abismos todos os que os perseguiam, como uma pedra é atirada às profundezas das águas.
12 Ị̃tụ́ sĩ íri ándrá kí drị̃ celé ụ̃rụ́ꞌbụ̃ ị́dị́ŋá áni rĩ sĩ, ị́nị́ sĩ íri ándrá kí drị̃ celé ãcí ị́dị́ŋá áni ãngũ jilépi rĩ sĩ, sĩ ĩꞌbaní gẹ̃rị̃ iꞌdajó.”
12 Vós os guiastes durante o dia por uma coluna de nuvem, e à noite por uma coluna de fogo, para iluminar o caminho que deviam seguir.
13 “Mí asị́ ándrá ꞌbé Sĩnáyĩ drị̃ gá sĩ ị́jọ́ jọjó ĩꞌba abe angájó ꞌbụ̃ gâlé, ífẽ ándrá ĩꞌbaní ị́jọ́ lịlé pịrị rĩ kí ãzị́táŋá mgbã rĩ kí abe, ãzị́táŋá sĩlé múké rĩ kí ãzíla ị́jọ́ azịlé múké rĩ kí abe.
13 Descestes ao monte Sinai, falastes-lhes do alto do céu e destes-lhes justas ordenações, leis verdadeiras, preceitos e mandamentos excelentes.
14 Ífẽ ándrá ĩꞌbaní ị́jọ́ nị̃jó sãbátũ mídrị́ ãlá rĩ drị̃ gá, mí azị ándrá ĩꞌbaní ị́jọ́ azịlé múké rĩ kí ãzị́táŋá sĩlé múké rĩ kí abe ãtíꞌbó mídrị́ Mụ́sã ꞌbã tị gâsĩ.
14 Fizestes lhes conhecer o vosso santo sábado, e prescrevestes-lhes, pela boca de Moisés, vosso servo, os mandamentos, preceitos e uma lei.
15 Ífẽ ándrá ĩꞌbaní ãkónã angájó ꞌbụ̃ gâlé sáwã ãbị́rị́ drị̂ sĩ, ị̃yị́ agbẹ́lépi írã ụrụꞌbá gá rĩ sáwã ị̃yị́ vị́ drị̂ sĩ; íjọ ándrá ĩꞌbaní ꞌbã mụ kí ãngũ ándrá míní ũyõ la najó mi fẽ la ĩꞌbaní rĩ ꞌdụlé ĩꞌbaní la rú.
15 Do alto do céu, destes-lhes pão para saciar a fome; e do rochedo fizestes jorrar água para matar-lhes a sede. E vós os mandastes tomar posse da terra que havíeis jurado dar-lhes.
16 “Wó ãmã áyị́pịka acá kí ándrá ãfó ru ãzíla drị̃ ũnzí rú ãzíla ũbĩ kí ándrá ãzị́táŋá mídrị̂ kí vú ku.
16 Mas os nossos pais, em seu orgulho, endureceram a cerviz e não observaram os vossos mandamentos.
17 Gã kí ándrá ími tị arelé úmgbé ãzíla tálí míní idélé kí drĩdríŋĩ gá rĩ ꞌbã ị́jọ́ ãvĩ kí ĩꞌbaní rá ãzíla igá kí ị́jọ́ la kí ku. Drị̃ ũnzĩ ĩꞌbadrị̂ sĩ mvu kí ándrá mí rụ́ ꞌdâ rá, pẽ kí ĩꞌbã drị̃lẹ́ sĩ gõjó vúlé ãtíꞌbó ru Mị̃sị́rị̃ gá. Wó mi Ãdróŋá ꞌbá trũlépi rá, lẽtáŋá uyaŋâ kóru rĩ trũ ꞌbá ízákĩzã ndrelépi ĩndĩ, ũmbã ꞌbã rụlé gbõrú ku lẽtáŋá ãmbógó rĩ trũ rĩ ꞌi.
17 Recusaram-se a ouvir, e não mais se incomodaram com as maravilhas que operastes em seu favor. Endureceram a cerviz e, em sua rebelião, elegeram um chefe para retornar à sua escravidão. Mas vós sois um Deus sempre pronto ao perdão, clemente e compassivo, vagaroso em encolerizar-se e rico em bondade, e assim não os abandonastes.
18 Drĩ kí ándrá táni ĩꞌbaní kãjóŋá idé ãdróŋá rú gólũdĩ sĩ, sĩ jọjó la, ‘ꞌDĩ ãdróŋá ĩmidrị́ ĩmi anzélépi angájó Mị̃sị́rị̃ gâlé rĩ ꞌi,’ jõku ĩꞌbaní táni ị́jọ́ ũnzí ãmbogo la kí idéjó rá tí.
18 Mesmo quando fabricaram para si um bezerro de metal fundido, e vos ultrajaram grandemente dizendo ser aquilo o Deus que os tirara do Egito,
19 “Ásí ị̃gbẹ̃ mídrị́ ãmbógó rĩ sĩ mí aꞌbe ándrá kí kõtórõ agá ꞌdãá ku. Ĩtụ́ sĩ ụ̃rụ́ꞌbụ̃ ị́dị́ŋá áni rĩ la kí drị̃ ce nĩ, ị́nị́ sĩ ãcí ị́dị́ŋá áni rĩ la ãngũ ji sĩ ĩꞌbaní gẹ̃rị̃ iꞌdajó nĩ.
19 usastes de muita misericórdia e não os abandonastes no deserto; e a coluna de nuvem que os guiava durante o dia em sua viagem, bem como a coluna de fogo que lhes iluminava o caminho que deviam seguir durante a noite, não lhes foi arrebatada.
20 Ífẽ ĩꞌbaní Úríndí mídrị́ múké rĩ sĩ kí imbájó. Mí atrị ándrá ĩꞌbaní mãnã fẽŋá ku ãzíla ị̃yị́ vị́ kí ndẽlépi rĩ sĩ ífẽ ĩꞌbaní ị̃yị́ mvụlé rá.
20 Destes-lhes do vosso bom espírito para torná-los prudentes; não lhes recusastes o vosso maná para seu alimento, e destes-lhes água para estancar a sede.
21 Ílí kãlị́ sụ ímba kí tã kõtórõ agá ꞌdãá, ãko ãzí ĩꞌbã kí ĩcẽlé rá la ꞌdáyụ, bõngó ĩꞌbadrị̂ de kí ku ãzíla pá la ãvõ kí ku.
21 Durante quarenta anos provestes às suas necessidades no deserto, sem que nada lhes faltasse. Suas vestes não se estragaram e nem seus pés incharam.
22 “ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, íko ándrá ãma áyị́pịka kí ãzã sĩ ũpi kí ndẽjó sụ́rụ́ kí abe, ífẽ vâ ĩꞌbaní ãngũ álị́ rĩ kí ĩndĩ. Pa kí ãngũ úpí Sị̃họ́nị̃ Hẹ́sị̃bọ̃nị̃ drị̂ kí ãngũ úpí Ụ́gị̃ Bãsánĩ drị̂ be rá.
22 Vós os livrastes dos reinos e dos povos, cujas terras repartistes entre eles. Tomaram posse da terra de Seon, da terra do rei de Hesebon e da terra de Og, rei de Basã.
23 Ífẽ ĩꞌbaní anzị kí wẽwẽ rú cécé lẽlẽgó ꞌbụ̃ gá rĩ kí áni ãzíla mí agụ kí ãngũ ándrá míní jọlé mi fẽ la ĩꞌbã áyị́pịka ꞌbaní kí mụ ꞌdụlé la ĩꞌbãni la rú rĩ gá.
23 Multiplicastes seus filhos como as estrelas do céu; e os fizestes entrar na posse da terra. Havíeis prometido aos seus pais que entrariam e possuiriam essa terra,
24 Anzị ĩꞌbadrị̂ fi kí ãngũ Kãnánĩ drị̂ agá ãzíla ꞌdụ kí dó ĩꞌdi ĩꞌbã ãni la rú. Ndẽ kí ꞌbá uꞌálépi ãngũ Kãnánĩ drị̂ agá ꞌdãá rĩ kí rá; ífẽ ũpi Kãnánĩ drị̂ kí kí drị́ alé gá ꞌbá ꞌdãá rĩ kí abe, idé kí ị́jọ́ ĩꞌba rụ́ ĩꞌbaní lẽlé rĩ áni.
24 mas foram seus filhos que a ocuparam. Diante deles humilhastes o orgulho dos habitantes da terra, os cananeus; entregastes em suas mãos tanto os reis como as populações, que ficaram à sua mercê.
25 Upa kí táwụ̃nị̃ andre celé bõrõ ũkpó sĩ rĩ kí ãngũ mụ̃ꞌdụ̃-mụ̃ꞌdụ̃ rĩ kí abe rá; ụꞌdụ kí jó galépi tré ãko múké ũví ndú ndú sĩ ꞌdĩ kí kídí galé rĩ kí, ámvụ́ zãbíbũ drị́, mị̃zẹ̃yị́tụ̃ drị́ ãzíla ife ũꞌbí nalé nãnã rĩ kí abe. Na kí dó ru mgbemgbe, aga kí dó rá ãzíla use kí dó sĩ ãko ĩꞌbaní nalé calépi rá rĩ sĩ.”
25 Eles se apropriaram de cidades fortificadas e de terras férteis; tomaram posse de casas repletas de bens de toda a sorte, de cisternas já feitas, de vinhas, olivais e muitas árvores frutíferas. Puderam comer até se saciar e engordaram, vivendo nas delícias que lhes outorgava a vossa grande bondade.
26 “Wó acá kí dó ꞌbá drị̃ ũnzí la rú ãzíla mvu kí mí rụ́ ꞌdâ rá, uja kí ũngúkú ãzị́táŋá mídrị̂ ní. Ụꞌdị́ kí nãbịya mídrị́ ị́jọ́ vú nzelépi ĩꞌbaní sĩ kí ujajó vúlé mí rụ́ ꞌdõlé ꞌdĩ kí rá; idé kí ị́jọ́ ũnzí ãzí ãmbógó la.
26 Entretanto, foram rebeldes e se revoltaram contra vós. Desprezaram vossa lei; mataram vossos profetas que os conjuravam a retornar a vós. Como cometessem grandes ultrajes para convosco,
27 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ífẽ dó sĩ kí mẹ́rọ́ꞌbá ĩꞌbadrị̂ kí drị́lẹ́ gá sĩ ĩꞌbaní ũcõgõ fẽ jó. Wó kí dó mụ ũcõgõ ịsụ́lé ꞌbo awá kí ími drị̃lẹ́ gá ãzíla mí are kí angájó ꞌbụ̃ gâlé. Ásị́ ị̃gbẹ̃ mídrị́ ãmbógó rĩ sĩ mí anzé kí rá, mí ãpẽ ĩꞌbaní ꞌbá ꞌbá palépi mẹ́rọ́ꞌbá kí drị́ gá la kí tị ãzíla pa kí kí rá.”
27 vós os abandonastes às mãos de seus inimigos, que os oprimiram. Mas quando, no tempo de sua miséria, clamaram a vós, vós os ouvistes do alto do céu, e, em vossa grande misericórdia, enviastes-lhes salvadores que os livraram das mãos dos seus inimigos.
28 “Wó kí dó mụ ásị́ ị̃gbẹ̃ ịsụ́lé ãꞌdị́ vúlé gá ꞌbo, cọtị idé kí vâ ị́jọ́ ũnzí rĩ kí ími drị̃lẹ́ gá ị̃dị́. ꞌDã bã ũngúkú gá mí aꞌbe dó kí mẹ́rọ́ꞌbá ĩꞌbadrị̂ kí drị́lẹ́ gá sĩ ũpĩ najó kí drị̃ gá. Kí mụ awálé mí rụ́ ị̃dị́ ꞌbo, mí are kí angájó ꞌbụ̃ gâlé, ásị́ ị̃gbẹ̃ mídrị̂ sĩ ípa dó sĩ kí pâlé ũꞌbí ru rá.”
28 Mas, assim que voltou a segurança, recomeçaram a fazer o mal diante de vós, e os abandonastes às mãos dos seus inimigos, que os tiranizaram. Mas clamaram de novo a vós, e vós, do alto do céu, os atendestes; assim é que a vossa grande misericórdia operou inúmeras vezes a sua libertação.
29 “Íli kí bị́lẹ́ ị̃ndụ́ sĩ kí ujajó vúlé ãzị́táŋá mídrị̂ gá, wó acá kí drị̃ ũnzí ru, gã kí dó sĩ ãzị́táŋá mídrị̂ kí úmgbé. ꞌBá mídrị̂ iza kí ị́jọ́ ĩꞌbã kí ãzị́táŋá mídrị̂ kí gãjó úmgbé ãzíla kí tãmbajó ku rĩ sĩ, ꞌdĩ kí ị́jọ́ sĩ adrujó ídri údrĩ kí tãmba rá rĩ kî. Drị̃ ũnzĩkãnã sĩ uja kí míní ũngúkú, imbe la mba kí ũkpó ãzíla gã kí ị́jọ́ arelé úmgbé.
29 Vós os conjurastes a voltar à vossa lei, mas eles, em sua arrogância, não escutavam vossas objurgações, transgrediam vossas ordens, que dão a vida ao homem que as observa; nada mais mostraram que ombros rebeldes, cerviz altiva e ouvidos surdos.
30 Wó ílí ũꞌbí rú ími ásị́ ri adrulé ĩꞌbaní ị̃gbẹ́ ru. Úríndí mídrị̂ sĩ mí iꞌda ĩꞌbaní ị́jọ́ nãbịya kí tị gâsĩ. Wó ꞌbã kí ásị́ drị̃ la gá ku, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ífẽ dó kí ꞌbá ĩꞌbã jĩránĩ rú rĩ kí drị́lẹ́ agá.
30 Vossa paciência para com eles durou muitos anos; vós lhes fazíeis admoestações pela inspiração de vosso espírito, que animava os vossos profetas. Então, finalmente, como não vos escutassem, vós os entregastes às mãos dos povos de outras terras.
31 Wó ásị́ ị̃gbẹ̃ mídrị́ ãmbógó rĩ sĩ mí ị̃lị̃kị̃ kí ku ãzíla mí aꞌbe kí ku, ãꞌdusĩku mi Ãdróŋá lẽtáŋá uyaŋá kóru rĩ be ãzíla ásị́ ị̃gbẹ̃ trũ rĩ ꞌi.”
31 Mas, mesmo assim, vossa grande misericórdia vos impediu de aniquilá-los, e não os abandonastes porque sois um Deus clemente e compassivo.
32 “Úꞌdîꞌda ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbárĩ Ãdróŋá, Ãdróŋá ãmadrị̂, mi Ãdróŋá ãmbógó, ũkpõ trũ, sĩ idéjó ụ̃rị̃ sĩ rĩ ꞌi, mi tị icíma mídrị́ lẽtáŋá ukólépi ku rĩ drị̂ tãmbalépi rĩ ꞌi. Ị́jọ́ ũkpó pírí acálépi ãma drị̃ gá, ũpi ãmadrị̂ kí drị̃ gá, drị̃lẹ́ ãma drị̂ kí drị̃ gá, ꞌbá ãmadrị́ ãtalo rú ãzíla nãbịya rú rĩ kí drị̃ gá, ãma áyị́pịka kí drị̃ gá ãzíla ꞌbá pírí mídrị́ ꞌdĩ kí drị̃ gá ꞌdĩ ꞌbã iꞌdá jõ míní were rú ku. Mí igá drĩ ũcõgõ ꞌbá mídrị̂ ꞌbã kí ịsụ́lé iꞌdójó ụ́ꞌdụ́ ũpi Ãsụ́rị̃yã gárĩ ꞌbã kí ãma ĩkpãjó rĩ sĩ kpere ãndrũ ꞌdĩ ꞌi.
32 E agora, Senhor, Deus grande, poderoso e temível, vós que mantendes fielmente vossa aliança misericordiosa, não sejais indiferente a todos os sofrimentos que nos atingem, a nós, nossos reis, nossos chefes, nossos sacerdotes, e a todo o vosso povo, desde o tempo dos reis da Assíria até o presente.
33 Sáwã pírí míní ãma ị́jọ́ lịjọ́ rĩ gá, mi ị́jọ́ lị ãma drị̃ gá pịrị. Wó ãdrĩ táni mí rụ́ ị́jọ́ ũnzí idé rá tí, ị́jọ́ míní ngalé rĩ kí ꞌbãngá pịrị.
33 Em tudo aquilo que nos aconteceu, nada mais houve que justiça de vossa parte, porque procedestes com lealdade, enquanto que nós retribuíamos com o mal.
34 Ũpi ãmadrị̂ kí, drị̃lẹ́ka kí, ãtalo kí ãzíla ãma áyị́pịka kí abe ũbĩ kí ándrá ãzị́táŋá mídrị̂ kí vú ku; ꞌbã kí ándrá ásị́ ãzị́táŋá ãzíla bị́lẹ́ ị̃ndụ́ lima míní fẽlé rĩ kí drị̃ gá ku.
34 Nossos reis, nossos chefes, nossos sacerdotes e nossos pais negligenciaram a prática da vossa lei, não mais obedeceram aos vossos mandamentos, nem às advertências que lhes fizestes.
35 Ĩꞌbaní ándrá táni adru agá ũpĩ ĩꞌbadrị̂ agá rá tí nga kí ãzị́ míní ku míní ándrá táni ĩꞌbaní mũkẽ idé agá rá tí. Ífẽ ándrá ĩꞌbaní ãngũ mgbọ mụ̃ꞌdụ̃-mụ̃ꞌdụ̃ rĩ ꞌi, wó gã kí ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbadrị̂ kí aꞌbelé úmgbé.”
35 Malgrado seu reino, apesar dos bens que lhes havíeis dado em abundância, e a despeito desta terra vasta e fértil que lhes entregastes, eles não vos serviram, não renunciaram às suas más obras.
36 “Índre drĩ Ãdróŋá, ãma dó ãndrũ ãtiꞌbo rú ãngũ ándrá míní fẽlé ãma áyị́pịka ꞌbaní bã na kí sĩ ife ífí ala gá ãzíla ãko múké ãfũlépi ala gá rĩ kí abe rĩ gá ꞌdõ.
36 E eis que hoje somos escravos! Escravos na própria terra que destes aos nossos pais, para usufruir de seus frutos e dos seus produtos.
37 Wó ị́jọ́ ũnzí ãmadrị̂ kí sĩ ãko múké ãfũlépi ala gá rĩ kí dó mụ ũpi míní ꞌbãlé ãmã drị̃lẹ́ gá ꞌdĩ ꞌbanî. Kí ị́jọ́ kí nga ãma rụ́ ãnãkpá ãmadrị̂ kí abe ĩꞌbaní lẽlé rĩ áni. Ãma ĩꞌbadrị́ ũcõgõ ãmbógó la gá.
37 Esta terra multiplica suas messes para reis estrangeiros, que no momento nos tiranizam por causa de nossos pecados, e dispõem a seu arbítrio de nossas pessoas e de nossos animais. Sim, estamos numa grande aflição.
38 “Ị́jọ́ ru ngalépi ꞌdĩ kí sĩ pírí, ãlẽ ũyõ sõlé íni, ãma ị́jọ́ la sĩ cí, ũpi ãmadrị̂ kí drị́ tị̃ drị̃ la gá ꞌbá ãmadrị́ Lẹ́vị̃ rú ãzíla ãtalo ãmadrị́ ídétáŋá idélépi rĩ kí abe.”
38 Por todos esses motivos, contratamos uma aliança sagrada, que redigimos por escrito, e onde os nossos chefes, levitas e sacerdotes vão colocar o seu selo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Neemias 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.