Mateus 22
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní ị́jọ́ ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ kí imbájó ị̃dị́.
1 De novo Jesus usou parábolas para falar ao povo. Ele disse:
2 “Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ ĩꞌdi cécé Úpí ãzí ꞌbã ru itújó ngọ́pị̃ ní ụ̃mụ̃ ãmbógó ũkú bĩŋá drị̂ ꞌbãjó rĩ áni.
2 — O
3 Úpí pẽ ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ kí tị mụlé ꞌbá tá umvelé ụ̃mụ̃ gá rĩ ꞌbaní lũlé la ꞌba amụ́ kí dó ụ̃mụ̃ gá ꞌdõlé, wó gã kí amụ́lé úmgbé.
3 Depois mandou os empregados chamarem os convidados, mas eles não quiseram vir.
4 “Pẽ vâ ãtíꞌbó ãzí rĩ kí tị ị̃dị́ ãzíla jọ, ‘Ĩlũ ꞌbá tá umvelé ꞌdã ꞌbaní má idé dó ãkónã bábá ꞌbo. Má ụlị́ mánị̃gọ́ kí tị use-use rĩ kí abe ãko pírí kí dó bábá. Ĩmi amụ́ dó ụ̃mụ̃ gá ꞌdõlé.’
4 Então mandou outros empregados com o seguinte recado: “Digam aos convidados que tudo está preparado para a festa. Já matei os bezerros e os bois gordos, e tudo está pronto. Que venham à festa!”
5 “ꞌBá umvelé ꞌdã ꞌbã kí ásị́ ị́jọ́ kí umvejó ꞌdã drị̃ gá ku ãzíla mụ kí ĩꞌbã ãzị́ gá ãzí rĩ mụ ĩꞌdi ꞌbã ámvụ́ gá ãzí rĩ ĩꞌdi ꞌbã ãko kí ị̃tụ̃ndã trũ
5 — Mas os convidados não se importaram com o convite e foram tratar dos seus negócios: um foi para a sua fazenda, e outro, para o seu armazém.
6 ꞌBá ãzí rĩ rụ kí ãtíꞌbó kí colé cõ-cõ ãzíla ụꞌdị́ kí ãzí rĩ kí rá.
6 Outros agarraram os empregados, bateram neles e os mataram.
7 Ị́jọ́ ꞌdĩ fẽ Úpí ásị́ ve ũnzí, pẽ ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí tị ꞌbá ꞌbá ụꞌdị́lépi ꞌdã kí ụꞌdị́lé rá ãzíla ivé táwụ̃nị̃ ĩꞌbadrị́ ꞌdã ãcí sĩ.
7 O rei ficou com tanta raiva, que mandou matar aqueles assassinos e queimar a cidade deles.
8 “Úpí umve dó ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ ãzí rĩ kí ãzíla jọ ĩꞌbaní, ‘Ụ̃mụ̃ mádrị́ ũkú bĩjó rĩ dó bábá, wó ꞌbá tá mâ umvelé rĩ kí ásị́ ꞌbãjó ku rĩ sĩ ụ̃mụ̃ icó dó ĩꞌbaní ku.
8 Depois chamou os seus empregados e disse: “A minha festa de casamento está pronta, mas os convidados não a mereciam.
9 Úꞌdîꞌda ĩmụ dó gẹ̃rị̃ agâ sĩ ãzíla ĩmi umve ꞌbá pírí ĩminí ịsụ́lé rĩ kí ũꞌbí ru ụ̃mụ̃ gá ꞌdõlé.’
9 Agora vão pelas ruas e convidem todas as pessoas que vocês encontrarem.”
10 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ãtíꞌbó mụ kí dó gẹ̃rị̃ kí agá ãmvêlé ãzíla atrá kí ꞌbá pírí ĩꞌbaní icólé ịsụ́lé rĩ kí, ꞌbá múké rĩ kí ꞌbá ũnzí rĩ abe; ãzíla jó ụ̃mụ̃ drị̂ ga tré ꞌbá sĩ.
10 — Então os empregados saíram pelas ruas e reuniram todos os que puderam encontrar, tanto bons como maus. E o salão de festas ficou cheio de gente.
11 “Úpí fi dó mụlé ãmụ́ kí undrélé ãzíla ndre ágọ́bị́ ãzí ãlu bõngó ụ̃mụ̃ ũkú bĩŋá drị̂ sụ̃lépi ku la
11 Quando o rei entrou para ver os convidados, notou um homem que não estava usando roupas de festa
12 Zị ĩꞌdi, ‘Wọ̃rị́’ mí afí ꞌdõlé bõngó ụ̃mụ̃ drị̂ kóru íngoní ru? Ágọ́bị̂ umvi ị́jọ́ ãzí ku.
12 e perguntou: “Amigo, como é que você entrou aqui sem roupas de festa?”
13 “Úpí jọ dó ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ ꞌbaní, ‘Ĩmi umbé drị́ la kí pá abe, ãzíla ĩꞌbe ĩꞌdi ãmvé ãngũ ịnị agá.’ Ãngũ ꞌdã gâlé ĩꞌdi ụ̃lụ́lụ́ uꞌbéŋá ãzíla sĩ naŋâ trũ.”
13 Então o rei disse aos empregados: “Amarrem os pés e as mãos deste homem e o joguem fora, na escuridão. Ali ele vai chorar e ranger os dentes de desespero.”
14 Yẹ́sụ̃ de ị́jọ́ jọ, “Ála ꞌbá ũꞌbí kí umve, wó ála ꞌbá were kí ũpẽ áyụ.”
14 E Jesus terminou, dizendo:
15 ꞌDã ꞌbã vúlé gá ꞌbá Fãrĩsáyĩ drị̂ mụ kí rá ãzíla mụ kí ị́jọ́ itúlé sĩ Yẹ́sụ̃ tị gá ị́jọ́ mbãjó zịtáŋá sĩ.
15 Os fariseus saíram e fizeram um plano para conseguir alguma prova contra Jesus.
16 Ãpẽ kí dó ꞌbá ĩꞌbaní imbálé rĩ kí tị ãzíla ꞌbá Hẽródẽ ãtị̃lépi ũpĩ ĩꞌdidrị̂ agá rĩ kí abe jọ kí, “Ímbápị, ãnị̃ cé mi ị́jọ́ mgbã rĩ jọ. Mi ị́jọ́ mgbã Ãdróŋá ꞌbã lẽlé rĩ drị̃ gá ị́jọ́ imbá ꞌbá ꞌbanî áyụ, mí así ị́jọ́ ꞌbá ꞌba kí ũrãlé drị̃ la gá rĩ sĩ ku, ãꞌdusĩku íꞌbã ásị́ ꞌbá ꞌbã úmgbó drị̃ gá ku.
16 Então mandaram que alguns dos seus seguidores e alguns membros do partido de Herodes fossem dizer a Jesus: — Mestre, sabemos que o senhor é honesto, ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige e não se importa com a opinião dos outros, nem julga pela aparência.
17 Ílũ drĩ ãmaní, mí ũrã íngoní? Ãzị́táŋá ãmadrị̂ ãꞌị̃ ãmaní mụ̃sọ́rọ̃ ꞌbejó Kãyị̃sárị̃ ní rá yã jõku yụ?”
17 Então o que o senhor acha: é ou não é contra a nossa Lei pagar impostos ao Imperador romano?
18 Yẹ́sụ̃ ꞌbã ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbaní itúlé rĩ nị̃jó cé rĩ sĩ, jọ, “Ĩmi ꞌbá mũlũmbẽ rú ꞌdĩ! Ĩmi áma tị ũmbã ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?
18 Mas Jesus percebeu a malícia deles e respondeu:
19 Ĩmi iꞌda drĩ mání dị̃nárị̃ ayúlé sĩ mụ̃sọ́rọ̃ ꞌbejó ꞌdĩ ꞌi!”
19 Tragam a moeda com que se paga o imposto! Trouxeram a moeda,
20 ãzíla zị kî, “Íꞌdá ꞌdĩ kí ãko sĩ lé drị̃ la gá ꞌdĩ abe kí ãꞌdi ãni yã?”
20 e ele perguntou:
21 Umvi kí, “Úpí Kãyị̃sárị̃ ãni,” Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Wó ĩfẽ ãko Úpí Kãyị̃sárị̃ drị̂ Úpí Kãyị̃sárị̃ drị́ Ãdróŋá drị̂ Ãdróŋá drị́.”
21 Eles responderam: — São do Imperador. Então Jesus disse:
22 ꞌBá ꞌdĩ kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé uꞌá kí ụ̃sụ̃táŋá sĩ ãzíla abe kí Ĩꞌdi mụ kí rá.
22 Eles ficaram admirados quando ouviram isso. Então deixaram Jesus e foram embora.
23 Ụ́ꞌdụ́ ãlu ꞌdã sĩ ꞌbá Sãdũkáyõ rú jọlépi la ꞌbá angá ídri rú ku rĩ ꞌbã ãzí amụ́ kí zịtáŋâ trũ Yẹ́sụ̃ rú.
23 Naquele mesmo dia chegaram perto de Jesus alguns saduceus , afirmando que ninguém ressuscita.
24 Jọ kí Ímbápị, “Mụ́sã jọ ándrá, ꞌbá ãzí drĩ drã anzị kóru, lẽ ádrị́pị̃ ꞌbã fi ãwụ́zị́ ꞌdã sĩ anzị tịjó ádrị́pị̃ drãlépi rá ꞌdã nî.
24 Eles disseram a Jesus: — Mestre, Moisés ensinou assim: “Se um homem morrer e deixar a esposa sem filhos, o irmão dele deve casar com a viúva, para terem filhos, que serão considerados filhos do irmão que morreu.”
25 “ꞌBá ãzí kí ándrá ádrị́pị gá ázị̂rị̃ kí uꞌá agá ãma agá ꞌdâ. Kãyú rĩ ĩgbã ũkú ãzíla uja drãlé anzị kóru, aꞌbe ãwụ́zị̂ ádrị́pị̃ nî.
25 Acontece que havia entre nós sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos. Assim, ele deixou a viúva para o segundo irmão.
26 Ị́jọ́ ãlu ꞌdĩ idé vâ ru ádrị́pị̃ ị̃rị̃ rĩ rụ́, na rĩ rụ́, ãzíla ãsị̃jó ꞌbá ázị̂rị̃ ꞌdĩ kí ụrụꞌbá gá pírí.
26 A mesma coisa aconteceu com este, e também com o terceiro, e, finalmente, com todos os sete.
27 Ãsị̃jó rĩ gá ũkû drã dó.
27 Depois de todos eles, a mulher também morreu.
28 Úꞌdîꞌda rĩ gá, ụ́ꞌdụ́ ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbã kí mụjó angájó ídri rĩ sĩ, ũkû la adru ãꞌdi ãni? Ãꞌdusĩku ꞌdụ kí pírí ĩꞌdi ũkú ru rá ꞌdĩ.”
28 Portanto, no dia da ressurreição, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
29 Yẹ́sụ̃ umvi kí, “Ĩmi ãvĩ rá. Ĩnị̃ ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ ku, ãzíla ĩnị̃ vâ ũkpõ Ãdróŋá drị̂ ku.
29 Jesus respondeu:
30 Ãꞌdusĩku drụ́zị́ ꞌbá drãlépi rĩ drĩ kí angá ídri, kí adru cécé mãlãyíkã ꞌbụ̃ gá rĩ kí áni ꞌbá ĩgbã kí ru ku.
30 Pois, quando os mortos ressuscitarem, serão como os anjos do céu, e ninguém casará.
31 Wó ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbã angájó ídri rĩ drị̃ gá ĩlã drĩ ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã jọlé ĩminí rĩ ku yã? Jọ,
31 E, quanto à ressurreição dos mortos, será que vocês nunca leram o que Deus disse? Ele afirmou:
32 ‘Ma Ãdróŋá Ịbụrahị́mụ̃ drị̂ ꞌi, Ĩsákã drị̂ ꞌi, ãzíla Yãkóꞌbõ drị̂ ꞌi.’ Ĩꞌdi Ãdróŋá ꞌbá ídri rĩ ꞌbadrị̂ adru ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbadrị̂ ꞌi ku.”
32 “Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.” E Deus não é Deus dos mortos e sim dos vivos.
33 ꞌBá ũꞌbí kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé uꞌá kí ímbátáŋá ĩꞌdidrị̂ sĩ ụ̃sụ̃táŋá sĩ.
33 Quando a multidão ouviu isso, ficou admirada com o ensinamento dele.
34 ꞌBá Fãrĩsáyĩ drị̂ kí mụ arelé la Yẹ́sụ̃ umbé ꞌbá Sãdũkáyõ drị̂ kí tị cí, atrá kí ru ãlu.
34 Os fariseus se reuniram quando souberam que Jesus tinha feito os saduceus calarem a boca.
35 Ĩꞌba ãzí ãlu ꞌbá ãzị́táŋá imbálépi la amụ́ Yẹ́sụ̃ ụ̃ꞌbị̃lé zịtáŋá sĩ.
35 E um deles, que era mestre da Lei , querendo conseguir alguma prova contra Jesus, perguntou:
36 Zị ĩꞌdi, “Ímbápị ãzị́táŋá ãmbógó ãndânĩ rĩ íngõ ꞌi?”
36 — Mestre, qual é o mais importante de todos os mandamentos da Lei ?
37 Yẹ́sụ̃ umvi, “‘Ílẽ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ími ásị́ pírí sĩ, ími ídri pírí sĩ ãzíla ími ásị́sị́ŋá pírí sĩ.’
37 Jesus respondeu:
38 ꞌDĩ ãzị́táŋá ãmbógó ãndânĩ ãzíla ị́jọ́ ũkpó rĩ.
38 Este é o maior mandamento e o mais importante.
39 Ị́jọ́ ị̃rị̃ ũkpó cécé ꞌdĩ áni rĩ: ‘Ílẽ mî jĩránĩ cécé míní ími lẽlé rĩ áni.’
39 E o segundo mais importante é parecido com o primeiro: “Ame os outros como você ama a você mesmo.”
40 Ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí ãzíla ímbátáŋá nábị̃ ꞌbadrị̂ tu kí pá ãzị́táŋá ị̃rị̃ ꞌdĩ kí drị̃ gá.”
40 Toda a Lei de Moisés e os ensinamentos dos
41 ꞌBá Fãrĩsáyĩ drị̂ ꞌbã kí drĩ ru tra agá ãlu ꞌdĩ gá ꞌdâ, Yẹ́sụ̃ zị kî,
41 Quando os fariseus estavam reunidos, Jesus perguntou a eles:
42 “Ĩmi ị́jọ́ ũrã Kúrísĩtõ drị̃ gá íngoní? Ĩꞌdi drị̃lẹ́ ãꞌdi drị̂ ꞌi yã?”
42 — O que vocês pensam sobre o — De Davi! — responderam eles.
43 Zị kî, “Drĩ dó adru ꞌdĩ ꞌbã áni, Úríndí Ãlá rĩ fẽ dó Dãwụ́dị̃ ní ĩꞌdi umvelé ‘Úpí’ ꞌi la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?
43 Jesus tornou a perguntar:
44 “‘Úpí Ãdróŋá jọ Úpí mádrị̂ nî:
44 “O Senhor Deus disse ao meu Senhor:
45 Dãwụ́dị̃ drĩ dó Kúrísĩtõ umve ‘Úpí ꞌi,’ icó adrulé drị̃lẹ́ Dãwụ́dị̃ ãni íngoní ru?”
45 Portanto, se Davi chama o Messias de Senhor, como é que o Messias pode ser descendente de Davi?
46 ꞌBá ãzí ãlu icólépi Yẹ́sụ̃ umvilépi rá la ꞌdáyụ, ãzíla iꞌdójó ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ kpere drị̃ gá ꞌbá ãzí lẽlépi ĩꞌdi zịlépi zịtáŋá ãzí sĩ la yụ.
46 Ninguém podia responder mais nada, e daquele dia em diante não tiveram coragem de lhe fazer mais perguntas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.