Mateus 22
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní ị́jọ́ ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ kí imbájó ị̃dị́.
1 De novo Jesus lhes falou por parábolas, dizendo:
2 “Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ ĩꞌdi cécé Úpí ãzí ꞌbã ru itújó ngọ́pị̃ ní ụ̃mụ̃ ãmbógó ũkú bĩŋá drị̂ ꞌbãjó rĩ áni.
2 — O Reino dos Céus é semelhante a um rei que preparou uma festa de casamento para seu filho.
3 Úpí pẽ ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ kí tị mụlé ꞌbá tá umvelé ụ̃mụ̃ gá rĩ ꞌbaní lũlé la ꞌba amụ́ kí dó ụ̃mụ̃ gá ꞌdõlé, wó gã kí amụ́lé úmgbé.
3 Enviou os seus servos a chamar os convidados para a festa, mas estes não quiseram vir.
4 “Pẽ vâ ãtíꞌbó ãzí rĩ kí tị ị̃dị́ ãzíla jọ, ‘Ĩlũ ꞌbá tá umvelé ꞌdã ꞌbaní má idé dó ãkónã bábá ꞌbo. Má ụlị́ mánị̃gọ́ kí tị use-use rĩ kí abe ãko pírí kí dó bábá. Ĩmi amụ́ dó ụ̃mụ̃ gá ꞌdõlé.’
4 Enviou ainda outros servos, dizendo: “Digam aos convidados: Eis que já preparei o meu banquete; os meus bois e animais da engorda já foram abatidos, e tudo está pronto; venham para a festa.”
5 “ꞌBá umvelé ꞌdã ꞌbã kí ásị́ ị́jọ́ kí umvejó ꞌdã drị̃ gá ku ãzíla mụ kí ĩꞌbã ãzị́ gá ãzí rĩ mụ ĩꞌdi ꞌbã ámvụ́ gá ãzí rĩ ĩꞌdi ꞌbã ãko kí ị̃tụ̃ndã trũ
5 Mas os convidados não se importaram e se foram, um para o seu campo, outro para o seu negócio.
6 ꞌBá ãzí rĩ rụ kí ãtíꞌbó kí colé cõ-cõ ãzíla ụꞌdị́ kí ãzí rĩ kí rá.
6 Outros, agarrando os servos, os maltrataram e mataram.
7 Ị́jọ́ ꞌdĩ fẽ Úpí ásị́ ve ũnzí, pẽ ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí tị ꞌbá ꞌbá ụꞌdị́lépi ꞌdã kí ụꞌdị́lé rá ãzíla ivé táwụ̃nị̃ ĩꞌbadrị́ ꞌdã ãcí sĩ.
7 — O rei ficou furioso e, enviando as suas tropas, exterminou aqueles assassinos e incendiou a cidade deles.
8 “Úpí umve dó ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ ãzí rĩ kí ãzíla jọ ĩꞌbaní, ‘Ụ̃mụ̃ mádrị́ ũkú bĩjó rĩ dó bábá, wó ꞌbá tá mâ umvelé rĩ kí ásị́ ꞌbãjó ku rĩ sĩ ụ̃mụ̃ icó dó ĩꞌbaní ku.
8 Então disse aos seus servos: “A festa está pronta, mas os convidados não eram dignos.
9 Úꞌdîꞌda ĩmụ dó gẹ̃rị̃ agâ sĩ ãzíla ĩmi umve ꞌbá pírí ĩminí ịsụ́lé rĩ kí ũꞌbí ru ụ̃mụ̃ gá ꞌdõlé.’
9 Vão, pois, para as encruzilhadas dos caminhos e convidem para o banquete todos os que vocês encontrarem.”
10 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ãtíꞌbó mụ kí dó gẹ̃rị̃ kí agá ãmvêlé ãzíla atrá kí ꞌbá pírí ĩꞌbaní icólé ịsụ́lé rĩ kí, ꞌbá múké rĩ kí ꞌbá ũnzí rĩ abe; ãzíla jó ụ̃mụ̃ drị̂ ga tré ꞌbá sĩ.
10 E, saindo aqueles servos pelas estradas, reuniram todos os que encontraram, maus e bons; e a sala do banquete ficou cheia de convidados.
11 “Úpí fi dó mụlé ãmụ́ kí undrélé ãzíla ndre ágọ́bị́ ãzí ãlu bõngó ụ̃mụ̃ ũkú bĩŋá drị̂ sụ̃lépi ku la
11 — Mas, quando o rei entrou para ver os que estavam à mesa, notou ali um homem que não trazia veste nupcial
12 Zị ĩꞌdi, ‘Wọ̃rị́’ mí afí ꞌdõlé bõngó ụ̃mụ̃ drị̂ kóru íngoní ru? Ágọ́bị̂ umvi ị́jọ́ ãzí ku.
12 e perguntou-lhe: “Amigo, como você entrou aqui sem veste nupcial?” E ele emudeceu.
13 “Úpí jọ dó ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ ꞌbaní, ‘Ĩmi umbé drị́ la kí pá abe, ãzíla ĩꞌbe ĩꞌdi ãmvé ãngũ ịnị agá.’ Ãngũ ꞌdã gâlé ĩꞌdi ụ̃lụ́lụ́ uꞌbéŋá ãzíla sĩ naŋâ trũ.”
13 Então o rei ordenou aos serventes: “Amarrem os pés e as mãos dele e atirem-no para fora, nas trevas; ali haverá choro e ranger de dentes.”
14 Yẹ́sụ̃ de ị́jọ́ jọ, “Ála ꞌbá ũꞌbí kí umve, wó ála ꞌbá were kí ũpẽ áyụ.”
14 Porque muitos são chamados, mas poucos são escolhidos.
15 ꞌDã ꞌbã vúlé gá ꞌbá Fãrĩsáyĩ drị̂ mụ kí rá ãzíla mụ kí ị́jọ́ itúlé sĩ Yẹ́sụ̃ tị gá ị́jọ́ mbãjó zịtáŋá sĩ.
15 Então os fariseus se retiraram e consultaram entre si como surpreenderiam Jesus em alguma palavra.
16 Ãpẽ kí dó ꞌbá ĩꞌbaní imbálé rĩ kí tị ãzíla ꞌbá Hẽródẽ ãtị̃lépi ũpĩ ĩꞌdidrị̂ agá rĩ kí abe jọ kí, “Ímbápị, ãnị̃ cé mi ị́jọ́ mgbã rĩ jọ. Mi ị́jọ́ mgbã Ãdróŋá ꞌbã lẽlé rĩ drị̃ gá ị́jọ́ imbá ꞌbá ꞌbanî áyụ, mí así ị́jọ́ ꞌbá ꞌba kí ũrãlé drị̃ la gá rĩ sĩ ku, ãꞌdusĩku íꞌbã ásị́ ꞌbá ꞌbã úmgbó drị̃ gá ku.
16 E enviaram-lhe discípulos, juntamente com os herodianos, para lhe dizer: — Mestre, sabemos que o senhor é verdadeiro e que ensina o caminho de Deus de acordo com a verdade, sem se importar com a opinião dos outros, porque não olha para a aparência das pessoas.
17 Ílũ drĩ ãmaní, mí ũrã íngoní? Ãzị́táŋá ãmadrị̂ ãꞌị̃ ãmaní mụ̃sọ́rọ̃ ꞌbejó Kãyị̃sárị̃ ní rá yã jõku yụ?”
17 Assim sendo, diga-nos o que o senhor acha: é lícito pagar imposto a César ou não?
18 Yẹ́sụ̃ ꞌbã ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbaní itúlé rĩ nị̃jó cé rĩ sĩ, jọ, “Ĩmi ꞌbá mũlũmbẽ rú ꞌdĩ! Ĩmi áma tị ũmbã ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?
18 Mas Jesus, percebendo a maldade deles, respondeu:
19 Ĩmi iꞌda drĩ mání dị̃nárị̃ ayúlé sĩ mụ̃sọ́rọ̃ ꞌbejó ꞌdĩ ꞌi!”
19 Mostrem-me a moeda do imposto. Trouxeram-lhe um denário.
20 ãzíla zị kî, “Íꞌdá ꞌdĩ kí ãko sĩ lé drị̃ la gá ꞌdĩ abe kí ãꞌdi ãni yã?”
20 E Jesus lhes perguntou:
21 Umvi kí, “Úpí Kãyị̃sárị̃ ãni,” Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Wó ĩfẽ ãko Úpí Kãyị̃sárị̃ drị̂ Úpí Kãyị̃sárị̃ drị́ Ãdróŋá drị̂ Ãdróŋá drị́.”
21 Eles responderam: — De César. Então Jesus lhes disse:
22 ꞌBá ꞌdĩ kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé uꞌá kí ụ̃sụ̃táŋá sĩ ãzíla abe kí Ĩꞌdi mụ kí rá.
22 Ouvindo isto, se admiraram e, deixando-o, foram embora.
23 Ụ́ꞌdụ́ ãlu ꞌdã sĩ ꞌbá Sãdũkáyõ rú jọlépi la ꞌbá angá ídri rú ku rĩ ꞌbã ãzí amụ́ kí zịtáŋâ trũ Yẹ́sụ̃ rú.
23 Naquele dia, alguns saduceus, que dizem não haver ressurreição, aproximaram-se de Jesus e lhe perguntaram:
24 Jọ kí Ímbápị, “Mụ́sã jọ ándrá, ꞌbá ãzí drĩ drã anzị kóru, lẽ ádrị́pị̃ ꞌbã fi ãwụ́zị́ ꞌdã sĩ anzị tịjó ádrị́pị̃ drãlépi rá ꞌdã nî.
24 — Mestre, Moisés disse: “Se alguém morrer, não tendo filhos, o irmão desse homem deve casar com a viúva e gerar descendentes para o falecido.”
25 “ꞌBá ãzí kí ándrá ádrị́pị gá ázị̂rị̃ kí uꞌá agá ãma agá ꞌdâ. Kãyú rĩ ĩgbã ũkú ãzíla uja drãlé anzị kóru, aꞌbe ãwụ́zị̂ ádrị́pị̃ nî.
25 Ora, havia entre nós sete irmãos. O primeiro, tendo casado, morreu e, não tendo descendência, deixou sua mulher para seu irmão.
26 Ị́jọ́ ãlu ꞌdĩ idé vâ ru ádrị́pị̃ ị̃rị̃ rĩ rụ́, na rĩ rụ́, ãzíla ãsị̃jó ꞌbá ázị̂rị̃ ꞌdĩ kí ụrụꞌbá gá pírí.
26 O mesmo aconteceu com o segundo, com o terceiro, até o sétimo.
27 Ãsị̃jó rĩ gá ũkû drã dó.
27 Por fim, depois de todos, morreu também a mulher.
28 Úꞌdîꞌda rĩ gá, ụ́ꞌdụ́ ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbã kí mụjó angájó ídri rĩ sĩ, ũkû la adru ãꞌdi ãni? Ãꞌdusĩku ꞌdụ kí pírí ĩꞌdi ũkú ru rá ꞌdĩ.”
28 Portanto, na ressurreição, de qual dos sete ela será esposa? Porque todos casaram com ela.
29 Yẹ́sụ̃ umvi kí, “Ĩmi ãvĩ rá. Ĩnị̃ ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ ku, ãzíla ĩnị̃ vâ ũkpõ Ãdróŋá drị̂ ku.
29 Jesus respondeu:
30 Ãꞌdusĩku drụ́zị́ ꞌbá drãlépi rĩ drĩ kí angá ídri, kí adru cécé mãlãyíkã ꞌbụ̃ gá rĩ kí áni ꞌbá ĩgbã kí ru ku.
30 Porque, na ressurreição, nem casam, nem se dão em casamento, mas são como os anjos no céu.
31 Wó ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbã angájó ídri rĩ drị̃ gá ĩlã drĩ ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã jọlé ĩminí rĩ ku yã? Jọ,
31 Quanto à ressurreição dos mortos, vocês nunca leram o que Deus disse a vocês:
32 ‘Ma Ãdróŋá Ịbụrahị́mụ̃ drị̂ ꞌi, Ĩsákã drị̂ ꞌi, ãzíla Yãkóꞌbõ drị̂ ꞌi.’ Ĩꞌdi Ãdróŋá ꞌbá ídri rĩ ꞌbadrị̂ adru ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbadrị̂ ꞌi ku.”
32 “Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó”? Ele não é Deus de mortos, e sim de vivos.
33 ꞌBá ũꞌbí kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé uꞌá kí ímbátáŋá ĩꞌdidrị̂ sĩ ụ̃sụ̃táŋá sĩ.
33 Ouvindo isto, as multidões se maravilhavam da sua doutrina.
34 ꞌBá Fãrĩsáyĩ drị̂ kí mụ arelé la Yẹ́sụ̃ umbé ꞌbá Sãdũkáyõ drị̂ kí tị cí, atrá kí ru ãlu.
34 Entretanto, os fariseus, sabendo que Jesus havia silenciado os saduceus, reuniram-se em conselho.
35 Ĩꞌba ãzí ãlu ꞌbá ãzị́táŋá imbálépi la amụ́ Yẹ́sụ̃ ụ̃ꞌbị̃lé zịtáŋá sĩ.
35 E um deles, intérprete da Lei, querendo pôr Jesus à prova, perguntou-lhe:
36 Zị ĩꞌdi, “Ímbápị ãzị́táŋá ãmbógó ãndânĩ rĩ íngõ ꞌi?”
36 — Mestre, qual é o grande mandamento na Lei?
37 Yẹ́sụ̃ umvi, “‘Ílẽ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ími ásị́ pírí sĩ, ími ídri pírí sĩ ãzíla ími ásị́sị́ŋá pírí sĩ.’
37 Jesus respondeu:
38 ꞌDĩ ãzị́táŋá ãmbógó ãndânĩ ãzíla ị́jọ́ ũkpó rĩ.
38 Este é o grande e primeiro mandamento.
39 Ị́jọ́ ị̃rị̃ ũkpó cécé ꞌdĩ áni rĩ: ‘Ílẽ mî jĩránĩ cécé míní ími lẽlé rĩ áni.’
39 E o segundo, semelhante a este, é: “Ame o seu próximo como você ama a si mesmo.”
40 Ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí ãzíla ímbátáŋá nábị̃ ꞌbadrị̂ tu kí pá ãzị́táŋá ị̃rị̃ ꞌdĩ kí drị̃ gá.”
40 Destes dois mandamentos dependem toda a Lei e os Profetas.
41 ꞌBá Fãrĩsáyĩ drị̂ ꞌbã kí drĩ ru tra agá ãlu ꞌdĩ gá ꞌdâ, Yẹ́sụ̃ zị kî,
41 Estando reunidos os fariseus, Jesus lhes perguntou:
42 “Ĩmi ị́jọ́ ũrã Kúrísĩtõ drị̃ gá íngoní? Ĩꞌdi drị̃lẹ́ ãꞌdi drị̂ ꞌi yã?”
42 — O que vocês pensam do Cristo? De quem é filho? Eles responderam: — De Davi.
43 Zị kî, “Drĩ dó adru ꞌdĩ ꞌbã áni, Úríndí Ãlá rĩ fẽ dó Dãwụ́dị̃ ní ĩꞌdi umvelé ‘Úpí’ ꞌi la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?
43 E Jesus perguntou:
44 “‘Úpí Ãdróŋá jọ Úpí mádrị̂ nî:
44 “Disse o Senhor ao meu Senhor:
45 Dãwụ́dị̃ drĩ dó Kúrísĩtõ umve ‘Úpí ꞌi,’ icó adrulé drị̃lẹ́ Dãwụ́dị̃ ãni íngoní ru?”
45 — Portanto, se Davi o chama de Senhor, como ele pode ser filho de Davi?
46 ꞌBá ãzí ãlu icólépi Yẹ́sụ̃ umvilépi rá la ꞌdáyụ, ãzíla iꞌdójó ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ kpere drị̃ gá ꞌbá ãzí lẽlépi ĩꞌdi zịlépi zịtáŋá ãzí sĩ la yụ.
46 E ninguém podia lhe responder uma palavra; e a partir daquele dia ninguém mais ousou fazer perguntas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.