Mateus 21

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Yẹ́sụ̃ kí ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ abe kí dó mụ calé ãni rú Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ãzíla acá kí tọ̃rọ́mẹ́ Bẽtẽfágĩ gá ꞌdĩ ꞌBé Mị̃zẹ̃yị́tụ̃ ꞌi rĩ drị̃ gá, Yẹ́sụ̃ pẽ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí tị ị̃rị̃ drị̃lẹ́ gâlé.
1 Quando se aproximaram de Jerusalém e chegaram a Betfagé, ao monte das Oliveiras, Jesus enviou dois discípulos,
2 Jọ ĩꞌbaní, “Ĩmụ tọ̃rọ́mẹ́ ĩmi drị̃lẹ́ gá ꞌdĩ agâlé, cọtị ĩmi kãyĩnõ gĩlé cí la ịsụ́ ꞌdãá mvá be ĩꞌdi andre gá ꞌdãá. Ĩmi ãtrũ kí ĩmi ají kí má rụ́ ꞌdõlé.
2 dizendo-lhes:
3 ꞌBá ãzí drĩ ĩmi zị, ‘Ĩmi íni ãꞌdu idé yã?’ Ĩjọ lú ĩꞌdiní, ‘Úpí lẽ kí nĩ.’ Cọtị kí ĩmi aꞌbe rá.”
3 E, se alguém disser alguma coisa, respondam: “O Senhor precisa deles.” E logo ele deixará que vocês tragam os animais.
4 Ị́jọ́ ꞌdĩ idé kí ru ị́jọ́ nábị̃ Zãkãríyã ꞌbã jọlé rĩ ꞌbã acá rú sĩ ĩꞌdi ꞌbã kẹ̃jị́ gá:
4 Ora, isto aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta:
5 “Ĩlũ ị́jọ́ ꞌbá táwụ̃nị̃ Zị̃yọ́nị̃ gá ꞌdĩ ꞌbaní,
5 “Digam à filha de Sião: Eis que o seu Rei vem até você, humilde, montado em jumenta, e num jumentinho, cria de animal de carga.”
6 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ị̃rị̃ ꞌdĩ mụ kí rá ãzíla idé kí cécé tá Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọlé ĩꞌbaní rĩ áni.
6 Indo os discípulos e tendo feito como Jesus lhes havia ordenado,
7 Ají kí kãyĩnõ kí mvâ be, aja kí bõngó ĩꞌbadrị̂ kí ũngúkú la kí gá, ꞌbã kí Yẹ́sụ̃ rilé drị̃ la gá.
7 trouxeram a jumenta e o jumentinho. Então puseram em cima deles as suas capas, e sobre elas Jesus montou.
8 ꞌBá wẽwẽ rú aja kí bõngó ĩꞌbadrị̂ kí gẹ̃rị̃ agá, ꞌbá ãzí ꞌdĩ tụ kí ife ꞌbã kénĩ kí agálé ajalé gẹ̃rị̃ agá ꞌdãá.
8 E a maior parte da multidão estendeu as suas capas no caminho, e outros cortavam ramos de árvores, espalhando-os pelo caminho.
9 ꞌBá wẽwẽ rú mụlépi Yẹ́sụ̃ drị̃lẹ́ gá ãzíla ĩꞌdi vúlé gá ꞌdĩ kí abe iꞌdó kí uzálé,
9 E as multidões, tanto as que iam adiante dele como as que o seguiam, clamavam: “Hosana ao Filho de Davi! Bendito o que vem em nome do Senhor! Hosana nas maiores alturas!”
10 Yẹ́sụ̃ la mụ filé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé ꞌbo, táwụ̃nị̃ ãmbógó ꞌdĩ ga tré ꞌbá ꞌbã úzáŋá sĩ. ꞌBá zị kí, “ꞌBá ꞌdĩ ãꞌdi ꞌi?”
10 E, quando Jesus entrou em Jerusalém, toda a cidade se alvoroçou. E perguntavam: — Quem é este?
11 ꞌBá ũꞌbí ꞌdĩ umvi kí, “ꞌDĩ nábị̃ Yẹ́sụ̃ angálépi Nãzẹ̃rẹ́tị̃ ãngũ Gãlị́lị̃ gá rĩ ꞌi.”
11 E as multidões respondiam: — Este é o profeta Jesus, de Nazaré da Galileia!
12 Yẹ́sụ̃ fi lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agá adro ꞌbá ãko ĩgbãlépi, ãzíla ị̃tụ̃ndãlépi ꞌdãá ꞌdĩ kí pírí ãmvé. Uze méjã ꞌbá séndẽ ufulépi ꞌdĩ ꞌbadrị̂ kí ãzíla kpọ́kpọŋá ꞌbá ãmámũ ị̃tụ̃ndãlépi rĩ ꞌbadrị̂ kí abe vụ̃rụ́,
12 Jesus entrou no templo e expulsou todos os que ali vendiam e compravam. Derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13 ãzíla jọ ĩꞌbaní, “Ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ sĩlé rĩ jọ, ‘Jó mádrị̂ ála ĩꞌdi umve jó ꞌbaní áma ãꞌị̃jó rĩ,’ wó ĩmi idé dó ĩꞌdi ‘ụ̃jị́gọ́ ụ̃gụꞌba ꞌbã kí sĩ ru ụ̃zị̃jó rĩ rú.’ ”
13 E disse-lhes:
14 ꞌBá mịfị́ kóru ãzíla ꞌbá ãcá trũ ꞌdĩ abe amụ́ kí ĩꞌdi rụ́ lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ gá ꞌdõlé, Yẹ́sụ̃ adrí kí rá.
14 Cegos e coxos se aproximaram de Jesus, no templo, e ele os curou.
15 Wó ãtalo ãmbogo ꞌdĩ kí imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi ꞌdĩ abe kí mụ ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã idélé ũniyambamba ꞌdĩ kí ndrelé ãzíla ị́jọ́ anzị ꞌbã kí uzájó lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ andre gá, “Hõsánã Dãwụ́dị̃ Ngọ́pị nî!” ꞌdĩ kí arelé ꞌbo, acá kí ũmbã rú Yẹ́sụ̃ nî.
15 Mas, quando os principais sacerdotes e os escribas viram as maravilhas que Jesus fazia e as crianças que gritavam no templo: “Hosana ao Filho de Davi!”, ficaram indignados e perguntaram a Jesus:
16 Zị kí ĩꞌdi, “Mí are ị́jọ́ anzị ꞌdĩ ꞌbã kí jọlé ꞌdĩ kí rá yã?”
16 — Você está ouvindo o que estão dizendo? Jesus respondeu:
17 Yẹ́sụ̃ aꞌbe dó kí rá, fũ dó táwụ̃nị̃ ãmbógó rĩ agá rĩ sĩ mụlé Bẽtánĩ gá, ko dó ị́nị́ ꞌdã sĩ ꞌdãá.
17 E, deixando-os, saiu da cidade e foi para Betânia, onde passou a noite.
18 Ụ̃ꞌbụ́tịnị́nị́ ĩꞌdiní gõ agá vúlé táwụ̃nị̃ ãmbógó rĩ agâlé, ãbị́rị́ fụ Yẹ́sụ̃ rá.
18 Cedo de manhã, ao voltar para a cidade, Jesus teve fome.
19 Gẹ̃rị̃ gá ꞌdãá, Yẹ́sụ̃ ꞌbã mụ agá ndre úlúgó ife gẹ̃rị̃ ꞌbã wókõ ãzí rĩ gá ꞌdãá, mụ kpere ala gâlé, wó ịsụ́ ãko ãzí ala gá ꞌdãá ku lú bị́ la áꞌdụ̂sĩ. Yẹ́sụ̃ jọ úlúgó ꞌdĩ ní, “Lẽ tá íka ífí ãzí ị̃dị́ ku.” Cọtị úlúgô ꞌi rá.
19 E, vendo uma figueira à beira do caminho, aproximou-se dela, mas não encontrou nada, a não ser folhas. Então Jesus disse à figueira: E a figueira secou imediatamente.
20 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ ndrelé, acá kí ụ̃sụ̃táŋá sĩ. Jọ kí úlúgô ꞌi gbõrú ãꞌdu sĩ?
20 Quando os discípulos viram isso, ficaram admirados e disseram: — Como a figueira secou depressa!
21 Yẹ́sụ̃ umvi, “Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, ĩdrĩ adru ãꞌị̃táŋâ trũ, ĩdrĩ ãbã ku, ĩmi icó lú ị́jọ́ idélé úlúgó ife ụrụꞌbá gá ꞌdĩ idélé áꞌdụ̂sĩ ku, wó ĩmi icó jọlé la ꞌbé ꞌdĩ ní, ‘Ínze mi, ímụ ími ꞌbelé mĩrĩ agá,’ wó ĩꞌdi ru idé rá.
21 Ao que Jesus lhes disse:
22 Ĩdrĩ ãꞌị̃ la rá, ĩmi ãko ĩminí zịlé Ãdróŋá drị̂lé ĩꞌdi ãꞌị̃ŋá sĩ rĩ ịsụ́ rá.”
22 E tudo o que pedirem em oração, crendo, vocês receberão.
23 Yẹ́sụ̃ la mụ filé lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agâlé, ĩꞌdi drĩ ímbátáŋá imbá agá ꞌdĩ agá ꞌdĩ, ãtalo ãmbogo rĩ kí ꞌbá ĩyõ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ꞌbadrị̂ kí abe amụ́ kí ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ĩꞌdi zịlé, “Mi ị́jọ́ ꞌdĩ kí idé ũkpõ íngõ sĩ, ãzíla ãꞌdi fẽ míní ũkpõ ꞌdĩ nĩ?”
23 Jesus entrou no templo e, quando já estava ensinando, os principais sacerdotes e os anciãos do povo se aproximaram dele e perguntaram: — Com que autoridade você faz estas coisas? E quem lhe deu esta autoridade?
24 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ma vâ mụ ĩmi zịlé zịtáŋá ãlu sĩ. Ĩdrĩ áma umvi rá, ma ĩminí ma ị́jọ́ ꞌdĩ kí idé ũkpõ íngõ sĩ yã rĩ gá rĩ lũ rá.
24 Jesus respondeu:
25 Ĩlũ mání: ũkpõ Yõhánã ꞌbã bãbụ̃tị́zị̃ fẽjó rĩ angá íngõlé? Angá Ãdróŋá drị́ ꞌbụ̃ gá yã jõku ꞌbádrị́?”
25 De onde era o batismo de João: do céu ou dos homens? E eles discutiam entre si: — Se dissermos: “Do céu”, ele nos dirá: “Então por que não acreditaram nele?”
26 Wó ãdrĩ jọ la, ‘Angá ꞌbá drị́’ ãma ũꞌbí ꞌdĩ kí sĩ idé ụ̃rị̃ sĩ, ãꞌdusĩku kí pírí ãꞌị̃ kí Yõhánã ꞌi nábị̃ rĩ gá rá.”
26 Mas, se dissermos: “Dos homens”, é de temer o povo. Porque todos consideram João um profeta.
27 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, umvi kí dó Yẹ́sụ̃ ní, “Ãnị̃ ku.”
27 Então responderam a Jesus: — Não sabemos. E ele, por sua vez, lhes disse:
28 Yẹ́sụ̃ jọ, “Ĩmi ũrã íngoní? Ágọ́bị́ ãzí ãlu ĩꞌdi ꞌbã anzị kí ị̃rị̃. Mụ drị̃drị̃ rĩ rụ̂lé ãzíla jọ, ‘Mâ ngọ́pị, ímụ ãzị́ ngalé ámvụ́ zãbíbũ drị̂ agâlé.’
28 — O que vocês acham? Um homem tinha dois filhos. Chegando-se ao primeiro, disse: “Filho, vá hoje trabalhar na vinha.”
29 “Umvi, ‘Ámụ ku,’ wó vúlé-vúlé ru uja ru ígátáŋá rá ãzíla mụ ámvụ́ gâlé rá.
29 Ele respondeu: “Não quero ir.” Mas depois, arrependido, foi.
30 “Ágọ́bị́ ꞌdĩ mụ vâ ngọ́pị̃ námbã ị̃rị̃ sĩ rĩ rụ́ ãzíla jọ ị́jọ́ ãlu ꞌdã ꞌbã vúŋá. Ngọ́pị̃ umvi ĩꞌdiní, ‘Bãbá, ma mụ rá,’ wó mụ ku.
30 Dirigindo-se ao outro filho, o pai disse a mesma coisa. Ele respondeu: “Sim, senhor.” Mas não foi.
31 “Anzị ị̃rị̃ ꞌdĩ kí agá ꞌbá ị́jọ́ átẹ́pị̃ ꞌbã jọlé rĩ idélépi rá rĩ íngõ ꞌi?”
31 Qual dos dois fez a vontade do pai? Eles responderam: — O primeiro. Então Jesus disse:
32 Ãꞌdusĩku Yõhánã amụ́ ĩmi rụ́ ꞌdõlé ĩminí gẹ̃rị̃ ãlá rĩ iꞌdalé ãzíla ĩmi ãꞌị̃ ĩꞌdi ku, wó be la rá la ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ tralépi rĩ kí ũkú ãwụ́ ꞌdĩ abe ãꞌị̃ kí nĩ. Ĩminí táni ị́jọ́ ꞌdĩ kí ndrejó rá tí, ĩmi uja ásị́ ku ãzíla ĩmi ãꞌị̃ vâ ĩꞌdi ku.
32 Porque João veio até vocês no caminho da justiça, e vocês não acreditaram nele; no entanto, os publicanos e as prostitutas acreditaram. Vocês, porém, mesmo vendo isso, não se arrependeram depois para acreditar nele.
33 “Ĩmi are drị̃ ị́jọ́ uꞌbéŋá ꞌdĩ ꞌi. Ágọ́bị́ ãzí sa ándrá ĩꞌdidrị́ ámvụ́ agá zãbíbũ. Sị bõrõ aga la gá trộkị́lịrị, ga ꞌbụ́ sĩ sụ́ la nzijó la ala gá ꞌdãá cí, ãzíla sị jó gõrófã rú ꞌbá ãga la tẽlépi rĩ ní sĩ ãngũ undréjó cí. Fẽ dó ámvụ̂ ꞌbá ámvụ́ ĩpãngĩsãlépi rĩ ꞌbadrị́ ãzíla mụ dó ãcị̃ gá. Sị jó gõrófã rú ꞌbá ãga la tẽlépi rĩ ní sĩ ãngũ undréjó cí.|alt="He build a storey house for the person who watches over it" src="lb00104b.tif" size="col" ref="21:33"
33 — Escutem outra parábola. Havia um homem, dono de terras, que plantou uma vinha. Pôs uma cerca em volta dela, construiu nela um lagar, edificou uma torre e arrendou a vinha a uns lavradores. Depois, ausentou-se do país.
34 Áyi zãbíbũ ũtĩjó rĩ la mụ acálé ꞌbo, pẽ ãtiꞌbo ĩꞌdidrị̂ kí tị ꞌbá ámvụ́ ĩpãngĩsãlépi rĩ ꞌba rụ̂lé mụjó zãbíbũ ꞌbã ãka tá ĩꞌdi ãni rú rĩ kí aꞌị́lé.
34 Quando chegou o tempo da colheita, o dono da vinha mandou os seus servos aos lavradores, para receber os frutos que cabiam a ele.
35 “ꞌBá ámvụ́ ĩpãngĩsãlépi rĩ ru kí kí cí, co kí ãlu rĩ cõ-cõ, ꞌdị kí ãzí rĩ káyĩ, uꞌbé kí na la írã sĩ.
35 Mas os lavradores, agarrando os servos, espancaram um, mataram outro e apedrejaram ainda outro.
36 Pẽ vâ ãtiꞌbo ãzí la kí tị ĩꞌba rụ̂lé, ũꞌbí ru ndẽ drị̃drị̃ ꞌdã kí rá, ãzíla ꞌbá ámvụ́ ĩpãngĩsãlépi ꞌdã fẽ kí ĩꞌbaní ũcõgõ tá drị̃drị̃ ꞌdã ꞌbaní rĩ áni.
36 O dono enviou ainda outros servos em maior número; e os lavradores fizeram a mesma coisa com eles.
37 Ãsị̃jó, pẽ dó ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pị mgbã rĩ ꞌbã tị ĩꞌba rụ̂lé, jọ ‘Kí dó mụ mâ ngọ́pị ị̃nzị̃lé rá.’
37 Por último, o dono da vinha enviou-lhes o seu próprio filho, pensando: “O meu filho eles respeitarão.”
38 “Wó ꞌbá ámvụ́ ĩpãngĩsãlépi ꞌdã kí mụ ngọ́pị ndrelé, jọ kí ị́jọ́ kí drĩdríŋĩ gá, ‘ꞌDĩ bãsĩ ámvụ́ ꞌdị́pị ꞌi. Ĩmi amụ́ lẽ ãꞌdị kí ĩꞌdi rá ãzíla ãma dó sĩ ámvụ́ ꞌdĩ ꞌdụ ãma ãni la rú.’
38 Mas os lavradores, vendo o filho, disseram uns aos outros: “Este é o herdeiro; venham, vamos matá-lo e ficar com a herança dele para nós.”
39 ꞌDụ kí ĩꞌdi ámvụ́ agá ꞌdãá ꞌbe kí ĩꞌdi ãmvé ãzíla ꞌdị kí ĩꞌdi rá.
39 E, agarrando-o, lançaram-no fora da vinha e o mataram.
40 “Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ámvụ́ zãbíbũ drị́ gá rĩ ꞌbã ꞌdị́pị, drĩ dó amụ́ ꞌbo, ĩꞌdi ꞌbá ámvụ́ ĩpãngĩsãlépi ꞌdĩ ꞌbaní ãꞌdu idé?
40 Quando, pois, vier o dono da vinha, que fará àqueles lavradores?
41 “Ãtalo ãmbogo ꞌdĩ kí ꞌbá ĩyõ Yãhụ́dị̃ ꞌbadrị̂ kí abe, umvi kí, ‘Ĩꞌdi mụ ꞌbá ũnzí ꞌdã kí ụꞌdị́lé rá. Ĩꞌdi dó ámvụ́ ꞌdã fẽ ꞌbá ámvụ́ zãbíbũ drị̂ ĩpãngĩsãlépi icólépi úkõ la ĩꞌdi ãni rú rĩ fẽlépi ĩꞌdiní rá rĩ ꞌbadrị́.’”
41 Eles responderam: — Fará perecer horrivelmente aqueles malvados e arrendará a vinha a outros lavradores que lhe entregarão os frutos no tempo certo.
42 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Ĩlã ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ ku yã?
42 Então Jesus perguntou:
43 “Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, álũ ĩminí ála mụ Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ ꞌdụlé ĩmidrị́ ꞌdâ rá ãzíla ála mụ ĩꞌdi fẽlé ꞌbá ífí mgbã kalépi rĩ ꞌbadrị́. [
43 — Portanto, eu lhes digo que o Reino de Deus será tirado de vocês e entregue a um povo que lhe produza os respectivos frutos.
44 ꞌBá aꞌdélépi írã ꞌdĩ drị̃ gá rĩ la anu nírí-nírí, wó ꞌbá írã ꞌdĩ ꞌbã sĩ aꞌdéjó drị̃ la gá rĩ la andi kpékpé.”]
44 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
45 ꞌBá ãtalo ãmbogo ꞌdĩ kí ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú ꞌdĩ abe are kí ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã uꞌbélé ꞌdĩ rá, nị̃ kí cé ála ị́jọ́ jọ kí drị̃ gá.
45 Os principais sacerdotes e os fariseus, ouvindo estas parábolas, entenderam que Jesus falava a respeito deles;
46 Iꞌdó kí gẹ̃rị̃ ndrụ̃lé sĩ Yẹ́sụ̃ rụjó, wó idé kí ụ̃rị̃ sĩ ꞌbá ũꞌbí kî sĩ, ãꞌdusĩku ĩꞌbã kí ãꞌị̃jó la ĩꞌdi nábị̃ rĩ sĩ.
46 e, embora quisessem prendê-lo, tinham medo das multidões, porque estas o consideravam como profeta.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.