Marcos 2
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARIB
1 Ụ́ꞌdụ́ were vúlé gá Yẹ́sụ̃ gõ vúlé Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gâlé, ãzíla ꞌbá are kí afí ꞌbo.
1 Alguns dias depois entrou Jesus outra vez em Cafarnaum, e soube-se que ele estava em casa.
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá ũꞌbí amụ́ kí jó ĩꞌdi ꞌbã sĩ uꞌájó rĩ gá, ꞌdãá ꞌbá ga kí jó agâlé tré kpere ãmvé sĩ. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ãngũ ãzí mgbọ jó tị gá ꞌbá ãzí ní sĩ pá tujó la yụ. Yẹ́sụ̃ ri ĩꞌbaní ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ rĩ ũlũlé.
2 Ajuntaram-se, pois, muitos, a ponta de não caberem nem mesmo diante da porta; e ele lhes anunciava a palavra.
3 Ĩꞌdiní drĩ ị́jọ́ ũlũ agá ꞌdãá, ꞌbá ãzí amụ́ kí, sụ rĩ ají kí ágọ́bị́ ãzí ãcá trũ rĩ Yẹ́sụ̃ rụ́ ꞌdõlé.
3 Nisso vieram alguns a trazer-lhe um paralítico, carregado por quatro;
4 ꞌBá ũꞌbí ꞌbã kí ãngũ atrịjó mgbemgbe rĩ sĩ icó kí filé ágọ́bị́ ꞌdã trũ ku. Uja kí tụlé jó sị́, lũ kí jódrị̃ mgbọ cé ãngũ Yẹ́sụ̃ drị́ gá rĩ gá. Su kí ꞌbá ãyánĩ rú ꞌdĩ ꞌi ĩꞌdi ꞌbã bị́rị̃sị̃ sĩ ịsị́lé ĩꞌdi trũ irilé Yẹ́sụ̃ drị̃lẹ́ gá.Lũ kí jódrị̃ mgbọ cé ãngũ Yẹ́sụ̃ drị̃ gá rĩ gá.|alt="Lowering of the sick man" src="WA03824b.tif" size="col" ref="2:4"
4 e não podendo aproximar-se dele, por causa da multidão, descobriram o telhado onde estava e, fazendo uma abertura, baixaram o leito em que jazia o paralítico.
5 Yẹ́sụ̃ la mụ ãꞌị̃táŋá ꞌbá ꞌdĩ ꞌbadrị̂ ꞌbã ãmbõgõ ndrelé ꞌbo, jọ ꞌbá ãcá trũ rĩ nî, “Mâ ngọ́tị̂ ị́jọ́ ũnzí mídrị̂ kí útrũ kí rá.”
5 E Jesus, vendo-lhes a fé, disse ao paralítico: Filho, perdoados são os teus pecados.
6 Sáwã ꞌdã sĩ imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ ꞌbã ãzí rĩ ri kí ꞌdãá cí, ũrã kí ị́jọ́ kí agâlé cénĩ-cénĩ rú jọ kí,
6 Ora, estavam ali sentados alguns dos escribas, que arrazoavam em seus corações, dizendo:
7 “Ágọ́bị́ ꞌdĩ icó ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ jọlé íngoní ru? Ĩꞌdĩ Ãdróŋá uꞌdá! Ãdróŋá la lú ị́jọ́ ũnzí trũ nĩ áꞌdụ̂sĩ.”
7 Por que fala assim este homem? Ele blasfema. Quem pode perdoar pecados senão um só, que é Deus?
8 ꞌDãá cọtị Yẹ́sụ̃ nị̃ úríndí sĩ ị́jọ́ ꞌbá ꞌbã kí ũrãlé kí ásị́ agálé ri kí cé, jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi ị́jọ́ ꞌdĩ kí ũrã íni ãꞌdu sĩ yã?
8 Mas Jesus logo percebeu em seu espírito que eles assim arrazoavam dentro de si, e perguntou-lhes: Por que arrazoais desse modo em vossos corações?
9 Ị́jọ́ íngõ áŋmátrẽ rú la nĩ yã, jọjó la ꞌbá ãcá trũ rĩ ꞌbã Ị́jọ́ ũnzí mídrị̂ kí útrũ kí rá rĩ ꞌi, jõku ínga íꞌdụ mî mgbọ́lọ́ mî sĩ ími lajó rĩ ímụ?
9 Qual é mais fácil? dizer ao paralítico: Perdoados são os teus pecados; ou dizer: Levanta-te, toma o teu leito, e anda?
10 Wó ị́jọ́ ꞌdĩ dó fẽ ĩmi dó sĩ nị̃ la Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ꞌbã ũkpõ cí ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ sĩ ị́jọ́ ũnzí trũjó.” Yẹ́sụ̃ jọ dó ꞌbá ãcá trũ rĩ ní,
10 Ora, para que saibais que o Filho do homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados { disse ao paralítico },
11 “Mí angá ụrụgá, íꞌdụ mî bị́rị̃sị̃ ãzíla ímụ lị́cọ́ gá.”
11 a ti te digo, levanta-te, toma o teu leito, e vai para tua casa.
12 Ágọ́bị̂ angá ụrụgá ꞌdõlé, aꞌdụ́ ĩꞌdi ꞌbã ãko sĩ rú lajó rĩ ꞌi, ko drị̃ mụlé ꞌbá kí drị̃ gâ sĩ. ꞌBá pírí uꞌá kí ụ̃sụ̃táŋá sĩ ịcụ́ kí dó Ãdróŋá ꞌi jọ kí, “Ãndre jõdrĩ ídu ị́jọ́ ãzí ꞌdĩ ꞌbã áni la ku.”
12 Então ele se levantou e, tomando logo o leito, saiu à vista de todos; de modo que todos pasmavam e glorificavam a Deus, dizendo: Nunca vimos coisa semelhante.
13 Yẹ́sụ̃ gõ vúlé mĩrĩ Gãlị́lị̃ tị gâlé ị̃dị́, ꞌbá ũꞌbí tra kí ru ĩꞌdi rụ́ ꞌdãá ãzíla imbá dó kî.
13 Outra vez saiu Jesus para a beira do mar; e toda a multidão ia ter com ele, e ele os ensinava.
14 Ĩꞌdiní acị́ agá ị̃yị́tị gá ꞌdãá, ndre Lẹ́vị̃ Ãlĩfáyõ ngọ́pị ri agá ãngũ sĩ mụ̃sọ́rọ̃ ꞌbejó rĩ gá, Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Mí ãbĩ áma vú.” Cọtị Lẹ́vị̃ angá bĩ vú la.
14 Quando ia passando, viu a Levi, filho de Alfeu, sentado na coletoria, e disse-lhe: Segue-me. E ele, levantando-se, o seguiu.
15 Sáwã ãzí vúlé gá Yẹ́sụ̃ ri kí íná nalé Lẹ́vị̃ drị́ko gá ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ abe, ꞌbá wẽwẽ rú mụ̃sọ́rọ̃ tralépi ãzíla ꞌbá ꞌbá ꞌbã kí umvelé ꞌbá ũnzí idélépi ĩꞌdi vú bĩlépi ꞌdĩ ri kí íná nalé ĩꞌdi trũ ãngũ ãlu gá, ãꞌdusĩku ꞌbá ĩꞌdi vú bĩlépi ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ kí agá rĩ kí wẽwẽ rú.
15 Ora, estando Jesus à mesa em casa de Levi, estavam também ali reclinados com ele e seus discípulos muitos publicanos e pecadores; pois eram em grande número e o seguiam.
16 Ímbáꞌbá ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ kí ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú rĩ kí abe kí mụ ndrelé la Yẹ́sụ̃ la ãkónã na ꞌbá umvelé ꞌbá ũnzí idélépi rĩ kí abe ãzíla ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ tralépi rĩ kí abe, zị kí ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ kí, “Ĩꞌdi ãkónã na ꞌbá ũnzí idélépi rĩ kí abe ãzíla ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ tralépi rĩ kí abe ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
16 Vendo os escribas dos fariseus que comia com os publicanos e pecadores, perguntavam aos discípulos: Por que é que ele como com os publicanos e pecadores?
17 Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ ĩꞌbã kí zịlé ꞌdĩ arelé ꞌbo, umvi ĩꞌbaní, “ꞌBá ãyánĩ kóru rĩ mụ kí ꞌbá írúwá fẽlépi rĩ rụ́ ku, bela ꞌbá ãyánĩ trũ rĩ kí mụ ĩꞌdi rụ́ nĩ. Má amụ́ ꞌbá ũnzí idélépi rĩ ꞌba rụ́ adru ꞌbá jọlépi la kí ãlá ru rĩ ꞌba rụ́ ku.”
17 Jesus, porém, ouvindo isso, disse-lhes: Não necessitam de médico os sãos, mas sim os enfermos; eu não vim chamar justos, mas pecadores.
18 Ụ́ꞌdụ́ ãzí sĩ ꞌbá Yõhánã ꞌbã imbálé rĩ kí ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú rĩ ꞌbã ãzí kí abe kí íná gã nalé úmgbé sĩ Ãdróŋá aꞌị́jó. ꞌBá ãzí mụ kí Yẹ́sụ̃ rụ̂lé zị kí ĩꞌdi, “ꞌBá Yõhánã ꞌbã imbálé rĩ kí ꞌbá ꞌbá ãzí Fãrĩsáyĩ rú rĩ kí imbálé rĩ kí abe na kí íná ku, wó ꞌbá mídrị́ gá rĩ idé kí íni ku la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
18 Ora, os discípulos de João e os fariseus estavam jejuando; e foram perguntar-lhe: Por que jejuam os discípulos de João e os dos fariseus, mas os teus discípulos não jejuam?
19 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ãmụ́ ị́zị́gọ́ drị̂ ꞌbã kí drĩ adru agá ĩꞌdi andre gá ꞌdĩ, aꞌbe ãmụ́ kí uꞌálé ãko ãzí naŋâ kóru ku, ị́zị́gọ́ ꞌbã adru agá ĩꞌba abe cí rĩ sĩ ku yã? Icó ru ku ĩꞌdi ꞌbã adrujó ĩꞌba abe cí rĩ sĩ.
19 Respondeu-lhes Jesus: Podem, porventura, jejuar os convidados às núpcias, enquanto está com eles o noivo? Enquanto têm consigo o noivo não podem jejuar;
20 Wó ụ́ꞌdụ́ ãzí la amụ́ lé ꞌdĩ, ála mụ ị́zị́gọ́ ꞌdụlé ĩꞌba rụ́ ꞌdâ rá. Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã dó bãsĩ ĩꞌdi ꞌbã wọ̃rị́ka ꞌbã kí íná gãjó najó rĩ ꞌi.”
20 dias virão, porém, em que lhes será tirado o noivo; nesses dias, sim hão de jejuar.
21 Yẹ́sụ̃ jọ vâ ĩꞌbaní, “ꞌBá ãzí icó bõngó úꞌdí rĩ ụrụꞌbá gá wókõ la ãsĩlé sĩ ụ̃kụ rĩ ịgbẹjó ku. Drĩ idé la ꞌdĩ ꞌbã áni rá yã áni, úꞌdí rĩ la anzú ụ̃kụ rĩ ụrụꞌbá gâlé rá, ĩꞌdi fẽ ãngũ lũlépi mgbọ rĩ la ru nzị̃ ị̃dị́.
21 Ninguém cose remendo de pano novo em vestido velho; do contrário o remendo novo tira parte do velho, e torna-se maior a rotura.
22 ꞌBá icó kí vâ wáyĩnĩ úꞌdí rĩ ũsũlé íníríkó ụ̃kụ agá ku, drĩ kí ũsũ la rá yã áni, wáyĩnĩ ꞌdã la íníríkó ụ̃kụ icólépi ru ꞌa selépi ku ꞌdã asi rá. Wáyĩnĩ la dó sĩ uja asulé vụ̃rụ́ ãzíla íníríkô dó ru iza rá.”Íníríkó wáyĩnĩ ũsũjó rĩ|alt="The wine skin" src="lb00145b.tif" size="col" ref="2:22"
22 E ninguém deita vinho novo em odres velhos; do contrário, o vinho novo romperá os odres, e perder-se-á o vinho e também os odres; mas deita-se vinho novo em odres novos.
23 Ụ́ꞌdụ́ ãzí Sãbátũ ãni la sĩ Yẹ́sụ̃ kí alị agá ámvụ́ ãná ãni la agâ sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ kí dị̃ ãná kí drị̃ ãnũ sĩ nalé.
23 E sucedeu passar ele num dia de sábado pelas searas; e os seus discípulos, caminhando, começaram a colher espigas.
24 ꞌBá Fãrĩsáyĩ rú rĩ jọ kí ĩꞌdiní, “Índre, ꞌbá mídrị́ rĩ kí ị́jọ́ ãzị́táŋá ꞌbã ãꞌị̃lé ku rĩ idé Sãbátũ sĩ ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
24 E os fariseus lhe perguntaram: Olha, por que estão fazendo no sábado o que não é lícito?
25 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ĩlã ị́jọ́ sĩlé rĩ agá ị́jọ́ úpí Dãwụ́dị̃ ꞌbã idélé ĩꞌbã kí ãko lẽjó ãzíla kí adrujó ãbị́rị́ sĩ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã sĩ ãzị́ ngajó ĩꞌba abe rĩ ku yã?
25 Respondeu-lhes ele: Acaso nunca lestes o que fez Davi quando se viu em necessidade e teve fome, ele e seus companheiros?
26 Sáwã Ãbĩyátã átáló ãmbógó ãndânĩ ídétáŋá idélépi jó Ãdróŋá drị̂ agá rĩ drị̂ sĩ, fi jó Ãdróŋá drị̂ agâlé mũkátĩ jó Ãdróŋá drị̂ agá ãzị́táŋá ꞌbã ãꞌị̃lé ꞌbá ãtalo rú rĩ ꞌbã na kí nĩ rĩ nalé ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã sĩ ãzị́ ngajó kî trũ rĩ kí abe rá.”
26 Como entrou na casa de Deus, no tempo do sumo sacerdote Abiatar, e comeu dos pães da proposição, dos quais não era lícito comer senão aos sacerdotes, e deu também aos companheiros?
27 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Úꞌbã Sãbátũ ꞌbá nî adru úꞌbã ꞌbá Sãbátũ nî la ku.
27 E prosseguiu: O sábado foi feito por causa do homem, e não o homem por causa do sábado.
28 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ĩꞌdi Úpí Sãbátũ drị́ gá rĩ ꞌi.”
28 Pelo que o Filho do homem até do sábado é Senhor.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.