Marcos 15
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 Ụ̃ꞌbụ́tịnị́nị́ ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ sĩ ãtalo ãmbogo rĩ kí, ꞌbá ĩyõ rĩ kí abe, imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ kí, ãzíla ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ị́jọ́ amálépi rĩ kí abe, itú kí ị́jọ́. Umbé kí Yẹ́sụ̃ ꞌi agụlé fẽlé Pĩlátõ drị́.
1 Logo pela manhã se reuniram os sumos sacerdotes com os anciãos, os escribas e com todo o conselho. E tendo amarrado Jesus, levaram-no e entregaram-no a Pilatos.
2 Wó Pĩlátõ zị Yẹ́sụ̃ ꞌi, “Mi Úpí ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị́ gá rĩ ꞌi yã?” Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Ãndá, Ĩꞌdi cécé míní jọlé ꞌdĩ ꞌbã áni.”
2 Este lhe perguntou: És tu o rei dos judeus? Ele lhe respondeu: Sim.
3 Ãtalo ãmbogo ꞌdĩ tõ kí ĩꞌdi ị́jọ́ wẽwẽ rú sĩ.
3 Os sumos sacerdotes acusavam-no de muitas coisas.
4 Pĩlátõ uja vâ ĩꞌdi zịlé ị̃dị́, “Mí icó ị́jọ́ ãzí umvilé ị́jọ́ ꞌdĩ kí agá ku yã? Mí are ị́jọ́ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbã kí ũtrãlé ími ụrụꞌbá gá wẽwẽ rú mí idé ꞌbã kí mi ꞌi ꞌdĩ kí ku yã?”
4 Pilatos perguntou-lhe outra vez: Nada respondes? Vê de quantos delitos te acusam!
5 Wó Yẹ́sụ̃ umvi ị́jọ́ ãzí ku, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Pĩlátõ drị̃ iza ru rá.
5 Mas Jesus nada mais respondeu, de modo que Pilatos ficou admirado.
6 Ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ drị̂ sĩ, Pĩlátõ la jõ ꞌbá mãbụ́sụ̃ rú ꞌbá ꞌbã kí lẽlé la trũ ãlu mãbụ́sụ̃ gâlé rá.
6 Ora, costumava ele soltar-lhes em cada festa qualquer dos presos que pedissem.
7 Ị̃tụ́ ꞌdã sĩ ꞌbá ãzí ꞌbãlé mãbụ́sụ̃ gá la cí rụ́ la Bãrábã ꞌi, úrụ ĩꞌdi ĩꞌbã kí ꞌbá ꞌdịjó ãꞌdị́ gá rĩ sĩ.
7 Havia na prisão um, chamado Barrabás, que fora preso com seus cúmplices, o qual na sedição perpetrara um homicídio.
8 ꞌBá ũꞌbí ꞌdĩ mụ kí Pĩlátõ rụ̂lé, zị kí ĩꞌdi ꞌbá ãzí mãbụ́sụ̃ rú la trũjó ãlu rá jõ ĩꞌdi ꞌbã idélé údu rĩ ꞌbã áni.
8 O povo que tinha subido começou a pedir-lhe aquilo que sempre lhes costumava conceder.
9 Pĩlátõ zị kí, “Ĩlẽ má aꞌbe ĩminí Úpí ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị́ gá rĩ ꞌi yã?”
9 Pilatos respondeu-lhes: Quereis que vos solte o rei dos judeus?
10 Ĩꞌdi ꞌbã nị̃jó la cé ãtalo ãmbogo rĩ fẽ kí ĩꞌdi ĩꞌdi drị̂lé ãjã sĩ rĩ sĩ.
10 {Porque sabia que os sumos sacerdotes o haviam entregue por inveja.}
11 Ãtalo ãmbogo rĩ usú kí ꞌbá kí bị́lẹ́ jọjó la Pĩlátõ ní ꞌbã aꞌbe ĩꞌbaní Bãrábã áyụ.
11 Mas os pontífices instigaram o povo para que pedissem de preferência que lhes soltasse Barrabás.
12 Pĩlátõ zị ũꞌbí kí, “Ĩlẽ má idé ꞌbá ĩmĩ umvelé Úpí ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị́ rĩ ãꞌdu rú?”
12 Pilatos falou-lhes outra vez: E que quereis que eu faça daquele a quem chamais o rei dos judeus?
13 Ũꞌbí uzá kí, “Mí ipa ĩꞌdi mũsãláꞌbã sị́ gá.”
13 Eles tornaram a gritar: Crucifica-o!
14 Pĩlátõ zị kí, “Ị́jọ́ ũnzí ĩꞌdi ꞌbã idélé rĩ ãꞌdu?” Uzá kí dó ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ ị̃dị́-ị̃dị́, “Mí ipa ĩꞌdi mũsãláꞌbã sị́ gá!”
14 Pilatos replicou: Mas que mal fez ele? Eles clamavam mais ainda: Crucifica-o!
15 Pĩlátõ ꞌbã lẽjó rụ́kụma ịsụ́jó ũꞌbí ꞌbadrị́ rĩ sĩ, aꞌbe dó Bãrábã ꞌi rá ĩꞌbã kí lẽlé rĩ áni. Ĩꞌdi dó mụ Yẹ́sụ̃ fẽlé colé ãsĩkárĩ ꞌbadrị̂lé ꞌbo, fẽ dó ĩꞌdi ĩꞌbadrị́ mụlé ipalé mũsãláꞌbã sị́ gá.
15 Querendo Pilatos satisfazer o povo, soltou-lhes Barrabás e entregou Jesus, depois de açoitado, para que fosse crucificado.
16 Ãsĩkárĩ ꞌdụ kí dó Yẹ́sụ̃ agụlé lị́cọ́ ãzíla ãngũ gávũnã ꞌbã sĩ ị́jọ́ lịjó rĩ gá, ãzíla umve kí dó ãsĩkárĩ ꞌbã ãzí ꞌdãá rĩ kí pírí ãngũ ãlu gá.
16 Os soldados conduziram-no ao interior do pátio, isto é, ao pretório, onde convocaram toda a coorte.
17 Su kí dó Yẹ́sụ̃ ní bõngó ãzí kọ̃nị̃kọ̃nị̃ rú la. Idé kí dó kẹ́rịŋá ụ̃cị́kị́ sĩ sulé drị̃kã gá tãgíyã ũpĩ drị̂ rú.
17 Vestiram Jesus de púrpura, teceram uma coroa de espinhos e a colocaram na sua cabeça.
18 Iꞌdó kí ĩꞌdi ịcụ́lé ĩnzõ rú sĩ ĩꞌdi idejó úzáŋâ trũ, “Háyẹ̃, Úpí ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị́ rĩ.”
18 E começaram a saudá-lo: Salve, rei dos judeus!
19 Gbã kí ĩꞌdi kẹ̃lị́ká sĩ drị̃kã gá, uwí kí sụ̃sụ́ ụrụꞌbá la gá, tị̃ kí ãja vụ̃rụ́ ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá ãrútáŋá idemará ãni la fẽjó ĩꞌdi nî.
19 Davam-lhe na cabeça com uma vara, cuspiam nele e punham-se de joelhos como para homenageá-lo.
20 Ĩꞌbaní dó Yẹ́sụ̃ idejó ꞌbo rĩ ꞌbã vúlé gá, trũ kí bõngó kọ̃nị̃kọ̃nị̃ ꞌdã ꞌi, su kí dó bõngó ĩꞌdidrị́ ídu rĩ kí ĩꞌdi ụrụꞌbá gâlé, agụ kí dó ĩꞌdi ipalé mũsãláꞌbã sị́ gá.
20 Depois de terem escarnecido dele, tiraram-lhe a púrpura, deram-lhe de novo as vestes e conduziram-no fora para o crucificar.
21 Ĩꞌbã kí mụ agá gẹ̃rị̃ gá ꞌdãá, ụfụ kí drị̃ ágọ́bị́ umvelé Sị̃mọ́nị̃ angálépi táwụ̃nị̃ Kụ̃rẹ́nị̃ gá ĩꞌdi ꞌbã anzị kí sĩ adrujó Ãlẽkĩzéndã kí Rũfúsĩ be rĩ trũ, ũŋmĩ kí ĩꞌdi ũkpó sĩ mũsãláꞌbã mụjó Yẹ́sụ̃ ipajó rĩ ꞌdụjó.
21 Passava por ali certo homem de Cirene, chamado Simão, que vinha do campo, pai de Alexandre e de Rufo, e obrigaram-no a que lhe levasse a cruz.
22 Ãsĩkárĩ agụ kí dó Yẹ́sụ̃ ꞌi ãngũ umvelé Gõlõgótã ꞌi (ífí la ãngũ drị̃kã ụ́rụ́kụ́ ꞌi) rĩ gá.
22 Conduziram Jesus ao lugar chamado Gólgota, que quer dizer lugar do crânio.
23 ꞌDãá ụ̃ꞌbị̃ kí ĩꞌdiní wáyĩnĩ usalé írúwá umvelé mírã rĩ trũ rĩ fẽlé mvụlé, wó Yẹ́sụ̃ gã mvụlé la úmgbé.
23 Deram-lhe de beber vinho misturado com mirra, mas ele não o aceitou.
24 Ipa kí dó Yẹ́sụ̃ mũsãláꞌbã sị́ gá, ꞌbe kí bõngó ĩꞌdidrị́ gá rĩ kí jẽgê sĩ, sĩ kí awajó ãꞌdi la íngõ ꞌdụ nĩ.
24 Depois de o terem crucificado, repartiram as suas vestes, tirando a sorte sobre elas, para ver o que tocaria a cada um.
25 Îpa Yẹ́sụ̃ ꞌi mũsãláꞌbã sị́ gá sáwã na ụ̃ꞌbụ́tị drị́ gá rĩ sĩ.
25 Era a hora terceira quando o crucificaram.
26 Îpa ị́jọ́ ĩꞌdi tõjó rĩ ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá ꞌdãá úsĩ, “ꞌdĩ úpí ꞌbá yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂.”
26 A inscrição que motivava a sua condenação dizia: O rei dos judeus.
27 ꞌBá ụ̃gụꞌba rú la kí ị̃rị̃ îpa kí Yẹ́sụ̃ be mũsãláꞌbã sị́ gá ĩndĩ, ãlu rĩ drị́ ãndá rĩ gá, ãzí rĩ drị́ ị̃jị́ rĩ gá. [
27 Crucificaram com ele dois bandidos: um à sua direita e outro à esquerda.
28 Ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ áni, “Úlã ĩꞌdi ꞌbá ị́jọ́ izalépi ꞌdĩ kí ꞌbã ãzí ru.”]
28 {Cumpriu-se assim a passagem da Escritura que diz: Ele foi contado entre os malfeitores {Is 53,12}.}
29 ꞌBá alịlépi gẹ̃rị̃ ꞌdã gâ sĩ rĩ ide kí Yẹ́sụ̃ ꞌi, drị̃kã ayaŋâ trũ jọ kí, “Háyẹ̃! Ị́jọ́ ándrá mi jó Ãdróŋá drị́ ꞌdĩ andi rá, mi sị la ị̃dị́ ụ́ꞌdụ́ na agá rá ku yã?
29 Os que iam passando injuriavam-no e abanavam a cabeça, dizendo: Olá! Tu que destróis o templo e o reedificas em três dias,
30 Mí asị́ vụ̃rụ́ mũsãláꞌbã sị́ gâlé sĩ ími ãmgbã rĩ pajó.”
30 salva-te a ti mesmo! Desce da cruz!
31 Ãtalo ãmbogo rĩ kí, imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ kí ãzíla ꞌbá ĩyõ rĩ abe ide kí vâ Yẹ́sụ̃ gẹ̃rị̃ ãlu ꞌdĩ sĩ, jọ kí, “Ĩꞌdi jõ vâ ꞌbá ãzí kí pa rá, pa ru ku íngoní-íngoní ru!“Ĩꞌdi jõ vâ ꞌbá ãzí kí pa rá, pa ru ku íngoní-íngoní ru!”|alt="“He saved others...”" src="DN00493b.tif" size="col" ref="15:31"
31 Desta maneira, escarneciam dele também os sumos sacerdotes e os escribas, dizendo uns para os outros: Salvou a outros e a si mesmo não pode salvar!
32 Drĩ adru Kúrísĩtõ Úpí ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị́ gá rĩ ꞌi, ꞌba asị́ mũsãláꞌbã sị́ gâlé rĩ sĩ vụ̃rụ́ ꞌdõlé ãma dó sĩ ndre la ãzíla ãma dó sĩ ĩꞌdi ãꞌị̃.”
32 Que o Cristo, rei de Israel, desça agora da cruz, para que vejamos e creiamos! Também os que haviam sido crucificados com ele o insultavam.
33 Ĩꞌdi dó mụ calé sáwã ázíyá ị̃tụ́ ãni, ãngũ nị kpákpá kpere sáwã úrômĩ.
33 Desde a hora sexta até a hora nona, houve trevas por toda a terra.
34 Sáwã la dó mụ calé úrômĩ ꞌbo, Yẹ́sụ̃ za ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ ũkpó sĩ, “Ẽlóyĩ, Ẽlóyĩ, lama sãbãkĩtánĩ?” Ífí la, “Ãdróŋá mádrị̂, Ãdróŋá mádrị̂, mí aꞌbe ma rá ãꞌdu sĩ yã?”
34 E à hora nona Jesus bradou em alta voz: Elói, Elói, lammá sabactáni?, que quer dizer: Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?
35 ꞌBá ãzí pá utulépi ãni rú rĩ are kí ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ jọ kí, “Ĩmi are, ĩꞌdi Ĩlíyã umve.”
35 Ouvindo isto, alguns dos circunstantes diziam: Ele chama por Elias!
36 ꞌBá ãzí ãlu ãcẹ̃ ãko ãzí vónõ áni la trũ, su ĩꞌdi wáyĩnĩ ũká la agá, umbé ĩꞌdi ũzú sị́ gá sulé Yẹ́sụ̃ tị gá. ꞌBá ãzí kí agá ꞌdãá jọ, “Úndre drĩ Ĩlíyã la nõ amụ́ ĩꞌdi ãtrũlé mũsãláꞌbã sị́ gá vụ̃rụ́ ꞌdõlé rá yã áni.”
36 Um deles correu e ensopou uma esponja em vinagre e, pondo-a na ponta de uma vara, deu-lho para beber, dizendo: Deixai, vejamos se Elias vem tirá-lo.
37 Yẹ́sụ̃ za ụ́ꞌdụ́kọ́ sĩ re, drã dó rá.
37 Jesus deu um grande brado e expirou.
38 Bõngó jó Ãdróŋá drị̂ ꞌa alịjó rĩ asi ru ị̃rị̃ iꞌdójó ụrụgá kpere vụ̃rụ́.
38 O véu do templo rasgou-se então de alto a baixo em duas partes.
39 Ãmbógó ãsĩkárĩ Rụ́mị̃ gá rĩ drị́ ꞌdĩ sĩ tu pá Yẹ́sụ̃ drị̃lẹ́ gá ꞌdãá cí, ndre Yẹ́sụ̃ ꞌbã drã agá cé, jọ, “ꞌDĩ ãndá-ãndá ru Ãdróŋá ꞌbã Ngọ́pị ꞌi.”
39 O centurião que estava diante de Jesus, ao ver que ele tinha expirado assim, disse: Este homem era realmente o Filho de Deus.
40 Ũkú ãzí kí cí utu kí pá rá-rá ru ị́jọ́ ru idélépi ꞌdĩ kí ndrelé, Mãgãdẽlénã ꞌi, Mãríyámũ Yãkóꞌbõ ĩmbíráŋá rĩ ꞌbã andre Yósẽ be rĩ ꞌi ãzíla Sãlómẽ ꞌi.
40 Achavam-se ali também umas mulheres, observando de longe, entre as quais Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago, o Menor, e de José, e Salomé,
41 Ũkú ꞌdĩ kí ándrá acị́lépi Yẹ́sụ̃ vú gâ sĩ angájó ãngũ Gãlị́lị̃ gá ãzíla ĩꞌdi ãzãkolépi ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã lẽlé rĩ kí agá rĩ kî. Ũkú ãzí wẽwẽ rú ándrá amụ́lépi ĩꞌdi trũ angájó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá rĩ kí vâ ꞌdãá cí.
41 que o tinham seguido e o haviam assistido, quando ele estava na Galiléia; e muitas outras que haviam subido juntamente com ele a Jerusalém.
42 Ĩndró acá ãni rú ꞌdĩ sĩ ụ́ꞌdụ́ Sãbátũ drị́ gá rĩ acá drĩ ku rú.
42 Quando já era tarde - era a Preparação, isto é‚ é a véspera do sábado -,
43 Yụ̃sụ́fụ̃ angálépi Ãrĩmãtéyã gá, ꞌbá ãzí Yãhụ́dị̃ ꞌbã ukutáŋá gá rilépi ĩndĩ, ꞌbá ꞌbã kí ị̃nzị̃lé ị̃nzị̃, Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ amụ́lépi rĩ ꞌbã drị̃ tẽlépi rĩ ꞌi, mụ ụ̃rị̃ kóru Pĩlátõ rụ̂lé Yẹ́sụ̃ ꞌbã ãvũ aꞌị́lé.
43 veio José de Arimatéia, ilustre membro do conselho, que também esperava o Reino de Deus; ele foi resoluto à presença de Pilatos e pediu o corpo de Jesus.
44 Pĩlátõ ꞌbã drị̃ iza ru rá ĩꞌdi ꞌbã arejó la Yẹ́sụ̃ drã ꞌbo rĩ sĩ, umve ãmbógó ãsĩkárĩ ꞌbadrị́ gá rĩ sĩ ĩꞌdĩ zịjó Yẹ́sụ̃ drã ídu yã rĩ nị̃jó.
44 Pilatos admirou-se de que ele tivesse morrido tão depressa. E, chamando o centurião, perguntou se já havia muito tempo que Jesus tinha morrido.
45 Pĩlátõ la mụ ị́jọ́ ãsĩkárĩ ꞌbã ãmbógó tị gá rĩ arelé ꞌbo, fẽ Yẹ́sụ̃ ꞌbã ãvũ Yụ̃sụ́fụ̃ drị́ rá.
45 Obtida a resposta afirmativa do centurião, mandou dar-lhe o corpo.
46 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yụ̃sụ́fụ̃ mụ bõngó ĩgbãlé, ãtrũ dó Yẹ́sụ̃ ꞌbã ãvũ mũsãláꞌbã sị́ gâlé vụ̃rụ́ ꞌdõlé, umbé ĩꞌdi bõngó úꞌdí la sĩ, ꞌdụ dó ĩꞌdi ị̃sị̃lé ꞌbụ́ galé írã agá la agá, gũ dó írã ãmbógó kpakụ la tị la gá cí.
46 Depois de ter comprado um pano de linho, José tirou-o da cruz, envolveu-o no pano e depositou-o num sepulcro escavado na rocha, rolando uma pedra para fechar a entrada.
47 Mãríyámũ Mãgãdẽlénã kí Mãríyámũ Yósẽ ꞌbã ãndrẽ be ndre kí ãngũ sĩ Yẹ́sụ̃ ị̃sị̃jó rĩ cé.
47 Maria Madalena e Maria, mãe de José, observavam onde o depositavam.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.