Lucas 12
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 ꞌBá ũꞌbí wẽwẽ rú ꞌbã kí ru tra agá ãngũ ãlu gá, iꞌdó kí ru ũŋmĩlé ũŋmĩ, Yẹ́sụ̃ jọ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌbaní drị̃drị̃, “Ĩmi adru mịfị́ trũ ãkụ́kị́ ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú ꞌdĩ ꞌbadrị̂ sĩ ífí la mũlũmbẽ ĩꞌbadrị̂ sĩ.
1 Enquanto isso, os homens se tinham reunido aos milhares em torno de Jesus, de modo que se atropelavam uns aos outros. Jesus começou a dizer a seus discípulos: Guardai-vos do fermento dos fariseus, que é a hipocrisia.
2 Ãko drị̃ akulé cí rĩ ála drụ́zị́ ĩꞌdi iꞌdá tọndọlọ rá, jõku ãko aꞌbólé aꞌbô rĩ kí ála kí drị̃ gá ị́jọ́ nị̃ rá.
2 Porque não há nada oculto que não venha a descobrir-se, e nada há escondido que não venha a ser conhecido.
3 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ị́jọ́ ĩminí jọlé ãngũ ịnị agá rĩ la ru are ị̃tụ́ sĩ, ị́jọ́ mî jọlé yõkõlé sĩ jó gụ́rụ́ agá rĩ ála rú mụ ĩꞌdi iwálé jó drị̃ gá.
3 Pois o que dissestes às escuras será dito à luz; e o que falastes ao ouvido, nos quartos, será publicado de cima dos telhados.
4 “Má wọ̃rị́kâ, álũ ĩminí, ĩmi idé ụ̃rị̃ sĩ ꞌbá ụrụꞌbá ꞌdĩ ꞌdịlépi áyụ wó vúlé vúlé ru icólépi ãko ãzí idélépi ãlá ku rĩ sĩ ku.
4 Digo-vos a vós, meus amigos: não tenhais medo daqueles que matam o corpo e depois disto nada mais podem fazer.
5 ꞌBá idéjó ụ̃rị̃ sĩ mâ iꞌdalé ĩminí rĩ Ãdróŋá ꞌi, drĩ ꞌbá ꞌdị rá, ĩꞌdi ꞌbã ũkpó vâ cí sĩ ími ꞌbejó ãcí ukólépi ku rĩ agá. Ĩmi ãꞌị̃ ị́jọ́ mâ jọlé ꞌdĩ ꞌi, ĩmi idé ụ̃rị̃ sĩ la ĩꞌdi sĩ.
5 Mostrar-vos-ei a quem deveis temer: temei àquele que, depois de matar, tem poder de lançar no inferno; sim, eu vo-lo digo: temei a este.
6 “Ícó ãriŋa nírí tõwú kí ị̃tụ̃ndãlé ãjẹ̃ were sĩ ku yã? Wó ãlu la ꞌbã ãzí ị́jọ́ ãvĩ Ãdróŋá ní ku.
6 Não se vendem cinco pardais por dois asses? E, entretanto, nem um só deles passa despercebido diante de Deus.
7 Táni drị̃ꞌbị́ ífí ĩmi drị̃ gá ꞌdĩ nị̃ kí kãlãfe rá. Ĩmi idé ụ̃rị̃ sĩ ku, ĩmi ãjẹ̃ ãmbógó ru ndẽ ãriŋa ũꞌbí ꞌdĩ kí rá!
7 Até os cabelos da vossa cabeça estão todos contados. Não temais, pois. Mais valor tendes vós do que numerosos pardais.
8 “Ãlu ĩminí, ꞌbá ĩꞌdi iꞌdalépi ꞌbá kí drị̃lẹ́ gá rĩ, Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ lã mụ ĩꞌdi iꞌdalé mãlãyíkã Ãdróŋá drị̂ kí drị̃lẹ́ gá rá.
8 Digo-vos: todo o que me reconhecer diante dos homens, também o Filho do Homem o reconhecerá diante dos anjos de Deus;
9 Wó ꞌbá áma gãlépi ũꞌbí kí drị̃lẹ́ gá rĩ, ma vâ mụ ĩꞌdi gãlé mãlãyíkã Ãdróŋá drị̂ kí drị̃lẹ́ gá.
9 mas quem me negar diante dos homens será negado diante dos anjos de Deus.
10 ꞌBá ãzí drĩ ị́jọ́ ũnzí jọ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ụrụꞌbá gá, Ãdróŋá la ĩꞌdi trũ rá, wó ꞌbá ãlu Úríndí Ãlá rĩ uꞌdálépi rĩ Ãdróŋá icó ĩꞌdi trũlé ku.
10 Todo aquele que tiver falado contra o Filho do Homem obterá perdão, mas aquele que tiver blasfemado contra o Espírito Santo não alcançará perdão.
11 “Údrĩ ĩmi agụ ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ kí drị̃lẹ́ gá, ꞌbá ũpi rú ꞌdĩ kí drị̃lẹ́ gá, ꞌbá ĩyõ abe, ĩmi ásị́ ꞌbã umvú ị́jọ́ ĩmĩ mụlé umvilé rĩ sĩ jõku jọlé rĩ sĩ ku.
11 Quando, porém, vos levarem às sinagogas, perante os magistrados e as autoridades, não vos preocupeis com o que haveis de falar em vossa defesa,
12 Sáwã ꞌdã sĩ Úríndí Ãlá rĩ la ĩmi imbá ị́jọ́ ĩmĩ mụlé jọlé rĩ sĩ.”
12 porque o Espírito Santo vos inspirará naquela hora o que deveis dizer.
13 Ágọ́bị́ ãzí ajọ́ ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ní ũꞌbí kí agâlé, “Ímbápị, íjọ má ádrị́pị ní ꞌbã awa ãko má átẹ́pị ꞌbã aꞌbelé rĩ kí ãmanî.”
13 Disse-lhe então alguém do meio do povo: Mestre, dize a meu irmão que reparta comigo a herança.
14 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdinî, “Mâ wọ̃rị̂, ãꞌdi fẽ mání ũkpõ ị́jọ́ lịjó jõku ãko awajó ĩminí nĩ yã?”
14 Jesus respondeu-lhe: Meu amigo, quem me constituiu juiz ou árbitro entre vós?
15 Mụ vâ ị́jọ́ jọŋá ĩꞌbaní rĩ trũ drị̃ gá, “Ĩmi adru mịfị́ trũ ãzíla ĩmba ĩmi tã rọ̃mgbọ́ sĩ wókõ pírí sĩ, ãꞌdusĩku ꞌbá ꞌbã ídri mgbã rĩ adru ãko ĩꞌdi trũ adrujó ꞌdĩ kí agá ku, drĩ táni adru málĩ trũ íngõpí.”
15 E disse então ao povo: Guardai-vos escrupulosamente de toda a avareza, porque a vida de um homem, ainda que ele esteja na abundância, não depende de suas riquezas.
16 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní ị́jọ́ uꞌbélé ꞌdĩ ꞌi, “Ụ́ꞌdụ́ ãlu ágọ́bị́ ãzí málĩ abe la ꞌbã ãngũ ámvụ́ ala gá rĩ ka ũri múké.
16 E propôs-lhe esta parábola: Havia um homem rico cujos campos produziam muito.
17 Iꞌdó ị́jọ́ ũrãlé ĩꞌdi agâlé, ‘Ãko ãzí mâ sĩ icójó mâ ãkónã ꞌdĩ kí tãmbajó la yụ. Ma dó ãꞌdu idé yã?’
17 E ele refletia consigo: Que farei? Porque não tenho onde recolher a minha colheita.
18 Jọ dó ĩꞌdi agâlé, ‘Ma dó idé la íni, ma ĩrá úꞌdí ãmbógó la kí co, ma dó sĩ mâ ãkónã kí ꞌbã ala gá mâ ãko ãzí ꞌdĩ kí abe, ma dó ídu ꞌdĩ kí andi rá.
18 Disse então ele: Farei o seguinte: derrubarei os meus celeiros e construirei maiores; neles recolherei toda a minha colheita e os meus bens.
19 Ma dó sĩ jọ la áma agâlé, ími andre múké! Mi dó ãko múké mî lẽlé icólépi ími agụlépi ílí wẽwẽ rú rĩ kí abe, ị́jọ́ ídri ꞌbã lẽlé rĩ kí adru míní ĩpé ru, ína, ímvụ ãzíla mí idé dó ãyĩkõ!’
19 E direi à minha alma: ó minha alma, tens muitos bens em depósito para muitíssimos anos; descansa, come, bebe e regala-te.
20 Wó Ãdróŋá jọ ĩꞌdiní, ‘Mi aza-azâ! Ị́nị́ ãndrũ ꞌdĩ sĩ ma ími ídri ꞌdụ rá. Ãꞌdi la dó ãko mî tãmbalé míní ꞌdĩ kí ꞌdụ nĩ?’”
20 Deus, porém, lhe disse: Insensato! Nesta noite ainda exigirão de ti a tua alma. E as coisas, que ajuntaste, de quem serão?
21 Yẹ́sụ̃ de dó ị́jọ́ íni, “Ị́jọ́ ꞌdĩ cécé ꞌbá málĩ tralépi wẽwẽ rú ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ, wó adrulépi málĩ kóru Ãdróŋá rụ̂lé rĩ áni.”
21 Assim acontece ao homem que entesoura para si mesmo e não é rico para Deus.
22 Yẹ́sụ̃ jọ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌbaní, “Ájọ ĩminî, ĩmi ásị́ ꞌbã umvú ídri ĩmi agá rĩ sĩ ku, ĩmi dó ãꞌdu na, ãꞌdu mvụ, jõku ĩmi ụrụꞌbá ꞌbã ị́jọ́ sĩ, ĩmi dó ãꞌdu sụ̃ yã rĩ sĩ ku.
22 Jesus voltou-se então para seus discípulos: Portanto vos digo: não andeis preocupados com a vossa vida, pelo que haveis de comer; nem com o vosso corpo, pelo que haveis de vestir.
23 Ídri ꞌbã ị́jọ́ ãmbógó ru ndẽ ãkónã rá, ãzíla ụrụꞌbá ꞌbã ị́jọ́ ãmbógó ru ndẽ bõngó rá.
23 A vida vale mais do que o sustento e o corpo mais do que as vestes.
24 Ĩndre drĩ kúrúke kí: kpẹ̃ kí ũri ku, ũkũnã kí vâ ku, kí vâ ĩrá kóru; wó Ãdróŋá la ĩꞌbaní íná fẽ nĩ! Ĩmi ị́jọ́ ãmbógó ru ãndânĩ ndẽ ãriŋa ꞌbadrị̂ rá!
24 Considerai os corvos: eles não semeiam, nem ceifam, nem têm despensa, nem celeiro; entretanto, Deus os sustenta. Quanto mais valeis vós do que eles?
25 “Ãꞌdi ĩmi ĩsélé gá icó sáwã ị̃drị̃lé ãlu ídri ĩꞌdidrị̂ agâ sĩ uꞌájó ãzo rú ũrãtáŋá sĩ rá la nĩ yã?
25 Mas qual de vós, por mais que se preocupe, pode acrescentar um só côvado à duração de sua vida?
26 Ĩdrĩ dó icó ãko ãzí ĩmbíráŋá ꞌdĩ áni la idélé ku, ĩmi dó ị́jọ́ ũrã ãko ãzí kí drị̃ gá ãꞌdu sĩ yã?
26 Se vós, pois, não podeis fazer nem as mínimas coisas, por que estais preocupados com as outras?
27 “Ĩndre drĩ ũjó ásé agá ꞌdĩ ꞌbã zoŋá kî: nga kí ãzị́ ku, jõku idé kí bõngó ĩꞌbaní ku. Wó ájọ ĩminî úpí Sũlũmánĩ málĩ ĩꞌdidrị́ wẽwẽ rú ꞌdĩ kí sĩ bõngó ĩꞌdi ãni ũniyambamba rĩ ca kí mãwụ́wã ũjó ꞌdĩ ꞌbadrị̂ ꞌbã ũnĩ kí agá ku.
27 Considerai os lírios, como crescem; não fiam, nem tecem. Contudo, digo-vos: nem Salomão em toda a sua glória jamais se vestiu como um deles.
28 Ãdróŋá drĩ dó ãko ásé agá rĩ kí ụ̃sụ̃ bõngó sĩ ꞌdĩ ꞌbã áni, ꞌdĩ kí ãko adrulépi ãndrũ cí wó drụ̃sị̃ ála kí ꞌbe ãcí gá rĩ kî, ĩꞌdi dó ĩmi ụ̃sụ̃ ku la íngoní yã? Ĩmi ꞌbá ãꞌị̃táŋá were ꞌdĩ!
28 Se Deus, portanto, veste assim a erva que hoje está no campo e amanhã se lança ao fogo, quanto mais a vós, homens de fé pequenina!
29 Ĩꞌbã ĩmi ásị́ gá ãma ãꞌdu na yã jõku mvụ yã rĩ drị̃ gá ku, ĩmi ásị́ ꞌbã umvú ị́jọ́ la sĩ ku.
29 Não vos inquieteis com o que haveis de comer ou beber; e não andeis com vãs preocupações.
30 Wó ĩmi adru ꞌbá Ãdróŋá nị̃lépi ku, ãko ụ̃nọ́kụ́ drị́ rĩ vu adrolépi áyụ ꞌdĩ kí áni ku, ãꞌdusĩku ĩmĩ Átẹ́pị ꞌbụ̃ gá rĩ nị̃ ĩlẽ ãko ꞌdĩ kí rá rĩ gá rá.
30 Porque os homens do mundo é que se preocupam com todas estas coisas. Mas vosso Pai bem sabe que precisais de tudo isso.
31 Wó ĩndrụ̃ Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ áyụ, ãzíla ãko ãzí ĩminí lẽlé ꞌdĩ kí ála kí fẽ ĩminí ĩndĩ.”
31 Buscai antes o Reino de Deus e a sua justiça e todas estas coisas vos serão dadas por acréscimo.
32 “Ĩmi idé ụ̃rị̃ sĩ ku ꞌbá má ãni wereŋá kãbĩlõ áni ꞌdĩ, ĩmĩ Átẹ́pị ĩꞌdi ãyĩkõ sĩ ãko múké sụ́rụ́ ĩꞌdidrị́ gá rĩ gá rĩ kí fẽjó ĩminí rá.
32 Não temais, pequeno rebanho, porque foi do agrado de vosso Pai dar-vos o Reino.
33 Ĩmi ị̃tụ̃ndã ãko ĩmidrị̂ kí pírí rá ĩfẽ séndẽ la ꞌbá lẽmẽrí rĩ ꞌbanî. Ĩmi ịsụ́ dó ĩminí bõngó delépi ku (ĩmi ịsụ́ dó ĩminí málĩ ꞌbụ̃ gá ukólépi ku) la kî ãzíla ĩmba málĩ ĩmidrị̂ kí tã ꞌbụ̃ gá, ụ̃gụ́ꞌbá icó vâ sĩ kî ụ̃gụ̃lé ku ãzíla ụ̃dụ̃dụ̃ icó sĩ kí izalé ku.
33 Vendei o que possuís e dai esmolas; fazei para vós bolsas que não se gastam, um tesouro inesgotável nos céus, aonde não chega o ladrão e a traça não o destrói.
34 Ãꞌdusĩku ãngũ málĩ mídrị̂ ꞌbã kí sĩ adrujó rĩ gá, ími ásị́ la vâ mụ adrulé ala gá ꞌdãá.”
34 Pois onde estiver o vosso tesouro, ali estará também o vosso coração.
35 Yẹ́sụ̃ jọ, “Ĩmi adru bábá ị́jọ́ ru idélépi rĩ kí drị̃ tẽjó, ãcí ĩmidrị́ lámbãŋá agá rĩ ꞌba anụ́ ku,
35 Estejam cingidos os vossos rins e acesas as vossas lâmpadas.
36 cécé ãtiꞌbo ãmbógó ĩꞌbadrị̂ drị̃ tẽlépi ĩꞌdi ꞌbã angájó ụ̃mụ̃ ũkú ĩgbãŋá gá rĩ áni. Drĩ amụ́ kẹ̃jị́tị pãlé ꞌbo, kí kẹ̃jị́tị nzị̃ pâlé drị̃drị̃ ꞌdã sĩ ĩꞌdiní mgbọ.
36 Sede semelhantes a homens que esperam o seu senhor, ao voltar de uma festa, para que, quando vier e bater à porta, logo lha abram.
37 Ãtiꞌbo ꞌdã kí drị̃lẹ́ba rú ãmbógó ĩꞌbadrị̂ ꞌbã kí ịsụ́jó mịfị́ mgbọ rĩ sĩ ãꞌdusĩku kí bábá ĩꞌdi ꞌbã ãgõŋá drị̃ tẽjó! Ájọ ĩminí ị́jọ́ mgbã, ãmbógô dó kọ́tị̃ trũ rá, ĩꞌdi dó kí iri vụ̃rụ́ ĩꞌbaní ãkónã fẽjó.
37 Bem-aventurados os servos a quem o senhor achar vigiando, quando vier! Em verdade vos digo: cingir-se-á, fá-los-á sentar à mesa e servi-los-á.
38 Ĩꞌdi adru ãtíꞌbó ꞌdã ꞌbaní drị̃lẹ́ba rú ãmbógó ĩꞌbadrị̂ drĩ amụ́ drĩ kí ịsụ́ bábá rĩ gá, drĩ táni amụ́ ị́nị́-ágágá jõku ãꞌụ́gọ́ ꞌbá kí cẹ̃rẹ́ ꞌbe agá ꞌdĩ!
38 Se vier na segunda ou se vier na terceira vigília e os achar vigilantes, felizes daqueles servos!
39 Ĩmi are ị́jọ́ múké-múké, lị́cọ́ ꞌdị́pị drĩ tá sáwã ụ̃gụ́ꞌbá ꞌbã amụ́jó rĩ nị̃ cé, aꞌbe tá jó ĩꞌdidrị́ gá rĩ ꞌbã tị ụ̃gụ́ꞌbá ní nũlé ku.
39 Sabei, porém, isto: se o senhor soubesse a que hora viria o ladrão, vigiaria sem dúvida e não deixaria forçar a sua casa.
40 Ĩmi ãmgbã rĩ gá, ĩmi adru bábá, ãꞌdusĩku ĩnị̃ sáwã ãzíla ị̃tụ́ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ꞌbã amụ́ŋá sáwã ĩmĩ tátí ásị́ ꞌbãjó ku rĩ gá ku.”
40 Estai, pois, preparados, porque, à hora em que não pensais, virá o Filho do Homem.
41 Pétẽrõ zị, “Úpí, íjọ ị́jọ́ uꞌbélé ꞌdĩ ãmaní áꞌdụ̂sĩ yã?”
41 Disse-lhe Pedro: Senhor, propões esta parábola só a nós ou também a todos?
42 Úpí zị “Ãꞌdi ꞌbá ãko tãmbalépi ãrútáŋâ trũ ãzíla ꞌbá ãkónã fẽlépi sáwã múké rĩ agá la nĩ yã?
42 O Senhor replicou: Qual é o administrador sábio e fiel que o senhor estabelecerá sobre os seus operários para lhes dar a seu tempo a sua medida de trigo?
43 Ụ̃pị́gọ́ŋá ꞌdĩ drị̃lẹ́ba rú úpí ĩꞌdidrị̂ drĩ ĩꞌdi ịsụ́ ãzị́ ꞌdĩ nga agá ị̃tụ́ ĩꞌdi ꞌbã ãgõjó rĩ sĩ.
43 Feliz daquele servo que o senhor achar procedendo assim, quando vier!
44 Ájọ ĩminí ị́jọ́ mgbã, ĩꞌdi ụ̃pị́gọ́ŋá ꞌdã ꞌbã ãmbógó ru ãko ĩꞌdidrị́ rĩ kí drị̃lẹ́ gá pírí.
44 Em verdade vos digo: confiar-lhe-á todos os seus bens.
45 Wó ụ̃pị́gọ́ŋá drĩ dó ꞌbã la ĩꞌdi ásị́ gá, ‘Ãmbógó mádrị̂ la ụ́ꞌdụ́ ꞌdụ ãgõŋá gá ãzo rú,’ wó iꞌdó dó ãtiꞌbo ãzí ãgọbị rú ꞌdĩ kí colé ũkú ru rĩ kí abe cõ-cõ, ĩꞌdi na la ãzíla íwá mvụ sĩ ĩmẽrãjó.
45 Mas, se o tal administrador imaginar consigo: Meu senhor tardará a vir, e começar a espancar os servos e as servas, a comer, a beber e a embriagar-se,
46 Ãmbógó ãtíꞌbó ꞌdã drị́ rĩ ụ́ꞌdụ́ ãzí ãlu ĩꞌdi ãgõ ĩꞌdiní nị̃ŋá la kóru. Ĩꞌdi mụ ãtíꞌbó ꞌdã ụlị́lé nírí-nírí, ãzíla ĩꞌdi mụ ĩꞌdi ꞌbãlé ꞌbá ãꞌị̃táŋâ kóru rĩ abe.
46 o senhor daquele servo virá no dia em que não o esperar e na hora em que ele não pensar, e o despedirá e o mandará ao destino dos infiéis.
47 “Ụ̃pị́gọ́ŋá ị́jọ́ ãmbógó ĩꞌdidrị́ rĩ ꞌbã lẽlé rĩ nị̃lépi rá, wó itú ru bábá idéjó la ku rĩ ála ĩꞌdi co túré sĩ.
47 O servo que, apesar de conhecer a vontade de seu senhor, nada preparou e lhe desobedeceu será açoitado com numerosos golpes.
48 Wó ꞌbá ị́jọ́ Ãdróŋá ĩꞌdidrị́ rĩ ꞌbã lẽlé rĩ nị̃lépi ku, ị́jọ́ izalépi tátí sĩ ĩꞌdiní drị̃rịma fẽjó rĩ, ála ĩꞌdi co were. ꞌBá ãko fẽjó ĩyõ rĩ drị́ ála aꞌị́ la ĩyõ rú, ãzíla ꞌbá ãko fẽjó ĩꞌdidrị́ ĩyõ rú ãndânĩ rĩ drị́ ála aꞌị́ la ĩyõ rú ãndânĩ.”
48 Mas aquele que, ignorando a vontade de seu senhor, fizer coisas repreensíveis será açoitado com poucos golpes. Porque, a quem muito se deu, muito se exigirá. Quanto mais se confiar a alguém, dele mais se há de exigir.
49 Yẹ́sụ̃ jọ, “Má amụ́ ãcí ajílé ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá! Wó áma ásị́ gâlé má ũrã ãcí ꞌdĩ drĩ ájẹ́ iꞌdó ꞌbo íni.
49 Eu vim lançar fogo à terra, e que tenho eu a desejar se ele já está aceso?
50 Wó bãbụ̃tị́zị̃ mání mụlé bĩlé la cí, ị́jọ́ ꞌdĩ fi áma ásị́ gá ãzá ru kpere ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã idéŋá ꞌbã ukó agá!
50 Mas devo ser batizado num batismo; e quanto anseio até que ele se cumpra!
51 Ĩmi ũrã ĩmi ásị́ gá ị́jọ́ mâ amụ́jó rĩ ĩꞌdi ásị́ ị̃gbẹ̃ ajíjó ꞌbá ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdĩ ꞌbanî yã? Yụ! Má ají ꞌbá ꞌbaní ásị́ ị̃gbẹ̃ ku wó rá la awaŋá.
51 Julgais que vim trazer paz à terra? Não, digo-vos, mas separação.
52 Iꞌdójó sáwã ꞌdĩ sĩ, ꞌbá tõwú lị́cọ́ ãlu agá rĩ kí ru awa amụtị sĩ ị̃rị̃; ꞌbá ị̃rị̃ amụtị ãlu rĩ gá ãzíla ꞌbá na amụtị ãzí rĩ gá, kí dó sĩ ãgátã ga kí drĩdríŋĩ gá áma ị́jọ́ sĩ.
52 Pois de ora em diante haverá numa mesma casa cinco pessoas divididas, três contra duas, e duas contra três;
53 Kí ru awa átẹ́pị kí ngọ́pị̃ be ãzíla ngọ́pị kí átẹ́pị̃ be, andre kí ị̃zẹ́pị̃ be ãzíla ị̃zẹ́pị kí ãndrẽ be, ĩdrá kí ũkû be ãzíla ũkú kí ĩdrâ be.”
53 estarão divididos: o pai contra o filho, e o filho contra o pai; a mãe contra a filha, e a filha contra a mãe; a sogra contra a nora, e a nora contra a sogra.
54 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yẹ́sụ̃ jọ ꞌbá pírí ꞌbanî, “Ĩdrĩ ụ̃rụ́ꞌbụ̃ uzogó drị̂ ndre ru ꞌbã agá ãngũ ị̃tụ́ ꞌbã ꞌde agâlé ru ꞌbo, ĩtẽ ku rú ĩmi jọ la, ‘Uzogó la amụ́ ꞌdịlé ꞌdị̃-ꞌdị̃,’ wó ĩꞌdi ru idé rá.
54 Dizia ainda ao povo: Quando vedes levantar-se uma nuvem no poente, logo dizeis: Aí vem chuva. E assim sucede.
55 Wó ũlíríkã angá jõ lilé ándrâlé ru, ĩmi jọ la, ‘Ãngũ la mụ adrulé ãcí ru,’ wó ãngũ la adru ãcí ru rá.
55 Quando vedes soprar o vento do sul, dizeis: Haverá calor. E assim acontece.
56 Ĩmi ụ̃nọ́kụ́ ndre ụ̃rụ́ꞌbụ̃ trũ wó ĩmi ụ́ꞌdụ́ ãndrũ rĩ agá ãꞌdu la ru idé nĩ yã rĩ nị̃ cé. Wó ĩvã ị́jọ́ mâ idélé ꞌdĩ kí ífí ku, ãꞌdusĩku ĩꞌbã ĩmi ĩnị̃ Ãdróŋá cé wó ĩnị̃ ĩꞌdi ku!
56 Hipócritas! Sabeis distinguir os aspectos do céu e da terra; como, pois, não sabeis reconhecer o tempo presente?
57 “Ĩmi amá ị́jọ́ múké rĩ ĩminí áyụ ku ãꞌdu sĩ?
57 Por que também não julgais por vós mesmos o que é justo?
58 ꞌBá ãzí drĩ ími tõ kẹ́sị̃ gá, ĩmi mụ agá ĩꞌdi be gẹ̃rị̃ agá ꞌdâ, lẽ ĩmi icí tị ĩꞌdi be ịsụ́ ĩca drĩ jájĩ drị̃lẹ́ gá ku. Ídrĩ idé la ꞌdĩ áni ku, ĩꞌdi ími agụ ꞌbá ị́jọ́ lịlépi rĩ drị̃lẹ́ gá ĩꞌdi dó ími ꞌdụ fẽlé ãmbógó drị́, kí dó ími ꞌdụ ꞌbãlé mãbụ́sụ̃ gá.
58 Ora, quando fores com o teu adversário ao magistrado, faze o possível para entrar em acordo com ele pelo caminho, a fim de que ele te não arraste ao juiz, e o juiz te entregue ao executor, e o executor te ponha na prisão.
59 Ájọ míní, mí icó ãfũlé mãbụ́sụ̃ gâlé ku kpere míní séndẽ ãsị̃lépi rĩ de agá ũfẽ agá.”
59 Digo-te: não sairás dali, até pagares o último centavo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.