Josué 22
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yósũwã umve dó sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị̂ ꞌi, Gádĩ drị̂ ꞌi ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ ꞌi
1 Então Josué convocou as tribos de Rúben e Gade e a meia tribo de Manassés
2 ãzíla jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi idé dó ị́jọ́ pírí ãtíꞌbó Úpí drị́ Mụ́sã ꞌbã ándrá ãzị́táŋá la kí fẽjó ĩminí rĩ kí ꞌbo, ãzíla ĩmba vâ ị́jọ́ mání azịlé ĩminí rĩ kí tã pírí rá.
2 e lhes disse: “Vocês fizeram tudo que Moisés, servo do S enhor , mandou e obedeceram a todas as minhas ordens.
3 Ụ́ꞌdụ́ alịlépi wẽwẽ rú ꞌdĩ kí agá, ĩgã drĩ ĩmĩ ádrị́pịka Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ kí tị gẹ̃rị̃ sĩ ku, wó ĩmba vâ ãzị́táŋá pírí Úpí Ãdróŋá ĩmidrị̂ ꞌbã fẽlé ĩminí rĩ kí tã kpere ãndrũ rá.
3 Durante todo esse tempo e até hoje, não abandonaram seus irmãos das outras tribos e tiveram o cuidado de obedecer a tudo que o S enhor , seu Deus, ordenou.
4 Úꞌdîꞌda Úpí Ãdróŋá fẽ dó ĩꞌbaní ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbo cécé ándrá ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ la azịjó rĩ áni, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ lẽ ĩgõ dó ĩmidrị́ lị́cọ́ kí agâlé, ꞌdĩ ãngũ ãtíꞌbó Úpí drị́ Mụ́sã ꞌbã fẽlé ĩminí mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌbã ꞌá ꞌdã sĩ rĩ kí agá.
4 Agora o S enhor , seu Deus, concedeu descanso a seus irmãos, como prometeu a eles. Portanto, voltem para casa, para a terra que Moisés, servo do S enhor , lhes deu como sua propriedade do outro lado do rio Jordão.
5 Wó lẽ ĩmi adru mịfị́ trũ sĩ ị́jọ́ azịlé ãzíla ãzị́táŋá ãtíꞌbó Úpí drị́ Mụ́sã ꞌbã fẽlé ĩminí rĩ kí tãmbajó, sĩ Úpí Ãdróŋá ĩmidrị̂ lẽjó, acị́jó gẹ̃rị̃ ĩꞌdidrị̂ kí agá pírí, sĩ ãzị́táŋá ĩꞌdidrị̂ kí tãmbajó, ru ĩbĩjó ĩꞌdi rụ́ ãzíla sĩ ãzị́ ngajó ĩꞌdiní ĩmi ásí pírí sĩ ãzíla ĩmi ídri pírí sĩ.”
5 Mas tenham muito cuidado de cumprir todos os mandamentos e a lei que Moisés, servo do S enhor , lhes deu. Amem o S enhor , seu Deus, andem em todos os seus caminhos, obedeçam a seus mandamentos, apeguem-se a ele firmemente e sirvam-no de todo o coração e de toda a alma”.
6 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yósũwã wi dó ĩꞌbaní sụ̃sụ́, pẽ dó sĩ kí tị sĩ mụjó rá, ãzíla mụ kí dó sĩ ĩꞌbadrị́ lị́cọ́ kí agâlé.
6 Então Josué os abençoou e se despediu deles, e eles foram para casa.
7 Sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ ꞌbaní Mụ́sã fẽ ándrá ãngũ Bãsánĩ gá, wó nụ́sụ̃ la ãzí rĩ ní Yósũwã fẽ ándrá ãngũ mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌbã wókõ ĩtụ̂ ꞌbã ꞌde agâlé ru rĩ gá. Yósũwã ꞌbã kí tị pẽ agâ mụ agâ lị́cọ́ gá ꞌdĩ gá ꞌdâ, wi dó vâ ĩꞌbaní sụ̃sụ́ ĩndĩ,
7 Moisés tinha dado o território de Basã, a leste do rio Jordão, à meia tribo de Manassés. À outra metade da tribo, Josué deu terras a oeste do Jordão. Quando Josué se despediu deles e os abençoou,
8 jọ, “Ĩgõ ĩmidrị́ lị́cọ́ kí agâlé ãnãkpá trũ, sílĩvã, gólũdĩ, bũrônzĩ, aya ãzíla bõngó kí abe ũꞌbí ru, ĩmi awa ãko ĩminí upalé mẹ́rọ́ꞌbá ĩmidrị̂ ꞌbadrị́ rĩ kí ĩmĩ ádrị́pịka kí trũ.”
8 disse: “Voltem para casa com toda a riqueza que tomaram de seus inimigos: grandes rebanhos, prata, ouro, bronze, ferro e muitas roupas. Repartam os despojos com seus parentes”.
9 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị̂ kí, ꞌbá Gádĩ drị̂ kí abe ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ trũ aꞌbe kí dó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí Sị́lọ̃ gá Kãnánĩ gâlé, gõ kí dó sĩ vúlé ãngũ ĩꞌbadrị́ mgbã Gị̃lẹ́dị̃ gá, ꞌdĩ ãngũ ándrá ĩꞌbaní ịsụ́lé ãzị́táŋá Úpí ꞌbã fẽlé Mụ́sã rụ̂ sĩ rĩ gá.
9 Assim, os homens de Rúben e Gade e da meia tribo de Manassés deixaram os outros israelitas em Siló, na terra de Canaã, e partiram para sua própria terra em Gileade, da qual haviam tomado posse de acordo com a ordem do S enhor , por meio de Moisés.
10 Kí dó mụ acálé Gẹ̃lị̃lọ́tị̃ gá ãnirú mĩrĩ Yõrĩdánĩ gá Kãnánĩ gá ꞌdãá ꞌbo, ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị̂ kí ꞌbá Gádĩ drị̂ trũ ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ abe sị kí dó ãlĩtárĩ ãzí ãmbógó la mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌbã tị gá ꞌdãá.
10 Enquanto ainda estavam em Canaã, chegaram a um lugar chamado Gelilote, perto do rio Jordão. Ali os homens de Rúben e Gade e da meia tribo de Manassés pararam e construíram um altar grande e imponente.
11 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã ãzí rĩ kí dó mụ arelé la sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ sị kí dó ãlĩtárĩ ãzí lõkókõrí Kãnánĩ drị̂ gá Gẹ̃lị̃lọ́tị̃ gá ꞌdãá ãni rú mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌbã tị gá wókõ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ gâlé ru íni,
11 Os outros israelitas souberam que os membros das tribos de Rúben e Gade e da meia tribo de Manassés haviam construído um altar em Gelilote, nos limites da terra de Canaã, do lado oeste do Jordão.
12 ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ tra kí dó ru Sị́lọ̃ gá sĩ mụjó ãꞌdị́ gá ĩꞌba rụ̂lé.
12 Por isso, toda a comunidade de Israel se reuniu em Siló e se preparou para guerrear contra eles.
13 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ pẽ kí dó Fĩnẽhásĩ átáló Ị̃lị̃yãzárị̃ ꞌbã ngọ́pị tị Gị̃lẹ́dị̃ gá sĩ mụjó ị́jọ́ jọjó sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ abe.
13 Antes, porém, enviaram à terra de Gileade uma delegação liderada por Fineias, filho do sacerdote Eleazar, para conversar com as tribos de Rúben e Gade e a meia tribo de Manassés.
14 Úpẽ dó drị̃lẹ́ kí mụdrị́ angájó sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí agá mụlé Fĩnẽhásĩ be drị̃lẹ́ ãlu-ãlu angájó lị́cọ́ ínátị Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí agá.
14 A delegação era formada por dez líderes de Israel, um de cada uma das dez tribos, e todos eles eram chefes de suas famílias dentro dos clãs de Israel.
15 Kí mụ mụlé Gị̃lẹ́dị̃ gá Sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ ꞌba rụ́ ꞌbo jọ kí ĩꞌbaní,
15 Quando chegaram à terra de Gileade, disseram às tribos de Rúben e Gade e à meia tribo de Manassés:
16 “ꞌBá ũꞌbí Úpí drị́ ru tralépi rĩ jọ kí: Ĩmi icó dó ị́jọ́ ũnzíkãnã ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ idélé Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ rụ́ ãꞌdu ị́jọ́ sĩ? Ĩmvu dó úꞌdîꞌda Úpí rụ́ ꞌdâ rá ĩminí ãlĩtárĩ sịjó ĩminí rĩ sĩ. Ĩmi ũbĩ dó úꞌdîꞌda ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ kí vú ku.
16 “Toda a comunidade do S enhor quer saber por que vocês foram tão infiéis ao Deus de Israel! Como puderam se afastar tanto do S enhor ? Vocês construíram para si um altar, rebelando-se contra ele!
17 Ị́jọ́ ũnzí ándrá Pẹ̃yọ́rị̃ gá rĩ ca drĩ ãmaní ku yã? Kpere ãndrũ ãma ũjĩ kí drĩ ãma ãlá ru ị́jọ́ ũnzí ãmadrị̂ kí sĩ ku, átã jụ́wẹ̃ ꞌbã táni aꞌdé agâ ũꞌbí Úpí drị̂ kí drĩ gá rá tí!
17 Não bastou o pecado do incidente em Peor? Até hoje, não estamos completamente purificados dele, mesmo depois que a praga feriu toda a comunidade do S enhor .
18 Ĩlẽ úꞌdîꞌda mvulé Úpí rụ́ ꞌdâ rĩ sĩ ãmvé yã? Ĩdrĩ ãndrũ rĩ gá mvu ĩꞌdi rụ́ ꞌdâ rĩ sĩ rá, drụ̃sị̃ ĩꞌdi mụ adrulé ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní pírí ũmbã sĩ.
18 E, ainda assim, vocês abandonam o S enhor . Se hoje vocês se rebelarem contra o S enhor , amanhã ele voltará sua ira contra toda a comunidade de Israel!
19 Ãngũ ĩmidrị̂ drĩ adru ũnzí, ĩmi alị ãngũ Úpí drị̂ gá, ꞌdĩ ãngũ Hémã sĩ Úpí ị̃nzị̃jó rĩ ꞌbã adrujó ala gá rĩ gá, ãzíla ĩmi dó sĩ ãngũ ãzí ꞌdụ ĩmĩni la rú ãma drĩdríŋĩ gá ꞌdâ. Wó lẽ ĩmvu Úpí rụ́ rĩ sĩ rá jõku ãma rú rĩ sĩ rá, ĩminí sĩ ãlĩtárĩ ãzí sịjó ãlĩtárĩ Úpí Ãdróŋá ãmadrị̂ drị̃ gá la ku.
19 “Se a porção de terra que receberam como herança está impura, passem para o nosso lado, para a terra do S enhor , onde está o tabernáculo do S enhor , e tomem posse de um território entre nós. Mas não se rebelem contra o S enhor nem contra nós, construindo para si um altar que não seja o verdadeiro altar do S enhor , nosso Deus.
20 Zérã ngọ́pị Ãkánĩ la dó mụ ãko ꞌbãlé ndú Ãdróŋá ní rĩ kí ụ̃gụ̃lé ꞌbo, ũmbã Ãdróŋá drị̂ aꞌdé ándrá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drĩ gá pírí ku yã? Adru ándrá ꞌbá drãlépi ị́jọ́ ũnzí ĩꞌdidrị̂ sĩ áꞌdụ̂sĩ rĩ ꞌi ku.”
20 Quando Acã, descendente de Zerá, foi infiel ao S enhor , roubando as coisas separadas para o S enhor , a ira divina não caiu sobre toda a comunidade de Israel? E Acã não foi o único que morreu por causa do seu pecado!”.
21 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ abe umvi kí dó ꞌbá drị̃lẹ́ ru ínátị Ịsịrayị́lị̃ drị̂ agá rĩ ꞌbaní,
21 Então os membros das tribos de Rúben e Gade e da meia tribo de Manassés responderam aos chefes dos clãs de Israel:
22 “Úpí Ãdróŋá ĩꞌdi Ũkpó ꞌdị́pị ꞌi! Úpí Ãdróŋá ĩꞌdi Ũkpó ꞌdị́pị ꞌi! Nị̃ ị́jọ́ pịrị rĩ rá rĩ gá nĩ ãzíla ãlẽ Ịsịrayị́lị̃ ꞌbã nị̃ vâ ị́jọ́ ꞌdĩ ĩndĩ! Drĩ adru ãmvu nõ Úpí rụ́ rĩ sĩ ãmvé jõku ãma are nõ Úpí tị ku yã áni, ĩmi ị̃lị̃kị̃ ãma ãndrũ rá.
22 “O S enhor , o Poderoso, é Deus! O S enhor , o Poderoso, é Deus! Ele sabe a verdade, e que Israel a saiba também! Não construímos o altar por rebeldia nem por infidelidade ao S enhor . Se o fizemos, não poupem nossa vida hoje.
23 Ãdrĩ ãlĩtárĩ sị sĩ mvujó Úpí rụ́ ꞌdâ rĩ sĩ ãmvé jõku sĩ ãmaní ídétáŋá ivélé ivê, ídétáŋá ãnáfóró sĩ rĩ jõku ídétáŋá ásị́ ị̃gbẹ́ drị̂ kí idéjó ãmaní yã áni, lẽ Úpí ꞌbã fẽ ãmaní drị̃rịma rá.
23 Se construímos o altar para nos afastarmos do S enhor ou para apresentarmos holocaustos, ofertas de cereal ou ofertas de paz, que o próprio S enhor nos castigue.
24 Ị́jọ́ mgbã sĩ rĩ gá ãsị ãlĩtárĩ ꞌdĩ íni la ụ̃rị̃ drụ́zị́ anzị ĩmidrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí drụ́zị́ amụ́ anzị ãma drị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí zịlé, ‘Ĩmĩ ị́jọ́ ãzí Úpí Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ be la cí yã?
24 “A verdade é que construímos este altar por medo de que, no futuro, seus descendentes digam aos nossos: ‘Que direito vocês têm de adorar o S enhor , o Deus de Israel?
25 Wó Ãdróŋá ꞌbã lõkókõrí ãma drĩdríŋĩ gá ĩmi abe rĩ ị̃yị́ Yõrĩdánĩ sĩ ꞌbo, ĩmi sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị́ ãzíla Gádĩ drị́ ꞌdĩ. Ĩmĩ hákĩ ãzí sĩ Úpí ị̃nzị̃jó la ꞌdáyụ.’ Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ anzị ĩmidrị̂ kí drụ́zị́ anzị ãmadrị̂ ꞌbaní Úpí ní ãrútáŋá fẽjó rĩ atrị rá.
25 O S enhor pôs o rio Jordão como barreira entre o nosso povo e o povo de Rúben e Gade. Vocês não têm parte com o S enhor ’. Então seus descendentes poderão impedir os nossos de adorarem o S enhor .
26 “Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãjọ, ‘Lẽ ãsị ãlĩtárĩ adru sĩ ídétáŋá ivélé ivê rĩ kí ivéjó jõku sĩ ídétáŋá idéjó la ku,
26 “Por isso, resolvemos construir o altar, não para oferecer holocaustos ou sacrifícios,
27 wó ĩꞌdi adru sãdínĩ rú ãma drĩdríŋĩ gá ĩmi abe, ãzíla anzị ãmadrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí abe, ãma dó sĩ Úpí ị̃nzị̃ ãngũ ĩꞌdidrị́ ãlá rĩ gá sĩ ĩꞌdiní ídétáŋá ivélé ivê rĩ kí ivé, ídétáŋá idélé idê rĩ ãzíla ídétáŋá ásị́ ị̃gbẹ́ drị̂ fẽ. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ anzị ĩmidrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ icó kí dó sĩ drụ́zị́ anzị ãma drị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí atrịlé Úpí ní ãrútáŋá fẽjó ku.’
27 mas como testemunho. Ele lembrará os nossos e os seus descendentes de que nós também temos o direito de servir ao S enhor em seu santuário com holocaustos, sacrifícios e ofertas de paz. Então seus descendentes não poderão dizer aos nossos: ‘Vocês não têm parte com o S enhor ’.
28 “Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãjọ dó sĩ, ‘Drụ́zị́ drĩ kí dó sĩ ãma tị zị jõku anzị ãma drị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí tị zị rá, ãma dó sĩ umvi la ĩꞌbaní ĩndre drĩ ãlĩtárĩ Úpí drị́ ꞌdĩ ꞌbã gbíyã, ándrá ãmã áyị́pịka ꞌbã kí sịlé rĩ ꞌi adru sĩ ídétáŋá ivélé ivê ãzíla ídétáŋá idéjó la ku. Wó ĩꞌdi ãma drĩdríŋĩ gá ĩmi abe sãdínĩ rú.’
28 “Se disserem isso, nossos descendentes responderão: ‘Vejam esta réplica do altar do S enhor que nossos antepassados fizeram. Não é para holocaustos nem sacrifícios; é uma lembrança do relacionamento que vocês e nós temos com o S enhor ’.
29 “Ãma icó mvulé Úpí ụrụꞌbá gá rĩ sĩ rá jõku ãmaní sĩ ĩꞌdiní ũngúkú ujajó sĩ ãlĩtárĩ ãzí sịjó sĩ ídétáŋá ivélé ivê, ídétáŋá ãnáfóró sĩ jõku ídétáŋá ásị́ ị̃gbẹ̃ drị̂ idéjó ãma vúŋá nî la ku. Wó ãma lú ãlĩtárĩ sị rá la Úpí Ãdróŋá ãmadrị́ pá tulépi Hémã sĩ ĩꞌdi ị̃nzị̃jó rĩ drị̃lẹ́ gá rĩ nî.”
29 Longe de nós nos rebelarmos contra o S enhor , ou nos afastarmos dele, construindo nosso próprio altar para holocaustos, ofertas de cereal ou sacrifícios. Somente o altar do S enhor , nosso Deus, que está diante do seu tabernáculo pode ser usado para esse fim”.
30 Átáló Fĩnẽhásĩ, drị̃lẹ́ka ũꞌbí ꞌbadrị̂ kí ãzíla drị̃lẹ́ ínátị sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ ꞌbadrị̂ kí mụ ị́jọ́ ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla Mãnásẽ drị̂ ꞌbã kí jọlé rĩ kí arelé ꞌbo, uꞌá kí dó ãyĩkõ sĩ ị́jọ́ jọlé ĩꞌbaní rĩ sĩ.
30 Quando o sacerdote Fineias e os líderes da comunidade, os chefes dos clãs de Israel, ouviram o que os membros das tribos de Rúben e Gade e da meia tribo de Manassés disseram, ficaram satisfeitos.
31 Átáló Fĩnẽhásĩ Ị̃lị̃yãzárị̃ ngọ́pị jọ ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla ꞌbá Mãnásẽ drị̂ ꞌbaní, “Ãndrũ ãnị̃ dó rá Úpí ĩꞌdi ãma be cí, ãꞌdusĩku ĩmi idé ị́jọ́ ũnzí ãzí Úpí rụ́ ku. Úꞌdîꞌda ĩpa dó anzị Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃rịma Úpí ní tá fẽlé ĩꞌbaní rĩ agá ꞌbo.”
31 Fineias, filho do sacerdote Eleazar, lhes respondeu: “Hoje sabemos que o S enhor está no meio de nós, pois vocês não foram infiéis ao S enhor , como havíamos imaginado. Ao contrário, livraram Israel de ser destruído pela mão do S enhor ”.
32 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, átáló Fĩnẽhásĩ Ị̃lị̃yãzárị̃ ngọ́pị ãzíla ꞌbá drị̃lẹ́ ru rĩ abe gõ kí dó Kãnánĩ gâlé ĩꞌbã kí angájó ị́jọ́ jọjọ́ ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị́ ãzíla ꞌbá Gádĩ drị̂ abe Gị̃lẹ́dị̃ gâlé rĩ sĩ ãzíla nze kí dó ị́jọ́ ꞌdĩ kí vú ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbanî.
32 Então Fineias, filho do sacerdote Eleazar, e os outros líderes deixaram as tribos de Rúben e Gade em Gileade e voltaram à terra de Canaã para relatar aos israelitas o que havia acontecido.
33 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ uꞌá kí dó ãyĩkõ sĩ ị́jọ́ vú nzelé ĩꞌbaní rĩ sĩ ãzíla ịcụ́ kí dó sĩ Ãdróŋá ꞌi. Jọ kí dó sĩ ị́jọ́ sĩ mụjó ãꞌdị́ gá ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị́ ãzíla Gádĩ drị̂ ꞌbarụ́ sĩ kí izajó la ku.
33 Todos os israelitas ficaram satisfeitos, louvaram a Deus e não falaram mais em guerrear contra Rúben e Gade.
34 ꞌBá Rụ́bẹ̃nị̃ drị̂ kí Gádĩ drị̂ kí abe ꞌda kí dó sĩ ãlĩtárĩ ꞌdĩ rụ́ Sãdínĩ ꞌi, “Ãꞌdusĩku jọ kí ĩꞌdi sãdínĩ ãma drĩdríŋĩ gá ĩmi abe icélépi la Úpí ĩꞌdi Ãdróŋá ꞌi rĩ ꞌi.”
34 Os membros das tribos de Rúben e Gade chamaram o altar de “Testemunho”, pois disseram: “É um testemunho entre nós e eles de que o S enhor é, também, o nosso Deus”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Josué 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.