Josué 22
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yósũwã umve dó sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị̂ ꞌi, Gádĩ drị̂ ꞌi ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ ꞌi
1 Então Josué reuniu o povo das tribos de Rúben, de Gade e de Manassés do Leste
2 ãzíla jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi idé dó ị́jọ́ pírí ãtíꞌbó Úpí drị́ Mụ́sã ꞌbã ándrá ãzị́táŋá la kí fẽjó ĩminí rĩ kí ꞌbo, ãzíla ĩmba vâ ị́jọ́ mání azịlé ĩminí rĩ kí tã pírí rá.
2 e disse: — Vocês têm feito tudo o que Moisés,
3 Ụ́ꞌdụ́ alịlépi wẽwẽ rú ꞌdĩ kí agá, ĩgã drĩ ĩmĩ ádrị́pịka Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ kí tị gẹ̃rị̃ sĩ ku, wó ĩmba vâ ãzị́táŋá pírí Úpí Ãdróŋá ĩmidrị̂ ꞌbã fẽlé ĩminí rĩ kí tã kpere ãndrũ rá.
3 Durante todo esse tempo, até hoje, vocês não abandonaram os seus irmãos israelitas. Vocês têm obedecido com cuidado aos mandamentos do Senhor .
4 Úꞌdîꞌda Úpí Ãdróŋá fẽ dó ĩꞌbaní ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbo cécé ándrá ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ la azịjó rĩ áni, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ lẽ ĩgõ dó ĩmidrị́ lị́cọ́ kí agâlé, ꞌdĩ ãngũ ãtíꞌbó Úpí drị́ Mụ́sã ꞌbã fẽlé ĩminí mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌbã ꞌá ꞌdã sĩ rĩ kí agá.
4 Agora o Senhor , o Deus de vocês, deu aos seus irmãos israelitas a paz, como havia prometido. Voltem, pois, para a terra que vocês conquistaram do outro lado do rio Jordão, a terra que Moisés, servo do Senhor , lhes deu.
5 Wó lẽ ĩmi adru mịfị́ trũ sĩ ị́jọ́ azịlé ãzíla ãzị́táŋá ãtíꞌbó Úpí drị́ Mụ́sã ꞌbã fẽlé ĩminí rĩ kí tãmbajó, sĩ Úpí Ãdróŋá ĩmidrị̂ lẽjó, acị́jó gẹ̃rị̃ ĩꞌdidrị̂ kí agá pírí, sĩ ãzị́táŋá ĩꞌdidrị̂ kí tãmbajó, ru ĩbĩjó ĩꞌdi rụ́ ãzíla sĩ ãzị́ ngajó ĩꞌdiní ĩmi ásí pírí sĩ ãzíla ĩmi ídri pírí sĩ.”
5 Obedeçam com muito cuidado ao mandamento e à lei que Moisés, servo do Senhor , lhes deu. Amem o Senhor , o Deus de vocês, façam a vontade dele, obedeçam aos seus mandamentos, fiquem ligados com ele e o sirvam com todo o coração e com toda a alma.
6 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yósũwã wi dó ĩꞌbaní sụ̃sụ́, pẽ dó sĩ kí tị sĩ mụjó rá, ãzíla mụ kí dó sĩ ĩꞌbadrị́ lị́cọ́ kí agâlé.
6 Aí Josué os abençoou e se despediu deles. E eles voltaram para casa.
7 Sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ ꞌbaní Mụ́sã fẽ ándrá ãngũ Bãsánĩ gá, wó nụ́sụ̃ la ãzí rĩ ní Yósũwã fẽ ándrá ãngũ mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌbã wókõ ĩtụ̂ ꞌbã ꞌde agâlé ru rĩ gá. Yósũwã ꞌbã kí tị pẽ agâ mụ agâ lị́cọ́ gá ꞌdĩ gá ꞌdâ, wi dó vâ ĩꞌbaní sụ̃sụ́ ĩndĩ,
7 Moisés tinha dado terras a leste do rio Jordão, em Basã, a uma das metades da tribo de Manassés. Mas para a outra metade Josué tinha dado terras a oeste do rio, junto com as outras tribos. Quando Josué se despediu deles, abençoou-os
8 jọ, “Ĩgõ ĩmidrị́ lị́cọ́ kí agâlé ãnãkpá trũ, sílĩvã, gólũdĩ, bũrônzĩ, aya ãzíla bõngó kí abe ũꞌbí ru, ĩmi awa ãko ĩminí upalé mẹ́rọ́ꞌbá ĩmidrị̂ ꞌbadrị́ rĩ kí ĩmĩ ádrị́pịka kí trũ.”
8 e disse: — Vocês estão voltando para casa muito ricos, com muito gado, prata, ouro, bronze, ferro e grande quantidade de roupas. Repartam com os seus irmãos israelitas aquilo que vocês tomaram dos inimigos.
9 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị̂ kí, ꞌbá Gádĩ drị̂ kí abe ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ trũ aꞌbe kí dó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí Sị́lọ̃ gá Kãnánĩ gâlé, gõ kí dó sĩ vúlé ãngũ ĩꞌbadrị́ mgbã Gị̃lẹ́dị̃ gá, ꞌdĩ ãngũ ándrá ĩꞌbaní ịsụ́lé ãzị́táŋá Úpí ꞌbã fẽlé Mụ́sã rụ̂ sĩ rĩ gá.
9 Então o povo das tribos de Rúben, de Gade e de Manassés do Leste voltou para casa. Eles deixaram os outros israelitas em Siló, na terra de Canaã, e foram para Gileade, a terra deles, que haviam conquistado conforme o Senhor tinha ordenado por meio de Moisés.
10 Kí dó mụ acálé Gẹ̃lị̃lọ́tị̃ gá ãnirú mĩrĩ Yõrĩdánĩ gá Kãnánĩ gá ꞌdãá ꞌbo, ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị̂ kí ꞌbá Gádĩ drị̂ trũ ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ abe sị kí dó ãlĩtárĩ ãzí ãmbógó la mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌbã tị gá ꞌdãá.
10 Quando chegaram a Gelilote, do lado oeste do rio Jordão, as duas tribos e meia construíram ali um altar grande, que podia ser visto de longe.
11 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã ãzí rĩ kí dó mụ arelé la sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ sị kí dó ãlĩtárĩ ãzí lõkókõrí Kãnánĩ drị̂ gá Gẹ̃lị̃lọ́tị̃ gá ꞌdãá ãni rú mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌbã tị gá wókõ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ gâlé ru íni,
11 Os israelitas das outras tribos ouviram falar disso e comentavam: — Escutem! O povo das tribos de Rúben, de Gade e de Manassés do Leste construiu um altar em Gelilote, do nosso lado do rio Jordão!
12 ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ tra kí dó ru Sị́lọ̃ gá sĩ mụjó ãꞌdị́ gá ĩꞌba rụ̂lé.
12 Quando o povo de Israel ouviu isso, todos se reuniram em Siló para fazer guerra contra eles.
13 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ pẽ kí dó Fĩnẽhásĩ átáló Ị̃lị̃yãzárị̃ ꞌbã ngọ́pị tị Gị̃lẹ́dị̃ gá sĩ mụjó ị́jọ́ jọjó sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ abe.
13 Então o povo de Israel enviou Fineias, filho do sacerdote Eleazar, à terra de Gileade, para falar com o povo das tribos de Rúben, de Gade e de Manassés do Leste.
14 Úpẽ dó drị̃lẹ́ kí mụdrị́ angájó sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí agá mụlé Fĩnẽhásĩ be drị̃lẹ́ ãlu-ãlu angájó lị́cọ́ ínátị Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí agá.
14 Junto com Fineias foram dez líderes, um de cada uma das tribos de Israel.
15 Kí mụ mụlé Gị̃lẹ́dị̃ gá Sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla sụ́rụ́ Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ ꞌba rụ́ ꞌbo jọ kí ĩꞌbaní,
15 Eles foram até a terra de Gileade para falar com o povo de Rúben, de Gade e de Manassés do Leste. Eles disseram:
16 “ꞌBá ũꞌbí Úpí drị́ ru tralépi rĩ jọ kí: Ĩmi icó dó ị́jọ́ ũnzíkãnã ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ idélé Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ rụ́ ãꞌdu ị́jọ́ sĩ? Ĩmvu dó úꞌdîꞌda Úpí rụ́ ꞌdâ rá ĩminí ãlĩtárĩ sịjó ĩminí rĩ sĩ. Ĩmi ũbĩ dó úꞌdîꞌda ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ kí vú ku.
16 — Todo o povo de Deus reunido mandou dizer isto: “Por que vocês fizeram essa traição contra o Deus de Israel? Por que se revoltaram contra o Senhor , construindo vocês mesmos esse altar? Será que não estão mais seguindo o Senhor ?
17 Ị́jọ́ ũnzí ándrá Pẹ̃yọ́rị̃ gá rĩ ca drĩ ãmaní ku yã? Kpere ãndrũ ãma ũjĩ kí drĩ ãma ãlá ru ị́jọ́ ũnzí ãmadrị̂ kí sĩ ku, átã jụ́wẹ̃ ꞌbã táni aꞌdé agâ ũꞌbí Úpí drị̂ kí drĩ gá rá tí!
17 Vocês não lembram do pecado cometido em Peor, quando o Senhor castigou o seu povo? Nós ainda estamos sofrendo por causa disso. Será que aquele pecado não bastava?
18 Ĩlẽ úꞌdîꞌda mvulé Úpí rụ́ ꞌdâ rĩ sĩ ãmvé yã? Ĩdrĩ ãndrũ rĩ gá mvu ĩꞌdi rụ́ ꞌdâ rĩ sĩ rá, drụ̃sị̃ ĩꞌdi mụ adrulé ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní pírí ũmbã sĩ.
18 Será que agora vão deixar de seguir o Senhor ? Se hoje vocês se revoltarem contra o Senhor , amanhã ele ficará irado com todo o povo de Israel.
19 Ãngũ ĩmidrị̂ drĩ adru ũnzí, ĩmi alị ãngũ Úpí drị̂ gá, ꞌdĩ ãngũ Hémã sĩ Úpí ị̃nzị̃jó rĩ ꞌbã adrujó ala gá rĩ gá, ãzíla ĩmi dó sĩ ãngũ ãzí ꞌdụ ĩmĩni la rú ãma drĩdríŋĩ gá ꞌdâ. Wó lẽ ĩmvu Úpí rụ́ rĩ sĩ rá jõku ãma rú rĩ sĩ rá, ĩminí sĩ ãlĩtárĩ ãzí sịjó ãlĩtárĩ Úpí Ãdróŋá ãmadrị̂ drị̃ gá la ku.
19 Agora, se acham que a terra de vocês é impura , então passem para cá, para a terra de Deus, o Senhor , onde está a Tenda Sagrada em que ele mora. Peçam um pedaço de terra aqui do nosso lado. Porém não se revoltem contra o Senhor nem contra nós, construindo vocês mesmos outro altar além do altar do Senhor , nosso Deus.
20 Zérã ngọ́pị Ãkánĩ la dó mụ ãko ꞌbãlé ndú Ãdróŋá ní rĩ kí ụ̃gụ̃lé ꞌbo, ũmbã Ãdróŋá drị̂ aꞌdé ándrá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drĩ gá pírí ku yã? Adru ándrá ꞌbá drãlépi ị́jọ́ ũnzí ĩꞌdidrị̂ sĩ áꞌdụ̂sĩ rĩ ꞌi ku.”
20 Lembrem que Acã, filho de Zera, não quis obedecer ao mandamento a respeito das coisas que deviam ser destruídas, e todo o povo de Israel foi castigado por causa disso. E Acã não foi o único que morreu por causa do seu pecado.”
21 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla Mãnásẽ drị̂ ꞌbã nụ́sụ̃ abe umvi kí dó ꞌbá drị̃lẹ́ ru ínátị Ịsịrayị́lị̃ drị̂ agá rĩ ꞌbaní,
21 Então o povo das tribos de Rúben, de Gade e de Manassés do Leste respondeu aos chefes das famílias de Israel:
22 “Úpí Ãdróŋá ĩꞌdi Ũkpó ꞌdị́pị ꞌi! Úpí Ãdróŋá ĩꞌdi Ũkpó ꞌdị́pị ꞌi! Nị̃ ị́jọ́ pịrị rĩ rá rĩ gá nĩ ãzíla ãlẽ Ịsịrayị́lị̃ ꞌbã nị̃ vâ ị́jọ́ ꞌdĩ ĩndĩ! Drĩ adru ãmvu nõ Úpí rụ́ rĩ sĩ ãmvé jõku ãma are nõ Úpí tị ku yã áni, ĩmi ị̃lị̃kị̃ ãma ãndrũ rá.
22 — Deus é o Poderoso! Ele é o Senhor ! Deus é o Poderoso! Ele é o Senhor ! Ele sabe por que fizemos isso, e fiquem sabendo vocês também. Se nós nos revoltamos e se não fomos fiéis ao Senhor , não nos deixem continuar a viver.
23 Ãdrĩ ãlĩtárĩ sị sĩ mvujó Úpí rụ́ ꞌdâ rĩ sĩ ãmvé jõku sĩ ãmaní ídétáŋá ivélé ivê, ídétáŋá ãnáfóró sĩ rĩ jõku ídétáŋá ásị́ ị̃gbẹ́ drị̂ kí idéjó ãmaní yã áni, lẽ Úpí ꞌbã fẽ ãmaní drị̃rịma rá.
23 Nós não construímos o nosso altar para oferecer sacrifícios a serem completamente queimados, nem para colocar sobre ele ofertas de cereais ou ofertas de paz. Que o Senhor mesmo nos castigue se construímos este altar para desobedecer a ele!
24 Ị́jọ́ mgbã sĩ rĩ gá ãsị ãlĩtárĩ ꞌdĩ íni la ụ̃rị̃ drụ́zị́ anzị ĩmidrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí drụ́zị́ amụ́ anzị ãma drị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí zịlé, ‘Ĩmĩ ị́jọ́ ãzí Úpí Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ be la cí yã?
24 Pelo contrário, fizemos isso porque ficamos com medo de que um dia os descendentes de vocês venham a dizer aos nossos: “Que ligação vocês têm com o Senhor , o Deus de Israel?
25 Wó Ãdróŋá ꞌbã lõkókõrí ãma drĩdríŋĩ gá ĩmi abe rĩ ị̃yị́ Yõrĩdánĩ sĩ ꞌbo, ĩmi sụ́rụ́ Rụ́bẹ̃nị̃ drị́ ãzíla Gádĩ drị́ ꞌdĩ. Ĩmĩ hákĩ ãzí sĩ Úpí ị̃nzị̃jó la ꞌdáyụ.’ Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ anzị ĩmidrị̂ kí drụ́zị́ anzị ãmadrị̂ ꞌbaní Úpí ní ãrútáŋá fẽjó rĩ atrị rá.
25 O Senhor pôs o rio Jordão como divisa entre nós e vocês, tribos de Rúben e de Gade. Vocês não têm nada a ver com Deus, o Senhor .” E assim os descendentes de vocês poderiam fazer com que os nossos descendentes deixassem de adorar o Senhor .
26 “Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãjọ, ‘Lẽ ãsị ãlĩtárĩ adru sĩ ídétáŋá ivélé ivê rĩ kí ivéjó jõku sĩ ídétáŋá idéjó la ku,
26 Por isso o altar que construímos não foi para apresentar ofertas a serem completamente queimadas, nem para oferecer sacrifícios.
27 wó ĩꞌdi adru sãdínĩ rú ãma drĩdríŋĩ gá ĩmi abe, ãzíla anzị ãmadrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí abe, ãma dó sĩ Úpí ị̃nzị̃ ãngũ ĩꞌdidrị́ ãlá rĩ gá sĩ ĩꞌdiní ídétáŋá ivélé ivê rĩ kí ivé, ídétáŋá idélé idê rĩ ãzíla ídétáŋá ásị́ ị̃gbẹ́ drị̂ fẽ. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ anzị ĩmidrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ icó kí dó sĩ drụ́zị́ anzị ãma drị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí atrịlé Úpí ní ãrútáŋá fẽjó ku.’
27 Pelo contrário, queríamos que fosse um sinal para nós, e para vocês, e para os nossos descendentes depois de nós. Seria um sinal para adorarmos o Senhor com as nossas ofertas a serem completamente queimadas, com sacrifícios de animais e com ofertas de paz. Isso foi feito para evitar que um dia os seus descendentes venham a dizer aos nossos: “Vocês não têm nenhuma ligação com o Senhor .”
28 “Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãjọ dó sĩ, ‘Drụ́zị́ drĩ kí dó sĩ ãma tị zị jõku anzị ãma drị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí tị zị rá, ãma dó sĩ umvi la ĩꞌbaní ĩndre drĩ ãlĩtárĩ Úpí drị́ ꞌdĩ ꞌbã gbíyã, ándrá ãmã áyị́pịka ꞌbã kí sịlé rĩ ꞌi adru sĩ ídétáŋá ivélé ivê ãzíla ídétáŋá idéjó la ku. Wó ĩꞌdi ãma drĩdríŋĩ gá ĩmi abe sãdínĩ rú.’
28 Nós pensamos que, se um dia isso acontecer, os nossos descendentes poderão dizer: “Vejam! Os nossos antepassados fizeram um altar igual ao altar de Deus, o Senhor . Ele não foi construído a fim de apresentarmos ofertas a serem completamente queimadas nem sacrifícios de animais, mas a fim de ser um sinal para nós e para vocês.”
29 “Ãma icó mvulé Úpí ụrụꞌbá gá rĩ sĩ rá jõku ãmaní sĩ ĩꞌdiní ũngúkú ujajó sĩ ãlĩtárĩ ãzí sịjó sĩ ídétáŋá ivélé ivê, ídétáŋá ãnáfóró sĩ jõku ídétáŋá ásị́ ị̃gbẹ̃ drị̂ idéjó ãma vúŋá nî la ku. Wó ãma lú ãlĩtárĩ sị rá la Úpí Ãdróŋá ãmadrị́ pá tulépi Hémã sĩ ĩꞌdi ị̃nzị̃jó rĩ drị̃lẹ́ gá rĩ nî.”
29 Nunca tivemos a intenção de nos revoltar contra o Senhor , nem pensamos em deixar de segui-lo. Nós não iríamos construir um altar para apresentar ofertas a serem completamente queimadas ou ofertas de cereais, nem para oferecer sacrifícios de animais. Nunca faríamos outro altar além do altar do Senhor , nosso Deus, que fica em frente da Tenda onde ele mora.
30 Átáló Fĩnẽhásĩ, drị̃lẹ́ka ũꞌbí ꞌbadrị̂ kí ãzíla drị̃lẹ́ ínátị sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ ꞌbadrị̂ kí mụ ị́jọ́ ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla Mãnásẽ drị̂ ꞌbã kí jọlé rĩ kí arelé ꞌbo, uꞌá kí dó ãyĩkõ sĩ ị́jọ́ jọlé ĩꞌbaní rĩ sĩ.
30 O sacerdote Fineias, os líderes do povo e os chefes das famílias de Israel que estavam com ele ouviram o que disse o povo das tribos de Rúben, de Gade e de Manassés do Leste e ficaram satisfeitos.
31 Átáló Fĩnẽhásĩ Ị̃lị̃yãzárị̃ ngọ́pị jọ ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị́, Gádĩ drị́ ãzíla ꞌbá Mãnásẽ drị̂ ꞌbaní, “Ãndrũ ãnị̃ dó rá Úpí ĩꞌdi ãma be cí, ãꞌdusĩku ĩmi idé ị́jọ́ ũnzí ãzí Úpí rụ́ ku. Úꞌdîꞌda ĩpa dó anzị Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃rịma Úpí ní tá fẽlé ĩꞌbaní rĩ agá ꞌbo.”
31 E Fineias, filho do sacerdote Eleazar, disse ao povo de Rúben, de Gade e de Manassés: — Agora sabemos que o
32 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, átáló Fĩnẽhásĩ Ị̃lị̃yãzárị̃ ngọ́pị ãzíla ꞌbá drị̃lẹ́ ru rĩ abe gõ kí dó Kãnánĩ gâlé ĩꞌbã kí angájó ị́jọ́ jọjọ́ ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị́ ãzíla ꞌbá Gádĩ drị̂ abe Gị̃lẹ́dị̃ gâlé rĩ sĩ ãzíla nze kí dó ị́jọ́ ꞌdĩ kí vú ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbanî.
32 Então Fineias e os líderes deixaram a gente de Rúben e de Gade na região de Gileade, voltaram para a terra de Canaã e contaram tudo ao povo de Israel.
33 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ uꞌá kí dó ãyĩkõ sĩ ị́jọ́ vú nzelé ĩꞌbaní rĩ sĩ ãzíla ịcụ́ kí dó sĩ Ãdróŋá ꞌi. Jọ kí dó sĩ ị́jọ́ sĩ mụjó ãꞌdị́ gá ꞌbá Rụ́bẹ̃nị̃ drị́ ãzíla Gádĩ drị̂ ꞌbarụ́ sĩ kí izajó la ku.
33 O que disseram agradou aos israelitas. Então eles louvaram a Deus e não pensaram mais em fazer guerra, nem em destruir a terra onde a gente de Rúben e de Gade estava morando.
34 ꞌBá Rụ́bẹ̃nị̃ drị̂ kí Gádĩ drị̂ kí abe ꞌda kí dó sĩ ãlĩtárĩ ꞌdĩ rụ́ Sãdínĩ ꞌi, “Ãꞌdusĩku jọ kí ĩꞌdi sãdínĩ ãma drĩdríŋĩ gá ĩmi abe icélépi la Úpí ĩꞌdi Ãdróŋá ꞌi rĩ ꞌi.”
34 E a gente das tribos de Rúben e de Gade chamou o altar de “Testemunha” porque disseram: “É uma testemunha entre nós de que o Senhor é Deus.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Josué 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.