Gênesis 43

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Kãnánĩ gá ꞌdãá rílẽ acá ũnzí trẹ̃yị́.
1 Ora, a fome era gravíssima na terra.
2 ꞌBá Yãkóꞌbõ drị́ko gá rĩ kí mụ ãkónã ándrá ajílé Mị̃sị́rị̃ gâlé rĩ nalé pírí ꞌbo, Yãkóꞌbõ jọ ngọ́pịka ꞌbanî, “Ĩgõ ꞌbání ãkónã ãzí kí ĩgbãlé Mị̃sị́rị̃ gâlé.”
2 Tendo eles acabado de comer o mantimento que trouxeram do Egito, disse-lhes seu pai: voltai, comprai-nos um pouco de alimento.
3 Wó Yụ́dã jọ átẹ́pị̃ ní, “Ágọ́bị́ ꞌdã li ándrá ãma bị́lẹ́ ị̃ndụ́ ũkpómgboroto rú jọ, ‘Má icó ĩminí ãꞌị̃lé amụ́lé áma drị̃lẹ́ gá ku ĩdrĩ amụ́ ĩmi ádrị́pị vúléŋá rĩ kó ru rĩ gá.’
3 Mas respondeu-lhe Judá: Expressamente nos advertiu o homem, dizendo: Não vereis a minha face, se vosso irmão não estiver convosco.
4 Ídrĩ ãꞌị̃ Bénzãmĩnĩ fẽlé mụjó ãma abe rá, ãma mụ ãkónã ĩgbãlé míní rá.
4 Se queres enviar conosco o nosso irmão, desceremos e te compraremos alimento;
5 Ídrĩ ãꞌị̃ ku yã áni, ãma icó mụlé ku, ãꞌdusĩku ágọ́bị́ ꞌdã jọ ándrá ãmaní, ‘Má icó ĩminí ãꞌị̃lé amụ́lé áma drị̃lẹ́ gá ku ĩdrĩ amụ́ ĩmi ádrị́pị vúléŋá rĩ kó ru rĩ gá.’”
5 mas se não queres enviá-lo, não desceremos, porquanto o homem nos disse: Não vereis a minha face, se vosso irmão não estiver convosco.
6 Yãkóꞌbõ zị kí, “Ĩlũ ágọ́bị́ ꞌdã ní ĩmĩ ádrị́pị ãzí cí mání sĩ ũcõgõ ịsụ́jó ásị́ gá íni ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
6 Perguntou Israel: Por que me fizeste este mal, fazendo saber ao homem que tínheis ainda outro irmão?
7 Umvi kí, “Ágọ́bị́ ꞌdã ri ị́jọ́ ụzịlé ãma tị gá ãzíla ꞌbá ãmadrị́ lị́cọ́ agá rĩ kí drị̃ gá jọjó la, ‘Ĩmi átẹ́pị drĩ kpere ídri yã? Ĩmĩ ádrị́pị ãzí cí yã?’ Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ãma ũlũ dó sĩ ĩꞌdiní kí rá. Ãma icó tâ dó nị̃lé la ĩꞌdi ꞌbã jọ la, ‘Ĩmi ají ĩmi ádrị́pị vúléŋá rĩ ĩndĩ rĩ gá íngoní ru’?”
7 Responderam eles: O homem perguntou particularmente por nós, e pela nossa parentela, dizendo: vive ainda vosso pai? tendes mais um irmão? e respondemos-lhe segundo o teor destas palavras. Podíamos acaso saber que ele diria: Trazei vosso irmão?
8 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yụ́dã jọ átẹ́pị̃ Yãkóꞌbõ nî, “Ípẽ mgbâ tị má be ãma dó sĩ drị̃ ko mụlé cọtị. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá ãzí ãlu la ꞌbã drã rú dó sĩ ãbị́rị́ sĩ ku.
8 Então disse Judá a Israel, seu pai: Envia o mancebo comigo, e levantar-nos-emos e iremos, para que vivamos e não morramos, nem nós, nem tu, nem nossos filhinhos.
9 Ma pa tu ĩꞌdi ị́jọ́ gá ma ꞌi, mi dó sĩ amụ́ ĩꞌdi ịsụ́lé áma drị́ gá. Ádrĩ ĩꞌdi ají mí rụ́ ꞌdõlé ku, lẽ áwá dó ĩꞌdi ị́jọ́ áma ụrụꞌbá gá jãꞌdâ.
9 Eu serei fiador por ele; da minha mão o requererás. Se eu to não trouxer, e o não puser diante de ti, serei réu de crime para contigo para sempre.
10 Ãdrĩ tá sáwã iza gá biri ꞌdĩ áni ku, ãma acị́ tánõ lé pâlé ị̃rị̃ ꞌdĩpí ꞌbo.”
10 E se não nos tivéssemos demorado, certamente já segunda vez estaríamos de volta.
11 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ĩꞌbã átẹ́pị Ịsịrayị́lị̃ jọ ĩꞌbaní, “Drĩ dó adru ꞌdĩ áni yã áni, lẽ ĩꞌdụ ĩmidrị́ bẹ́gị̃ rĩ kí agá ãko ũniyambamba ãngũ ꞌdĩ drị̂ kí ãmbógó ní ĩndĩ; ãdu ngụ̃lépi vĩrĩ rĩ, ãnụ́ úsã, lũbánĩ ngụ̃lépi vĩrĩ rĩ, ife ífí kí ãzíla ife umvelé ãlĩmóndĩ rú rĩ ꞌbã ífí kí abe.
11 Então disse-lhes Israel seu pai: Se é sim, fazei isto: tomai os melhores produtos da terra nas vossas vasilhas, e levai ao homem um presente: um pouco de bálsamo e um pouco de mel, tragacanto e mirra, nozes de fístico e amêndoas;
12 Ĩꞌdụ vâ séndẽ ĩmi drị́ gá pâlékó ị̃rị̃ sĩ ĩndĩ ãꞌdusĩku lẽ ĩmi uja séndẽ ándrá ũꞌbãlé ĩmidrị́ gụ̃tị́yã kí agá rĩ kí vúlé.
12 levai em vossas mãos dinheiro em dobro; e o dinheiro que foi devolvido na boca dos vossos sacos, tornai a levá-lo em vossas mãos; bem pode ser que fosse engano.
13 Ĩꞌdụ ĩmi ádrị́pị ꞌi, ĩgõ dó sĩ ĩꞌdi trũ vúlé ágọ́bị̂ rụ̂lé.
13 Levai também vosso irmão; levantai-vos e voltai ao homem;
14 Ãdróŋá Ũkpó ꞌDị́pị ꞌbã fẽ ásị́ ị̃gbẹ̃ ágọ́bị́ ꞌdã ꞌbã ásị́ gá ĩꞌdiní sĩ Bénzãmĩnĩ kí ãfẽjó ĩmidrị́ ĩmi ádrị́pị̃ ãzí lé ꞌdã be ĩndĩ. Wó drĩ dó vâ adru mání sĩ anzị mádrị̂ kí ãvĩjó pírí yã áni, lẽ ꞌbã adru dó ꞌdã ꞌbã áni.”
14 e Deus Todo-Poderoso vos dê misericórdia diante do homem, para que ele deixe vir convosco vosso outro irmão, e Benjamim; e eu, se for desfilhado, desfilhado ficarei.
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá ꞌdĩ ꞌdụ kí dó ãko ãzí fẽtáŋá ru la kí kí drị́ gá ĩndĩ ãzíla séndẽ pâlékó ị̃rị̃ sĩ rĩ abe trũ mụjó Mị̃sị́rị̃ gâlé Bénzãmĩnĩ trũ, ãzíla iꞌda kí dó sĩ ru Yụ̃sụ́fụ̃ drị̃lẹ́ gá.
15 Tomaram, pois, os homens aquele presente, e dinheiro em dobro nas mãos, e a Benjamim; e, levantando-se desceram ao Egito e apresentaram-se diante de José.
16 Yụ̃sụ́fụ̃ la mụ Bénzãmĩnĩ ndrelé ĩꞌba abe ꞌbo, jọ ãtíꞌbó ĩꞌdidrị́ jó agá ꞌdãá ãmbógó ru rĩ ní, “Mí agụ ꞌbá ꞌdĩ kí mádrị́ jó agâlé, ílị ãnãkpá ãzí ãzíla mí aꞌdí ĩꞌdi ãma dó sĩ mụ íná sáwã ázíyá drị̂ nalé ĩꞌba abe.”
16 Quando José viu Benjamim com eles, disse ao despenseiro de sua casa: Leva os homens à casa, mata reses, e apronta tudo; pois eles comerão comigo ao meio-dia.
17 Ãtíꞌbó ꞌdã idé cécé tá Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã lũlé ĩꞌdiní rĩ áni, ꞌdụ dó ꞌbá ꞌdĩ kí agụlé ĩꞌdidrị́ jó agâlé.
17 E o homem fez como José ordenara, e levou-os à casa de José.
18 Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ádrị́pịka ri kí idélé ụ̃rị̃ sĩ ála kí agụjó jó agâlé ꞌdĩ gá ꞌdâ. Ũrã kí, “Âjí ãma ꞌdõlé la séndẽ ándrá ujalé ãmadrị́ gụ̃tị́yã kí agá ĩndĩ ụ́ꞌdụ́ drị̃drị̃ ꞌdã drị̂ sĩ rĩ kí ị́jọ́ sĩ. Kí dó úꞌdîꞌda ãma tị ce, kí ãma kãyĩnõ kí upa rá ãzíla kí ãma ꞌbã acálé ĩꞌbã ãtiꞌbo rú.”
18 Então os homens tiveram medo, por terem sido levados à casa de José; e diziam: por causa do dinheiro que da outra vez foi devolvido nos nossos sacos que somos trazidos aqui, para nos criminar e cair sobre nós, para que nos tome por servos, tanto a nós como a nossos jumentos.
19 Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ádrị́pịka kí mụ calé ĩꞌdidrị́ko gâlé ꞌbo, jọ kí ãtíꞌbó ãmbógó ru rĩ ní jó tị gá ꞌdãá,
19 Por isso eles se chegaram ao despenseiro da casa de José, e falaram com ele à porta da casa,
20 “Ãmbógó, ụ́ꞌdụ́ drị̃drị̃ ꞌdã sĩ ãma amụ́ ãkónã ĩgbãlé Mị̃sị́rị̃ gá ꞌdâ.
20 e disseram: Ai! senhor meu, na verdade descemos dantes a comprar mantimento;
21 Ãma mụ calé ãngũ ãmaní sĩ ụ́ꞌdụ́ kojó gẹ̃rị̃ gá rĩ gá, ãnzị̃ dó gụ̃tị́yã ãmadrị̂ kí tị wó ꞌbá ãlu-ãlu ịsụ́ ĩꞌdi ꞌbã séndẽ gụ̃tị́yã agá ꞌdãá ũgũgõ ãnị̃ ãꞌdi ũꞌbã séndẽ ꞌdĩ kí ãmadrị́ gụ̃tị́yã kí agâlé nĩ yã rĩ gá ku. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãma uja kí vúlé ꞌdõlé ĩndĩ.
21 e quando chegamos à estalagem, abrimos os nossos sacos, e eis que o dinheiro de cada um estava na boca do seu saco, nosso dinheiro por seu peso; e tornamos a trazê-lo em nossas mãos;
22 Ãma ají vâ séndẽ ãzí kí sĩ ãkónã ĩgbãjó ĩndĩ. Ãnị̃ ãꞌdi ũꞌbã séndẽ ꞌdĩ kí ãmadrị́ gụ̃tị́yã kí agâlé vúlé nĩ yã rĩ gá ku.”
22 também trouxemos outro dinheiro em nossas mãos, para comprar mantimento; não sabemos quem tenha posto o dinheiro em nossos sacos.
23 Ãtíꞌbô jọ, “Ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbã adru ĩmi abe. Ĩmi idé ụ̃rị̃ sĩ ku. Ãdróŋá ĩmidrị́ ĩmi átẹ́pị drị̂ ꞌbã séndẽ ꞌdĩ kí ĩminí gụ̃tị́yã agâlé nĩ. Má ịsụ́ ándrá séndẽ ĩmidrị́ ĩminí sĩ ãkónã ĩgbãjó rĩ kí rá.” ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, âjí dó Sị̃mọ́nị̃ ĩꞌba rụ́ ꞌdõlé.
23 Respondeu ele: Paz seja convosco, não temais; o vosso Deus, e o Deus de vosso pai, deu-vos um tesouro nos vossos sacos; o vosso dinheiro chegou-me às mãos. E trouxe-lhes fora Simeão.
24 Ãtíꞌbó ꞌdĩ agụ dó ꞌbá ꞌdĩ kí Yụ̃sụ́fụ̃ drị́ jó agâlé, fẽ ĩꞌbaní ị̃yị́ sĩ pá ũjĩjó ãzíla fẽ ĩrí kãyĩnõ ĩꞌbadrị̂ ꞌbanî.
24 Depois levou os homens à casa de José, e deu-lhes água, e eles lavaram os pés; também deu forragem aos seus jumentos.
25 Itú kí ĩꞌbã fẽtáŋá kí bábá fẽlé Yụ̃sụ́fụ̃ ní sáwã ĩꞌdiní acájó rĩ sĩ, ãꞌdusĩku úlũ ĩꞌbaní kí amụ́ íná sáwã ázíyá drị̂ nalé ĩꞌdi trũ ãngũ ãlu gá rĩ gá rá.
25 Então eles prepararam o presente para quando José viesse ao meio-dia; porque tinham ouvido que ali haviam de comer.
26 Yụ̃sụ́fụ̃ la mụ acálé lị́cọ́ gá ꞌbo, ꞌdụ kí dó ĩꞌbã fẽtáŋá kí kí drị́ gá ĩndĩ trũ mụjó ĩꞌdi rụ́ jó agâlé ãzíla ãvụ̃ kí dó vụ̃rụ́ ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá.
26 Quando José chegou em casa, trouxeram-lhe ali o presente que guardavam junto de si; e inclinaram-se a ele até a terra.
27 Yụ̃sụ́fụ̃ zị kí sĩ ị́jọ́ kí lé íngoní yã rĩ nị̃jó ãzíla jọ, “Ĩmi átẹ́pị ãmbá ru ándrá ĩminí mání ị́jọ́ jọjó drị̃ la gá rĩ múké yã? Ĩꞌdi drị̃ kị́rị́ ídri yã?”
27 Então ele lhes perguntou como estavam; e prosseguiu: vosso pai, o ancião de quem falastes, está bem? ainda vive?
28 Umvi kí, “Ãtíꞌbó mídrị́ ãma átẹ́pị drĩ ídri ãzíla ĩꞌdi múké.” Ãvụ̃ kí Yụ̃sụ́fụ̃ drị̃lẹ́ gá vụ̃rụ́ sĩ ĩꞌdiní ị̃nzị̃táŋá fẽjó.
28 Responderam eles: O teu servo, nosso pai, está bem; ele ainda vive. E abaixaram a cabeça, e inclinaram-se.
29 Yụ̃sụ́fụ̃ undré ãngũ ãzíla ndre ádrị́pị̃ Bénzãmĩnĩ kí sĩ adrujó ĩꞌdi be andre gá ãlu rĩ ꞌi zị, “ꞌdĩ dó ĩmi ádrị́pị vúléŋá ándrá ĩminí jọlé mání rĩ ꞌi yã?” Jọ, “Mâ ngọ́tị̂, ásị́ ị̃gbẹ̃ Ãdróŋá drị̂ ꞌbã ri ími drị̃ gá.”
29 Levantando os olhos, José viu a Benjamim, seu irmão, filho de sua mãe, e perguntou: É este o vosso irmão mais novo de quem me falastes? E disse: Deus seja benévolo para contigo, meu filho.
30 Yụ̃sụ́fụ̃ la mụ ádrị́pị̃ Bénzãmĩnĩ ndrelé ꞌbo, ásị́ la lẽ dó kpẹ̃lé kpẹ̃kpẹ̃, afụ dó ru fũlé ãmvé ãzíla mụ dó ãngũ ndrụ̃ trũ sĩ awájó. Fi rụ́mụ̃ ãzí agá ãzíla awá dó mị́ndrẹ sĩ.
30 E José apressou-se, porque se lhe comoveram as entranhas por causa de seu irmão, e procurou onde chorar; e, entrando na sua câmara, chorou ali.
31 Ĩꞌdi mụ ru mẹ́lẹ́tị mị́ndrẹ rú rĩ ũjĩlé ꞌbo, ãfũ ãmvé ĩꞌba rụ́ ꞌdõlé, ãzíla imbá ru ásị́ ũkpó ru, jọ ãtíꞌbô ní, “Mí ají dó ãmaní íná nalé.”
31 Depois lavou o rosto, e saiu; e se conteve e disse: Servi a comida.
32 Úfẽ Yụ̃sụ́fụ̃ ní íná méjã ĩꞌdidrị̂ drị̃ gá ãzíla ádrị́pịka ꞌbaní méjã ãzí rĩ drị̃ gá. ꞌBá Mị̃sị́rị̃ rú íná ꞌdã nalépi ĩndĩ rĩ ꞌbaní úfẽ íná nalé áꞌdụ̂sĩ ãꞌdusĩku ĩꞌdi ị́jọ́ ãzí ũnzí la ꞌbá Mị̃sị́rị̃ rú rĩ ꞌbaní íná najó ꞌbá Ĩbũrãníyã rú rĩ abe ãngũ ãlu gá.
32 Serviram-lhe, pois, a ele à parte, e a eles também à parte, e à parte aos egípcios que comiam com ele; porque os egípcios não podiam comer com os hebreus, porquanto é isso abominação aos egípcios.
33 Îri Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ádrị́pịka kí méjã ĩꞌbadrị̂ tị gá ílí ĩꞌbadrị̂ kí vú sĩ ãzíla ja kí tị ĩꞌdi rụ̂lé ru iꞌdójó kãjãní rĩ sĩ kpere vúléŋá rĩ rụ́. Kí mụ ndrelé la îri kí ꞌdĩ ꞌbã áni, ụ̃sụ̃ kí ụ̃sụ̃-ụ̃sụ̃ ãzíla undré kí dó ru mịfị́ gá mịfị́ gá.
33 Sentaram-se diante dele, o primogênito segundo a sua primogenitura, e o menor segundo a sua menoridade; do que os homens se maravilhavam entre si.
34 Úfẽ Bénzãmĩnĩ ní íná ãmbógó ru ãndânĩ ndẽ ádrị́pịka ꞌbadrị̂ kí pâlé tõwú sĩ. Na kí dó ãkónã ãzíla mvụ kí wáyĩnĩ kpere ĩꞌbã kí aga agá.
34 Então ele lhes apresentou as porções que estavam diante dele; mas a porção de Benjamim era cinco vezes maior do que a de qualquer deles. E eles beberam, e se regalaram com ele.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 43, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.