Gênesis 42

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs BKJ

Sair da comparação
1 Yãkóꞌbõ la mụ arelé la ãkónã ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ gá cí, jọ anzị ĩꞌdidrị̂ ꞌbaní, “Ĩmi ídé ị́jọ́ ãzí ku ãꞌdu sĩ yã?
1 Ora, quando Jacó viu que havia trigo no Egito, Jacó disse a seus filhos: Por que ficais olhando uns para os outros?
2 Má are Mị̃sị́rị̃ gâlé ãkónã cí, ĩmụ ꞌbání ĩgbãlé la sĩ uꞌájó ídri ãbị́rị́ ika ꞌdĩ agá ꞌdâ ãma icó dó sĩ ũdrãlé ku.”
2 E ele disse: Eis que eu ouvi que há trigo no Egito; descei para lá e comprai para nós dali, para que vivamos, e não morramos.
3 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ádrị́pịka mụdrị́ rĩ mụ kí dó ãkónã ĩgbãlé Mị̃sị́rị̃ gâlé nĩ.
3 E os dez irmãos de José desceram para comprar trigo no Egito.
4 Wó Yãkóꞌbõ uga Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ádrị́pị Bénzãmĩnĩ mụlé ĩꞌba abe úmgbé ãꞌdusĩku idé ụ̃rị̃ sĩ, ũrã ị́jọ́ ãzí ũnzí la icó mụlé ru idélé ĩꞌdi ụrụꞌbá gá rá.
4 Mas a Benjamim, irmão de José, Jacó não enviou com seus irmãos, pois ele disse: Para que porventura não lhe aconteça alguma desgraça.
5 Anzị Yãkóꞌbõ drị́ ꞌdĩ mụ kí ꞌbá ãzí mụlépi ãkónã ĩgbãlépi Mị̃sị́rị̃ gâlé rĩ kí abe ãꞌdusĩku rílẽ ꞌde ándrá vâ ãngũ Kãnánĩ drị̂ agá ĩndĩ.
5 E os filhos de Israel vieram comprar trigo entre os que vieram, porque a fome estava na terra de Canaã.
6 Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ándrá adrujó ãmbógó ru ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ gá rĩ sĩ, ri ãkónã ụzịlé ꞌbá ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ rĩ ꞌbaní pírí nĩ. Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ádrị́pịka kí mụ acálé ꞌbo tị̃ kí ãja ãzíla su kí drị̃ vụ̃rụ́ ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá.Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ádrị́pịka tị̃ kí ãja ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá.|alt="Joseph's brothers bow down before him." src="CO00730b.tif" size="span" ref="42:6"
6 E José era o governador da terra, e era ele que vendia a todas as pessoas da terra; e os irmãos de José vieram, e se curvaram diante dele com sua face em terra.
7 Yụ̃sụ́fụ̃ la mụ ádrị́pịka kí ndrelé ꞌbo, cọtị nị̃ kí cé, wó ꞌbã ru ínị̃ kí ku. Zị kí ũmbájírílí, “Ĩmi angá íngõlé yã?”
7 E José viu seus irmãos, e ele os reconheceu, mas se fez de estranho para eles, e falou asperamente com eles. E ele lhes disse: De onde vindes? E eles disseram: Da terra de Canaã para comprar alimento.
8 Yụ̃sụ́fụ̃ ní táni ádrị́pịka kí nị̃ agá rá tí, wó nị̃ kí ĩꞌdi ku.
8 E José reconheceu seus irmãos, mas eles não o reconheceram.
9 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ị́jọ́ ándrá urobí ꞌbã ĩꞌdi ũbĩjó rĩ agá kí dó ĩꞌdinî, ãzíla jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi ꞌbá ũní-ũníŋá gá la kî; ĩmi amụ́ lú sĩ lẽjó ãngũ ãmadrị́ ꞌdĩ ị̃ndụ́ ndrụ̃jó sĩ nị̃jó la ĩꞌdi ũkpó kóru la wókõ íngõ gá yã rĩ.”
9 E José lembrou-se dos sonhos que havia sonhado sobre eles, e lhes disse: Sois espiões. Viestes para ver a nudez da terra.
10 Umvi kí, “Yụ, úpí ãmadrị̂ ãtiꞌbo mídrị̂ amụ́ kí ãkónã ĩgbãlé.
10 E eles lhe disseram: Não, meu senhor, mas para comprar alimento vieram teus servos.
11 Ãma pírí anzị átẹ́pị ãlu ãni la. Ãma adru ꞌbá ũní-ũníŋá gá la kî ku, ãma ꞌbá ị́jọ́ mgbã idélépi la kî.”
11 Somos todos filhos de um homem; somos homens verdadeiros; teus servos não são espiões.
12 Yụ̃sụ́fụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Yụ! Ĩmi amụ́ lú sĩ lẽjó ãngũ ãmadrị́ ꞌdĩ ị̃ndụ́ ndrụ̃jó sĩ nị̃jó la ĩꞌdi ũkpó kóru la wókõ íngõ gá yã rĩ.”
12 E ele lhes disse: Não, mas para ver a nudez da terra é que viestes.
13 Wó jọ kí, “Ãtiꞌbo mídrị̂ kí ándrá ádrị́pịka rú pírí rĩ gá ꞌbá mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃, ãma anzị ꞌbá ãlu ãni la kí angájó ãngũ Kãnánĩ drị̂ gá. Ãmã ádrị́pị ãlu rĩ drã rá, ãzí vúléŋá rĩ ace ru ãmã átẹ́pị be.”
13 E eles disseram: Teus servos são doze irmãos, os filhos de um homem na terra de Canaã. E eis que o mais jovem está hoje com nosso pai, e um não está.
14 Yụ̃sụ́fụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Ĩꞌdi tá mání jọlé ĩminí rĩ áni, ĩmi ꞌbá ũní-ũníŋá gá la kî.
14 E José lhes disse: Foi isso que eu vos falei, dizendo: Sois espiões.
15 Ma ĩmi ụ̃ꞌbị̃ ꞌdĩ áni: Ána ũyõ úpí Fãráwũ ꞌbã rụ́ sĩ ĩmi icó gõlé ku kpere ĩmi ádrị́pị vúléŋá ꞌdã ꞌbã acâ gá ꞌdâ.
15 Por isto sereis provados: Pela vida de Faraó não saireis daqui, a não ser que vosso irmão mais jovem venha para cá.
16 Ĩmi ãzí ãlu la ꞌbã mụ ĩmĩ ádrị́pị ajílé. Ála ĩmi ãzí rĩ kí ꞌbã mãbụ́sụ̃ gá, ma sĩ nị̃ la ị́jọ́ ĩminí jọlé ꞌdĩ ĩꞌdi jõ nõ ị́jọ́ mgbã la yã áni. Ĩdrĩ ĩmĩ ádrị́pị vúléŋá ꞌdã ají ku, ị́jọ́ mání jọlé rĩ, ána ũyõ úpí Fãráwũ ꞌbã rụ́ sĩ ĩmi ꞌbá ũní-ũníŋá gá la kî!”
16 Enviai um de vós, e que ele traga vosso irmão, e vós sereis mantidos na prisão, para que vossas palavras sejam provadas, se há alguma verdade em vós. Ou senão pela vida de Faraó, verdadeiramente sois espiões.
17 ꞌDã ꞌbã vúlé gá Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã dó kí mãbụ́sụ̃ gá ụ́ꞌdụ́ na.
17 E ele os colocou todos juntos na prisão por três dias.
18 Ụ́ꞌdụ́ na la sĩ Yụ̃sụ́fụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Ma ꞌbá Ãdróŋâ ụ̃rị̃lépi rá la, ma ĩmi aꞌbe ídri rá ĩdrĩ ị́jọ́ ꞌdĩ nga rá rĩ gá.
18 E José lhes disse no terceiro dia: Fazei isto, e vivei, pois eu temo a Deus:
19 Ĩmi ꞌbá mgbã la yã rĩ nị̃jó, ĩmĩ ãzí ãlu rĩ ꞌbã ace mãbụ́sụ̃ gá ꞌdâ; ĩmi ãzí rĩ icó kí gõlé vúlêlé íná ĩꞌbã kí ĩgbãlé rĩ trũ ꞌbá ĩꞌbadrị́ ãbị́rị́ trũ ꞌdã ꞌba rụ̂lé rá.
19 Se sois homens verdadeiros, deixai que um de vossos irmãos fique preso na casa de vossa prisão. Ide vós, levai trigo para a fome de suas casas,
20 Wó ĩminí ãgõ agá ĩmi ají ĩmĩ ádrị́pị vúléŋá rĩ má rụ́ ꞌdõlé ĩndĩ. ꞌDĩ la iꞌda la mání ĩmi ị́jọ́ mgbã rĩ jọ ãzíla má icó dó sĩ ĩmi ụꞌdị́lé ku.” Ãꞌị̃ kí ị́jọ́ ꞌdĩ idéjó rá.
20 mas trazei-me vosso irmão mais jovem. Assim, vossas palavras serão verificadas, e vós não morrereis. E assim eles fizeram.
21 Iꞌdó dó kí ị́jọ́ jọlé kí drĩdríŋĩ gá, jọ kí ãndá-ãndá ru “Ị́jọ́ ꞌdĩ kí ru idé ãma ụrụꞌbá gá íni la ãmaní ándrá ãmã ádrị́pị Yụ̃sụ́fụ̃ idéjó ũnzí rĩ sĩ. Ãndre kí ándrá ũcõgõ ĩꞌdi ꞌbã adrujó ala gá rĩ ãzíla drị́ ĩꞌdi ꞌbã ãꞌbãlé ãzãkoma aꞌị́jó ãmadrị́ rĩ rá, wó ãma are kí ándrá ĩꞌdi ku. Ũcõgõ ãmadrị́ ꞌdĩ acá ãma drị̃ gá ị́jọ́ ándrá ãmaní idélé rĩ sĩ.”
21 E eles disseram uns aos outros: Somos realmente culpados a respeito do nosso irmão, quando vimos a angústia da sua alma, quando nos implorou, e não o escutamos; por isso veio essa desgraça sobre nós.
22 Rụ́bẹ̃nị̃ jọ, “Ájọ ándrá ĩmi idé mgbâ ũnzí ku rĩ gá ku yã? Wó ĩmi are ándrá áma tị ku. Ãma kí dó mụ ũdrãlé ãvũ ãrí ũfẽjó ãmã kí ándrá ĩꞌdi ꞌdịjó rá rĩ sĩ.”
22 E Rúben lhes respondeu, dizendo: Não vos falei, dizendo: Não pequeis contra o menino, e vós não ouvistes? Por isso, eis que o seu sangue também é requerido.
23 Yụ̃sụ́fụ̃ are ị́jọ́ ĩꞌbã kí jọlé rĩ cé, wó ũrã kí ꞌbã ngá are ku íni ãꞌdusĩku Yụ̃sụ́fụ̃ rĩ ị́jọ́ jọlé ĩꞌba abe ꞌdĩ sĩ ꞌbá ãzí la tị uja agá ĩꞌbaní nĩ.
23 E eles não sabiam que José os entendia, pois ele falava com eles por meio de um intérprete.
24 Yụ̃sụ́fụ̃ ĩdã ru kí andre gá ꞌdãá rĩ sĩ mbẽlẽŋá ru, fũ mụlé awálé bụ́lụ́ gá. Ĩꞌdi mụ ĩyãŋãlé ꞌbo, ãgõ vúlé ĩꞌba rụ́ ꞌdõlé, fẽ Sị̃mọ́nị̃ arụ́lé ãzíla úmbé ĩꞌdi mgbemgbe ádrị́pịka kí drị̃ gâsĩ.
24 E ele se afastou deles, e chorou, e voltou a eles novamente, e falou com eles, e tomou deles Simeão, e o amarrou diante dos seus olhos.
25 Yụ̃sụ́fụ̃ azị ị́jọ́ ũkpó ru ãtiꞌbo ĩꞌdidrị́ ꞌdĩ ꞌbaní sĩ ãkónã tõjó ádrị́pịka kí ꞌbã gụ̃tị́yã kí agá, ꞌbá ãlu-ãlu ꞌbã séndẽ sujó gụ̃tị́yã agá ãzíla ĩꞌbaní ãkónã gẹ̃rị̃ ãni la fẽjó ĩndĩ.
25 Então José ordenou que enchessem de trigo seus sacos, e que devolvessem a cada homem seu dinheiro, a cada um em seu saco, e que lhes dessem provisão para o caminho. E assim lhes fizeram.
26 Ũꞌbã kí dó ãkónã ĩꞌbaní ĩgbãlé rĩ kí kãyĩnõ kí drị̃ gá ãzíla ko kí dó drị̃ gõlé vúlé.
26 E eles carregaram os seus jumentos com trigo, e partiram dali.
27 Ãngũ ĩꞌbã kí ụ́ꞌdụ́ kojó rĩ gá ĩꞌbã ãzí ãlu la nzị̃ gụ̃tị́yã ĩꞌdidrị̂ tị sĩ ãkónã ãndĩjó kãyĩnõ nî, ịsụ́ úꞌbã séndẽ ĩꞌdidrị̂ ãkónã drị̃ gá gụ̃tị́yã agá ꞌdãá ũgũgõ.
27 E quando um deles abriu o seu saco para dar forragem ao seu jumento na hospedaria, ele viu o seu dinheiro, pois eis que estava na boca do seu saco.
28 Umve ádrị́pịka kí jọ, “Séndẽ mádrị̂ ûja ĩꞌdi mádrị́ vúlé. Ĩndre ĩꞌdi gápi gụ̃tị́yã agá ꞌdĩ!” Kí ásị́ mvu rụ̃, ãzíla acá kí ụ̃rị̃ sĩ jọ kí, “Ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã idélé ãma rụ́ íni ꞌdĩ dó ãꞌdu ị́jọ́?”
28 E ele disse a seus irmãos: Meu dinheiro foi devolvido, e eis que está no meu saco. E o coração deles desfaleceu, e eles ficaram temerosos, dizendo uns aos outros: O que é isto que Deus nos fez?
29 Kí dó mụ acálé átẹ́pị̃ Yãkóꞌbõ rụ́ Kãnánĩ gá ꞌdõlé ꞌbo, nze kí ị́jọ́ ru idélépi ĩꞌba abe rĩ kí vú pírí jọ kí,
29 E eles vieram a Jacó, seu pai, à terra de Canaã, e lhe contaram tudo que lhes acontecera, dizendo:
30 “Ãmbógó Mị̃sị́rị̃ drị̂ ri ị́jọ́ jọlé ãma abe ũkpómgboroto rú ãzíla alị́ ĩnzõ ãma ụrụꞌbá gá jọ, ãma amụ́ íni la ãngũ ĩꞌdidrị̂ ị̃ndụ́ ndrụ̃ trũ.
30 O homem, que é o senhor da terra, falou asperamente conosco, e nos tomou por espiões da terra.
31 Ãjọ ĩꞌdiní, ‘Ãma adru ꞌbá ũní-ũníŋá gá la kî ku, ãma ꞌbá mgbã la kî.
31 E lhe dissemos: Somos homens verdadeiros, não somos espiões;
32 Ãma pírí rĩ gá ádrị́pịka rú ꞌbá mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃, anzị ꞌbá ãlu ãni. Ãmã ádrị́pị ãlu rĩ drã rá, ãzí vúléŋá rĩ ace ru ãmã átẹ́pị be Kãnánĩ gâlé ꞌdã.’
32 somos doze irmãos, filhos de nosso pai; um não está, e o mais jovem está hoje com nosso pai na terra de Canaã.
33 “ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ágọ́bị́ úpí ru ãngũ ꞌdã gá rĩ jọ ãmaní, ‘Ma mụ nị̃lé la ĩmi ꞌbá mgbã la rĩ gá ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ: Ĩmi aꞌbe ĩmi ádrị́pị ãzí ãlu rĩ má be ꞌdâ; ãzíla ĩꞌdụ ãkónã agụlé ꞌbá ĩmi drị́ko gá ãbị́rị́ ru ꞌdã ꞌba nî.
33 E o homem, senhor da terra, nos disse: Por isto eu saberei que sois homens verdadeiros: Deixai um de vossos irmãos aqui comigo, e levai alimento para a fome de vossas famílias, e parti.
34 Wó ĩmi ají ĩmi ádrị́pị vúléŋá rĩ má rụ́ ꞌdõlé ĩndĩ ma dó sĩ nị̃ la lọ́lọ́ ĩmi adru ꞌbá ũní-ũníŋá gá la kí ku, wó ꞌbá mgbã la kî; ma dó sĩ ĩmi ádrị́pị fẽ vúlé ĩmidrị́, ĩmi dó sĩ bĩsírã nga ãma be ãngũ ꞌdĩ gá ꞌdâ.’”
34 Trazei-me vosso irmão mais jovem. Então eu saberei que não sois espiões, mas que sois homens verdadeiros. Assim eu vos entregarei vosso irmão, e negociareis na terra.
35 Ĩꞌbaní ĩꞌbã ãkónã kí ũsũ agá, ꞌbá ãlu-ãlu ndre ĩꞌdi ꞌbã bẹ́gị̃ séndẽ drị̂ séndẽ kî trũ gụ̃tị́yã agá ꞌdãá ũgũgõ, kí mụ átẹ́pị̃ trũ séndẽ kí ndrelé bẹ́gị̃ agá ꞌdãá ꞌbo, ụ̃rị̃ rụ kí átẹ́pị̃ Yãkóꞌbõ trũ cí.
35 E aconteceu que, quando eles esvaziaram seus sacos, eis que cada homem tinha o seu pacote de dinheiro no seu saco; e quando eles e seu pai viram os seus pacotes de dinheiro, ficaram temerosos.
36 Átẹ́pị̃ jọ ĩꞌbaní, “Ĩlẽ mâ ãvĩ mâ anzị kí pírí yã? Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌdáyụ; Sị̃mọ́nị̃ dó vâ ꞌdáyụ; ãzíla ĩlẽ vâ Bénzãmĩnĩ ꞌdụlé rá. ꞌBá ũcõgõ la nalépi rĩ ĩꞌdi dó ma ꞌi.”
36 E Jacó, seu pai, disse-lhes: Vós me privastes de meus filhos: José não está, e Simeão não está, e ainda quereis tomar Benjamim. Todas estas coisas estão contra mim.
37 Rụ́bẹ̃nị̃ jọ átẹ́pị̃ nî, “Ádrĩ Bénzãmĩnĩ ají vúlé mí rụ́ ꞌdõlé ku, mi anzị mádrị́ ị̃rị̃ ꞌdĩ kí ụꞌdị́ tị la gá. Ífẽ ĩꞌdi áma drị́lẹ́ gá ãzíla ma rú ĩꞌdi ají vúlé mị́rụ́ ꞌdõlé rá.”
37 E Rúben falou com seu pai, dizendo: Mata meus dois filhos, se eu não o trouxer a ti. Entrega-o em minha mão, e eu o trarei para ti novamente.
38 Wó Yãkóꞌbõ jọ, “Mâ ngọ́pị icó mụlé mí be ku; ãꞌdusĩku ádrị́pị̃ Yụ̃sụ́fụ̃ drã rá, ĩꞌdi dó lú ngọ́tị́ŋá acelépi ãndrẽ agá ꞌdâ rĩ ꞌi. Ị́jọ́ ãzí drĩ dó mụ ru idélé ĩꞌdi ụrụꞌbá gá gẹ̃rị̃ agâlé, ị́jọ́ ĩminí ajílé áma drị̃ gá ꞌdĩ la áma ĩdrãnĩgõ fẽ filé ꞌbụ́ gâlé ũcõgõ trũ.”
38 E ele disse: Meu filho não descerá convosco, pois seu irmão está morto, e ele foi deixado só. Se alguma desgraça cair sobre ele no caminho em que fordes, então, com tristeza, levareis meus cabelos grisalhos à sepultura.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 42, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.