Gênesis 37
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARC
1 Yãkóꞌbõ ri uꞌálé Kãnánĩ gá ãngũ ándrá átẹ́pị̃ ꞌbã sĩ uꞌájó rĩ gá.
1 E Jacó habitou na terra das peregrinações de seu pai, na terra de Canaã.
2 ꞌDĩ dó ãwí Yãkóꞌbõ drị̂: Yụ̃sụ́fụ̃ ri kí ándrá kãbĩlõ kí ucélé ádrị́pịka ụ́kụ́pị̃ Bílĩhã ãzíla Zị̃lị́pã Yãkóꞌbõ ꞌbã ũkúka rú rĩ kí abe ịsụ́ íni ꞌdĩ ílí la mụdrị́ drị̃ ázị̂rị̃. Wó Yụ̃sụ́fụ̃ ri ị́jọ́ ádrị́pịka ꞌbã kí idélé ũnzí rĩ kí ũlũlé átẹ́pị̃ nî.
2 Estas são as gerações de Jacó: Sendo José de dezessete anos, apascentava as ovelhas com seus irmãos; e estava este jovem com os filhos de Bila e com os filhos de Zilpa, mulheres de seu pai; e José trazia uma má fama deles a seu pai.
3 Yãkóꞌbõ lẽ Yụ̃sụ́fụ̃ ãndânĩ ndẽ anzị ĩꞌdidrị́ ãzí rĩ kí rá, ãꞌdusĩku útị Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌi ịsụ́ ꞌdĩ sĩ Yãkóꞌbõ dó ãmbá ru. Yãkóꞌbõ fẽ dó sĩ Yụ̃sụ́fụ̃ ní kánzũ uꞌbélé ũniyambamba la.
3 E Israel amava a José mais do que a todos os seus filhos, porque era filho da sua velhice; e fez-lhe uma túnica de várias cores.
4 Wó Yụ̃sụ́fụ̃ ádrị́pịka kí dó mụ ndrelé la átẹ́pị̃ lẽ ĩꞌdi ãndânĩ ꞌbo, ngụ̃ kí dó ĩꞌdi ãjị́ ũnzí, ãzíla jọ kí ĩꞌdiní ị́jọ́ ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ ku.
4 Vendo, pois, seus irmãos que seu pai o amava mais do que a todos os seus irmãos, aborreceram-no e não podiam falar com ele pacificamente.
5 Ị́nị́ ãlu, urobí ũbĩ Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌi, ĩꞌdi dó mụ vú la nzelé ádrị́pịka ꞌbaní ꞌbo, ngụ̃ kí dó sĩ ĩꞌdi ị̃dị́-ị̃dị́.
5 Sonhou também José um sonho, que contou a seus irmãos; por isso, o aborreciam ainda mais.
6 Jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi are drĩ urobí áma ũbĩlépi ꞌdĩ ꞌi:
6 E disse-lhes: Ouvi, peço-vos, este sonho, que tenho sonhado:
7 Ãma ní ngánũ lịlẹ́ ámvụ́ agá rĩ kí umbé agâ ꞌdĩ gá ꞌdâ gbõgbõ mádrị́ tị ngúlú rĩ inga ru pâ tulé ụrụgá, ĩmidrị̂ atrá kí ru mádrị̂ andre gá, ilú kí ru ĩꞌdiní vụ̃rụ́.”
7 Eis que estávamos atando molhos no meio do campo, e eis que o meu molho se levantava e também ficava em pé; e eis que os vossos molhos o rodeavam e se inclinavam ao meu molho.
8 Ádrị́pịka jọ kí, “Mi dó sĩ mụ adrulé ãma drị̃lẹ́ gá ãmbógó ru yã? Mi ãma drị̃ ce úpí ru ãndá-ãndá ru yã?” Ngụ̃ kí dó sĩ ĩꞌdi ị̃dị́-ị̃dị́ urobí ĩꞌdidrị́ ꞌdã kí sĩ ãzíla ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ sĩ.
8 Então, lhe disseram seus irmãos: Tu, pois, deveras reinarás sobre nós? Tu deveras terás domínio sobre nós? Por isso, tanto mais o aborreciam por seus sonhos e por suas palavras.
9 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, urobí ãzí rĩ ũbĩ vâ Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌi, nze vú la ádrị́pịka ꞌbaní jọ, “Ĩmi are drĩ urobí ꞌdĩ ꞌi, ị̃tụ́ kí ĩmbá be ãzíla lẽlẽgó mụdrị́ drị̃ ãlu la kí abe ãvụ̃ kí vụ̃rụ́ áma ị̃nzị̃jó.”
9 E sonhou ainda outro sonho, e o contou a seus irmãos, e disse: Eis que ainda sonhei um sonho; e eis que o sol, e a lua, e onze estrelas se inclinavam a mim.
10 Ĩꞌdi mụ urobí ꞌdĩ vú nzelé átẹ́pị̃ ꞌbaní ádrị́pịka kí abe ꞌbo, átẹ́pị̃ angá drị̃ la gá trụ, “Urobí ími ũbĩlépi ꞌdĩ ífí la íngoní? Mî ãndrẽ kí mî ádrị́pịka abe ãzíla mâ trũ kí rú amụ́ ãvụ̃lé vụ̃rụ́ ími drị̃lẹ́ gá rá yã?”
10 E, contando-o a seu pai e a seus irmãos, repreendeu-o seu pai e disse-lhe: Que sonho é este que sonhaste? Porventura viremos eu, e tua mãe, e teus irmãos a inclinar-nos perante ti em terra?
11 Ádrị́pịka idé kí ĩꞌdiní ãjã sĩ, wó átẹ́pị̃ mba ị́jọ́ ꞌdĩ kí tã ĩꞌdi ásị́ gá cí.
11 Seus irmãos, pois, o invejavam; seu pai, porém, guardava este negócio no seu coração.
12 Ụ́ꞌdụ́ ãlu, Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ádrị́pịka mụ kí kãbĩlõ átẹ́pị̃ drị̂ kí ucé trũ Sẹ̃kẹ́mụ̃ gá.
12 E seus irmãos foram apascentar o rebanho de seu pai, junto de Siquém.
13 Yãkóꞌbõ jọ Yụ̃sụ́fụ̃ ní, “Ínị̃ rá mî ádrị́pịka mụ kí kãbĩlõ kí ucé trũ ãni rú Sẹ̃kẹ́mụ̃ gâlé ꞌdã, álẽ ími tị pẽlé ĩꞌba rụ̂lé.” Yụ̃sụ́fụ̃ umvi, “Múké ma bábá mụjó.”
13 Disse, pois, Israel a José: Não apascentam os teus irmãos junto de Siquém? Vem, e enviar-te-ei a eles. E ele lhe disse: Eis-me aqui.
14 Jọ ĩꞌdiní, “Ímụ mî ádrị́pịka kí andrélé ãnãkpá kí abe kí nõ múké yã áni, mí ají mání ụ́ꞌdụ́kọ́ la.” Yụ̃sụ́fụ̃ mụ dó angájó wọ́rọ̃ŋá Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ drị̂ gá rĩ sĩ Sẹ̃kẹ́mụ̃ gâlé.
14 E ele lhe disse: Ora, vai, e vê como estão teus irmãos e como está o rebanho, e traze-me resposta. Assim, o enviou do vale de Hebrom, e José veio a Siquém.
15 Ĩꞌdi mụ calé ꞌdãá ꞌbo, ágọ́bị́ ãzí ndre ĩꞌdi wãyá co agá ãzíla zị ĩꞌdi, “Mi ãꞌdu ndrụ̃ yã?”
15 E achou-o um varão, porque ele andava errado pelo campo, e perguntou-lhe o varão, dizendo: Que procuras?
16 Umvi ĩꞌdiní, “Ma mâ ádrị́pịka kí ndrụ̃, mí icó mání lũlé la kí kãbĩlõ kí ucé íngõlé rĩ gá rá yã?”
16 E ele disse: Procuro meus irmãos; dize-me, peço-te, onde eles apascentam.
17 Ágọ́bị̂ jọ ĩꞌdiní, “Mî ádrị́pịka aꞌbe kí ãngũ ꞌdĩ rá, má are kí jọ agá la ‘Ãmụ kí Dõtánĩ gâlé.’” Yụ̃sụ́fụ̃ bĩ dó kí vú Dõtánĩ gâlé ãzíla ịsụ́ kí rá.
17 E disse aquele varão: Foram-se daqui, porque ouvi-lhes dizer: Vamos a Dotã. José, pois, seguiu seus irmãos e achou-os em Dotã.
18 Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ádrị́pịka ndre kí ĩꞌdi amụ́ agá rá-rá ru acá drĩ ku rú, utú kí ị́jọ́ sĩ ĩꞌdi ꞌdịjó rá.
18 E viram-no de longe e, antes que chegasse a eles, conspiraram contra ele, para o matarem.
19 Jọ kí ị́jọ́ kí drĩdríŋĩ gá, “Urobí ꞌdị́pị la amụ́ ꞌdã.
19 E disseram uns aos outros: Eis lá vem o sonhador-mor!
20 Ĩmi amụ́, lẽ ãꞌdị kí ĩꞌdi rá, ãꞌbe kí dó sĩ ãvũ la kídí nzụlépi rá la ꞌbã ꞌbụ́ ãzí agá, ãjọ kí ụ̃bọ̃gụ̃ ãzí na ĩꞌdi rá. Ãma kí dó drĩ sĩ ndre la ãꞌdu la nõ ru idé urobí ĩꞌdi ãni ꞌdĩ kí agá nĩ yã áni.”
20 Vinde, pois, agora, e matemo-lo, e lancemo-lo numa destas covas, e diremos: Uma besta-fera o comeu; e veremos que será dos seus sonhos.
21 Rụ́bẹ̃nị̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, ụ̃ꞌbị̃ Yụ̃sụ́fụ̃ palé kí drị́ gá rĩ sĩ rá jọ, “Ãꞌdị kí ĩꞌdi ku.”
21 E, ouvindo-o Rúben, livrou-o das suas mãos e disse: Não lhe tiremos a vida.
22 Jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi asu ãrí la ku; úꞌbe ĩꞌdi kõtórõ agá ꞌbụ́ ꞌdĩ agá ꞌdâ wó lẽ ꞌbá ãzí ꞌbã su drị́ ĩꞌdi rụ́ ku.” Rụ́bẹ̃nị̃ idé ị́jọ́ ꞌdĩ íni la sĩ ĩꞌdi pajó ãzíla sĩ ĩꞌdi agụjó átẹ́pị̃ drị̂lé ídri.
22 Também lhes disse Rúben: Não derrameis sangue; lançai-o nesta cova que está no deserto e não lanceis mãos nele; para livrá-lo das suas mãos e para torná-lo a seu pai.
23 Yụ̃sụ́fụ̃ la mụ acálé ádrị́pịka ꞌba rụ́ ꞌdõlé ꞌbo, trũ kí kánzũ ĩꞌdi ụrụꞌbá gá uꞌbélé ũniyambamba rĩ rá.
23 E aconteceu que, chegando José a seus irmãos, tiraram a José a sua túnica, a túnica de várias cores que trazia.
24 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, rụ kí ĩꞌdi ãzíla ꞌdụ kí ĩꞌdi ꞌbelé ꞌbụ́ ãꞌí la agá. Yụ̃sụ́fụ̃ ádrị́pịka ꞌbe kí ĩꞌdi ꞌbụ́ gá.|alt="Joseph's brothers throw him into a pit." src="CO00705b.tif" size="span" ref="37:24"
24 E tomaram-no e lançaram-no na cova; porém a cova estava vazia, não havia água nela.
25 Ĩꞌbaní rĩ agá íná na agá, inga kí drĩ ụrụgá ãzíla ndre kí ꞌbá Ịsụmayị́lị̃ rú rĩ kí ũꞌbí ru angá kí Gị̃lẹ́dị̃ gá ãzíla kî mụ agá Mị̃sị́rị̃ gá. Ngãmíyã ĩꞌbadrị̂ kí drị̃ gá ꞌdụ kí tẹ́rị́ ãko ãjị̂ trũ vĩrĩ rĩ ãni la kí ãdu ifílé ifí-ifî rĩ abe.
25 Depois, assentaram-se a comer pão, e levantaram os olhos, e olharam, e eis que uma companhia de ismaelitas vinha de Gileade; e seus camelos traziam especiarias, e bálsamo, e mirra; e iam levar isso ao Egito.
26 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yụ́dã jọ ádrị́pịka ꞌbaní, “Ãma kí ãꞌdu ịsụ́ ãdrĩ kí ãmã ádrị́pị ꞌdị rá ãzíla ãdrĩ kí drã ĩꞌdidrị̂ ꞌbã ị́jọ́ zị̃ cí rĩ gá?
26 Então, Judá disse aos seus irmãos: Que proveito haverá em que matemos a nosso irmão e escondamos a sua morte?
27 Ãma uzị kí ĩꞌdi ꞌbá Ịsụmayị́lị̃ rú ꞌdĩ ꞌbanî, ãma asu kí ĩꞌdi ꞌbã ãrí ãmadrị́ sĩ ãma ꞌi ku ĩꞌdi ꞌbã adrujó ãmã ádrị́pị ãrí ãlu ãzíla ĩzá ãlu rĩ sĩ.” Ádrị́pịka ãꞌị̃ kí rá.
27 Vinde, e vendamo-lo a estes ismaelitas; e não seja nossa mão sobre ele, porque ele é nosso irmão, nossa carne. E seus irmãos obedeceram.
28 ꞌBá bĩsírã idélépi Mị̃dị́yánị̃ rú rĩ ꞌbã kí alị agá, Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ádrị́pịka anzé kí ĩꞌdi ꞌbụ́ agâlé rá ãzíla uzị kí ĩꞌdi ꞌbá Ịsụmayị́lị̃ rú rĩ ꞌbaní séndẽ sílĩvã rú kãlị́ ị̃rị̃ sĩ, ꞌdụ kí ĩꞌdi Mị̃sị́rị̃ gâlé ĩndĩ.
28 Passando, pois, os mercadores midianitas, tiraram, e alçaram a José da cova, e venderam José por vinte moedas de prata aos ismaelitas, os quais levaram José ao Egito.
29 Rụ́bẹ̃nị̃ la mụ gõlé ꞌbụ́ tị gâlé ꞌbo, ịsụ́ Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌdãá yụ ãzíla asi ĩꞌdi ꞌbã bõngó kí ũcõgõ sĩ rá.
29 Tornando, pois, Rúben à cova, eis que José não estava na cova; então, rasgou as suas vestes,
30 Atrị drị̃ ádrị́pịka ꞌba rụ̂lé jọ, “Mgbâ dó ꞌdãá yụ, ma dó mání áma idé ãꞌdurú yã?”
30 e tornou a seus irmãos, e disse: O moço não aparece; e, eu, aonde irei?
31 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, aꞌdụ́ kí dó ị̃ndrị́, lị kí ĩꞌdi rá ãzíla su kî dó Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã kánzũ ãrí la gá.
31 Então, tomaram a túnica de José, e mataram um cabrito, e tingiram a túnica no sangue.
32 Agụ kí dó ĩꞌdi ꞌbã bõngó uꞌbélé ũniyambamba rĩ átẹ́pị̃ rụ̂lé, jọ kí ĩꞌdiní, “Ãma ịsụ́ bõngó ꞌdĩ ꞌi, mí amá drĩ ĩꞌdi, icó nõ adrulé mî ngọ́pị Yụ̃sụ́fụ̃ drị̂ ꞌi ku yã áni.”
32 E enviaram a túnica de várias cores, e fizeram levá-la a seu pai, e disseram: Temos achado esta túnica; conhece agora se esta será ou não a túnica de teu filho.
33 Átẹ́pị̃ nị̃ ĩꞌdi cọtị cé jọ, “ꞌdĩ mâ ngọ́pị ꞌbã bõngô ꞌi! Ãndá-ãndá ru ụ̃bọ̃gụ̃ na kí dó mání ĩꞌdi rá ꞌdộ! Ãndá-ãndá ru ândi dó Yụ̃sụ́fụ̃ kpékpé!”
33 E conheceu-a e disse: É a túnica de meu filho; uma besta-fera o comeu, certamente foi despedaçado José.
34 Yãkóꞌbõ asi dó bõngó ĩꞌdi ụrụꞌbá gá rĩ kí ũcõgõ sĩ rá, sụ̃ dó kõlĩbá ĩꞌdi ụrụꞌbá gá ãzíla awâ dó ngọ́pị̃ ꞌi ụ́ꞌdụ́ wẽwẽ rú.
34 Então, Jacó rasgou as suas vestes, e pôs pano de saco sobre os seus lombos, e lamentou a seu filho muitos dias.
35 Anzị ĩꞌdidrị̂ amụ́ kí pírí ĩꞌdi ásị́ ũŋmĩlé, wó gã ru ásị́ ũŋmĩlé úmgbé jọ yụ, “Ma awá mâ ngọ́tị̂ sĩ kpere mání fi agá ꞌbụ́ gá.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, átẹ́pị̃ awá dó ngọ́pị̃ Yụ̃sụ́fụ̃ sĩ.
35 E levantaram-se todos os seus filhos e todas as suas filhas, para o consolarem; recusou, porém, ser consolado e disse: Na verdade, com choro hei de descer ao meu filho até à sepultura. Assim, o chorou seu pai.
36 Wó íni ꞌdĩ ꞌbá Mị̃dị́yánị̃ rú rĩ ĩtụ̃ndã kí Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌi Mị̃sị́rị̃ gâlé Pọ̃tị̃fárọ̃ ãsĩkárĩ ãmbógó úpí Fãráwũ andre tẽlépi rĩ drị̂ nî.
36 E os midianitas venderam-no no Egito a Potifar, eunuco de Faraó, capitão da guarda.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 37, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.