Gênesis 27

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Ĩsákã la mụ delé ꞌbo, mịfị́ la ãzụ̃ dó cí. Umve ngọ́pị̃ Ị́sãwụ̃ ngọ́tị́ kãjãní rĩ jọ ĩꞌdiní, “Mâ ngọ́pị!” Ãꞌị̃ dó, “Ma cí!”
1 Certo dia, quando Isaque era velho e estava ficando cego, chamou Esaú, seu filho mais velho: “Meu filho!”. Esaú respondeu: “Aqui estou!”.
2 Ĩsákã jọ, “Índre ma dó ĩdránígó ãzíla má icó dó uꞌálé ụ́ꞌdụ́ ãzo rú ku.
2 Isaque disse: “Estou velho e não sei quando vou morrer.
3 Íꞌdụ mî ụ́sụ kí bọ̃lộ be ãzíla ífũ mụlé mání ãnãkpá ásé agá rĩ ꞌbã ĩzá ajílé.
3 Pegue suas armas, o arco e as flechas, e vá ao campo caçar um animal para mim.
4 Mí aꞌdí mání ĩzá mání lẽlé ãjị́ ambamba rĩ ꞌi, mí ají ĩꞌdi má rụ́ ꞌdõlé. Ádrĩ dó na la ꞌbo, ma dó sĩ míní sụ̃sụ́ mádrị́ ãsị̃jó rĩ wi ꞌdĩ sĩ ádrã drĩ ku rú.”
4 Depois, prepare meu prato favorito e traga-o aqui para eu comer. Então pronunciarei a bênção que pertence a você, meu filho mais velho, antes de eu morrer”.
5 Ĩsákã ꞌbã ị́jọ́ jọ agá ngọ́pị̃ Ị́sãwụ̃ be ꞌdĩ gá ꞌdâ, Rẽbékã ri ị́jọ́ ꞌdĩ kí arelé. Ị́sãwụ̃ la mụ drị̃ kolé mụle ĩzá ásé agá rĩ ndrụ̃ trũ ꞌbo,
5 Rebeca, porém, ouviu o que Isaque tinha dito a seu filho Esaú. Quando Esaú saiu para caçar,
6 Rẽbékã jọ ngọ́pị̃ Yãkóꞌbõ ní, “Má are úꞌdîꞌda mí átẹ́pị ꞌbã ị́jọ́ jọ agá Ị́sãwụ̃ ní,
6 ela disse a seu filho Jacó: “Ouvi seu pai dizer a Esaú:
7 ‘Mí ají mání ãnãkpá ásé agá rĩ ꞌbã ĩzá, mí aꞌdí ĩꞌdi mánî. Ádrĩ dó ĩꞌdi na ꞌbo, ma míní sụ̃sụ́ mádrị̂ wi Úpí Ãdróŋâ mẹ́lẹ́tị gá ịsụ́ ꞌdĩ sĩ ádrã drĩ ku.’
7 ‘Traga-me uma carne de caça e prepare-me uma refeição saborosa. Então abençoarei você na presença do S enhor antes de eu morrer’.
8 Mâ ngọ́pị! Mí are ị́jọ́ mání jọlé míní rĩ múké-múké ãzíla ínga ị́jọ́ mání jọlé míní rĩ ꞌi.
8 Agora, meu filho, preste atenção e faça exatamente o que lhe direi.
9 Ímụ ị̃ndrị́ kí agâlé, mí aꞌdụ́ ị̃ndrị́ mũlũkũdũ ãlá la kí ị̃rị̃, ma ãkónã ãjị́-ambamba la aꞌdí mî átẹ́pị ní cécé ĩꞌdi ꞌbã lẽlé rĩ áni.
9 Vá ao rebanho e traga-me dois dos melhores cabritos. Eu os usarei para preparar o prato favorito de seu pai.
10 Mi ĩꞌdi agụ mí átẹ́pị ní nalé ãzíla ĩꞌdi dó sĩ míní sụ̃sụ́ wi ịsụ́ ꞌdĩ sĩ drã drĩ ku rú benĩ.”
10 Depois, leve a comida para seu pai, para que ele a coma e o abençoe antes de morrer”.
11 Wó Yãkóꞌbõ jọ ãndrẽ Rẽbékã ní, “Índre má ádrị́pị Ị́sãwụ̃ ꞌbã ụrụꞌbá dụ pírí ꞌbíko rú, wó áma ụrụꞌbá gá ꞌbíko dụ ku.
11 Jacó respondeu a Rebeca: “Mas meu irmão Esaú é peludo, enquanto eu tenho pele lisa.
12 Wó má átẹ́pị drĩ dó lẽ áma ụrụꞌbá ụmvị́lé rĩ gâ? Má icó dó iꞌdálé ꞌbá ꞌbá ulélépi la rú ku yã? Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ má icó áma ụrụꞌbá gá áwãtáŋá ajílé sụ̃sụ́ wiŋá kẹ̃jị́ gá ku yã?”
12 E se meu pai me tocar? Perceberá que estou tentando enganá-lo e, em vez de me abençoar, me amaldiçoará!”.
13 Ãndrẽ Rẽbékã umvi ĩꞌdiní, “Áwãtáŋâ ꞌbã adru áma drị̃ gá, mâ ngọ́pị; mí idé lú ị́jọ́ mání jọlé míní ꞌdĩ ꞌi, ímụ ãzíla mí aꞌdụ́ mání ị̃ndrị́ kî.”
13 Sua mãe, porém, respondeu: “Que caia sobre mim essa maldição, meu filho! Apenas faça o que lhe digo. Vá e traga-me os cabritos”.
14 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ mụ dó ị̃ndrị́ kí aꞌdụ́lé ajílé ãndrẽ rụ́ ꞌdõlé, aꞌdí dó ĩzâ ãjị́ ambamba rú átẹ́pị̃ ꞌbã lẽlé rĩ áni.
14 Jacó foi e trouxe os cabritos para sua mãe. Rebeca os usou para preparar uma refeição saborosa, do jeito que Isaque gostava.
15 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Rẽbékã aꞌdụ́ dó bõngó ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pị̃ drị̃drị̃ Ị́sãwụ̃ drị́ ũnĩ sĩ ndẽlépi rá ĩꞌdiní tãmbalé ĩꞌdidrị́ jó agá ꞌdãá rĩ kí fẽlé sụ̃lé Yãkóꞌbõ nî.
15 Em seguida, pegou as roupas prediletas de Esaú que estavam na casa dela e as entregou a Jacó, seu filho mais novo.
16 Aku ị̃ndrị́ íníríkó ĩꞌdidrị́ kí gá ãzíla ãngũ imbe gá ꞌbíko kó ru rĩ kí abe.
16 Com a pele dos cabritos, cobriu-lhe os braços e a parte lisa do pescoço.
17 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, fẽ dó íná ĩꞌdi ꞌbã aꞌdílé ãjị́ ambamba ꞌdã ngọ́pị̃ Yãkóꞌbõ drị́.
17 Depois, entregou-lhe a refeição saborosa, acompanhada do pão que havia acabado de assar.
18 Yãkóꞌbõ mụ dó átẹ́pị̃ rụ̂lé ãzíla jọ, “Mâ átẹ́pị!” Ãꞌị̃, “Ma cí,” zị ĩꞌdi, “Mi dó mâ ngọ́pị íngõ ꞌi?”
18 Jacó levou a comida para o pai e disse: “Meu pai?”. “Sim, meu filho”, respondeu Isaque. “Quem é você, Esaú ou Jacó?”
19 Yãkóꞌbõ umvi ĩꞌdiní, “Ma mî ngọ́pị kãjãní Ị́sãwụ̃ ꞌi; ánga ãzị̂ cécé tá míní lũlé mání rĩ áni. Mí angá rilé ụrụgá ãzíla ína ĩzá mání ajílé míní ꞌdĩ ꞌi, mi dô sĩ mání sụ̃sụ́ wi.”
19 Jacó disse: “Sou Esaú, seu filho mais velho. Fiz o que o senhor mandou. Aqui está a carne de caça. Sente-se e coma, para que me dê sua bênção”.
20 Ĩsákã zị ngọ́pị̃ ꞌi, “Mí ịsụ́ ĩzâ gbõŋáŋá ru íngoní ru?” Yãkóꞌbõ umvi ĩꞌdi, “Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ko áma ãzã ĩzâ ịsụ́jó nĩ.”
20 Isaque perguntou: “Como encontrou a caça tão depressa, meu filho?”. Jacó respondeu: “O S
21 Ĩsákã jọ Yãkóꞌbõ ní, “Mâ ngọ́pị, mí asé drĩ mi ãni rú má rụ́ ꞌdõlé, ma dó sĩ ími ụrụꞌbá ụmvị́ nị̃jó la ãndá-ãndá ru mi Ị́sãwụ̃ ꞌi yã jõku yụ.”
21 Então Isaque disse a Jacó: “Chegue mais perto, para que eu possa tocá-lo e ter certeza de que você é mesmo Esaú”.
22 Yãkóꞌbõ asé dó ru ãni rú átẹ́pị̃ Ĩsákã rụ́ ꞌdõlé. Ĩtrĩkã ĩꞌdi jọ, “Ími ụ́ꞌdụ́kọ́ la ꞌụ cécé Yãkóꞌbõ drị̂ áni, wó ími drị́ kí cécé Ị́sãwụ̃ drị̂ kî áni.”
22 Jacó se aproximou do pai, e Isaque o tocou e disse: “A voz é de Jacó, mas as mãos são de Esaú”.
23 Ĩtrĩkã dó Yãkóꞌbõ ku ãꞌdusĩku ĩꞌdi ꞌbã drị́ kí ꞌbíko rú cécé Ị́sãwụ̃ drị̂ kî áni. Ĩsákã dó ãni rú lẽ agá ĩꞌdiní sụ̃sụ́ wi agá,
23 Não o reconheceu, porém, pois as mãos de Jacó estavam peludas, como as de Esaú. Assim, Isaque se preparou para abençoar Jacó.
24 wó zị ĩꞌdi ị̃dị́, “Ãndá-ãndá ru mi ma ngọ́pị Ị́sãwụ̃ ꞌi yã?” Umvi ĩꞌdi, “ꞌẼ, ma Ị́sãwụ̃ ꞌi.”
24 “Mas você é mesmo meu filho Esaú?”, perguntou ele. “Sim, eu sou”, respondeu Jacó.
25 Ĩsákã jọ, “Mâ ngọ́pị, mí ají mání ĩzâ ꞌi. Ádrĩ dó na la ꞌbo, ma dó míní sụ̃sụ́ mádrị̂ wi.” Yãkóꞌbõ ajî dó ĩzâ ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ãzíla fẽ vâ ĩꞌdiní wáyĩnĩ mvụlé ĩndĩ.
25 Então Isaque disse: “Agora, meu filho, traga-me a carne de caça. Depois que comer, eu lhe darei a minha bênção”. Jacó trouxe a comida para o pai, e Isaque comeu. Também bebeu o vinho que Jacó lhe serviu.
26 ꞌDã ꞌbã vúlé gá átẹ́pị̃ Ĩsákã jọ ĩꞌdiní, “Mí asé mi ãni rú má rụ́ ꞌdõlé, mâ ngọ́pị.”
26 Por fim, Isaque disse a Jacó: “Aproxime-se, por favor, e dê-me um beijo, meu filho”.
27 Ĩꞌdi dó mụ ru asélé Ĩsákã amvulé ꞌbo, ngụ̃ ĩꞌdi ꞌbã bõngó kî, wi dó ĩꞌdiní sụ̃sụ́ ĩꞌdidrị̂ ꞌi ãzíla jọ,
27 Jacó se aproximou e o beijou. Quando Isaque sentiu o cheiro das roupas, finalmente abençoou o filho. Disse: “Ah! O cheiro de meu filho é como o cheiro do campo que o S enhor abençoou!
28 Ãdróŋá ꞌbã fẽ míní uzogó ꞌbụ̃ gá rĩ
28 “Do orvalho do céu e da riqueza da terra, Deus lhe conceda fartas colheitas de cereais e vinho novo de sobra.
29 Sụ́rụ́ ꞌbã adru kí míní ãzị́ ngalé ãtíꞌbó ru,
29 Que muitas nações o sirvam e se curvem à sua frente. Que você seja senhor de seus irmãos e os filhos de sua mãe se curvem à sua frente. Todos que o amaldiçoarem serão amaldiçoados, e todos que o abençoarem serão abençoados”.
30 Ĩsákã la mụ sụ̃sụ́ wiŋá Yãkóꞌbõ ní rĩ delé ãzíla Yãkóꞌbõ la mụ fũlé ꞌbo, cọtị ádrị́pị̃ Ị́sãwụ̃ acá vâ ásé agâlé rĩ sĩ.
30 Assim que Isaque terminou de abençoar Jacó, e logo depois de Jacó ter saído da presença de seu pai, Esaú voltou da caçada.
31 Aꞌdí vâ ĩzâ ãjị́ ambamba rú, agụ ĩꞌdi átẹ́pị̃ rụ̂lé. Jọ, “Mâ átẹ́pị, mí angá rilé ụrụgá ãzíla ína ĩzá mání ajílé míní ásé agâlé rĩ ꞌi mi dó sĩ mání sụ̃sụ́ mí drị́ gá rĩ wi benĩ.”
31 Preparou uma refeição saborosa, levou-a para seu pai e disse: “Sente-se, meu pai, e coma da minha caça, para me abençoar”.
32 Ĩsákã zị ĩꞌdi, “Mi ãꞌdi ꞌi?” Umvi, “Ma mî ngọ́pị kãjãní Ị́sãwụ̃ ꞌi.”
32 Isaque lhe perguntou: “Quem é você?”. Ele respondeu: “Sou Esaú, seu filho mais velho”.
33 Ĩsákã aru gbãdrí-gbãdrí ãzíla ụrụꞌbá la iꞌdó yãlé yã-yã, zị dó, “ꞌBá tá ãnãkpá ĩzá aꞌdílépi ajílépi la mání rĩ ãꞌdi ꞌi? Ána ĩꞌdi úꞌdîꞌda ịsụ́ mí afí drĩ ku rú. Áwi dó ĩꞌdiní sụ̃sụ́ mádrị́ ãsị̃jó rĩ ꞌbo ãzíla ãndá-ãndá ru ꞌdụ dó sụ̃sụ́ tá tí mání wilé míní rĩ rá.”
33 Isaque começou a tremer incontrolavelmente e disse: “Então quem me serviu a carne de caça? Acabei de comê-la, pouco antes de você chegar, e abençoei quem a trouxe. Essa bênção deve permanecer!”.
34 Ị́sãwụ̃ la mụ ị́jọ́ átẹ́pị̃ Ĩsákã ꞌbã jọlé ꞌdĩ arelé ꞌbo kpẹ̃ dó áwáŋá gá ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ ásị́ la lẽ dó kpẹ̃lé kpẹ̃kpẹ̃ ãzíla jọ, “Má átẹ́pị íwi mání sụ̃sụ́ mídrị̂ ĩndĩ fô!”
34 Quando Esaú ouviu as palavras do pai, soltou um forte grito amargurado e suplicou: “Ah, meu pai, e eu? Abençoe-me também!”.
35 Ĩsákã jọ ĩꞌdiní, “Mí ádrị́pị amụ́ áma ulélé. ꞌDụ dó sĩ sụ̃sụ́ mídrị̂ ꞌbo.”
35 Mas Isaque disse: “Seu irmão esteve aqui e me enganou. Levou embora a bênção que pertencia a você!”.
36 Ị́sãwụ̃ jọ, “ꞌdĩ dó pâlé ị̃rị̃ la Yãkóꞌbõ ꞌbã áma ụ̃gụ̃jó úléŋá sĩ rĩ. Rụ́ la vâ Yãkóꞌbõ ꞌi. ꞌDụ ándrá vâ mání adrujó kãjãní rĩ rá, úꞌdîꞌda ꞌdụ vâ sụ̃sụ́ mádrị̂ rá. Ímba tâ dó sụ̃sụ́ ãzí tã mání ku yã?”
36 Esaú exclamou: “Não é de admirar que ele se chame Jacó, pois é a segunda vez que me engana. Primeiro, tomou meus direitos de filho mais velho e, agora, roubou minha bênção. O senhor não guardou uma bênção sequer para mim?”.
37 Ĩsákã umvi Ị́sãwụ̃ ní, “Áꞌbã dó ĩꞌdi úpí ru ími drị̃lẹ́ gá ꞌbo, ãzíla áꞌbã ĩꞌdi ꞌbã kãká kí adrujó ĩꞌdi ꞌbã ãtíꞌbó ru ꞌbo. Áfẽ ĩꞌdiní ãná kí wáyĩnĩ trũ ꞌbo. Mâ ngọ́pị, ãko ãzí mání icólé idélé míní rá la dó ꞌdáyụ.”
37 Isaque disse a Esaú: “Fiz de Jacó o seu senhor e declarei que todos os irmãos dele o servirão. Garanti a ele fartura de cereais e vinho. O que me resta para dar a você, meu filho?”.
38 Ị́sãwụ̃ rĩ mãmálá ꞌbãlé átẹ́pị̃ drị́ jọ, “Mi lú sụ̃sụ́ wiŋâ trũ ãlu yã, má átẹ́pị? Íwi mání sụ̃sụ́ ĩndĩ fô!” Iꞌdó dó awálé ụ́ꞌdụ́kọ́ sĩ rere ãzíla mị́ndrệ trũ rũrũ.
38 Esaú suplicou: “Por acaso o senhor tem apenas uma bênção? Ah, meu pai, abençoe-me também!”. Então Esaú chorou em alta voz.
39 Ĩsákã jọ ĩꞌdiní,
39 Por fim, seu pai, Isaque, lhe disse: “Você viverá longe das riquezas da terra e longe do orvalho do alto céu.
40 Mi adru ídri rú la míní ꞌbá ụꞌdị́jó ménéŋá sĩ rĩ sĩ
40 Viverá por sua espada e servirá a seu irmão. Quando, porém, conseguir se libertar, sacudirá do pescoço esse jugo”.
41 Ị́sãwụ̃ ngụ̃ dó Yãkóꞌbõ ãjị́ ũnzí átẹ́pị̃ ꞌbã ĩꞌdiní sụ̃sụ́ wijó rĩ sĩ. Ũrã ĩꞌdi ásị́ gâlé, “Ụ́ꞌdụ́ mâ átẹ́pị ị̃sị̃jó rĩ ace kí dó ru wereŋá rú, ma dó sĩ mụ má ádrị́pị Yãkóꞌbõ ꞌdịlé rá.”
41 Daquele momento em diante, Esaú passou a odiar Jacó porque seu pai o havia abençoado. Começou a tramar: “Em breve meu pai morrerá. Então, matarei meu irmão Jacó”.
42 Rẽbékã la mụ ị́jọ́ Ị́sãwụ̃ ꞌbã itúlé Yãkóꞌbõ ꞌdịjó rĩ nị̃lé ꞌbo, umve Yãkóꞌbõ ꞌi jọ ĩꞌdiní, “Mí ádrị́pị Ị́sãwụ̃ itú ị́jọ́ lẽjó ími ꞌdịjó rá.
42 Quando Rebeca soube das intenções de Esaú, mandou chamar Jacó e lhe disse: “Ouça, Esaú se consola com planos para matar você.
43 Mâ ngọ́pị mí idé ị́jọ́ mání jọlé míní ꞌdĩ ꞌi. Mí apá má ádrị́pị Lábãnĩ rụ́ Hãránĩ gâlé.
43 Portanto, preste atenção, meu filho. Apronte-se e fuja para a casa de meu irmão Labão, em Harã.
44 Mí uꞌá ĩꞌdi be kpere mí ádrị́pị ꞌbã ásị́ ꞌbã ịgbẹ agá rá ká,
44 Fique lá até que diminua a fúria de seu irmão.
45 ãzíla drĩ dó ị́jọ́ míní idélé ĩꞌdi ụrụꞌbá gá ꞌdĩ ãvĩ rá, ma dó amụ́ ꞌbá ãzí tị pẽlé mụlé ími ajílé vúlé ꞌdõlé ĩndõ. Ma dó mâ anzị kí ãvĩ ị̃rị̃ trá ụ́ꞌdụ́ ãlu agá la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
45 Quando ele se acalmar e se esquecer do que você lhe fez, mandarei buscá-lo. Por que eu perderia meus dois filhos no mesmo dia?”.
46 Rẽbékã jọ Ĩsákã ní, “Ma ãyánĩ rú ãzíla má ãndẽ Ị́sãwụ̃ ꞌbã ũkúka Hị́tị̃ rú ꞌdĩ kí ꞌbã ị́jọ́ sĩ rá. Yãkóꞌbõ drĩ dó sĩ kí ãzí ĩgbã ĩꞌdiní ũkú ru yã áni dũbã la mání drãjó rá rĩ ꞌi.”
46 Depois, Rebeca disse a Isaque: “Estou cansada dessas mulheres hititas que vivem aqui! Prefiro morrer a ver Jacó se casar com uma delas!”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.