Gênesis 27
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Ĩsákã la mụ delé ꞌbo, mịfị́ la ãzụ̃ dó cí. Umve ngọ́pị̃ Ị́sãwụ̃ ngọ́tị́ kãjãní rĩ jọ ĩꞌdiní, “Mâ ngọ́pị!” Ãꞌị̃ dó, “Ma cí!”
1 Quando Isaque envelheceu e os seus olhos se enfraqueceram, a ponto de não mais poder ver, chamou Esaú, seu filho mais velho, e lhe disse: — Meu filho! Esaú respondeu: — Aqui estou!
2 Ĩsákã jọ, “Índre ma dó ĩdránígó ãzíla má icó dó uꞌálé ụ́ꞌdụ́ ãzo rú ku.
2 O pai lhe disse: — Estou velho e não sei o dia da minha morte.
3 Íꞌdụ mî ụ́sụ kí bọ̃lộ be ãzíla ífũ mụlé mání ãnãkpá ásé agá rĩ ꞌbã ĩzá ajílé.
3 Pegue agora as suas armas, a sua aljava e o seu arco, vá ao campo e apanhe para mim alguma caça.
4 Mí aꞌdí mání ĩzá mání lẽlé ãjị́ ambamba rĩ ꞌi, mí ají ĩꞌdi má rụ́ ꞌdõlé. Ádrĩ dó na la ꞌbo, ma dó sĩ míní sụ̃sụ́ mádrị́ ãsị̃jó rĩ wi ꞌdĩ sĩ ádrã drĩ ku rú.”
4 Faça uma comida saborosa, como eu aprecio, e traga aqui para mim, para que eu coma e abençoe você antes que eu morra.
5 Ĩsákã ꞌbã ị́jọ́ jọ agá ngọ́pị̃ Ị́sãwụ̃ be ꞌdĩ gá ꞌdâ, Rẽbékã ri ị́jọ́ ꞌdĩ kí arelé. Ị́sãwụ̃ la mụ drị̃ kolé mụle ĩzá ásé agá rĩ ndrụ̃ trũ ꞌbo,
5 Rebeca esteve escutando enquanto Isaque falava com Esaú, seu filho. E Esaú foi ao campo para apanhar a caça e trazê-la.
6 Rẽbékã jọ ngọ́pị̃ Yãkóꞌbõ ní, “Má are úꞌdîꞌda mí átẹ́pị ꞌbã ị́jọ́ jọ agá Ị́sãwụ̃ ní,
6 Então Rebeca disse a Jacó, seu filho: — Ouvi seu pai falar com Esaú, o seu irmão. Ele disse:
7 ‘Mí ají mání ãnãkpá ásé agá rĩ ꞌbã ĩzá, mí aꞌdí ĩꞌdi mánî. Ádrĩ dó ĩꞌdi na ꞌbo, ma míní sụ̃sụ́ mádrị̂ wi Úpí Ãdróŋâ mẹ́lẹ́tị gá ịsụ́ ꞌdĩ sĩ ádrã drĩ ku.’
7 “Traga uma caça e faça uma comida saborosa para mim, para que eu coma e o abençoe na presença do Senhor , antes que eu morra.”
8 Mâ ngọ́pị! Mí are ị́jọ́ mání jọlé míní rĩ múké-múké ãzíla ínga ị́jọ́ mání jọlé míní rĩ ꞌi.
8 Agora, meu filho, escute as minhas palavras e faça o que lhe ordeno.
9 Ímụ ị̃ndrị́ kí agâlé, mí aꞌdụ́ ị̃ndrị́ mũlũkũdũ ãlá la kí ị̃rị̃, ma ãkónã ãjị́-ambamba la aꞌdí mî átẹ́pị ní cécé ĩꞌdi ꞌbã lẽlé rĩ áni.
9 Vá ao rebanho e traga-me dois bons cabritos. Deles farei uma saborosa comida para o seu pai, como ele aprecia.
10 Mi ĩꞌdi agụ mí átẹ́pị ní nalé ãzíla ĩꞌdi dó sĩ míní sụ̃sụ́ wi ịsụ́ ꞌdĩ sĩ drã drĩ ku rú benĩ.”
10 Você a levará ao seu pai, para que a coma e o abençoe, antes que ele morra.
11 Wó Yãkóꞌbõ jọ ãndrẽ Rẽbékã ní, “Índre má ádrị́pị Ị́sãwụ̃ ꞌbã ụrụꞌbá dụ pírí ꞌbíko rú, wó áma ụrụꞌbá gá ꞌbíko dụ ku.
11 Mas Jacó disse a Rebeca, sua mãe: — Esaú, meu irmão, é um homem peludo, e eu sou um homem de pele lisa.
12 Wó má átẹ́pị drĩ dó lẽ áma ụrụꞌbá ụmvị́lé rĩ gâ? Má icó dó iꞌdálé ꞌbá ꞌbá ulélépi la rú ku yã? Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ má icó áma ụrụꞌbá gá áwãtáŋá ajílé sụ̃sụ́ wiŋá kẹ̃jị́ gá ku yã?”
12 Se o meu pai me apalpar, passarei a ser visto por ele como zombador e trarei sobre mim maldição e não bênção.
13 Ãndrẽ Rẽbékã umvi ĩꞌdiní, “Áwãtáŋâ ꞌbã adru áma drị̃ gá, mâ ngọ́pị; mí idé lú ị́jọ́ mání jọlé míní ꞌdĩ ꞌi, ímụ ãzíla mí aꞌdụ́ mání ị̃ndrị́ kî.”
13 A mãe respondeu: — Caia sobre mim essa maldição, meu filho. Faça somente o que eu digo: vá e traga os cabritos para mim.
14 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ mụ dó ị̃ndrị́ kí aꞌdụ́lé ajílé ãndrẽ rụ́ ꞌdõlé, aꞌdí dó ĩzâ ãjị́ ambamba rú átẹ́pị̃ ꞌbã lẽlé rĩ áni.
14 Ele foi, pegou os cabritos e os trouxe a sua mãe, que fez uma saborosa comida, como o pai dele apreciava.
15 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Rẽbékã aꞌdụ́ dó bõngó ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pị̃ drị̃drị̃ Ị́sãwụ̃ drị́ ũnĩ sĩ ndẽlépi rá ĩꞌdiní tãmbalé ĩꞌdidrị́ jó agá ꞌdãá rĩ kí fẽlé sụ̃lé Yãkóꞌbõ nî.
15 Depois, Rebeca pegou a melhor roupa de Esaú, seu filho mais velho, roupa que tinha consigo em casa, e vestiu Jacó, seu filho mais novo.
16 Aku ị̃ndrị́ íníríkó ĩꞌdidrị́ kí gá ãzíla ãngũ imbe gá ꞌbíko kó ru rĩ kí abe.
16 Com a pele dos cabritos cobriu-lhe as mãos e a lisura do pescoço.
17 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, fẽ dó íná ĩꞌdi ꞌbã aꞌdílé ãjị́ ambamba ꞌdã ngọ́pị̃ Yãkóꞌbõ drị́.
17 Então entregou a Jacó, seu filho, a comida saborosa e o pão que havia preparado.
18 Yãkóꞌbõ mụ dó átẹ́pị̃ rụ̂lé ãzíla jọ, “Mâ átẹ́pị!” Ãꞌị̃, “Ma cí,” zị ĩꞌdi, “Mi dó mâ ngọ́pị íngõ ꞌi?”
18 Jacó foi a seu pai e disse: — Meu pai! Ele respondeu: — Fale! Quem é você, meu filho?
19 Yãkóꞌbõ umvi ĩꞌdiní, “Ma mî ngọ́pị kãjãní Ị́sãwụ̃ ꞌi; ánga ãzị̂ cécé tá míní lũlé mání rĩ áni. Mí angá rilé ụrụgá ãzíla ína ĩzá mání ajílé míní ꞌdĩ ꞌi, mi dô sĩ mání sụ̃sụ́ wi.”
19 Jacó respondeu a seu pai: — Sou Esaú, seu filho primogênito. Fiz o que o senhor ordenou. Levante-se, por favor; sente-se e coma da minha caça, para que depois o senhor me abençoe.
20 Ĩsákã zị ngọ́pị̃ ꞌi, “Mí ịsụ́ ĩzâ gbõŋáŋá ru íngoní ru?” Yãkóꞌbõ umvi ĩꞌdi, “Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ko áma ãzã ĩzâ ịsụ́jó nĩ.”
20 Isaque perguntou a seu filho: — Como foi que você conseguiu achar a caça tão depressa, meu filho? Ele respondeu: — Porque o
21 Ĩsákã jọ Yãkóꞌbõ ní, “Mâ ngọ́pị, mí asé drĩ mi ãni rú má rụ́ ꞌdõlé, ma dó sĩ ími ụrụꞌbá ụmvị́ nị̃jó la ãndá-ãndá ru mi Ị́sãwụ̃ ꞌi yã jõku yụ.”
21 Então Isaque disse a Jacó: — Chegue mais perto, para que eu o apalpe, meu filho, e veja se você é meu filho Esaú ou não.
22 Yãkóꞌbõ asé dó ru ãni rú átẹ́pị̃ Ĩsákã rụ́ ꞌdõlé. Ĩtrĩkã ĩꞌdi jọ, “Ími ụ́ꞌdụ́kọ́ la ꞌụ cécé Yãkóꞌbõ drị̂ áni, wó ími drị́ kí cécé Ị́sãwụ̃ drị̂ kî áni.”
22 Jacó se aproximou de Isaque, seu pai, que o apalpou e disse: — A voz é de Jacó, mas as mãos são de Esaú.
23 Ĩtrĩkã dó Yãkóꞌbõ ku ãꞌdusĩku ĩꞌdi ꞌbã drị́ kí ꞌbíko rú cécé Ị́sãwụ̃ drị̂ kî áni. Ĩsákã dó ãni rú lẽ agá ĩꞌdiní sụ̃sụ́ wi agá,
23 E não o reconheceu, porque as mãos realmente estavam peludas como as de seu irmão Esaú. E o abençoou.
24 wó zị ĩꞌdi ị̃dị́, “Ãndá-ãndá ru mi ma ngọ́pị Ị́sãwụ̃ ꞌi yã?” Umvi ĩꞌdi, “ꞌẼ, ma Ị́sãwụ̃ ꞌi.”
24 Então perguntou: — Você é mesmo o meu filho Esaú? Ele respondeu: — Eu sou.
25 Ĩsákã jọ, “Mâ ngọ́pị, mí ají mání ĩzâ ꞌi. Ádrĩ dó na la ꞌbo, ma dó míní sụ̃sụ́ mádrị̂ wi.” Yãkóꞌbõ ajî dó ĩzâ ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ãzíla fẽ vâ ĩꞌdiní wáyĩnĩ mvụlé ĩndĩ.
25 Então disse: — Traga isso para perto de mim, para que eu coma da caça de meu filho e o abençoe. Jacó a levou até ele e o pai comeu. Trouxe-lhe também vinho, e ele bebeu.
26 ꞌDã ꞌbã vúlé gá átẹ́pị̃ Ĩsákã jọ ĩꞌdiní, “Mí asé mi ãni rú má rụ́ ꞌdõlé, mâ ngọ́pị.”
26 Então Isaque, seu pai, lhe disse: — Venha cá e me dê um beijo, meu filho.
27 Ĩꞌdi dó mụ ru asélé Ĩsákã amvulé ꞌbo, ngụ̃ ĩꞌdi ꞌbã bõngó kî, wi dó ĩꞌdiní sụ̃sụ́ ĩꞌdidrị̂ ꞌi ãzíla jọ,
27 Ele se aproximou e o beijou. Então o pai aspirou o cheiro da roupa dele e o abençoou. Ele disse: Eis que o cheiro do meu filho é como o cheiro do campo, que o
28 Ãdróŋá ꞌbã fẽ míní uzogó ꞌbụ̃ gá rĩ
28 Deus lhe dê do orvalho do céu, e da exuberância da terra, e fartura de trigo e de vinho.
29 Sụ́rụ́ ꞌbã adru kí míní ãzị́ ngalé ãtíꞌbó ru,
29 Que povos sirvam você, e nações o reverenciem. Que você seja senhor de seus irmãos, e os filhos de sua mãe se curvem diante de você. Maldito seja quem o amaldiçoar, e bendito quem o abençoar.
30 Ĩsákã la mụ sụ̃sụ́ wiŋá Yãkóꞌbõ ní rĩ delé ãzíla Yãkóꞌbõ la mụ fũlé ꞌbo, cọtị ádrị́pị̃ Ị́sãwụ̃ acá vâ ásé agâlé rĩ sĩ.
30 E aconteceu que, depois que Isaque abençoou Jacó e este tinha acabado de sair da presença de seu pai, chegou Esaú, seu irmão, vindo da sua caçada.
31 Aꞌdí vâ ĩzâ ãjị́ ambamba rú, agụ ĩꞌdi átẹ́pị̃ rụ̂lé. Jọ, “Mâ átẹ́pị, mí angá rilé ụrụgá ãzíla ína ĩzá mání ajílé míní ásé agâlé rĩ ꞌi mi dó sĩ mání sụ̃sụ́ mí drị́ gá rĩ wi benĩ.”
31 Ele também fez uma comida saborosa e a levou ao seu pai. E lhe disse: — Levante-se, meu pai, e coma da caça de seu filho, para que o senhor me abençoe.
32 Ĩsákã zị ĩꞌdi, “Mi ãꞌdi ꞌi?” Umvi, “Ma mî ngọ́pị kãjãní Ị́sãwụ̃ ꞌi.”
32 Então Isaque, o pai dele, perguntou: — Quem é você? Ele respondeu: — Sou o seu filho, o seu primogênito; sou Esaú.
33 Ĩsákã aru gbãdrí-gbãdrí ãzíla ụrụꞌbá la iꞌdó yãlé yã-yã, zị dó, “ꞌBá tá ãnãkpá ĩzá aꞌdílépi ajílépi la mání rĩ ãꞌdi ꞌi? Ána ĩꞌdi úꞌdîꞌda ịsụ́ mí afí drĩ ku rú. Áwi dó ĩꞌdiní sụ̃sụ́ mádrị́ ãsị̃jó rĩ ꞌbo ãzíla ãndá-ãndá ru ꞌdụ dó sụ̃sụ́ tá tí mání wilé míní rĩ rá.”
33 Isaque estremeceu, sentindo uma violenta comoção. E disse: — Mas então quem foi aquele que apanhou a caça e trouxe para mim? Eu comi tudo, antes que você chegasse, e o abençoei, e ele será abençoado.
34 Ị́sãwụ̃ la mụ ị́jọ́ átẹ́pị̃ Ĩsákã ꞌbã jọlé ꞌdĩ arelé ꞌbo kpẹ̃ dó áwáŋá gá ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ ásị́ la lẽ dó kpẹ̃lé kpẹ̃kpẹ̃ ãzíla jọ, “Má átẹ́pị íwi mání sụ̃sụ́ mídrị̂ ĩndĩ fô!”
34 Ao ouvir tais palavras de seu pai, Esaú deu um grito cheio de amargura e disse: — Abençoe também a mim, meu pai!
35 Ĩsákã jọ ĩꞌdiní, “Mí ádrị́pị amụ́ áma ulélé. ꞌDụ dó sĩ sụ̃sụ́ mídrị̂ ꞌbo.”
35 Mas Isaque respondeu: — Seu irmão veio e, com astúcia, tomou a bênção que era sua.
36 Ị́sãwụ̃ jọ, “ꞌdĩ dó pâlé ị̃rị̃ la Yãkóꞌbõ ꞌbã áma ụ̃gụ̃jó úléŋá sĩ rĩ. Rụ́ la vâ Yãkóꞌbõ ꞌi. ꞌDụ ándrá vâ mání adrujó kãjãní rĩ rá, úꞌdîꞌda ꞌdụ vâ sụ̃sụ́ mádrị̂ rá. Ímba tâ dó sụ̃sụ́ ãzí tã mání ku yã?”
36 Esaú disse: — Não é com razão que ele se chama Jacó? Pois já duas vezes me enganou: tirou-me o direito de primogenitura e agora tomou a bênção que era minha. E perguntou: — Então o senhor não reservou nenhuma bênção para mim?
37 Ĩsákã umvi Ị́sãwụ̃ ní, “Áꞌbã dó ĩꞌdi úpí ru ími drị̃lẹ́ gá ꞌbo, ãzíla áꞌbã ĩꞌdi ꞌbã kãká kí adrujó ĩꞌdi ꞌbã ãtíꞌbó ru ꞌbo. Áfẽ ĩꞌdiní ãná kí wáyĩnĩ trũ ꞌbo. Mâ ngọ́pị, ãko ãzí mání icólé idélé míní rá la dó ꞌdáyụ.”
37 Isaque respondeu a Esaú: — Eis que o constituí senhor sobre você, e fiz com que todos os parentes sejam servos dele; de trigo e de vinho o supri. Assim, o que posso fazer por você, meu filho?
38 Ị́sãwụ̃ rĩ mãmálá ꞌbãlé átẹ́pị̃ drị́ jọ, “Mi lú sụ̃sụ́ wiŋâ trũ ãlu yã, má átẹ́pị? Íwi mání sụ̃sụ́ ĩndĩ fô!” Iꞌdó dó awálé ụ́ꞌdụ́kọ́ sĩ rere ãzíla mị́ndrệ trũ rũrũ.
38 Esaú disse a seu pai: — Será que o senhor, meu pai, tem somente uma bênção? Abençoe também a mim, meu pai. E, levantando Esaú a voz, chorou.
39 Ĩsákã jọ ĩꞌdiní,
39 Então Isaque, seu pai, disse: Sua habitação será longe dos lugares férteis da terra, longe do orvalho que cai do alto.
40 Mi adru ídri rú la míní ꞌbá ụꞌdị́jó ménéŋá sĩ rĩ sĩ
40 Você viverá da sua espada e servirá o seu irmão; quando, porém, você se libertar, sacudirá do seu pescoço o jugo dele.
41 Ị́sãwụ̃ ngụ̃ dó Yãkóꞌbõ ãjị́ ũnzí átẹ́pị̃ ꞌbã ĩꞌdiní sụ̃sụ́ wijó rĩ sĩ. Ũrã ĩꞌdi ásị́ gâlé, “Ụ́ꞌdụ́ mâ átẹ́pị ị̃sị̃jó rĩ ace kí dó ru wereŋá rú, ma dó sĩ mụ má ádrị́pị Yãkóꞌbõ ꞌdịlé rá.”
41 Esaú passou a odiar Jacó por causa da bênção com que seu pai o tinha abençoado. E disse em seu íntimo: — Os dias de luto por meu pai se aproximam; então matarei meu irmão Jacó.
42 Rẽbékã la mụ ị́jọ́ Ị́sãwụ̃ ꞌbã itúlé Yãkóꞌbõ ꞌdịjó rĩ nị̃lé ꞌbo, umve Yãkóꞌbõ ꞌi jọ ĩꞌdiní, “Mí ádrị́pị Ị́sãwụ̃ itú ị́jọ́ lẽjó ími ꞌdịjó rá.
42 Chegaram aos ouvidos de Rebeca estas palavras de Esaú, seu filho mais velho. Então ela mandou chamar Jacó, seu filho mais moço, e lhe disse: — Eis que o seu irmão Esaú se consola fazendo planos para matá-lo.
43 Mâ ngọ́pị mí idé ị́jọ́ mání jọlé míní ꞌdĩ ꞌi. Mí apá má ádrị́pị Lábãnĩ rụ́ Hãránĩ gâlé.
43 Agora, pois, meu filho, ouça bem o que vou dizer: levante-se e fuja para a casa de Labão, meu irmão, em Harã.
44 Mí uꞌá ĩꞌdi be kpere mí ádrị́pị ꞌbã ásị́ ꞌbã ịgbẹ agá rá ká,
44 Fique com ele alguns dias, até que passe o furor de seu irmão,
45 ãzíla drĩ dó ị́jọ́ míní idélé ĩꞌdi ụrụꞌbá gá ꞌdĩ ãvĩ rá, ma dó amụ́ ꞌbá ãzí tị pẽlé mụlé ími ajílé vúlé ꞌdõlé ĩndõ. Ma dó mâ anzị kí ãvĩ ị̃rị̃ trá ụ́ꞌdụ́ ãlu agá la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
45 e cesse o rancor dele contra você, e se esqueça do que você lhe fez. Quando isso acontecer, enviarei alguém para trazer você de volta. Não posso perder os meus dois filhos num só dia!
46 Rẽbékã jọ Ĩsákã ní, “Ma ãyánĩ rú ãzíla má ãndẽ Ị́sãwụ̃ ꞌbã ũkúka Hị́tị̃ rú ꞌdĩ kí ꞌbã ị́jọ́ sĩ rá. Yãkóꞌbõ drĩ dó sĩ kí ãzí ĩgbã ĩꞌdiní ũkú ru yã áni dũbã la mání drãjó rá rĩ ꞌi.”
46 Então Rebeca disse a Isaque: — Estou aborrecida da vida por causa das filhas de Hete. Se Jacó tomar esposa dentre as filhas de Hete, tais como estas, as filhas desta terra, de que me servirá a vida?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.