Gênesis 21

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Úpí wi sụ̃sụ́ Sárã ní cécé ĩꞌdi ꞌbã ándrá jọlé rĩ áni.
1 Visitou o Senhor a Sara, como lhe dissera, e o Senhor cumpriu o que lhe havia prometido.
2 Sárã ịsụ́ ꞌa, tị dó Ịbụrahị́mụ̃ ní ngọ́tị́ ágọ́bị́ ílí ĩꞌdi ꞌbã adrujó ĩdránígó ru rĩ sĩ. Útị mgbâ cé ụ́ꞌdụ́ Ãdróŋá ꞌbã jọlé ála sĩ ĩꞌdi tị rĩ gá.
2 Sara concebeu e deu à luz um filho a Abraão na sua velhice, no tempo determinado, de que Deus lhe falara.
3 Ịbụrahị́mụ̃ ꞌda dó ngọ́tị̂ rụ́ Ĩsákã ꞌi,
3 Ao filho que lhe nasceu, que Sara lhe dera à luz, pôs Abraão o nome de Isaque.
4 Ĩsákã ụ́ꞌdụ́ la mụ calé ãrõ ꞌbo, Ịbụrahị́mụ̃ ĩtãrã ĩꞌdi rá cécé ándrá Ãdróŋá ꞌbã azịlé ĩꞌdiní rĩ áni.
4 Abraão circuncidou a seu filho Isaque, quando este era de oito dias, segundo Deus lhe havia ordenado.
5 Ịbụrahị́mụ̃ ílí dó ꞌdĩ sĩ 100 sáwã Ĩsákã tịjó ĩꞌdiní rĩ sĩ.
5 Tinha Abraão cem anos, quando lhe nasceu Isaque, seu filho.
6 Sárã jọ, “Ãdróŋá ají mání ãyĩkõ ꞌbo! ꞌBá pírí ị́jọ́ ꞌdĩ arelépi rá rĩ kí dó gụ má be.”
6 E disse Sara: Deus me deu motivo de riso; e todo aquele que ouvir isso vai rir-se juntamente comigo.
7 Jọ vâ, “Ãꞌdi icó tátí jọlé la ma Sárã ꞌi má icó tá ngọ́tị́ tịlé Ịbụrahị́mụ̃ ní rá rĩ gá nĩ yã? Wó átị ĩꞌdiní ngọ́tị́ ágọ́bị́ sáwã ĩꞌdi ꞌbã dejó ꞌbo rĩ agá ꞌdâ rá.”
7 E acrescentou: Quem teria dito a Abraão que Sara amamentaria um filho? Pois na sua velhice lhe dei um filho.
8 Ngọ́tị̂ zo dó ãzíla únze tị la ĩbã gá rá, ụ́ꞌdụ́ Ĩsákã tị nzejó ĩbã gá rĩ sĩ, Ịbụrahị́mụ̃ ꞌbã ụ̃mụ̃ ãmbógó tẽté la.
8 Isaque cresceu e foi desmamado. Nesse dia em que o menino foi desmamado, deu Abraão um grande banquete.
9 Ụ́ꞌdụ́ ãlu Sárã ndre Ịsụmayị́lị̃ Hãgárĩ Mị̃sị́rị̃ rú rĩ ꞌbã tịlé Ịbụrahị́mụ̃ nî rĩ la avá agá ngọ́pị̃ Ĩsákã sĩ,
9 Vendo Sara que o filho de Agar, a egípcia, o qual ela dera à luz a Abraão, caçoava de Isaque,
10 ãzíla Sárã jọ Ịbụrahị́mụ̃ ní, “Ípẽ ĩzóŋá ãtíꞌbó ru ꞌdĩ kí tị ngọ́pị̃ be ꞌdâ rá. Lẽ ũkú ꞌdĩ ꞌbã ngọ́pị ꞌba ịsụ́ ãko mídrị́ mâ ngọ́pị Ĩsákã ꞌbã amụ́lé ꞌdụlé rĩ kí agá ꞌdâ ku.”
10 disse a Abraão: Rejeita essa escrava e seu filho; porque o filho dessa escrava não será herdeiro com Isaque, meu filho.
11 Ị́jọ́ ꞌdĩ fẽ Ịbụrahị́mụ̃ ásị́ gá ũcõgõ ãmbógó la ãꞌdusĩku Ịsụmayị́lị̃ ꞌbã vâ adrujó ĩꞌdi ꞌbã ngọ́tị́ŋá rĩ sĩ.
11 Pareceu isso mui penoso aos olhos de Abraão, por causa de seu filho.
12 Wó Ãdróŋá jọ Ịbụrahị́mụ̃ ní, “Mí adru mgbá ꞌdĩ sĩ ãzíla ĩzóŋá ãtíꞌbó ru Hãgárĩ ꞌbã ị́jọ́ sĩ ũcõgõ sĩ ku. Mí idé ị́jọ́ Sárã ꞌbã jọlé míní rĩ, ãꞌdusĩku ũyõ mání nalé rĩ sĩ anzị mídrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí ãfũ Ĩsákã rụ̂ sĩ.
12 Disse, porém, Deus a Abraão: Não te pareça isso mal por causa do moço e por causa da tua serva; atende a Sara em tudo o que ela te disser; porque por Isaque será chamada a tua descendência.
13 Ma vâ Hãgárĩ ngọ́pị fẽ acálé sụ́rụ́ trũ ãꞌdusĩku ãfũ vâ mí rụ́.”
13 Mas também do filho da serva farei uma grande nação, por ser ele teu descendente.
14 Ịbụrahị́mụ̃ angá ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ sĩ ãngũsãrã sĩ, fẽ Hãgárĩ ní íná ãzíla ị̃yị́ íníríkó sĩ ị̃yị́ tõjó rĩ agá tré. Nị ngọ́tị́ŋâ ũngúkú la gá ãzíla pẽ dó ĩꞌdi tị mụlé. Hãgárĩ mụ rá ãzíla rĩ dó sĩ wãyá colé kõtórõ ꞌa Bẹ̃rị̃sẹ́bã drị̂ agá.
14 Levantou-se, pois, Abraão de madrugada, tomou pão e um odre de água, pô-los às costas de Agar, deu-lhe o menino e a despediu. Ela saiu, andando errante pelo deserto de Berseba.
15 Ị̃yị̂ la mụ ukólé pírí ꞌbo, aꞌbe ngọ́tị́ŋâ mị̃rị́ ãzí agá
15 Tendo-se acabado a água do odre, colocou ela o menino debaixo de um dos arbustos
16 ãzíla ngọ́pị̃ rụ́ ꞌdãá rĩ sĩ ri rá-rá ru ãni rú mítã 100. Jọ ĩꞌdiní cénĩ-cénĩ rú, “Má icó mâ ngọ́tị̂ ndrelé drã agá áma mịfị́ sĩ ku.” Ĩꞌdi ꞌbã ri agá ꞌdãá iꞌdó dó awálé.
16 e, afastando-se, foi sentar-se defronte, à distância de um tiro de arco; porque dizia: Assim, não verei morrer o menino; e, sentando-se em frente dele, levantou a voz e chorou.
17 Ãdróŋá are mgbâ awá agá ãzíla mãlãyíkã Ãdróŋá drị̂ ajọ́ ị́jọ́ angájó ꞌbụ̃ gâlé Hãgárĩ nî, ãzíla jọ, “Hãgárĩ! Ãꞌdu ị́jọ́ fẽ míní ũcõgõ nĩ? Mí idé ụ̃rị̃ sĩ ku. Má are mgbâ ꞌbã áwáŋá rá.
17 Deus, porém, ouviu a voz do menino; e o Anjo de Deus chamou do céu a Agar e lhe disse: Que tens, Agar? Não temas, porque Deus ouviu a voz do menino, daí onde está.
18 Mí angá ụrụgá, ímụ mgbâ aꞌdụ́lé ími drị́ gá ãzíla mí ũmŋĩ ásị́ la. Ma ĩꞌdi fẽ acálé sụ́rụ́ ãmbógó la rú anzị ĩꞌdidrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ ꞌba rụ̂ sĩ.”
18 Ergue-te, levanta o rapaz, segura-o pela mão, porque eu farei dele um grande povo.
19 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ãdróŋá fẽ mịfị́ la nzị̃ dó ru rá ãzíla ndre dô sĩ kídí ãzí. Mụ ị̃yị́ ãtõlé íníríkó ị̃yị́ drị̂ agá ãzíla fẽ ĩꞌdi mvụlé mgbâ nî.
19 Abrindo-lhe Deus os olhos, viu ela um poço de água, e, indo a ele, encheu de água o odre, e deu de beber ao rapaz.
20 Mgbâ ꞌbã zo agá ꞌdĩ gá ꞌdâ, Ãdróŋá rĩ adrulé ĩꞌdi be; rĩ uꞌálé ãngũ kõtórõ rú Pãránĩ drị̂ gá ãzíla acá ãlị́gọ́ dora gbẹlépi la rú.
20 Deus estava com o rapaz, que cresceu, habitou no deserto e se tornou flecheiro;
21 Ĩꞌdiní uꞌá agá ãngũ kõtórõ rú Pãránĩ drị̂ gá, ãndrẽ ĩgbã ĩꞌdiní ũkú Mị̃sị́rị̃ ízó ru la.
21 habitou no deserto de Parã, e sua mãe o casou com uma mulher da terra do Egito.
22 Ụ́ꞌdụ́ ãlu Ãbị̃mẹ́lẹ̃kị̃ mụ kí ãmbógó ĩꞌdidrị́ ãsĩkárĩ drị́ Fĩkólĩ be ãzíla jọ Ịbụrahị́mụ̃ ní, “Ãdróŋá ĩꞌdi ãko pírí míní idélé rĩ kí agá cí.
22 Por esse tempo, Abimeleque e Ficol, comandante do seu exército, disseram a Abraão: Deus é contigo em tudo o que fazes;
23 Úꞌdîꞌda lẽ ína ũyõ Ãdróŋá drị̃lẹ́ gá mí icó áma ulélé ku, jõku anzịŋá mádrị̂ kí ãzíla anzị mádrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí ulé lé ku. Mí iꞌda mání sụ́rụ́ míní sĩ mụjó uꞌájó ala gá ãmị́yọ́ŋá ru rĩ, mí icé mání ásị́-ị̃gbẹ̃ cécé mání icélé míní rĩ áni.”
23 agora, pois, jura-me aqui por Deus que me não mentirás, nem a meu filho, nem a meu neto; e sim que usarás comigo e com a terra em que tens habitado daquela mesma bondade com que eu te tratei.
24 Ịbụrahị́mụ̃ jọ, “Ána ũyõ, ma idé la rá.”
24 Respondeu Abraão: Juro.
25 Ịbụrahị́mụ̃ unu Ãbị̃mẹ́lẹ̃kị̃ drị̃lẹ́ gá ụ̃pị́gọ́ŋá ĩꞌdidrị̂ ꞌbã kí kídî pajó rá rĩ sĩ.
25 Nada obstante, Abraão repreendeu a Abimeleque por causa de um poço de água que os servos deste lhe haviam tomado à força.
26 Wó Ãbị̃mẹ́lẹ̃kị̃ jọ, “Ánị̃ ãꞌdi idé ị́jọ́ ꞌdĩ nĩ yã rĩ gá ku. Ílũ vâ mání ị́jọ́ ꞌdĩ ku, drĩ gápi mâ arelé ími tị gá ãndrũ ꞌdĩ.”
26 Respondeu-lhe Abimeleque: Não sei quem terá feito isso; também nada me fizeste saber, nem tampouco ouvi falar disso, senão hoje.
27 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ịbụrahị́mụ̃ ají dó kãbĩlõ kí tị́ be ãzíla fẽ dó kí Ãbị̃mẹ́lẹ̃kị̃ drị́. ꞌBá ị̃rị̃ ꞌdĩ icí kí dó tị rá.
27 Tomou Abraão ovelhas e bois e deu-os a Abimeleque; e fizeram ambos uma aliança.
28 Ịbụrahị́mụ̃ uya kãbĩlõ ĩꞌdidrị́ ũꞌbí rĩ kí agá kãbĩlõmvá ãrónĩ la kí ázị̂rị̃.
28 Pôs Abraão à parte sete cordeiras do rebanho.
29 Ãbị̃mẹ́lẹ̃kị̃ zị Ịbụrahị́mụ̃ ꞌi, “Ị́jọ́ míní kãbĩlõmvá ázị̂rị̃ ꞌdĩ kí uyajó rĩ ꞌbã ífí íngoní yã?”
29 Perguntou Abimeleque a Abraão: Que significam as sete cordeiras que puseste à parte?
30 Ịbụrahị́mụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Mí aꞌị́ kãbĩlõ ázị̂rị̃ ꞌdĩ kí áma drị́ gá ꞌdâ icéjó la ága kídí ꞌdĩ ma ꞌi.”
30 Respondeu Abraão: Receberás de minhas mãos as sete cordeiras, para que me sirvam de testemunho de que eu cavei este poço.
31 Ãngũ ꞌdã ála dô sĩ ĩꞌdi umve Bẹ̃rị̃sẹ́bã ꞌi ãꞌdusĩku ãgọbị ị̃rị̃ ꞌdĩ icí kí tị ala gá ꞌdãá.
31 Por isso, se chamou aquele lugar Berseba, porque ali juraram eles ambos.
32 Tị icíma Bẹ̃rị̃sẹ́bã gá ꞌdã vúlé gá, Ãbị̃mẹ́lẹ̃kị̃ kí ãsĩkárĩ ãmbógó ĩꞌdidrị́ Fĩkólĩ be uja kí ru mụlé ãngũ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ gá.
32 Assim, fizeram aliança em Berseba; levantaram-se Abimeleque e Ficol, comandante do seu exército, e voltaram para as terras dos filisteus.
33 Ịbụrahị́mụ̃ sa ị́tị́ Bẹ̃rị̃sẹ́bã gá ꞌdãá, ãzíla ịcụ́ dó sĩ Úpí Ãdróŋá jãꞌdâ rĩ rụ́ ãngũ ꞌdã gá ꞌdãá.
33 Plantou Abraão tamargueiras em Berseba e invocou ali o nome do Senhor , Deus Eterno.
34 Ịbụrahị́mụ̃ uꞌá dó ãngũ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ gá ụ́ꞌdụ́ ãzo rú.
34 E foi Abraão, por muito tempo, morador na terra dos filisteus.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.