Gênesis 18

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Úpí iꞌda ru Ịbụrahị́mụ̃ ní kọmọrọ́ ife Mãmírẽ drị̂ ị̃ndụ́ gá ĩꞌdiní rĩ agá hémã ĩꞌdidrị̂ ꞌbã tị gá ꞌdãá ị̃tụ́kã íríkírí sĩ.
1 O Senhor Deus apareceu a Abraão no bosque sagrado de Manre. Era a hora mais quente do dia, e Abraão estava sentado na entrada da sua barraca.
2 Ndre ãngũ ụrụgá ãzíla ndre dó ãgọbị kí na pá tu agá ụrụgâsĩ. Ĩꞌdi mụ kí ndrelé ꞌbo, cọtị cẹ̃ mụlé drị̃ ụfụlé ĩꞌba abe. Ãvụ̃ vụ̃rụ́ ị̃nzị̃táŋá sĩ kpere drị̃ la ꞌbã vũ aló agá.
2 Ele olhou para cima e viu três homens, de pé na sua frente. Quando os viu, correu ao encontro deles. Ajoelhou-se, encostou o rosto no chão
3 Jọ, “Úpí mádrị̂, Áma ị́jọ́ drĩ fi ĩmi ásị́ gá rá, ĩmi alị ãtíꞌbó ĩmidrị̂ drị́ko gâsĩ alị-alị ku.
3 e disse: — Senhores, se eu mereço a sua atenção, não passem pela minha humilde casa sem me fazerem uma visita.
4 Ma dó ãzị́ nga ĩminî. Ĩmi ají ásũ ĩminí ị̃yị́ sĩ pá ũjĩjó. Ĩmi dó sĩ avị́ ife ꞌdĩ ị̃ndụ́ gá ꞌdâ.
4 Vou mandar trazer água para lavarem os pés, e depois os senhores descansarão aqui debaixo da árvore.
5 Ma ĩminí ãkónã ají wereŋá ru sĩ ĩminí ũkpõ fẽjó, ĩmi dó sĩ mụ ãcị̃ ĩmidrị́ ꞌdĩ gá múké. Ĩminí amụ́jó mádrị́ko gá ꞌdõlé rĩ ĩꞌdi mání ị̃nzị̃táŋá ru, lẽ áfẽ ĩminí ãko ãzí nalé rá.” Umvi kí, “Múké, ãma ãꞌị̃ rá.”
5 Também vou trazer um pouco de comida, e assim terão forças para continuar a viagem. Os senhores me honraram com a sua visita; portanto, deixem que eu os sirva. Eles responderam: — Está bem, nós aceitamos.
6 Ịbụrahị́mụ̃ afụ ru hémã agâlé, jọ Sárã ní, “Mí aꞌdụ́ ãnáfóró mĩnãmĩnã la sĩ íná avujó gbõrú.”
6 Abraão correu para dentro da barraca e disse a Sara: — Depressa! Pegue uns dez quilos de farinha e faça pão.
7 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, cẹ̃ dó tị́ kí agâlé ãzíla aꞌdụ́ dó kãjóŋá mũlũkũdũ la, fẽ ĩꞌdi ãtíꞌbó drị́ idélé kpĩcá gbõ rú.
7 Em seguida ele correu até onde estava o gado, escolheu um bom bezerro novo e o entregou a um dos empregados, que o preparou para ser comido.
8 Ãkónã la dó mụ aꞌdílé ꞌbo, Ịbụrahị́mụ̃ ají dó ãdu, lẹ́sụ́ ãzíla kãjóŋá ĩzá tá idélé ꞌda kí ꞌbãlé kí drị̃lẹ́ gá. Ĩꞌbaní íná na agá ꞌdãá, Ịbụrahị́mụ̃ tu dó pá ãni rú ife ị̃ndụ́ gá ꞌdãá sĩ íyóŋá íyó jó.
8 Abraão pegou coalhada, leite e a carne preparada e pôs tudo diante dos visitantes. Ali, debaixo da árvore, ele mesmo serviu a comida e ficou olhando.
9 Ãgọbị na ꞌdã zị kí Ịbụrahị́mụ̃ ꞌi, “Ũkú mídrị́ gá Sárã dó íngõlé yã?” Ịbụrahị́mụ̃ umvi kí jọ, “Ĩꞌdi hémã agâlé ꞌdã.”
9 Então eles perguntaram: — Onde está Sara, a sua mulher? — Está na barraca — respondeu Abraão.
10 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Úpí jọ, “Ãndá-ãndá ru ílí drụ̃sị̃ rĩ sĩ sáwã ꞌdĩ áni rĩ gá ma ãgõ mí rụ́ ꞌdõlé rá, ãzíla ũkú mídrị́ Sárã la ngọ́tị́ ágọ́bị́ ịsụ́ rá.”
10 Um deles disse: — No ano que vem eu virei visitá-lo outra vez. E nessa época Sara, a sua mulher, terá um filho. Sara estava atrás dele, na entrada da barraca, escutando a conversa.
11 Ịbụrahị́mụ̃ kí dó Sárã be ĩdranigo rú ãzíla Sárã ꞌbã áyi sĩ ĩmbá ndrejó rĩ alí dó rá.
11 Abraão e Sara eram muito velhos, e Sara já havia passado da idade de ter filhos.
12 Sárã gụ dó gụ̃gụ̃. Jọ, “Ma dó ĩdránígó ru ãzíla áma ũkpõ ukó dó ꞌbo, mâ ágô vâ ĩdránígó ru, má icó dó ãyĩkõ ịsụ́lé sĩ áma icíjó ágọ́bị́ be rá yã?”
12 Por isso riu por dentro e pensou assim: — Como poderei ter prazer sexual agora que eu e o meu senhor estamos velhos?
13 Úpí zị Ịbụrahị́mụ̃ ꞌi, “Sárã gụgụ̃ ãzíla jọ ‘Má icó ngọ́tị́ŋá ịsụ́lé ꞌdĩ sĩ ma dó ĩdránígó ru la íngoní ru ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?’
13 Então o Senhor perguntou a Abraão: — Por que Sara riu? Por que disse que está velha demais para ter um filho?
14 Ị́jọ́ ãzí Úpí ní ũkpó-ũkpó la cí yã? Ílí drụ̃sị̃ rĩ sĩ sáwã pẽlé rĩ agá, ma ãgõ rá ãzíla Sárã la ngọ́tị́ ágọ́bị́ tị rá.”
14 Será que para o Senhor há alguma coisa impossível? Pois, como eu disse, no ano que vem virei visitá-lo outra vez. E nessa época Sara terá um filho.
15 Sárã idé ụ̃rị̃ sĩ, ga ãgátã rá jọ, “Ágụ gẹ̃rị̃ sĩ ku.”
15 Ao escutar isso, Sara ficou com medo e quis negar. — Eu não estava rindo — disse ela. Mas o — Não é verdade; você riu mesmo.
16 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãgọbị̂ angá kí dó ụrụgá sĩ drị̃ kojó mụjó, ndre kí dó ãngũ ándrá Sõdómũ gâlé ru. Ịbụrahị́mụ̃ agụ dó kí pá ꞌbãlé gẹ̃rị̃ gá.
16 Depois os visitantes se levantaram e foram para um lugar de onde podiam ver a cidade de Sodoma. E Abraão os acompanhou para lhes mostrar o caminho.
17 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Úpí zị ru ꞌa, “Má icó ị́jọ́ mání lẽlé idélé rĩ kí ucílé Ịbụrahị́mụ̃ ní cá rá yã? Yụ má icó kí ucílé ĩꞌdiní ku.
17 Aí o Senhor Deus disse a si mesmo: “Não vou esconder de Abraão o que pretendo fazer.
18 Ãndá-ãndá ru Ịbụrahị́mụ̃ la mụ acálé sụ́rụ́ ãmbógó ũkpó íni la, ĩꞌdi rụ̂ sĩ ma mụ sụ̃sụ́ wilé sụ́rụ́ ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ rĩ ꞌbaní pírí.
18 Os seus descendentes se tornarão uma nação grande e poderosa, e por meio dele eu abençoarei todas as nações da terra.
19 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ápẽ ĩꞌdi íni la sĩ ímbátáŋá fẽjó anzị ĩꞌdidrị̂ ꞌbaní ãzíla anzị ĩꞌdidrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí dó sĩ Úpí tị are sĩ ị́jọ́ pịrị rĩ idéjó ãzíla ị́jọ́ lịŋá pịrị rĩ be, Úpí la dó sĩ ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã azịlé ꞌi idé la Ịbụrahị́mụ̃ ní rĩ kí idé rá.”
19 Eu o escolhi para que ele mande que os seus filhos e os seus descendentes obedeçam aos meus ensinamentos e façam o que é correto e justo. Se eles obedecerem, farei por Abraão tudo o que prometi.”
20 Úpí jọ Ịbụrahị́mụ̃ ní, “Ị́jọ́ ũnzí jọlé ꞌbá Sõdómũ gá ãzíla Gõmórã gá rĩ kí drị̃ gá rĩ acá kpere áma bị́lẹ́ gá rá.
20 Aí o Senhor disse a Abraão: — Há terríveis acusações contra Sodoma e Gomorra, e o pecado dos seus moradores é muito grave.
21 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, álẽ sịlé vụ̃rụ̂lé sĩ ị́jọ́ ũnzíkãnã ĩꞌbadrị́ ĩꞌbã kí idélé acálépi kpere áma bị́lẹ́ gá ꞌdĩ kí ãndá yã rĩ ndrelé. Drĩ kí dó adru ãndá ku ma dô sĩ nị̃ la rá.”
21 Preciso descer até lá para ver se as acusações que tenho ouvido são verdadeiras ou não.
22 Ãgọbị ị̃rị̃ ꞌdĩ mụ kí dó Sõdómũ gâlé ru, wó Úpí ace drĩ ru Ịbụrahị́mụ̃ be.
22 Então dois dos visitantes saíram, indo na direção de Sodoma; porém Abraão ficou ali com Deus, o Senhor .
23 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ịbụrahị́mụ̃ asé ru Ãdróŋá andre gá, zị ĩꞌdi, “Mi mụ ꞌbá ị́jọ́ kóru rĩ kí ụꞌdị́lé ꞌbá ị́jọ́ ũnzí rĩ kí abe yã?
23 Abraão chegou um pouco mais perto e perguntou: — Será que vais destruir os bons junto com os maus?
24 ꞌBá ị́jọ́ kóru rĩ drĩ kí adru ꞌbá kãlị́ tõwú táwụ̃nị̃ ꞌdã agá ꞌdãá cí mí kí ụꞌdị́ ꞌbá ũnzí rĩ kí abe pírí yã? Mí icó táwụ̃nị̃ ꞌdã aꞌbelé kí ị́jọ́ sĩ ku yã?
24 Talvez haja cinquenta pessoas direitas na cidade. Nesse caso, vais destruir a cidade? Será que não a perdoarias por amor aos cinquenta bons?
25 Ãndá-ãndá ru mí icó ꞌbá ị́jọ́ kóru rĩ kí ụꞌdị́lé ꞌbá ị́jọ́ trũ rĩ abe pírí ku. Mí icó ku! ꞌBá ị́jọ́ ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá rĩ lịlẹ́pi pírí nĩ rĩ icó ị́jọ́ pịrị rĩ idélé ku yã?”
25 Não é possível que mates os bons junto com os maus, como se todos tivessem cometido os mesmos pecados. Não faças isso! Tu és o juiz do mundo inteiro e por isso agirás com justiça.
26 Úpí jọ, “Ádrĩ ꞌbá ị́jọ́ kóru rĩ kí ịsụ́ kãlị́ tõwú rá ma táwụ̃nị̃ Sõdómũ drị́ ꞌdã aꞌbe kí ị́jọ́ sĩ rá.”
26 O Senhor Deus respondeu: — Se eu achar cinquenta pessoas direitas em Sodoma, perdoarei a cidade inteira por causa delas.
27 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ịbụrahị́mụ̃ ꞌbã vâ mãmálá Ãdróŋá drị̃lẹ́ gá ị̃dị́ jọ, “Áma ũkpó sĩ ị́jọ́ jọjó mí be la yụ, ãꞌdusĩku ma ꞌbá míní ꞌbãlé mi ꞌi la.
27 Abraão voltou a dizer: — Perdoa o meu atrevimento de continuar falando contigo, pois tu és o Senhor, e eu sou um simples mortal.
28 ꞌBá ị́jọ́ kóru rĩ drĩ kí adru ꞌbá kãlị́ sụ drị̃ tõwú drĩ kí ca kãlị́ tõwú ku mi drĩ vâ táwụ̃nị̃ ꞌdã ị̃lị̃kị̃ ꞌbá tõwú ꞌdã kí ị́jọ́ sĩ rá yã?”
28 Pode acontecer que haja apenas quarenta e cinco pessoas direitas. Destruirás a cidade por causa dessa diferença de cinco? Deus respondeu: — Se eu achar quarenta e cinco, não destruirei a cidade.
29 Ịbụrahị́mụ̃ zị vâ ị̃dị́, “ꞌBá drĩ kí adru ꞌdãá kãlị́ sụ mi ãngũ ꞌdã ị̃lị̃kị̃ rá yã?”
29 Abraão continuou: — E se houver somente quarenta bons? — Por amor a esses quarenta, não destruirei a cidade — Deus respondeu.
30 Ịbụrahị́mụ̃ jọ Úpí ní, “Ími ásị́ ꞌbã azá mání ku mí aꞌbe ájọ ị́jọ́; ꞌbá múké rĩ drĩ kí adru kãlị́ na mi ãngũ ꞌdã ị̃lị̃kị̃ rá yã?”
30 Abraão disse: — Não fiques zangado comigo, Senhor, por eu continuar a falar. E se houver só trinta? Deus respondeu: — Se houver trinta, eu perdoarei a cidade.
31 Ịbụrahị́mụ̃ jọ, “Ítrũ ma ị́jọ́ mání jọlé ásị́ ũkpó sĩ ꞌdĩ sĩ rá. ꞌBá drĩ kí adru kãlị́ ị̃rị̃ mi ãngũ ꞌdã ị̃lị̃kị̃ rá yã?”
31 Abraão tornou a insistir: — Estou sendo atrevido, mas me perdoa, Senhor. E se houver somente vinte? — Por amor a esses vinte, não destruirei a cidade — Deus respondeu.
32 Ịbụrahị́mụ̃ jọ, “Úpí mí idé mání ũmbã sĩ ku fô! Wó ꞌbá drĩ kí adru mụdrị́?”
32 Finalmente Abraão disse: — Não fiques zangado, Senhor, pois esta é a última vez que vou falar. E se houver só dez? — Por causa desses dez, não destruirei a cidade — Deus respondeu.
33 Úpí la mụ Ịbụrahị́mụ̃ be ị́jọ́ jọŋá delé ꞌbo, mụ dó rá, ãzíla Ịbụrahị́mụ̃ gõ dó lị́cọ́ gá.
33 Quando o Senhor Deus acabou de falar com Abraão, ele foi embora, e Abraão voltou para casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.