Êxodo 5
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs BKJ
1 Mụ́sã ꞌbã kí Ãrọ́nị̃ be ị́jọ́ jọjó ꞌbá ĩyõ drị̃lẹ́ ru Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe ꞌbo rĩ ꞌbã vúlé gá, mụ kí dó úpí Mị̃sị́rị̃ drị̂ rụ́ ãzíla jọ kí ĩꞌdiní, “Úpí Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ jọ, ‘Mí aꞌbe ꞌbá mádrị̂ ꞌbã mụ kí, kí dó sĩ mụ ụ̃mụ̃ ꞌbãlé sĩ áma ị̃nzị̃jó ãngũ kõtórõ rú rĩ agâlé.’”
1 E depois foram Moisés e Arão e disseram a Faraó: Assim diz o SENHOR Deus de Israel: Deixa meu povo ir, para que me celebre uma festa no deserto.
2 Fãráwũ jọ, “Úpí la ꞌdĩ dó ãꞌdi ꞌi, mání ĩꞌdiní ị̃nzị̃táŋá fẽjó ãzíla ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí aꞌbejó mụjó rĩ? Ánị̃ Úpí la ĩmi ãni ꞌdĩ ku ãzíla má icó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí aꞌbelé mụlé ku.”
2 E disse Faraó: Quem é o SENHOR, para que eu obedeça à sua voz para deixar Israel ir? Não conheço o SENHOR, tampouco deixarei Israel ir.
3 ꞌDãá jọ kí, “Ãdróŋá Ĩbũrãníyã drị̂ iꞌda ru ãmaní úꞌdîꞌda íni, lẽ ãꞌdụ ãcị̃ ãzí ụ́ꞌdụ́ na ãni la sĩ mụjó ãngũ kõtórõ rú rĩ agâlé sĩ mụjó ídétáŋá idéjó Úpí Ãdróŋá ãmadrị̂ ní, jõ íni ku ĩꞌdi ãma ị̃lị̃kị̃ jụ́wẹ̃ sĩ jõku ãꞌdị́ sĩ rá.”
3 E eles disseram: O Deus dos hebreus nos encontrou. Deixa-nos ir, rogamos-te, três dias de jornada para o deserto; e oferecer sacrifícios ao SENHOR nosso Deus, para que ele não venha sobre nós com peste, ou com a espada.
4 Wó úpí Mị̃sị́rị̃ drị̂ jọ, Mụ́sã ꞌbaní Ãrọ́nị̃ be, “Ĩmi ꞌbá kí ꞌdụ ãzị́ ĩꞌbadrị̂ kí tị gá ꞌdâ rá la ãꞌdu sĩ? Ĩgõ vúlé ãzị́ ĩmidrị̂ kí tị gâlé!”
4 E o rei do Egito lhes disse: Por que vós, Moisés e Arão, impedis o povo de trabalhar? Ide às vossas cargas.
5 Fãráwũ jọ vâ, “Ĩndre drĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí dó ãngũ drị̃ gá ꞌdâ ũꞌbí ru, ãzíla ĩlẽ vâ kí atrịlé ãzị́ ngaŋá gá cí.”
5 E Faraó disse: Eis que o povo da terra agora é muito, e vós os fazeis descansar de suas cargas.
6 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ Fãráwũ ꞌbã ãzị́táŋá ꞌbá ãmbogo rú ãtiꞌbo kí drị̃lẹ́ gá ãzíla ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú ãzị́ pámvú undrélépi rĩ abe:
6 E no mesmo dia Faraó ordenou aos capatazes do povo, e aos seus oficiais, dizendo:
7 “Ĩfẽ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbaní ásé sĩ bị̃rị́kị̃ ꞌbejó la ị̃dị́ ku, ꞌbã ndrụ̃ kí ásé cénĩ.
7 Já não dareis ao povo a palha para fazer tijolos, como até agora. Que eles mesmos vão e ajuntem palha para si.
8 Wó ĩfẽ ꞌbã ꞌbe kí kãlãfe bị̃rị́kị̃ drị́ jõ lịlẹ́ kí drị̃ gá ídu rĩ ꞌi; ĩmi isé bị̃rị́kị̃ ꞌbã kãlãfe vúlé ku. Ũvũ la kí fẽ awálé sĩ jọjó la ãma tá mụ ídétáŋá idélé Ãdróŋá ãmadrị̂ ní rĩ gá nĩ.
8 E a conta dos tijolos que faziam até agora, esta poreis sobre eles. Não diminuireis coisa alguma. Pois eles estão ociosos, por isso clamam, dizendo: Deixa-nos ir e sacrificar ao nosso Deus.
9 Ĩꞌbã ãzị́ ãgọbị kí drị̃ gá ũkpó ru, kí dó sĩ ị́jọ́ ãvĩ ĩnzõ drị̃ gá rá, be la kí dó sĩ ásị́ ꞌbã ãzị́ ngalé áyụ.”
9 Que mais trabalho seja colocado sobre os homens, para que nele se ocupem, e não considerem palavras vãs.
10 ꞌDã ꞌbã vúlé gá ꞌbá ãmbogo rú ãtiꞌbo kí drị̃lẹ́ gá ãzíla ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú ãzị́ pámvú undrélépi rĩ kí abe mụ kí dó ꞌbá ꞌba rụ́ ãzị́ ãngũ gâlé ị́jọ́ ꞌdĩ lũjó ꞌbá ꞌbanî. Jọ kí, “ꞌDĩ ị́jọ́ Fãráwũ ꞌbã jọlé rĩ ꞌi: ‘Má icó ĩminí ásé sĩ bị̃rị́kị̃ ꞌbejó rĩ fẽlé ị̃dị́ ku.
10 E saíram os capatazes do povo, e os seus oficiais, e falaram ao povo, dizendo: Assim diz Faraó: Não vos darei palha.
11 Ĩmụ ásé ĩmidrị́ sĩ bị̃rị́kị̃ ꞌbejó rĩ kí ndrụ̃ trũ, ĩmụ ãngũ ĩminí sĩ icójó ịsụ́jó la rá rĩ gâlé wó ãzị́ ĩminí ngalé rĩ ûmvi úmgbó la vúlé ãluŋá la ku.’”
11 Ide vós mesmos, ajuntai a palha onde a achardes; mas nada de vosso trabalho será diminuído.
12 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá iré kí dó ru ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ agâ sĩ pírí mụjó ásé ndrụ̃ trũ.
12 Assim o povo se espalhou por toda a terra do Egito para ajuntar restolho em vez de palha.
13 ꞌBá ãmbogo rú ãtiꞌbo kí drị̃lẹ́ gá rĩ ri kí ꞌbá ꞌdĩ ꞌbaní ũcõgõ fẽlé, jọjó la, “Lẽ ĩde bị̃rị́kị̃ lẽlé ĩmidrị́ ụ́ꞌdụ́ ãlu-ãlu sĩ rĩ cécé jõ ĩminí ásé bị̃rị́kị̃ ꞌbejó rĩ fẽjó bábá rĩ áni.”
13 E os capatazes os apressavam, dizendo: Cumpri vossos trabalhos, vossas tarefas diárias, como quando havia palha.
14 ꞌBá ãmbogo rú ãtiꞌbo kí drị̃lẹ́ gá Ịsịrayị́lị̃ rú Fãráwũ ꞌbã ũꞌbãlé rĩ kí úco kí ãzíla úzị kí, “Ĩde bị̃rị́kị̃ lịlẹ́ ĩmi drị̃ gá ájẹ ãzíla ãndrũ rĩ kí ꞌbelé ku ãꞌdu sĩ?”
14 E foram açoitados os oficiais dos filhos de Israel, que os capatazes de Faraó haviam posto sobre eles, e reclamavam: Por que não cumpristes vossa tarefa de fazer tijolos ontem e hoje, como até agora?
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú ãzị́ pámvú undrélépi ꞌdĩ mụ kí ãzíla ꞌbã kí mãmálá Fãráwũ rụ́: “Mí idé dó ị́jọ́ ãtiꞌbo mídrị̂ ꞌba rụ́ ꞌdĩ ꞌbã áni ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?
15 Então os oficiais dos filhos de Israel foram e clamaram a Faraó, dizendo: Por que tratas assim os teus servos?
16 Újọ ãmaní, lẽ úfẽ ãtiꞌbo mídrị̂ ꞌbaní ásé sĩ bị̃rị́kị̃ ꞌbejó rĩ ku, ãꞌbe vâ bị̃rị́kị̃, ála dị̃ ãma co sĩ, ꞌdĩ adru izatáŋá ãtiꞌbo mídrị̂ ꞌbaní la ku wó ꞌbá mídrị̂ ꞌbã ni la.”
16 Não se dá palha a teus servos, e eles nos dizem: Fazei tijolos. E eis que os teus servos são açoitados; mas a culpa está em teu próprio povo.
17 Fãráwũ jọ, “ꞌDĩ ũvũ, ĩmi ũvúꞌbá! ꞌDĩ bã sĩ ị́jọ́ ĩminí sĩ jọjó la, lẽ ãmụ kí ídétáŋá idélé Úpí nî ꞌdĩ.
17 Mas ele disse: Vós estais ociosos; vós estais ociosos, por isso dizeis: Deixa-nos ir e fazer sacrifício para o SENHOR.
18 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ĩmụ ãzị́ gá. Ícó ĩminí ásé bị̃rị́kị̃ ꞌbejó rĩ fẽlé ku, wó lẽ ĩde kãlãfe bị̃rị́kị̃ ãni lịlẹ́ ĩmi drị̃ gá rĩ kí ꞌbelé pírí lẽlé rĩ áni.”
18 Portanto, agora ide e trabalhai, porque não se vos dará palha, porém cumprireis a conta dos tijolos.
19 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ rú ãzị́ pámvú undrélépi ꞌdĩ kí dó mụ ị́jọ́ jọlé ĩꞌbaní, “Lẽ ísé kãlãfe bị̃rị́kị̃ drị́ ĩꞌbaní ꞌbelé ụ́ꞌdụ́ ãlu-ãlu sĩ rĩ ku ꞌdĩ arelé ꞌbo, nị̃ kí dó rá kí dó ũcõgõ ãmbógó la agá.”
19 E os oficiais dos filhos de Israel notaram que eles estavam em uma má situação, depois que foi dito: Não diminuireis coisa alguma dos tijolos da vossa tarefa diária.
20 Kí mụ Fãráwũ aꞌbelé ꞌbo, ịsụ́ kí Mụ́sã kí Ãrọ́nị̃ be kí kí drị̃ tẽ agá sĩ ị́jọ́ jọjó ĩꞌba abe,
20 E encontraram Moisés e Arão que estavam no caminho, quando vinham de Faraó,
21 jọ kí ĩꞌbaní, “Lẽ Úpí ꞌbã ndre ị́jọ́ ĩmidrị̂ nĩ ãzíla ꞌbã lị ị́jọ́ ĩmi drị̃ gá nĩ! Ĩfẽ Fãráwũ ní ãtiꞌbo ĩꞌdidrị̂ kí abe ãma ãjị́ ngụ̃lé ãzíla ménéŋá ĩꞌdidrị́ ãꞌdị́ drị̂ sĩ ãma ụꞌdị́jó ĩmi ꞌi.”
21 e disseram a eles: O SENHOR olhe para vós e julgue, porquanto fizestes que o nosso cheiro fosse abominado aos olhos de Faraó, e aos olhos dos seus servos, colocando-lhes nas mãos uma espada para nos matar.
22 Mụ́sã uja ru Úpí rụ̂lé jọ ĩꞌdiní, “Wáwọ̃ Úpí mí ají dó ũcõgõ ꞌbá ꞌdĩ kí drị̃ gá íni ãꞌdu sĩ? ꞌDĩ dó ị́jọ́ míní sĩ áma tị pẽjó ala gá rĩ ꞌi yã?
22 E Moisés voltou ao SENHOR, e disse: Senhor, por que trataste tão mal a este povo? Por que é que me enviaste?
23 Iꞌdójó mání mụ agá Fãráwũ drị̃lẹ́ gá ị́jọ́ jọjó ími rụ́ sĩ rĩ sĩ, Fãráwũ ají ũcõgõ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị́ ꞌdĩ ꞌbaní, wó ípa drĩ vâ ꞌbá mídrị́ ꞌdĩ kí ku.”
23 Porque desde que fui a Faraó para falar em teu nome, ele fez mal a este povo. E tu também não livraste teu povo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Êxodo 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.