Atos 26
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 Úpí Ãgị̃rị́pã jọ Páwụ̃lọ̃ ní, “Rụ́kụ̃sã míní cí icójó ị́jọ́ ími drị̃ gá rĩ jọjó.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Páwụ̃lọ̃ ꞌbã drị́, iꞌdó dó ị́jọ́ ĩꞌdi drị̃ gá rĩ jọlé jọ,
1 Agripa disse a Paulo: Tens permissão de fazer a tua defesa. Paulo então fez um gesto com a mão e começou a sua justificação:
2 “Úpí Ãgị̃rị́pã, áma drị̃lẹ́ba mání ãndrũ pá tujó ími drị̃lẹ́ gá, mání ị́jọ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ꞌbã kí áma tõjó rĩ nzejó míní rĩ sĩ.
2 Julgo-me feliz de poder hoje fazer a minha defesa, na tua presença, ó rei Agripa, de tudo quanto me acusam os judeus,
3 Ínị̃ ị́jọ́ ãꞌị̃táŋá ãmadrị̂ ꞌbã lãꞌbĩ kí drị̃ gá ị́jọ́ ãma ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ꞌbã kí ãgátã gajó drị̃ la gá rĩ abe cé. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, má aꞌị́ dó mi ị́jọ́ mâ jọlé rĩ arejó ásị́ jã sĩ.
3 porque tu conheces perfeitamente os seus costumes e controvérsias. Peço-te, pois, que me ouças com paciência.
4 “ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ nị̃ kí gbíyã mádrị̂ iꞌdójó ãnzị̃rị̃ŋã sĩ rĩ rá. Nị̃ kí ídri mádrị́ ãndânĩ rĩ ári uꞌálé sụ́rụ́ ãmadrị̂ agá ꞌdâ, dó vâ vúlé vúlé ru ãngũ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé rĩ gá rá.
4 Minha vida, desde a minha primeira juventude, tem decorrido no meio de minha pátria e em Jerusalém, e é conhecida dos judeus.
5 Nị̃ kí ma ílí ãzo rú, drĩ kí tá lẽ la rá, icó kí ị́jọ́ nzelé áma drị̃ gá rá, ma ándrá ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú, ꞌbá ãzị́táŋá tãmbalépi ũkpómgboroto íni la.
5 Sabem eles, desde longa data, e se quiserem poderão testemunhá-lo, que vivi segundo a seita mais rigorosa da nossa religião, isto é, como fariseu.
6 Úꞌdîꞌda átu pá kẹ́sị̃ drị̃lẹ́ gá íni la ị́jọ́ ma ásị́ ꞌbãjó drị̃ la gá Ãdróŋá ꞌbã ándrá azịlé má áyị́pịka ꞌbaní rĩ sĩ.
6 Mas agora sou acusado em juízo, por esperar a promessa que foi feita por Deus a nossos pais,
7 Ị́jọ́ azịlé ꞌdĩ bãsĩ ínátị mâ sụ́rụ́ mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdĩ ꞌbã kí ásị́ ꞌbãjó drị̃ la gá ꞌbã idé ru ãzíla ĩꞌbã kî sĩ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó ị́nị́ kí ị̃tụ́ be ꞌdĩ. Úpí Ãgị̃rị́pã, ị́jọ́ mâ ásị́ ꞌbãjó drị̃ la gá ꞌdĩ bãsĩ ị́jọ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ꞌbã kî sĩ áma tõjó ꞌdĩ.
7 e a qual as nossas doze tribos esperam alcançar, servindo a Deus noite e dia. Por essa esperança, ó rei, é que sou acusado pelos judeus.
8 Ĩmi ịsụ́ ĩꞌdi ũkpó ru ãꞌị̃jó la Ãdróŋá icó ꞌbá drãlépi rá rĩ ingalé ídri rú rá la ãꞌdu sĩ?
8 Que pensais vós? É coisa incrível que Deus ressuscite os mortos?
9 “Áꞌdụ ũrãtáŋá ãzíla ũkpó mádrị̂ sĩ ꞌbá rụ́ Yẹ́sụ̃ Nãzẹ̃rẹ́tị̃ gá rĩ ãꞌị̃lépi ꞌdĩ kí drị̃ ụtrị́jó.
9 Também eu acreditei que devia fazer a maior oposição ao nome de Jesus de Nazaré.
10 “ꞌDĩ bãsĩ ị́jọ́ mâ idélé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé rĩ ꞌi. Ánga ị́jọ́ ꞌdĩ ũkpõ ãtalo ãmbogo ꞌdĩ ꞌbadrị̂ sĩ, má ũꞌbã ꞌbá ãlá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi ꞌdĩ kí mãbụ́sụ̃ gá, ãzíla ma vâ ꞌbá ị́jọ́ lịlépi ãzí rĩ kí drị̃ gá ꞌbã drã kí rá rĩ kí drĩdríŋĩ gá ĩndĩ.
10 Assim procedi de fato em Jerusalém e tenho encerrado muitos irmãos em cárceres, havendo recebido para isso poder dos sumos sacerdotes; quando os sentenciavam à morte, eu dava a minha plena aprovação.
11 Pâlé wẽwẽ rú ári acị́lé ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó ãlu-ãlu gâ sĩ ĩꞌbaní ũcõgõ fẽlé, ári vâ kí ũŋmĩlé ũkpó sĩ ãꞌị̃táŋá ĩꞌbadrị̂ aꞌbejó rá. Ũmbã ꞌbã áma najó ĩꞌbaní ũnzí rĩ sĩ, ári kí vú ũbĩlé kpere sụ́rụ́ ãzí kí agá kí ĩcãndĩjó táwụ̃nị̃ kí agâ sĩ.
11 Muitas vezes, perseguindo-os por todas as sinagogas, eu os maltratava para obrigá-los a blasfemar. Enfurecendo-me mais e mais contra eles, eu os perseguia até no estrangeiro.
12 “Ãcị̃ ãzí ꞌdĩ ãni la gá ma mụ agá Dãmãsị̃kị́yã gá ũkpõ ãtalo ãmbogo rĩ ꞌbadrị̂ sĩ.
12 Nesse intuito, fui a Damasco, com poder e comissão dos sumos sacerdotes.
13 Úpí, ị̃tụ́kã íríkíri sĩ gẹ̃rị̃ agá ꞌdãá, andré dị̃zã angálépi ꞌbụ̃ gâlé la ji ãngũ áma andre gá vâ ꞌbá tá ãmã sĩ mụjó ĩꞌba abe ꞌdĩ kí andre gá imve tárá-tárá.
13 Era meio-dia, ó rei. Eu estava a caminho quando uma luz do céu, mais fulgurante que o sol, brilhou em torno de mim e dos meus companheiros.
14 Ãma uꞌde pírí vụ̃rụ́, má are ụ́ꞌdụ́kọ́ jọ mání ị́jọ́ tị Yãhụ́dị̃ drị̂ sĩ, ‘Sáwụ̃lọ̃, Sáwụ̃lọ̃, mi áma ĩcãndĩ íni ãꞌdu sĩ? Ĩꞌdi míní ũkpó-ũkpó ãꞌdị́ ꞌdịjó má be.’
14 Caímos todos nós por terra, e ouvi uma voz que me dizia em língua hebraica: Saulo, Saulo, por que me persegues? Dura coisa te é recalcitrar contra o aguilhão.
15 “Ázị, ‘Mi ãꞌdi ꞌi, Úpí?’ Umvi, ‘Ma Yẹ́sụ̃ mî ĩcãndĩlé rĩ ꞌi.
15 Então eu disse: Quem és, Senhor? O Senhor respondeu: Eu sou Jesus, a quem persegues.
16 Mí angá, ítu pá ụrụgá. Má iꞌda ma míní ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ápẽ mi ndú ãtíꞌbó ru ãzị́ má drị̂ ngalé, ãzíla vâ adrujó mâ sãdínĩ rú ị́jọ́ míní ndrelé úꞌdîꞌda ꞌdĩ kí, ãzíla mâ mụlé iꞌdalé drụ́zị́ ꞌdĩ kí vú nzelé ꞌbá ãzí rĩ ꞌbanî.
16 Mas levanta-te e põe-te em pé, pois eu te apareci para te fazer ministro e testemunha das coisas que viste e de outras para as quais hei de manifestar-me a ti.
17 Ma ími pa ꞌbá mídrị́ Yãhụ́dị̃ rú, ãzíla ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ kí drị́ gá rá. Ma ími tị pẽ ĩꞌba rụ̂lé
17 Escolhi-te do meio do povo e dos pagãos, aos quais agora te envio
18 kí mịfị́ nzị̃jó, kí ujajó ị́nị́ agá rĩ sĩ ãngũ ulé gá, ũkpó Sĩtánĩ drị̂ gãjó sĩ adrujó Ãdróŋá ꞌbã ꞌbá ru. Ị́jọ́ ũnzí kí umbélépi rĩ ála sĩ kí trũ rá, kí dó vâ sĩ ãngũ ịsụ́ ꞌbá mání pẽlé ãlá ãꞌị̃táŋá sĩ ꞌdĩ kí abe ĩndĩ.’
18 para abrir-lhes os olhos, a fim de que se convertam das trevas à luz e do poder de Satanás a Deus, para que, pela fé em mim, recebam perdão dos pecados e herança entre os que foram santificados.
19 “Úpí Ãgị̃rị́pã ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ágã ị́jọ́ mâ ndrelé angálépi Ãdróŋá drị́ ꞌbụ̃ gá rĩ ku, má ãꞌị̃ tị la arelé rá.
19 Desde então, ó rei, não fui desobediente à visão celestial.
20 Má iꞌdó ị́jọ́ ꞌdĩ ũlũlé drị̃drị̃ la Dãmãsị̃kị́yã gá, vâ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá, ꞌdĩ Yụ̃dị́yã gá pírí, ãzíla ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ ꞌbaní, ꞌba uja kí ásị́, ꞌbã ãgõ kí Ãdróŋá rụ́ ꞌdõlé uja kí ásị́ rá rĩ iꞌdajó ị́jọ́ múké ĩꞌbã kí idélé rĩ sĩ.
20 Preguei primeiramente aos de Damasco e depois em Jerusalém e por toda a terra da Judéia, e aos pagãos, para que se arrependessem e se convertessem a Deus, fazendo dignas obras correspondentes.
21 ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ rụ kí bãsĩ ma lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ ꞌbã ãmvélé-ãmvélé ru rĩ agá ꞌdãá lẽjó áma ꞌdịjó rá la ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ.
21 Por isso, os judeus me prenderam no templo e tentaram matar-me.
22 Ãdróŋá ko áma ãzã kpere ãndrũ pá tujó ị́jọ́ vú nzejó ꞌbá pírí ꞌbaní, ꞌbá ãmbogo ꞌbaní, ꞌbá nírí rĩ abe trũtrũ. Ánze lú ị́jọ́ nãbịya ꞌbã kí jọlé Mụ́sã abe ĩꞌdi ru idé rá,
22 Mas, assistido do socorro de Deus, permaneço vivo até o dia de hoje. Dou testemunho a pequenos e a grandes, nada dizendo senão o que os profetas e Moisés disseram que havia de acontecer,
23 Kúrísĩtõ la ũcõgõ ịsụ́, ĩꞌdi drã rá, ĩꞌdi vâ angá drị̃drị̃ ídri ꞌbá drãlépi rá rĩ kí drĩdríŋĩ gá, ãngũ jijó ꞌbá ị́nị́ agá ị́jọ́ ũnzí sĩ Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbaní ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ abe.”
23 a saber: que Cristo havia de padecer e seria o primeiro que, pela ressurreição dos mortos, havia de anunciar a luz ao povo judeu e aos pagãos.
24 Páwụ̃lọ̃ ꞌbã drĩ ị́jọ́ ĩꞌdi drị̃ gá rĩ vú nze agá ꞌdĩ, Fésĩtõ za re, “Páwụ̃lọ̃, ími drị̃ ꞌbe ru rá. Ụ̃nị̃táŋá mí ãni ambamba ꞌdĩ sĩ mi úgólé azalé aza-azâ!”
24 Dizendo ele essas coisas em sua defesa, Festo exclamou em alta voz: Estás louco, Paulo! O teu muito saber tira-te o juízo.
25 Páwụ̃lọ̃ umvi, “Gávũnã Fésĩtõ, má aza ku. Ị́jọ́ mâ jọlé ꞌdĩ kí ị́jọ́ mgbã ãzíla ífí trũ.
25 Paulo, então, respondeu: Não estou louco, excelentíssimo Festo, mas digo palavras de verdade e de prudência.
26 Úpí Ãgị̃rị́pã nị̃ ị́jọ́ mâ jọlé ꞌdĩ kí drị̃ gá ị́jọ́ ce, ma dó sĩ ị́jọ́ jọ ĩꞌdiní tọndọlọ má ãꞌị̃ vâ rá ị́jọ́ mâ jọlé ꞌdĩ nga kí bị́lẹ́ la gâ sĩ hãwụ̃ ku, ãꞌdusĩku ị́jọ́ ꞌdĩ idé kí ru ũní la ku.
26 Pois dessas coisas tem conhecimento o rei, em cuja presença falo com franqueza. Sei que nada disso lhe é oculto, porque nenhuma dessas coisas se fez ali ocultamente.
27 Úpí Ãgị̃rị́pã, mí ãꞌị̃ ị́jọ́ nãbịya ꞌbadrị̂ kí rá yã? Ánị̃ rá, mí ãꞌị̃ rá.”
27 Crês, ó rei, nos profetas? Bem sei que crês!
28 Úpí Ãgị̃rị́pã umvi Páwụ̃lọ̃ ní, “Sáwã wereŋá ꞌdĩ sĩ mi áma uja acájó Kũrĩsĩtíyánĩ rú rá yã?”
28 Disse então Agripa a Paulo: Por pouco não me persuades a fazer-me cristão!
29 Páwụ̃lọ̃ umvi ĩꞌdiní, “Drĩ táni adru sáwã were jõku ãzo rú, ma Ãdróŋá ãꞌị̃ adru mi ꞌi áꞌdụ̂sĩ ku, ꞌbá pírí áma arelépi ãndrũ ꞌdĩ kí, ꞌba acá kí tá mâ áni pẽ lú adrujó nõrórõ trũ ꞌdĩ áni rĩ.”
29 Respondeu Paulo: Prouvera a Deus que, por pouco e por muito, não somente tu, senão também quantos me ouvem, se fizessem hoje tal qual eu sou... menos estas algemas!
30 Úpí ꞌi, gávũnã ꞌi, Bẹ̃rị̃nị́kẹ̃ ꞌi, ãzíla ꞌbá ãmbogo pírí rilépi ꞌdãá rĩ angá kí ụrụgá.
30 Então o rei, o governador, Berenice e os que estavam sentados com eles se levantaram.
31 Fũ kí jó agá ꞌdãá rá, ĩꞌbã kí mụ agá ị́jọ́ jọ trũ kí drĩdríŋĩ gá ꞌdãá, jọ kí, “Ágọ́bị́ ꞌdĩ idé ị́jọ́ ãzí icójó ĩꞌdi ꞌdịjó rá jõku ĩꞌdi umbéjó mãbụ́sụ̃ gá la ku.”
31 Retirando-se, comentavam uns com os outros: Esse homem não fez coisa que mereça a morte ou prisão.
32 Úpí Ãgị̃rị́pã jọ Fésĩtõ ní, “Ágọ́bị́ ꞌdĩ drĩ tá jọ la âgụ ị́jọ́ ꞌí drị̂ úpí Rụ́mị̃ gá rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ gá ku la, ãma tá ĩꞌdi fẽ ãfũlé rá.”
32 Agripa ainda disse a Festo: Ele poderia ser solto, se não tivesse apelado para César.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.