Atos 26

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Úpí Ãgị̃rị́pã jọ Páwụ̃lọ̃ ní, “Rụ́kụ̃sã míní cí icójó ị́jọ́ ími drị̃ gá rĩ jọjó.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Páwụ̃lọ̃ ꞌbã drị́, iꞌdó dó ị́jọ́ ĩꞌdi drị̃ gá rĩ jọlé jọ,
1 Então Agripa disse a Paulo: “Você pode falar em sua defesa”. Paulo fez um sinal com a mão e começou sua defesa:
2 “Úpí Ãgị̃rị́pã, áma drị̃lẹ́ba mání ãndrũ pá tujó ími drị̃lẹ́ gá, mání ị́jọ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ꞌbã kí áma tõjó rĩ nzejó míní rĩ sĩ.
2 “Rei Agripa, considero-me feliz de ter hoje a oportunidade de lhe apresentar minha defesa contra todas as acusações feitas pelos líderes judeus,
3 Ínị̃ ị́jọ́ ãꞌị̃táŋá ãmadrị̂ ꞌbã lãꞌbĩ kí drị̃ gá ị́jọ́ ãma ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ꞌbã kí ãgátã gajó drị̃ la gá rĩ abe cé. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, má aꞌị́ dó mi ị́jọ́ mâ jọlé rĩ arejó ásị́ jã sĩ.
3 pois sei que conhece bem todos os costumes e controvérsias dos judeus. Portanto, peço que me ouça com paciência.
4 “ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ nị̃ kí gbíyã mádrị̂ iꞌdójó ãnzị̃rị̃ŋã sĩ rĩ rá. Nị̃ kí ídri mádrị́ ãndânĩ rĩ ári uꞌálé sụ́rụ́ ãmadrị̂ agá ꞌdâ, dó vâ vúlé vúlé ru ãngũ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé rĩ gá rá.
4 “Como os líderes judeus sabem muito bem, recebi educação judaica completa desde a infância entre meu povo e depois em Jerusalém.
5 Nị̃ kí ma ílí ãzo rú, drĩ kí tá lẽ la rá, icó kí ị́jọ́ nzelé áma drị̃ gá rá, ma ándrá ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú, ꞌbá ãzị́táŋá tãmbalépi ũkpómgboroto íni la.
5 Também sabem, e talvez estejam dispostos a confirmar, que vivi como fariseu, a seita mais rígida de nossa religião.
6 Úꞌdîꞌda átu pá kẹ́sị̃ drị̃lẹ́ gá íni la ị́jọ́ ma ásị́ ꞌbãjó drị̃ la gá Ãdróŋá ꞌbã ándrá azịlé má áyị́pịka ꞌbaní rĩ sĩ.
6 Agora estou sendo julgado por causa de minha esperança no cumprimento da promessa feita por Deus a nossos antepassados.
7 Ị́jọ́ azịlé ꞌdĩ bãsĩ ínátị mâ sụ́rụ́ mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdĩ ꞌbã kí ásị́ ꞌbãjó drị̃ la gá ꞌbã idé ru ãzíla ĩꞌbã kî sĩ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó ị́nị́ kí ị̃tụ́ be ꞌdĩ. Úpí Ãgị̃rị́pã, ị́jọ́ mâ ásị́ ꞌbãjó drị̃ la gá ꞌdĩ bãsĩ ị́jọ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ꞌbã kî sĩ áma tõjó ꞌdĩ.
7 De fato, é por isso que as doze tribos de Israel adoram a Deus fervorosamente, dia e noite, e compartilham da mesma esperança que eu. E, no entanto, ó rei, acusam-me por causa dessa esperança!
8 Ĩmi ịsụ́ ĩꞌdi ũkpó ru ãꞌị̃jó la Ãdróŋá icó ꞌbá drãlépi rá rĩ ingalé ídri rú rá la ãꞌdu sĩ?
8 Por que lhes parece tão incrível que Deus ressuscite os mortos?
9 “Áꞌdụ ũrãtáŋá ãzíla ũkpó mádrị̂ sĩ ꞌbá rụ́ Yẹ́sụ̃ Nãzẹ̃rẹ́tị̃ gá rĩ ãꞌị̃lépi ꞌdĩ kí drị̃ ụtrị́jó.
9 “Eu costumava pensar que era minha obrigação empenhar-me em me opor ao nome de Jesus, o nazareno.
10 “ꞌDĩ bãsĩ ị́jọ́ mâ idélé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé rĩ ꞌi. Ánga ị́jọ́ ꞌdĩ ũkpõ ãtalo ãmbogo ꞌdĩ ꞌbadrị̂ sĩ, má ũꞌbã ꞌbá ãlá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi ꞌdĩ kí mãbụ́sụ̃ gá, ãzíla ma vâ ꞌbá ị́jọ́ lịlépi ãzí rĩ kí drị̃ gá ꞌbã drã kí rá rĩ kí drĩdríŋĩ gá ĩndĩ.
10 Foi exatamente o que fiz em Jerusalém. Com autorização dos principais sacerdotes, fui responsável pela prisão de muitos dentre o povo santo. E eu votava contra eles quando eram condenados à morte.
11 Pâlé wẽwẽ rú ári acị́lé ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó ãlu-ãlu gâ sĩ ĩꞌbaní ũcõgõ fẽlé, ári vâ kí ũŋmĩlé ũkpó sĩ ãꞌị̃táŋá ĩꞌbadrị̂ aꞌbejó rá. Ũmbã ꞌbã áma najó ĩꞌbaní ũnzí rĩ sĩ, ári kí vú ũbĩlé kpere sụ́rụ́ ãzí kí agá kí ĩcãndĩjó táwụ̃nị̃ kí agâ sĩ.
11 Muitas vezes providenciei que fossem castigados nas sinagogas, a fim de obrigá-los a blasfemar. Eu me opunha a eles com tanta violência que os perseguia até em cidades estrangeiras.
12 “Ãcị̃ ãzí ꞌdĩ ãni la gá ma mụ agá Dãmãsị̃kị́yã gá ũkpõ ãtalo ãmbogo rĩ ꞌbadrị̂ sĩ.
12 “Certo dia, numa dessas missões, dirigia-me a Damasco, autorizado e incumbido pelos principais sacerdotes.
13 Úpí, ị̃tụ́kã íríkíri sĩ gẹ̃rị̃ agá ꞌdãá, andré dị̃zã angálépi ꞌbụ̃ gâlé la ji ãngũ áma andre gá vâ ꞌbá tá ãmã sĩ mụjó ĩꞌba abe ꞌdĩ kí andre gá imve tárá-tárá.
13 Por volta do meio-dia, ó rei, ainda a caminho, uma luz do céu, mais intensa que o sol, brilhou sobre mim e meus companheiros.
14 Ãma uꞌde pírí vụ̃rụ́, má are ụ́ꞌdụ́kọ́ jọ mání ị́jọ́ tị Yãhụ́dị̃ drị̂ sĩ, ‘Sáwụ̃lọ̃, Sáwụ̃lọ̃, mi áma ĩcãndĩ íni ãꞌdu sĩ? Ĩꞌdi míní ũkpó-ũkpó ãꞌdị́ ꞌdịjó má be.’
14 Todos nós caímos no chão, e eu ouvi uma voz que me dizia em aramaico: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue? Não adianta lutar contra minha vontade’.
15 “Ázị, ‘Mi ãꞌdi ꞌi, Úpí?’ Umvi, ‘Ma Yẹ́sụ̃ mî ĩcãndĩlé rĩ ꞌi.
15 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E o Senhor respondeu: ‘Sou Jesus, a quem você persegue.
16 Mí angá, ítu pá ụrụgá. Má iꞌda ma míní ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ápẽ mi ndú ãtíꞌbó ru ãzị́ má drị̂ ngalé, ãzíla vâ adrujó mâ sãdínĩ rú ị́jọ́ míní ndrelé úꞌdîꞌda ꞌdĩ kí, ãzíla mâ mụlé iꞌdalé drụ́zị́ ꞌdĩ kí vú nzelé ꞌbá ãzí rĩ ꞌbanî.
16 Agora levante-se, pois eu apareci para nomeá-lo meu servo e minha testemunha. Conte o que viu e o que eu lhe mostrarei no futuro.
17 Ma ími pa ꞌbá mídrị́ Yãhụ́dị̃ rú, ãzíla ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ kí drị́ gá rá. Ma ími tị pẽ ĩꞌba rụ̂lé
17 E eu o livrarei tanto de seu povo como dos gentios. Sim, eu o envio aos gentios
18 kí mịfị́ nzị̃jó, kí ujajó ị́nị́ agá rĩ sĩ ãngũ ulé gá, ũkpó Sĩtánĩ drị̂ gãjó sĩ adrujó Ãdróŋá ꞌbã ꞌbá ru. Ị́jọ́ ũnzí kí umbélépi rĩ ála sĩ kí trũ rá, kí dó vâ sĩ ãngũ ịsụ́ ꞌbá mání pẽlé ãlá ãꞌị̃táŋá sĩ ꞌdĩ kí abe ĩndĩ.’
18 para abrir os olhos deles a fim de que se voltem das trevas para a luz, e do poder de Satanás para Deus. Então receberão o perdão dos pecados e a herança entre o povo de Deus, separado pela fé em mim’.
19 “Úpí Ãgị̃rị́pã ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ágã ị́jọ́ mâ ndrelé angálépi Ãdróŋá drị́ ꞌbụ̃ gá rĩ ku, má ãꞌị̃ tị la arelé rá.
19 “Portanto, rei Agripa, obedeci à visão celestial.
20 Má iꞌdó ị́jọ́ ꞌdĩ ũlũlé drị̃drị̃ la Dãmãsị̃kị́yã gá, vâ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá, ꞌdĩ Yụ̃dị́yã gá pírí, ãzíla ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ ꞌbaní, ꞌba uja kí ásị́, ꞌbã ãgõ kí Ãdróŋá rụ́ ꞌdõlé uja kí ásị́ rá rĩ iꞌdajó ị́jọ́ múké ĩꞌbã kí idélé rĩ sĩ.
20 Anunciei a mensagem primeiro em Damasco, depois em Jerusalém e em toda a Judeia, e também aos gentios, dizendo que todos devem arrepender-se, voltar-se para Deus e mostrar, por meio de suas boas obras, que mudaram de rumo.
21 ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ rụ kí bãsĩ ma lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ ꞌbã ãmvélé-ãmvélé ru rĩ agá ꞌdãá lẽjó áma ꞌdịjó rá la ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ.
21 Alguns judeus me prenderam no templo por anunciar essa mensagem e tentaram me matar.
22 Ãdróŋá ko áma ãzã kpere ãndrũ pá tujó ị́jọ́ vú nzejó ꞌbá pírí ꞌbaní, ꞌbá ãmbogo ꞌbaní, ꞌbá nírí rĩ abe trũtrũ. Ánze lú ị́jọ́ nãbịya ꞌbã kí jọlé Mụ́sã abe ĩꞌdi ru idé rá,
22 Mas Deus tem me protegido até este momento, para que eu dê testemunho a todos, dos mais simples até os mais importantes. Não ensino nada além daquilo que os profetas e Moisés disseram que haveria de acontecer,
23 Kúrísĩtõ la ũcõgõ ịsụ́, ĩꞌdi drã rá, ĩꞌdi vâ angá drị̃drị̃ ídri ꞌbá drãlépi rá rĩ kí drĩdríŋĩ gá, ãngũ jijó ꞌbá ị́nị́ agá ị́jọ́ ũnzí sĩ Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbaní ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ abe.”
23 que o Cristo sofreria e seria o primeiro a ressuscitar dos mortos e, desse modo, anunciaria a luz de Deus tanto aos judeus como aos gentios”.
24 Páwụ̃lọ̃ ꞌbã drĩ ị́jọ́ ĩꞌdi drị̃ gá rĩ vú nze agá ꞌdĩ, Fésĩtõ za re, “Páwụ̃lọ̃, ími drị̃ ꞌbe ru rá. Ụ̃nị̃táŋá mí ãni ambamba ꞌdĩ sĩ mi úgólé azalé aza-azâ!”
24 De repente, Festo gritou: “Paulo, você está louco! O excesso de estudo o fez perder o juízo!”.
25 Páwụ̃lọ̃ umvi, “Gávũnã Fésĩtõ, má aza ku. Ị́jọ́ mâ jọlé ꞌdĩ kí ị́jọ́ mgbã ãzíla ífí trũ.
25 Mas Paulo respondeu: “Não estou louco, excelentíssimo Festo. Digo a mais sensata verdade,
26 Úpí Ãgị̃rị́pã nị̃ ị́jọ́ mâ jọlé ꞌdĩ kí drị̃ gá ị́jọ́ ce, ma dó sĩ ị́jọ́ jọ ĩꞌdiní tọndọlọ má ãꞌị̃ vâ rá ị́jọ́ mâ jọlé ꞌdĩ nga kí bị́lẹ́ la gâ sĩ hãwụ̃ ku, ãꞌdusĩku ị́jọ́ ꞌdĩ idé kí ru ũní la ku.
26 e o rei Agripa sabe dessas coisas. Expresso-me com ousadia porque tenho certeza de que esses acontecimentos são todos de conhecimento dele, pois não se passaram em algum canto escondido.
27 Úpí Ãgị̃rị́pã, mí ãꞌị̃ ị́jọ́ nãbịya ꞌbadrị̂ kí rá yã? Ánị̃ rá, mí ãꞌị̃ rá.”
27 Rei Agripa, o senhor crê nos profetas? Eu sei que sim”.
28 Úpí Ãgị̃rị́pã umvi Páwụ̃lọ̃ ní, “Sáwã wereŋá ꞌdĩ sĩ mi áma uja acájó Kũrĩsĩtíyánĩ rú rá yã?”
28 Então Agripa o interrompeu: “Você acredita que pode me convencer a tornar-me cristão em tão pouco tempo?”.
29 Páwụ̃lọ̃ umvi ĩꞌdiní, “Drĩ táni adru sáwã were jõku ãzo rú, ma Ãdróŋá ãꞌị̃ adru mi ꞌi áꞌdụ̂sĩ ku, ꞌbá pírí áma arelépi ãndrũ ꞌdĩ kí, ꞌba acá kí tá mâ áni pẽ lú adrujó nõrórõ trũ ꞌdĩ áni rĩ.”
29 Paulo respondeu: “Em pouco ou em muito tempo, peço a Deus que tanto o senhor como os demais aqui presentes se tornem como eu, exceto por estas correntes”.
30 Úpí ꞌi, gávũnã ꞌi, Bẹ̃rị̃nị́kẹ̃ ꞌi, ãzíla ꞌbá ãmbogo pírí rilépi ꞌdãá rĩ angá kí ụrụgá.
30 Então o rei, o governador, Berenice e todos os outros se levantaram e se retiraram.
31 Fũ kí jó agá ꞌdãá rá, ĩꞌbã kí mụ agá ị́jọ́ jọ trũ kí drĩdríŋĩ gá ꞌdãá, jọ kí, “Ágọ́bị́ ꞌdĩ idé ị́jọ́ ãzí icójó ĩꞌdi ꞌdịjó rá jõku ĩꞌdi umbéjó mãbụ́sụ̃ gá la ku.”
31 Enquanto saíam, conversavam entre si e concordaram: “Esse homem não fez nada que mereça morte ou prisão”.
32 Úpí Ãgị̃rị́pã jọ Fésĩtõ ní, “Ágọ́bị́ ꞌdĩ drĩ tá jọ la âgụ ị́jọ́ ꞌí drị̂ úpí Rụ́mị̃ gá rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ gá ku la, ãma tá ĩꞌdi fẽ ãfũlé rá.”
32 E Agripa disse a Festo: “Ele poderia ser posto em liberdade se não tivesse apelado a César”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.