Atos 25

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Ụ́ꞌdụ́ na Fésĩtõ ꞌbã acájó ãzị́ ĩꞌdidrị́ ãmbõgõ drị̂ agá ꞌbo rĩ sĩ, ko dó drị̃ mụlé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá angájó Kãyĩsárĩyã gá,
1 Três dias depois de ter assumido o governo da província, Festo saiu de Cesareia e foi para Jerusalém.
2 sĩ mụjó ãngũ ãtalo ãmbogo rĩ ꞌbã kí ru trajó, ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ kí abe rĩ gá, mụlé ị́jọ́ ĩꞌbã kí usúlé Páwụ̃lọ̃ ụrụꞌbá gá rĩ kí arelé.
2 E, logo, os principais sacerdotes e os maiorais dos judeus lhe apresentaram queixa a respeito de Paulo.
3 ꞌBá ꞌdĩ aꞌị́ kí Fésĩtõ ꞌi lẽtáŋá iꞌdajó ĩꞌbaní Páwụ̃lọ̃ ujajó vúlé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá, wó íni ꞌdĩ itú kí ị́jọ́ amụ́jó ĩꞌdi ꞌdịjó gẹ̃rị̃ agá ꞌdãá rá.
3 Contra ele, pediram a Festo o favor de mandar que ele fosse trazido a Jerusalém. É que eles tinham armado uma emboscada para matar Paulo no caminho.
4 Fésĩtõ umvi ĩꞌbaní, “Úꞌbã Páwụ̃lọ̃ ꞌi mãbụ́sụ̃ gá Kãyĩsárĩyã gá, wó áma ãmgbã rĩ bãsĩ vâ lẽ gõlé vúlêlé mbẽlẽŋá ru rá.
4 Festo, porém, respondeu que Paulo continuaria preso em Cesareia e que ele mesmo, muito em breve, partiria para lá.
5 ꞌBá ĩmĩ drị̃lẹ́ ru ꞌdĩ ꞌbã ãzí ꞌbã mụ kí má be Kãyĩsárĩyã gâlé mụlé Páwụ̃lọ̃ tõlé drĩ ájẹ́ ị́jọ́ ãzí idé ũnzí rĩ gá.”
5 E concluiu: — Aqueles de vocês que estiverem habilitados me acompanhem; e, havendo contra este homem qualquer crime, acusem-no.
6 Fésĩtõ uꞌá ꞌbá ꞌdĩ kí abe ũgũgõ ụ́ꞌdụ́ mụdrị́ ꞌdĩpí, ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá, inga dó ru gõlé Kãyĩsárĩyã gâlé vúlé. Drụ̃sị̃ íni ri úmvúke ĩꞌdidrị́ ị́jọ́ lịjó rĩ drị̃ gá, fẽ âjí Páwụ̃lọ̃ ꞌi pá tulé ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá amụ́jó ị́jọ́ ĩꞌdidrị́ gá rĩ jọjó.
6 E, não se demorando entre eles mais de oito ou dez dias, foi para Cesareia. No dia seguinte, assentando-se no tribunal, ordenou que Paulo fosse trazido.
7 Páwụ̃lọ̃ la mụ afílé jó sĩ kẹ́sị̃ jọjó rĩ agá ꞌdõlé ꞌbo, drị̃lẹ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã ãni angálépi Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé ꞌdĩ utu kí pá ĩꞌdi andre gâ sĩ trộkị́lịrị, ãzíla iꞌdó kí dó ị́jọ́ ũsõlé ĩꞌdi ụrụꞌbá gá. Ị́jọ́ ĩꞌbã kí ũsõlé ꞌdĩ kí pírí ĩnzõ rú.
7 Quando Paulo chegou, os judeus que tinham vindo de Jerusalém ficaram em volta dele, fazendo muitas e graves acusações contra ele, as quais, entretanto, não podiam provar.
8 Wó Páwụ̃lọ̃ ga ị́jọ́ ꞌdã kí ãgátã rá, jọ, “Má idé ị́jọ́ ũnzí ãzí ãluŋá la ãzị́táŋá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ drị̃ gá ku, átã lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ ụrụꞌbá gá, jõku úpí ãmbógó Rụ́mị̃ gá rĩ ụrụꞌbá gá la ku.”
8 Então Paulo, defendendo-se, disse: — Nenhum pecado cometi contra a lei dos judeus, nem contra o templo, nem contra César.
9 Fésĩtõ ru ꞌbãlépi ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ kí drị̃lẹ́ gá múké rĩ zị Páwụ̃lọ̃ ꞌi, “Mi mụ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé mî sĩ cénĩ mụlé pá tulé áma drị̃lẹ́ gá ị́jọ́ ꞌdĩ kí vú nzejó rá yã?”
9 Então Festo, querendo assegurar o apoio dos judeus, perguntou a Paulo: — Você gostaria de ir a Jerusalém e ser ali julgado por mim a respeito destas coisas?
10 Páwụ̃lọ̃ umvi ĩꞌdi, “Yụ! Ámụ lé ku, ãꞌdusĩku átu pá úꞌdîꞌda íni la ãngũ Kãyị̃sárị̃ Rụ́mị̃ gá rĩ ꞌbã sĩ ꞌbá kí ị́jọ́ lịjó rĩ gá, lẽ dó bãsĩ úlị ị́jọ́ mádrị́ gá rĩ ꞌdâ ũgũgõ. Átã ími ãmgbã rĩ nị̃ vâ cé, má idé ị́jọ́ ũnzí la ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ꞌba rụ́ ku.
10 Paulo respondeu: — Estou diante do tribunal de César, onde convém que eu seja julgado. Não fiz mal nenhum aos judeus, como o senhor sabe muito bem.
11 Ádrĩ ị́jọ́ ũnzí ãzí idé icólépi fẽlépi la ma sĩ drã rá yã áni, adru álẽ apálé drã sĩ la ku. Wó ị́jọ́ ĩꞌbã kí ũtrãlé áma ụrụꞌbá gá ꞌdĩ drĩ kí adru ĩnzõ rú, nõ mi ꞌi yã, jõku ꞌbá ãzí yã, icólépi áma fẽlépi ꞌbá ꞌdĩ ꞌbadrị́ kî sĩ áma ꞌdị rá la yụ. Ị́jọ́ mádrị̂ ꞌbã mụ úpí ãmbógó Rụ́mị̃ gá rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ gá.”
11 Se de fato pratiquei algum mal ou crime digno de morte, estou pronto para morrer. Se, pelo contrário, não são verdadeiras as coisas de que me acusam, ninguém pode me entregar a eles. Apelo para César.
12 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Fésĩtõ la mụ ị́jọ́ jọlé ꞌbá ĩꞌdidrị́ kî sĩ ị́jọ́ lịjó ꞌdĩ abe ꞌbo, jọ Páwụ̃lọ̃ ní, “Múké! Íjọ ị́jọ́ mídrị̂ ꞌbã mụ úpí ãmbógó Rụ́mị̃ gá rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ gá ꞌbo, mi dó mụ úpî drị̃lẹ́ gâlé rá.”
12 Então Festo, tendo falado com o conselho, respondeu: — Já que apelou para César, para César você irá.
13 Ụ́ꞌdụ́ were vúlé gá, úpí Ãgị̃rị́pã kí ámvọ́pị̃ Bẹ̃rị̃nị́kẹ̃ be acá kí Kãyĩsárĩyã gá amụ́lé Fésĩtõ ãꞌị̃lépi acá múké rĩ jọjó.
13 Passados alguns dias, o rei Agripa e Berenice chegaram a Cesareia a fim de saudar Festo.
14 ꞌBá ꞌdĩ kí mụ uꞌálé ụ́ꞌdụ́ were Fésĩtõ drị́ko gá ꞌdãá ꞌbo, Fésĩtõ nze ĩꞌbaní ị́jọ́ Páwụ̃lọ̃ drị́ ꞌdĩ kí vú úpí nî, jọ, “Ágọ́bị́ ãzí ãlu Fẹ̃lị́cẹ̃ ꞌbã aꞌbelé mãbụ́sụ̃ gá la ꞌdâ cí.
14 Como se demorassem ali alguns dias, Festo expôs ao rei o caso de Paulo, dizendo: — Félix deixou aqui preso certo homem,
15 Wó ụ́ꞌdụ́ ándrá mâ mụjó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé rĩ sĩ, ãtalo ãmbogo rĩ kí drị̃lẹ́ ꞌbá ĩyõ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ abe ũtrã kí ị́jọ́ ĩꞌdi ụrụꞌbá gá, lẽ kí álị sĩ ị́jọ́ ĩꞌdi drị̃ gá íni.
15 a respeito de quem os principais sacerdotes e os anciãos dos judeus apresentaram queixa, quando eu estive em Jerusalém, pedindo que o condenasse.
16 “Wó álũ ĩꞌbaní, ãzíla ájọ mgbọ rú, ‘Ãzị́táŋá ãmadrị́ Rụ́mị̃ drị̂ ãꞌị̃ ãmaní ị́jọ́ lịlé ꞌbá ãzí drị̃ gá ịsụ́ tu pá ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ vú nzejó ku la ku. Ála ĩꞌbaní drị̃lẹ́mgbọ fẽ sĩ ị́jọ́ jọjó mịfị́ gá mịfị́ gá ꞌbá kí tõlépi rĩ kí abe ráká.’
16 Eu lhes disse que não é costume dos romanos condenar quem quer que seja, sem que o acusado tenha presentes os seus acusadores e possa defender-se da acusação.
17 ꞌBá ꞌdĩ kí mụ amụ́lé ị́jọ́ lịŋá ꞌdĩ gá ꞌbo, má iza sáwã ãzí ku. Cọtị drụ̃sị̃ íni ãma mụ rilé jó ị́jọ́ lịjó rĩ agá ꞌbo, ápẽ ꞌbá tị ágọ́bị́ ꞌdĩ ajíjó jó agá ꞌdõlé.
17 Assim, quando eles vieram para cá, sem nenhuma demora, no dia seguinte, assentando-me no tribunal, determinei que o homem fosse trazido.
18 Wó ꞌbá ĩꞌdi tõlépi ꞌdĩ tõ kí ĩꞌdi ị́jọ́ ífí kóru mání ũrãlé icó kí tá sĩ ĩꞌdi tõlé ku la kî sĩ.
18 Levantando-se os acusadores, não mencionaram nenhum dos crimes de que eu suspeitava.
19 Ị́jọ́ pírí ĩꞌbã kí jọlé rĩ kí ị́jọ́ dị́nị̃ ĩꞌbadrị̂ drị̃ gá la, ãzíla ágọ́bị́ ãzí umvelé Yẹ́sụ̃ ꞌi drãlépi rá wó Páwụ̃lọ̃ ꞌbã jọlé ĩꞌdi ídri rĩ drị̃ gá.
19 Traziam contra ele algumas questões referentes à sua própria religião e particularmente a certo morto, chamado Jesus, que Paulo afirma estar vivo.
20 Áma úŋmĩ tu pá ma ị́jọ́ ịsụ́ ị́jọ́ ꞌdĩ drị̃ gá íngoní yã rĩ sĩ cí, ázị tí dó sĩ ĩꞌdi ꞌi ĩꞌdi nõ sĩ mụ pá tulé ị́jọ́ ꞌdĩ kí jọjó, ãzíla kí lịjó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé rá yã íni.
20 Estando eu perplexo quanto ao modo de investigar estas coisas, perguntei-lhe se queria ir a Jerusalém para ali ser julgado a respeito disso.
21 Wó Páwụ̃lọ̃ lẽ ị́jọ́ ĩꞌdidrị́ gá rĩ ꞌbã ca úpí ãmbógó Rụ́mị̃ gá rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ gá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, áfẽ dó sĩ ãzị́táŋá, lẽ úmba tã la mãbụ́sụ̃ gá ꞌdâ kpere mání kẹ̃jị́ ịsụ́ agá ĩꞌdi tị pẽjó úpí ãmbógó Rụ́mị̃ gá rĩ rụ̂lé.”
21 Mas, havendo Paulo apelado para que ficasse em custódia para o julgamento de César, ordenei que o acusado continuasse detido até que eu o enviasse a César.
22 Ãgị̃rị́pã jọ Fésĩtõ ní, “Álẽ ị́jọ́ arelé ágọ́bị́ ꞌdĩ tị gá mâ sĩ cénĩ.” Fésĩtõ umvi ĩꞌdiní, “Mi ị́jọ́ ĩꞌdi tị gá rĩ are drụ̃sị̃ rá.”
22 Então Agripa disse a Festo: — Eu também gostaria de ouvir este homem. Festo respondeu: — Amanhã você poderá ouvi-lo.
23 Drụ̃sị̃ íni, ãmbogo ãsĩkárĩ ꞌbã rĩ kí, ꞌbá ãmbogo ꞌdãá la kí abe, ají kí Ãgị̃rị́pã kí Bẹ̃rị̃nị́kẹ̃ be, afí kí ãngũ ꞌbá ꞌbã kî sĩ ru trajó ị́jọ́ arejó rĩ gá ị̃nzị̃táŋá ãmbógó la sĩ. Fésĩtõ jọ, lẽ ájí Páwụ̃lọ̃ ĩꞌba rụ́ ꞌdõlé.
23 De fato, no dia seguinte, vindo Agripa e Berenice, com grande pompa, tendo eles entrado na sala de audiência juntamente com oficiais superiores e homens eminentes da cidade, Paulo foi trazido por ordem de Festo.
24 Fésĩtõ jọ, “Úpí Ãgị̃rị́pã ãzíla ũꞌbí jó agá ꞌdâ ꞌdĩ, ágọ́bị́ ĩminí ndrelé ꞌdĩ bãsĩ drị̃lẹ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ꞌbadrị́ ꞌdâ, ãzíla Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdĩ ꞌbã kí ununuŋá ajíjó má rụ́ tré, lẽ ꞌba uꞌá ídri ku rĩ ꞌi.
24 Então Festo disse: — Rei Agripa e todos os senhores aqui presentes, vejam este homem, por causa de quem toda a multidão dos judeus recorreu a mim tanto em Jerusalém como aqui, clamando que não convinha que ele vivesse mais.
25 Wó mání ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ ị̃ndụ́ ndrụ̃ agá, má ịsụ́ ị́jọ́ ãzí ãlu fẽlépi la úlị sĩ ị́jọ́ ĩꞌdi drị̃ gá ꞌbã drã sĩ rá la yụ. Wó ĩꞌdi lẽjó la ị́jọ́ ꞌí drị́ gá rĩ ꞌbã ca úpí ãmbógó Rụ́mị̃ gá rĩ drị̃lẹ́ gá rĩ sĩ, má ũrã ị́jọ́ ĩꞌdi tị pẽjó rá.
25 Porém eu achei que ele não tinha feito nada que fosse passível de morte; entretanto, tendo ele apelado para o imperador, resolvi mandá-lo para lá.
26 Wó ánị̃ átã ma úpí ãmbógó Rụ́mị̃ gá rĩ ní ãꞌdu ị́jọ́ sĩ ĩꞌdi drị̃ gá yã la ku. Ị́jọ́ ꞌdĩ fẽ dó bãsĩ mání ĩꞌdi ajíjó ĩmi drị̃lẹ́ gá ꞌdĩ, ambamba la úpí Ãgị̃rị́pã mi ꞌi! Údrĩ dó ị́jọ́ ĩꞌdidrị́ gá rĩ ị̃ndụ́ ndrụ̃ ꞌbo, ma dó sĩ icó wárãgã sĩlé úpí ãmbógó Rụ́mị̃ gá rĩ ní múké.
26 No entanto, a respeito dele, nada tenho de mais concreto que possa escrever ao imperador. Por isso, eu o trouxe à presença dos senhores e, especialmente, à sua presença, ó rei Agripa, para que, feita a arguição, eu tenha alguma coisa que escrever.
27 Indré mání múké ku ꞌbá mãbụ́sụ̃ gá rĩ tị pẽjó úpí ãmbógó Rụ́mị̃ gá rĩ rụ̂lé ị́jọ́ ũnzí ĩꞌdi ꞌbã idélé rĩ icéŋâ kóru rĩ gá.”
27 Porque não me parece razoável enviar um preso sem mencionar, ao mesmo tempo, as acusações que existem contra ele.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.