Atos 15

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Páwụ̃lọ̃ kí drĩ adrujó Bãrãnábã be Ãnị̃tị́yọ́kị̃ Sị́rị̃yã gá rĩ gá rĩ sĩ, ãgọbị ãzí angálépi Yụ̃dị́yã gá la acá kí Ãnị̃tị́yọ́kị̃ gá, ãzíla iꞌdó kí ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ kí imbálé, jọ kí, “Lẽ ĩmi ĩtãrã ĩmi cécé ãzị́táŋá Mụ́sã drị́ gá rĩ ꞌbã jọlé rĩ áni. Jõ íni ku, ĩmi icó ĩmi palé ku.”
1 Chegaram a Antioquia alguns homens da Judeia e começaram a ensinar aos irmãos: “A menos que sejam circuncidados, conforme exige a lei de Moisés, vocês não poderão ser salvos”.
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ fẽ Páwụ̃lọ̃ kí Bãrãnábã be ga kí ãgátã ꞌbá ꞌdĩ kí abe. ꞌDãá kãnị́sã pẽ dó Páwụ̃lọ̃ kí Bãrãnábã be ꞌbá ãzí kí abe mụjó ụ̃pịgọŋa Yẹ́sụ̃ drị̂ ꞌbá drị̃lẹ́ ru Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdĩ kí abe zịtáŋá ꞌdĩ trũ.
2 Paulo e Barnabé discordaram deles e discutiram energicamente. Por fim, a igreja decidiu enviar Paulo e Barnabé a Jerusalém, acompanhados de alguns irmãos de Antioquia, para tratar dessa questão com os apóstolos e presbíteros.
3 Wó kãnị́sã la mụ kí tị pẽlé ꞌbo, alị kí ãngũ Fõyĩnísĩya drị̂ agâ sĩ ãzíla ãngũ Sãmãríyã drị̂ agâ sĩ, tu kí pá ị́jọ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ru ujalépi Ãdróŋá ãꞌị̃lépi ꞌdĩ ꞌbadrị́ gá rĩ ũlũlé ꞌbá ꞌbaní. Ụ́ꞌdụ́kọ́ úꞌdí ꞌdĩ fẽ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ kí ásị́ gá ãyĩkõ ãmbógó la.
3 A igreja, portanto, enviou seus representantes a Jerusalém. No caminho, eles pararam na Fenícia e em Samaria para visitar os irmãos e contaram que os gentios também estavam sendo convertidos, o que muito alegrou a todos.
4 Kí mụ acálé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌbo, kãnị́sã aꞌị́ kí kí ụ̃pịgọŋa kî trũ, ãzíla ꞌbá ĩyõ kãnị́sã drị̂ kí abe ãlá ru, Páwụ̃lọ̃ kí Bãrãnábã trũ uja kí dó ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã idélé ĩꞌba rụ̂ sĩ ꞌdĩ kí ũlũlé ĩꞌbaní.
4 Quando chegaram a Jerusalém, foram bem recebidos pela igreja, pelos apóstolos e presbíteros, e relataram tudo que Deus havia feito por meio deles.
5 ꞌBá ãzí ãꞌị̃táŋá agá Fãrĩsáyĩ rú ꞌdĩ tu kí pá ụrụgá, jọ kí, “ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú ku Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ kí lẽ îtãrã kí rá ãzíla lẽ ꞌbã ũbĩ kí ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ vú áyụ.”
5 Contudo, alguns dos irmãos que pertenciam à seita dos fariseus se levantaram e disseram: “É necessário que os convertidos gentios sejam circuncidados e guardem a lei de Moisés”.
6 Ụ̃pịgọŋa Yẹ́sụ̃ drị́ ꞌdĩ kí ꞌbá ĩyõ kãnị́sã drị́ rĩ abe, icí kí tị zịtáŋá ꞌdĩ umvijó.
6 Os apóstolos e presbíteros se reuniram para decidir a questão.
7 Tị icítáŋá ꞌdã agá ꞌdãá, jọ kí ị́jọ́ ãzo rú. Pétẽrõ angá ụrụgá jọ ĩꞌbaní, “Má ádrị́pịka, ĩnị̃ pírí cé Ãdróŋá pẽ ándrá ma ĩmi agá ꞌdâ mụlé ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ ũlũlé ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ ꞌbaní, kí dó sĩ ị́jọ́ mgbã ꞌdĩ are vâ sĩ ãꞌị̃jó la.
7 Depois de uma longa discussão, Pedro se levantou e se dirigiu a eles, dizendo: “Irmãos, vocês sabem que, há muito tempo, Deus me escolheu dentre vocês para falar aos gentios a fim de que eles pudessem ouvir as boas-novas e crer.
8 Ãdróŋá ꞌbá ndrelépi ásị́ gá rĩ iꞌda ị́jọ́ ãꞌị̃ ꞌbá ꞌdĩ kí rá rĩ ĩꞌdi ĩꞌbaní Úríndí Ãlá rĩ fẽjó rĩ sĩ, cécé ĩꞌdi ꞌbã idélé ãmaní rĩ ꞌbã áni.
8 Deus conhece o coração humano e confirmou que aceita os gentios ao lhes dar o Espírito Santo, como o deu a nós.
9 Awa ãma drĩdríŋĩ ĩꞌba abe ku, ãꞌdusĩku trũ kí ị́jọ́ ũnzí agá rá ãꞌị̃táŋá ĩꞌbadrị́ gá rĩ sĩ.
9 Não fez distinção alguma entre nós e eles, pois purificou o coração deles por meio da fé.
10 Ĩmi gẹ̃rị̃ Ãdróŋá drị́ ꞌdĩ ụ̃ꞌbị̃ íni la ãꞌdu sĩ, ĩminí ãzị́táŋá Mụ́sã drị́ ãnzị ꞌdĩ kí ꞌbãjó ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ kí drị̃ gá tẹ́rị́ ru, wó íni ꞌdĩ ãma kí ãmã áyị́pịka abe ãma icó kí ingalé la ku?
10 Então por que agora vocês provocam a Deus, sobrecarregando os discípulos gentios com um jugo que nem nós nem nossos antepassados conseguimos suportar?
11 Yụ! Ãma ãꞌị̃ Yẹ́sụ̃ pa ãma lẽtáŋá ĩꞌdidrị́ uyaŋâ kóru rĩ sĩ cécé vâ ꞌbá ꞌdĩ kí áni.”
11 Cremos que todos, nós e eles, somos salvos da mesma forma, pela graça do Senhor Jesus”.
12 Ũꞌbí ru tralépi ꞌdĩ ĩyãŋã kí tú ĩꞌbã kí ị́jọ́ Bãrãnábã ꞌbã kí vú nzelé Páwụ̃lọ̃ be ꞌdĩ arelé tálí ãzíla ícétáŋá ụ̃sụ̃táŋá ru Ãdróŋá ꞌbã idélé ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ kí drĩdríŋĩ gá ĩꞌba rụ̂ sĩ rĩ sĩ.
12 Todos ouviram em silêncio enquanto Barnabé e Paulo lhes relatavam os sinais e maravilhas que Deus havia realizado por meio deles entre os gentios.
13 Kí mụ ị́jọ́ delé ꞌbo, Yãkóꞌbõ jọ, “Má ádrị́pịka, ĩmi are ma ꞌi.
13 Quando terminaram de falar, Tiago se levantou e disse: “Irmãos, ouçam-me!
14 Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ nze ị́jọ́ vú ãmaní Ãdróŋá ꞌbã sĩ ásị́ ꞌbãjó ꞌbá ãzí kí ãpẽjó ĩꞌdi ãni la rú ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ kí agá rĩ.
14 Pedro lhes falou sobre como Deus visitou primeiramente os gentios para separar dentre eles um povo para si.
15 Ị́jọ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ ꞌbã kí Ãdróŋá ãꞌị̃jó rĩ icí kí ru ị́jọ́ nãbịya ꞌbã kí jọlé rĩ abe, cécé sĩlé ꞌdĩ áni:
15 E isso está em pleno acordo com o que disseram os profetas. Como está escrito:
16 “‘ꞌDĩ ꞌbã ũngúkú gá, ma drụ́zị́ ãgõ,
16 ‘Depois disso voltarei e restaurarei a tenda caída de Davi. Reconstruirei suas ruínas e a restaurarei,
17 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá ị́mbị́ acelépi (Yãhụ́dị̃ rú) ꞌdĩ kî sĩ amụ́ avị́lé Úpî pálé gá
17 para que o restante da humanidade busque o Senhor, incluindo os gentios, todos os que chamei para serem meus. O Senhor falou,
18 ĩꞌdi ị́jọ́ ꞌdĩ kí fẽlépi nị̃jó údu rĩ ꞌi.
18 aquele que tornou essas coisas conhecidas desde a eternidade’.
19 “Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ị́jọ́ mâ amálé rĩ ꞌdĩ, lẽ ãma ĩcãndĩ kí ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi ru ujalépi Ãdróŋá rú ꞌdĩ kí ku.
19 “Portanto, considero que não devemos criar dificuldades para os gentios que se convertem a Deus.
20 Ãmaní uꞌájó ĩꞌba abe múké rá, ãsĩ kí ĩꞌbaní wárãgã jọjó la ꞌbã aꞌbe kí ãwụ̃ cã, ꞌbã aꞌbe kí íná ãdroŋa ĩnzõ rú rĩ kí uwijó rĩ kí cã, ꞌbã na kí ãnãkpá ru nzilépi nzĩ-nzĩ rĩ kí ku, ãzíla ꞌbã na kí ãrí ku.
20 Ao contrário, devemos escrever a eles dizendo-lhes que se abstenham de alimentos oferecidos a ídolos, da imoralidade sexual, da carne de animais estrangulados e do sangue.
21 Ãzị́táŋá Mụ́sã drị́ gá ꞌdĩ kí úri kí ũlũlé Sãbátũ ãlu-ãlu sĩ táwụ̃nị̃ ãlu-ãlu agá drị̃lẹ́ pírí ꞌbaní ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ kí agá.”
21 Pois essas leis de Moisés são pregadas todos os sábados nas sinagogas judaicas em todas as cidades há muitas gerações”.
22 Cọtị ụ̃pịgọŋa Yẹ́sụ̃ drị̂ kí ãzíla ꞌbá ĩyõ kãnị́sã agá ꞌdĩ abe pírí ũrã kí ị́jọ́ sĩ ꞌbá ĩꞌbaní ru la kí tị pẽlé mụjó Páwụ̃lọ̃ kí abe Bãrãnábã trũ mụlé Ãnị̃tị́yọ́kị̃ gá. Ũpẽ kí dó sĩ Yụ́dãsị̃ (vâ umvelé Bãrĩsábã ꞌi rĩ) kí Sílã be. ꞌDĩ kí ꞌbá ị̃rị̃ drị̃lẹ́ ru ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá rĩ kí drĩdríŋĩ gá ꞌdâ rĩ kî.
22 Então os apóstolos e presbíteros e toda a igreja em Jerusalém escolheram representantes e os enviaram a Antioquia da Síria, com Paulo e Barnabé, para informar sobre essa decisão. Os homens escolhidos eram dois líderes entre os irmãos: Judas, também chamado Barsabás, e Silas.
23 Uja kí dó sĩ wárãgã ꞌdĩ fẽlé ĩꞌbadrị́:
23 Esta foi a carta que levaram: “Nós, os apóstolos e presbíteros, e seus irmãos em Jerusalém, escrevemos esta carta aos irmãos gentios em Antioquia, Síria e Cilícia. Saudações.
24 Ãma are ꞌbá ãzí ãma drĩdríŋĩ gá la mụ kí ãma tị kóru, ĩmi rụ́ drị̃ ị́gbẹ́ fẽlé ũcõgõ ajíjó ĩmi ásị́ gá ị́jọ́ ĩꞌbaní jọlé ĩminí rĩ kî sĩ.
24 “Soubemos que alguns homens, que daqui saíram sem nossa autorização, têm perturbado e inquietado vocês com seu ensino.
25 ꞌBo ãma ãꞌị̃ dó úꞌdîꞌda ꞌbá ãzí kí tị pẽjó ĩmi rụ̂lé ãma wọ̃rị́ka ãmaní lẽlé Bãrãnábã kí Páwụ̃lọ̃ be,
25 Portanto, depois de chegarmos a um consenso, resolvemos enviar-lhes alguns representantes com nossos amados irmãos Barnabé e Paulo,
26 ãgọbị ꞌdĩ kí ru ídri fẽlépi kpítã drã ní rụ́ Úpí Yẹ́sụ̃ Kúrísĩtõ drị́ gá rĩ sĩ rĩ kî.
26 que têm arriscado a vida pelo nome de nosso Senhor Jesus Cristo.
27 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ãpẽ Yụ́dãsị̃ kí tị Sílã be mụjó ị́jọ́ ãmaní sĩlé wárãgã gá ꞌdĩ kí ífí iꞌdajó ĩminí kí tị sĩ ĩndĩ.
27 Estamos enviando Judas e Silas para confirmarem pessoalmente o que aqui escrevemos.
28 Ĩꞌdi adru ũniyambamba rú Úríndí Ãlá rĩ mẹ́lẹ́tị gá ãzíla ãmaní, ãdrĩ ĩmi drị̃ gá ãnzị ĩmi ndẽlépi rá la ꞌbã ị́jọ́ tá ĩmĩ lẽlé rĩ kí drị̃ gâ sĩ tũkãnã ku rĩ gá.
28 “Pois pareceu bem ao Espírito Santo e a nós não impor a vocês nenhum peso maior que estes poucos requisitos:
29 Lẽ ĩna jõ íná fẽlé ídétáŋá ru ãdroŋa ĩnzõ rú ꞌdĩ ꞌbaní rĩ kí ku, ĩna jõ ãrí ku, ãnãkpá ru nzilépi nzĩ-nzĩ ꞌdĩ kí ku ãzíla ĩmi iza jõ ꞌbá ãzí ꞌbã ĩzóŋá ãzíla ũkú drị̃ ku. Ĩmi rú adru múké ĩdrĩ ị́jọ́ ꞌdĩ kí aꞌbe rá rĩ gá. Ãwãꞌdĩfô, ĩmi uꞌá múké.
29 abstenham-se de comer alimentos oferecidos a ídolos, de consumir o sangue ou a carne de animais estrangulados, e de praticar a imoralidade sexual. Farão muito bem se evitarem essas coisas. “Que tudo lhes vá bem.”
30 Ála mụ ꞌbá ꞌdĩ kí tị pẽlé ꞌbo, mụ kí Ãnị̃tị́yọ́kị̃ gâlé, tra kí ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ kí pírí, fẽ kí dó wárãgã ꞌdĩ ĩꞌbadrị́.
30 Os mensageiros partiram de imediato para Antioquia, onde reuniram os irmãos e entregaram a carta.
31 Kí mụ wárãgã ꞌdĩ lãlé ꞌbo, ãyĩkõ fụ kí ị́jọ́ sĩlé ũniyambamba ꞌbá ásị́ imbájó ꞌdã kî sĩ.
31 Houve grande alegria em toda a igreja no dia em que leram essa mensagem animadora.
32 Yụ́dãsị̃ kí Sílã be kí adrujó nábị̃ rĩ sĩ, jọ kí ị́jọ́ ãlápítítí ru sĩ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ ꞌbaní ũkpõ fẽjó.
32 Então Judas e Silas, ambos profetas, encorajaram e fortaleceram os irmãos com muitas palavras.
33 Kí mụ ụ́ꞌdụ́ ãzí kí uꞌálé were rú ꞌbo, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ ãpẽ kí kí tị ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ ãgõjó ꞌbá ándrá kí tị ãpẽlépi rĩ ꞌba rụ́. [
33 Permaneceram ali algum tempo, e depois os irmãos os enviaram em paz de volta à igreja de Jerusalém.
34 Wó Sílã ũrã ị́jọ́ acejó vúlé Ãnị̃tị́yọ́kị̃ gâlé ũgũgõ.]
34 Silas, porém, resolveu permanecer ali.
35 Wó Páwụ̃lọ̃ ace kí Bãrãnábã be Ãnị̃tị́yọ́kị̃ gá ꞌbá ãzí kí abe ꞌbá kí imbá agá ãzíla ị́jọ́ mgbã Ãdróŋá drị́ gá rĩ ũlũ agá.
35 Paulo e Barnabé ficaram em Antioquia. Eles e muitos outros ensinavam e pregavam a palavra do Senhor naquela cidade.
36 Ụ́ꞌdụ́ ãzí vúlé gá, Páwụ̃lọ̃ jọ Bãrãnábã ní, “Lẽ ãgõ vúlé ãzíla ãmụ mụlé ãma ádrị́pịka pírí ãmaní ándrá ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ gá rĩ ũlũjó ĩꞌbaní táwụ̃nị̃ ãlu-ãlu kí agá rĩ kí undré trũ sĩ kí mụ íngoní yã rĩ nị̃jó.”
36 Algum tempo depois, Paulo disse a Barnabé: “Voltemos para visitar cada uma das cidades onde pregamos a palavra do Senhor, para ver como os irmãos estão indo”.
37 Bãrãnábã lẽ tí Yõhánã umvelé Mãrákõ ꞌi rĩ ꞌdụlé ĩꞌba abe ĩndĩ.
37 Barnabé queria levar João Marcos,
38 Wó Páwụ̃lọ̃ gã ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌdụjó ꞌdĩ úmgbé, ãꞌdusĩku Yõhánã ándrá kí aꞌbejó ãngũ Pãmũfílĩyã gá, ĩꞌdiní gẹ̃rị̃ sĩ ãzị́ ngajó ĩꞌba abe ku rĩ sĩ.
38 mas Paulo se opôs, pois João Marcos tinha se separado deles na Panfília, não prosseguindo com eles no trabalho.
39 Ị́jọ́ ꞌdĩ acá ãgátã rú, fẽ dó sĩ iré kí ru rá; Bãrãnábã ꞌdụ Mãrákõ ꞌi sĩ mụjó ĩꞌdi be, fi kí mẹ́lị̃ agá mụjó zajó Kũpórõ gá,
39 O desentendimento entre eles foi tão grave que os dois se separaram. Barnabé levou João Marcos e navegou para Chipre.
40 wó Páwụ̃lọ̃ pẽ ĩꞌdidrị̂ gá Sílã ꞌi trũ mụjó ĩꞌdi be. ꞌBá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ aꞌbe kí kí mụlé ásị́ ị̃gbẹ̃ Ãdróŋá drị́ gá rĩ sĩ.
40 Paulo escolheu Silas e partiu, e os irmãos o entregaram ao cuidado gracioso do Senhor.
41 Páwụ̃lọ̃ acị́ kí Sị́rị̃yã agâ sĩ ãzíla Sĩlísĩyã agâ sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ kí ásị́ imbá trũ.
41 Então ele viajou por toda a Síria e Cilícia, fortalecendo as igrejas de lá.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.