2 Samuel 24
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 Ũmbã fụ vâ Úpí ꞌi ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní ị̃dị́, fẽ dó sĩ Dãwụ́dị̃ ní ũcõgõ ajíjó kí drị̃ gá. Úpí jọ Dãwụ́dị̃ ní, “Ímụ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí lãlé ꞌbá Yụ́dã drị̂ kí abe.”
1 Mais uma vez, a ira do S enhor ardeu contra Israel e incitou Davi contra eles. “Vá e conte o povo de Israel e de Judá”, disse-lhe o S enhor .
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úpí Dãwụ́dị̃ jọ dó sĩ Yõwábũ ꞌbaní ãmbogo ãsĩkárĩ ꞌbadrị́ ĩꞌdi trũ rĩ kí abe, “Ĩmụ sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí agâsĩ pírí, iꞌdójó Dánĩ gá cajó kpere Bẹ̃rị̃sẹ́bã gá, ĩlã ãsĩkárĩ kí ꞌbã kãlãfe, ma dó sĩ kí sị́ yã rĩ nị̃.”
2 Então o rei disse a Joabe, comandante de seu exército: “Faça uma contagem de todas as tribos de Israel, desde Dã, ao norte, até Berseba, ao sul, para que eu saiba o número exato do povo”.
3 Wó Yõwábũ umvi úpí ní, “Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌbã fẽ ãsĩkárĩ kí ꞌbã kãlãfe ꞌbã izú pâlé túrú ãlu sĩ drị̃ gá ĩꞌbã kí adrujó úꞌdîꞌda rĩ áni ãzíla ãmbógó úpí mádrị̂ ꞌbã ndre dó sĩ kí ĩꞌdi ꞌbã mịfị́ sĩ cé. Wó ãmbógó úpí mádrị̂ lẽ dó ị́jọ́ ꞌdĩ ngalé íni ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
3 Joabe, porém, respondeu ao rei: “Que o S enhor , seu Deus, dê ao rei vida longa para ver a população cem vezes mais numerosa do que é hoje! Mas por que meu senhor, o rei, deseja fazer essa contagem?”.
4 Wó ị́jọ́ úpí Dãwụ́dị̃ ꞌbã jọlé rĩ tu dó ꞌbãngá pá nĩ adru ị́jọ́ Yõwábũ ꞌbã kí jọlé ãsĩkárĩ ãmbogo ĩꞌdi be rĩ ꞌbadrị̂ ꞌi ku. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Yõwábũ fũ kí dó ãmbogo ãsĩkárĩ ꞌbadrị̂ kí abe úpí ꞌbã drị̃lẹ́ gá ꞌdãá rĩ sĩ, sĩ mụjó ãsĩkárĩ ũkpõ trũ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí lãjó.
4 Apesar da objeção de Joabe, o rei insistiu que fizessem o censo. Então Joabe e os comandantes do exército saíram para contar o povo de Israel.
5 Kí dó mụ mĩrĩ Yõrĩdánĩ zalé ꞌbo, tra kí dó ru táwụ̃nị̃ Ãrówã ꞌbã andre gá, wókõ la ándrá rĩ gá áꞌbụ tị gâlé ru. Alị kí sụ́rụ́ Gádĩ drị̂ gâsĩ sĩ mụjó kpere Yãzẹ́rị̃ gá.
5 Primeiro atravessaram o Jordão e acamparam em Aroer, ao sul da cidade, no meio do vale de Gade. Em seguida, foram a Jazer,
6 ꞌDãá rĩ sĩ mụ kí dó Gị̃lẹ́dị̃ gá, Kãdẹ́sị̃ gá ãzíla ãngũ ꞌbá Hị́tị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ gá. Amụ́ kí Dánĩ gá, Dánĩ gá rĩ sĩ apí kí dó ru ãngũ sĩ mụjó Sị̃dọ́nị̃ gá rĩ gá,
6 depois, a Gileade, na terra de Tatim-Hodsi e a Dã-Jaã, e deram a volta para Sidom.
7 mụ kí dó sĩ ãngũ andre celé cí Tụ́rọ̃ drị̂ gá ãzíla táwụ̃nị̃ ꞌbá Hị́vị̃ rú ãzíla ꞌbá Kãnánĩ rú rĩ ꞌbadrị̂ kí agâsĩ pírí. Ãsị̃jó mụ kí dó Bẹ̃rị̃sẹ́bã gá Yụ́dã ꞌbã wókõ ándrá rĩ gá.
7 Então chegaram à fortaleza de Tiro, e a todas as cidades dos heveus e dos cananeus. Por fim, dirigiram-se ao sul de Judá, até Berseba.
8 ꞌBá ꞌdi kí dó mụ acị́lé ĩmbá úrômĩ ãzíla ụ́ꞌdụ́ kãlị́ ị̃rị̃ ꞌbo, ãgõ kí dó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá.
8 Tendo percorrido toda a terra em nove meses e vinte dias, voltaram para Jerusalém.
9 Yõwábũ fẽ dó sĩ kãlãfe ãsĩkárĩ ꞌbadrị̂ úpí ní: Ịsịrayị́lị̃ gá ꞌbá ụrụꞌbá ị̃vị́ trũ icólépi ménéŋá ãꞌdị́ drị̂ rụlépi rá rĩ kí 800,000 ãzíla Yụ́dã gá rĩ kí 500,000.
9 Joabe informou ao rei o total da contagem. Havia em Israel oitocentos mil homens aptos para irem à guerra que sabiam manejar a espada e, em Judá, havia quinhentos mil.
10 Dãwụ́dị̃ la dó mụ ãsĩkárĩ kí lãlé ꞌbo, iꞌdó dó acálé ũrãtáŋá sĩ, jọ dó sĩ Úpí ní, “Má iza ị́jọ́ ãmbógó la ị́jọ́ mání idélé ꞌdĩ sĩ. Wó Úpí ꞌbárĩ ítrũ mání ị́jọ́ ũnzí ãtíꞌbó mídrị̂ drị̂ rá fô, ãꞌdusĩku má idé dó ị́jọ́ aza rú ũnzí la ꞌbo.”
10 Depois que Davi fez o censo, sua consciência começou a incomodá-lo. Ele disse ao S enhor : “Pequei grandemente ao fazer essa contagem. Perdoe meu pecado, ó S enhor , pois cometi uma insensatez”.
11 Dãwụ́dị̃ angá drĩ ụ̃ꞌbụ́tị ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ drị̂ sĩ ku rú, Úpí jọ ị́jọ́ nábị̃ Gádĩ ándrá ị́jọ́ Dãwụ́dị̃ drị̂ kí undrélépi rĩ ní:
11 Na manhã seguinte, a palavra do S enhor veio ao profeta Gade, vidente de Davi. Esta foi a mensagem:
12 “Ímụ lũlé la Dãwụ́dị̃ ní: ‘Úpí jọ, áfẽ míní ị́jọ́ kí na, ípẽ kí agá ị́jọ́ mání icólé ngalé mí rụ́ rĩ ãlu.’”
12 “Vá e diga a Davi que assim diz o S enhor : ‘Darei a você três opções. Escolha um destes castigos, e eu o aplicarei a você’”.
13 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Gádĩ amụ́ dó Dãwụ́dị̃ rụ́ ꞌdõlé ãzíla jọ dó ĩꞌdiní ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé rĩ ãzíla zị dó, “Ị́jọ́ míní pẽlé rĩ dó íngõ ꞌi? Rílẽ ꞌbã aꞌdéjó ílí na rĩ ꞌi yã, jõku míní apájó mẹ́rọ́ꞌbá mídrị̂ kí sĩ ĩmbá na rĩ ꞌi yã, jõku jụ́wẹ̃ ꞌbã aꞌdéjó ụ́ꞌdụ́ na ãngũ mídrị̂ ꞌbã drị̃ gá rĩ ꞌi yã? Mí ũrã ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌa ãzíla ílũ mání ị́jọ́ mání mụlé lũlé ꞌbá áma tị ãpẽlépi rĩ ní rĩ.”
13 Gade foi a Davi e lhe perguntou: “Qual destas opções você escolhe: três anos de fome por toda a terra, três meses fugindo de seus inimigos, ou três dias de praga intensa por toda a terra? Pense bem e decida o que devo responder àquele que me enviou”.
14 Dãwụ́dị̃ umvi Gádĩ ní, “Ma ũcõgõ ãmbógó la agá. Lẽ Úpí ꞌbã fẽ ãmaní drị̃rịma nĩ, ãꞌdusĩku ásị́ ị̃gbẹ̃ ĩꞌdidrị̂ ãmbógó ru; wó lẽ ꞌbá ꞌbá ru rĩ ꞌbã fẽ mání drị̃rịma nĩ ku.”
14 “Não tenho para onde correr nesta situação!”, respondeu Davi a Gade. “Mas é melhor cair nas mãos do S enhor , pois sua misericórdia é grande. Que eu não caia nas mãos de homens.”
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Úpí ãpẽ dó jụ́wẹ̃ tị ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃ gá ụ̃ꞌbụ́tị ꞌdã sĩ kpere sáwã pẽlé ꞌbã ukó sĩ ala gá rĩ gá. ꞌBá ũdrãlépi iꞌdójó sụ́rụ́ Dánĩ drị̂ agá kpere Bẹ̃rị̃sẹ́bã drị̂ agá rĩ kí ꞌbã kãlãfe 70,000.
15 Então, naquela manhã, o S enhor enviou sobre Israel uma praga que durou o tempo determinado. Morreram setenta mil pessoas em todo o Israel, desde Dã, ao norte, até Berseba, ao sul.
16 Mãlãyíkã la mụ ru drị́ ĩjũlé sĩ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ ị̃lị̃kị̃jó ꞌbo, Úpí uja ru ũrãtáŋá sĩ lị́kị̃ ajíjó rĩ rá ãzíla jọ mãlãyíkã lị́kị̃ ajílépi ꞌbá kí drị̃ gá rĩ ní, “ꞌDĩ ca rá! Mí anzé ími drị́.” Sáwã ꞌdã sĩ mãlãyíkã Úpí drị̂ ri adrulé ãngũ Ãrãwụ́nã Yẹ̃bụ́sị̃ gó ru rĩ drị́ sĩ ãná cojó rĩ gá.
16 Mas, quando o anjo estava pronto para destruir Jerusalém, o S enhor teve compaixão e disse ao anjo da morte: “Pare! Já basta!”. Naquele momento, o anjo do S enhor estava perto da eira de Araúna, o jebuseu.
17 Dãwụ́dị̃ la dó mụ mãlãyíkã ándrá ꞌbá kí ụꞌdị́lépi rĩ ndrelé ꞌbo, jọ dó Úpí ní, “ꞌBá ị́jọ́ ũnzí ngalépi rĩ ĩꞌdi ma ꞌi. ꞌBá ãzí ꞌdi kí ꞌbãngá lú kãbĩlõ. Idé kí dó ãꞌdu? Ífẽ lú drị̃rịma rá la mání ꞌbá mádrị́ lị́cọ́ gá rĩ kí abe.”
17 Quando Davi viu o anjo, disse ao S enhor : “Fui eu que pequei e fiz o que era mau! O povo é inocente. O que fizeram? Que tua ira caia sobre mim e minha família”.
18 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdá sĩ Gádĩ amụ́ Dãwụ́dị̃ rụ́ ãzíla jọ ĩꞌdiní, “Ímụ ãzíla ísị ãlĩtárĩ Úpí ní ãngũ Ãrãwụ́nã Yẹ̃bụ́sị̃ gó ru rĩ drị́ sĩ ãná cojó rĩ gá.”
18 Naquele dia, Gade foi a Davi e disse: “Vá e construa um altar para o S enhor na eira de Araúna, o jebuseu”.
19 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ mụ dó rá cécé Úpí ꞌbã ãzị́táŋá la fẽjó Gádĩ tị gâsĩ rĩ áni.
19 Então Davi subiu até lá para cumprir a ordem do S enhor .
20 Ãrãwụ́nã la mụ ndrelé la úpí la amụ́ ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ kí abe íni, ãfũ dó ãmvé, ãvụ̃ úpí drị̃lẹ́ gá ãzíla su dó drị̃ vũ rụ́.
20 Quando Araúna viu o rei e seus servos se aproximando, saiu e curvou-se diante do rei com o rosto no chão.
21 Ãrãwụ́nã zị, “Ãmbógó mádrị́ úpí mí amụ́ ãtíꞌbó mídrị̂ rụ́ ꞌdõlé ãꞌdu gá?” Dãwụ́dị̃ umvi, “Má amụ́ sĩ ãngũ sĩ ãná cojó rĩ ĩgbãlé mídrị́, sĩ ãlĩtárĩ sịjó Úpí nî, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ jụ́wẹ̃ ꞌbã aꞌbe rú sĩ ꞌbá kí rá.”
21 “Por que meu senhor, o rei, veio aqui?”, perguntou Araúna. Davi respondeu: “Vim comprar sua eira e construir nela um altar para o S
22 Ãrãwụ́nã jọ dó Dãwụ́dị̃ ní, “Lẽ ãmbógó úpí mádrị̂ ꞌbã ꞌdụ ꞌbãngá ãko cí ĩꞌdi ꞌbã ndrelé múké rĩ kí sĩ ídétáŋá idéjó. Mọ́nị̃gọ́ sĩ ídétáŋá ivélé ivé ivê rĩ idéjó rĩ kí ꞌdĩ ãzíla ãko sĩ ãná cojó rĩ kí kị̃lị̃mgbọ̃rọ̃ sĩ mọ́nị̃gọ́ sejó rĩ kí abe kí dó sĩ adru ijijá la kî rú.”
22 “Pode ficar com a eira, meu senhor, o rei”, disse Araúna. “Use-a como lhe parecer melhor. Aqui estão os bois para o holocausto, e o senhor pode usar as tábuas de trilhar e as cangas dos bois como lenha para o fogo do altar.
23 Ãrãwụ́nã jọ, “Úpí, ãko ꞌdĩ kí áfẽ kí pírí míní. Lẽ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌbã ãꞌị̃ jõ ídétáŋá mídrị́ ꞌdĩ rá.”
23 Eu lhe darei tudo, ó rei. E que o S enhor , seu Deus, aceite seu sacrifício.”
24 Wó úpí jọ Ãrãwụ́nã ní, “Yụ, ma ngá ãko ꞌdĩ kí ĩgbã mídrị́ ꞌdâ ĩgbã-ĩgbã. Má icó Úpí Ãdróŋá mádrị̂ ní ãko ãzí ị̃sálị la fẽlé idélé ídétáŋá ivélé ivé ivê rĩ rú ku.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ ĩgbã dó sĩ ãngũ sĩ ãná cojó rĩ kí mọ́nị̃gọ́ kí abe sẹ̃kẹ́lị̃ sílĩvã rú kãlị́ tõwú sĩ.
24 O rei, porém, respondeu a Araúna: “Não! Faço questão de pagar por tudo. Não apresentarei ao S enhor , meu Deus, holocaustos que nada me custaram”. Então Davi pagou cinquenta peças de prata pela eira e pelos bois.
25 Sị dó sĩ ãlĩtárĩ Úpí ní ꞌdãá ãzíla idé dó sĩ ĩꞌdiní ídétáŋá ivélé ivé ivê rĩ kí ídétáŋá ásị́ ị̃gbẹ̃ drị̂ be. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Úpí umvi dó ị́jọ́ Dãwụ́dị̃ ꞌbã sĩ awájó ꞌbá kí ị́jọ́ sĩ rĩ rá, jụ́wẹ̃ aꞌdélépi ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃ gá rĩ tu dó sĩ pá rá. Mọ́nị̃gọ́ ãná colépi rĩ kî|alt="Bulls that are threshing" src="HK00096B.TIF" size="col" loc="2 Sam 24:22" copy="Knowles" ref="24:22"
25 Davi construiu ali um altar ao S enhor e ofereceu holocaustos e ofertas de paz. O S enhor respondeu à sua oração em favor da terra, e a praga sobre Israel cessou.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 24, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.