2 Samuel 18
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARIB
1 Dãwụ́dị̃ itú dó ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí, ũpẽ dó ãmbogo ãsĩkárĩ 100 kí drị̃lẹ́ gá ãzíla 1,000 kí drị̃lẹ́ gá rĩ kî.
1 Então Davi contou o povo que tinha consigo, e pôs sobre ele chefes de mil e chefes de cem.
2 Dãwụ́dị̃ awa dó ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí tị na, tị ãlu rĩ Yõwábũ pálé gá, ãzí rĩ dó Yõwábũ ádrị́pị Ãbĩsáyĩ Zẹ̃rụ̃yị́yã ngọ́pị pálé gá, tị ãzí rĩ Ĩtáyĩ Gị́tị̃ gó ru rĩ pálé gá. Úpí jọ, “Áma mgbã rĩ la mụ ãꞌdị́ gâlé ĩmi abe ĩndĩ.”
2 E Davi enviou o exército, um terço sob o mando de Joabe, outro terço sob o mando de Abisai, filho de Zeruia, irmão de Joabe, e outro terço sob o mando de Itai, o giteu. E disse o rei ao povo: Eu também sairei convosco.
3 Wó ãsĩkárĩ jọ kí, “Yụ! Lẽ ímụ ãꞌdị́ gâlé ãma abe ĩndĩ ku, údrĩ ãma ũmŋĩ sĩ apájó yã áni, icó kí ásí ꞌbãlé ãma drị̃ gá ku. Údrĩ táni ãma nụ́sụ̃ kí ụꞌdị́ pírí rá tí, icó kí así lé ãma ị́jọ́ sĩ ku, wó ími ãlu ꞌdĩ ĩꞌdi cécé ãsĩkárĩ 10,000 kí áni. Ĩꞌdi adru múké la ídrĩ ãmaní ũkpó fẽ angájó táwụ̃nị̃ agâlé rĩ gá.”
3 Mas o povo respondeu: Não sairás; porque se fugirmos, eles não se importarão conosco; nem se importarão conosco ainda que morra metade de nós; porque tu vales por dez mil tais como nós. Melhor será que da cidade nos mandes socorro.
4 Úpí umvi, “Ma ị́jọ́ ĩminí ndrelé ĩꞌdi múké ãndânĩ rĩ idé rá.”
4 Respondeu-lhes o rei: Farei o que vos parecer bem. E o rei se pôs ao lado da porta, e todo o povo saiu em centenas e em milhares.
5 Úpí fẽ dó ãzị́táŋá Yõwábũ ꞌbaní Ãbĩsáyĩ trũ ãzíla Ĩtáyĩ trũ jọ, “Ĩmi idé ị́jọ́ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ rụ́ jãjã rú áma ị́jọ́ sĩ.” Ãsĩkárĩ pírí are kí ị́jọ́ úpí ꞌbã azịlé Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌbã ị́jọ́ sĩ ãmbogo ꞌbaní rĩ rá.
5 E o rei deu ordem a Joabe, a Abisai e a Itai, dizendo: Tratai brandamente, por amor de mim, o mancebo Absalão. E todo o povo ouviu quando o rei deu ordem a todos os chefes acerca de Absalão.
6 Ãsĩkárĩ mụ kí dó ásé agâlé ãꞌdị́ ꞌdịlé ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe, úꞌdị dó ãꞌdị́ ꞌdĩ mị̃rị́ Ịfụrayị́mụ̃ drị̂ agá.
6 Assim saiu o povo a campo contra Israel; e deu-se a batalha no bosque de Efraim.
7 Ãsĩkárĩ Dãwụ́dị̃ drị̂ ndẽ kí dó ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí rá, ꞌbá ꞌébí ịsụ́lépi ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ rĩ kí 20,000.
7 Ali o povo de Israel foi derrotado pelos servos de Davi; e naquele dia houve ali grande morticínio, de vinte mil homens.
8 Ãꞌdị̂ iré dó ru ãngũ ꞌdã agâsĩ pírí, mị̃rị́ ụꞌdị́ ꞌbá ãndânĩ ndẽ ꞌbá kãlãfe ũdrãlépi ménéŋá sĩ rĩ kí rá.
8 Pois a batalha se estendeu sobre a face de toda aquela terra, e o bosque consumiu mais gente naquele dia do que a espada.
9 Ãꞌdị́ ꞌdã gá Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ịsụ́ kí ru ꞌbá Dãwụ́dị̃ drị̂ kí abe. Ĩꞌdi cẹ̃ agá fãrásĩ ĩꞌdidrị̂ sĩ, ĩꞌdiní cẹ̃ agá ꞌdĩ gá ꞌdâ, fãrásĩ alị dó ife ãmbógó kénĩ trũ gãnã la ị̃ndụ́ gâsĩ, Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌbã drị̃kã ãrĩ dó kénĩ la gá. Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ãgĩ dó ru ũlí agá ụrụgá, pá la aló dó sĩ vũ ku, fãrásĩ ĩꞌdiní sĩ cẹ̃jó rĩ ri dó ꞌbãngá cẹ̃lé drị̃ gá.
9 Por acaso Absalão se encontrou com os servos de Davi; e Absalão ia montado num mulo e, entrando o mulo debaixo dos espessos ramos de um grande carvalho, pegou-se a cabeça de Absalão no carvalho, e ele ficou pendurado entre o céu e a terra; e o mulo que estava debaixo dele passou adiante.
10 ꞌBá ãzí ãlu rĩ la mụ ị́jọ́ ru idélépi ꞌdĩ ndrelé ꞌbo, mụ lũlé la Yõwábũ ní jọ, “Ándre Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ãgĩ ru ife sí gá ꞌdã.”
10 um homem, vendo isso, contou-o a Joabe, dizendo: Eis que vi Absalão pendurado dum carvalho.
11 Yõwábũ jọ dó ágọ́bị́ ĩꞌdiní ị́jọ́ ꞌdĩ lũlépi rĩ ní, “Ãꞌdu! Índre ĩꞌdi rá yã? Ísõ tá dó ĩꞌdi cọtị káyĩ vụ̃rụ́ ꞌdãá ku ãꞌdu sĩ? Ma tá míní sẹ̃kẹ́lị̃ sílĩvã ãni fẽ mụdrị́ sẹ́rị̃ ꞌbá ãꞌdị́ ndẽlépi rĩ drị̂ be.”
11 Então disse Joabe ao homem que lho contara: Pois que o viste, por que não o derrubaste logo por terra? E eu te haveria dado dez siclos de prata e um cinto.
12 Ágọ́bị̂ umvi Yõwábũ ní, “Ídrĩ táni áma drị́ gá sẹ̃kẹ́lị̃ sílĩvã rú rĩ fẽ 1,000, má icó tá áma drị́ ꞌbãlé úpí ngọ́pị ụrụꞌbá gá ku. Ãma are ãzị́táŋá úpí ꞌbã fẽlé míní, Ãbĩsáyĩ ní ãzíla Ĩtáyĩ ní ĩꞌdi ꞌbã sĩ jọjó la, ‘Ĩmba jọ mání kãrị́lẹ̃ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ tã áma ị́jọ́ sĩ rĩ rá.’
12 Respondeu, porém, o homem a Joabe: Ainda que eu pudesse pesar nas minhas mãos mil siclos de prata, não estenderia a mão contra o filho do rei; pois bem ouvimos que o rei deu ordem a ti, e a Abisai, e a Itai, dizendo: Guardai-vos, cada um, de tocar no mancebo Absalão.
13 Ádrĩ tá úpí tị gã úmgbé sĩ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌdịjó, ĩꞌdi tá ị́jọ́ la are rá ãꞌdusĩku ị́jọ́ ãzí zịlé úpí ní rá la ꞌdáyụ, mi tá áma aꞌbe ị́jọ́ la gá áꞌdụ̂sĩ.”
13 E se eu tivesse procedido falsamente contra a sua vida, coisa nenhuma se esconderia ao rei, e tu mesmo te oporias a mim:
14 Yõwábũ jọ, “Má icó tẽlé la mídrị́ ꞌdĩ áni ku.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌdụ dó ãjụ́ kí na, mụ kî trũ ife ị̃ndụ́ gâlé, ãzíla ũsõ dó kí sĩ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ágádrị̃ gá ịsụ́ ĩꞌdi drĩ ꞌdĩ sĩ ife sị́ gá ꞌdãá ídri.
14 Então disse Joabe: Não posso demorar-me assim contigo aqui. E tomou na mão três dardos, e traspassou com eles o coração de Absalão, estando ele ainda vivo no meio do carvalho.
15 ꞌBá mụdrị́ Yõwábũ andre tẽlépi rĩ amụ́ kí dó Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ andre celé, ũsõ kí dó ĩꞌdi ãzíla ꞌdị kí dó ĩꞌdi rá.
15 E o cercaram dez mancebos, que levavam as armas de Joabe; e feriram a Absalão, e o mataram.
16 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yõwábũ vu dó gũká sĩ ãsĩkárĩ kí atrịjó sĩ ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí vú droŋá gá cí.
16 Então tocou Joabe a buzina, e o povo voltou de perseguir a Israel; porque Joabe deteve o povo.
17 Ãtrũ kí dó Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌi, ꞌbe kí dó ĩꞌdi ꞌbụ́ ãzí ãmbógó la agá mị̃rị́ agâlé ãzíla ũdrõ kí dó írã use-use la kí drị̃ la gá cí. Íni ꞌdĩ ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ apá kí dó pírí ĩꞌbadrị́ kogá.
17 E tomaram a Absalão e, lançando-o numa grande cova no bosque, levantaram sobre ele mui grande montão de pedras. E todo o Israel fugiu, cada um para a sua tenda.
18 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌbã ándrá adrujó ídri rĩ sĩ, sị ĩꞌdiní ị́dị́ŋá ãzí sĩ ĩꞌdi ị́jọ́ ũrãjó la áꞌbụ ꞌa úpí drị̂ agâlé ãꞌdusĩku ũrã, “Mâ ngọ́tị́ ágọ́bị́ sĩ icójó áma rụ́ ĩdrị̃jó la yụ.” ꞌDa dó sĩ ị́dị́ŋâ rụ́ ĩꞌdi rụ́ sĩ, ála dó sĩ ĩꞌdi umve ị́dị́ŋá Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ drị̂ ꞌi kpere ãndrũ.
18 Ora, Absalão, quando ainda vivia, tinha feito levantar para si a coluna que está no vale do rei; pois dizia: Nenhum filho tenho para conservar a memória o meu nome. E deu o seu próprio nome àquela coluna, a qual até o dia de hoje se chama o Pilar de Absalão.
19 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ãhị̃mázị̃ Zãdókĩ ngọ́pị jọ Yõwábũ ní, “Mí ají ácẹ̃ drĩ ụ́ꞌdụ́kọ́ ꞌdĩ lũlé úpí nî, Úpí pa ĩꞌdi mẹ́rọ́ꞌbá ĩꞌdidrị̂ kí drị́ gá ꞌbo.”
19 Então disse Aimaaz, filho de Zadoque: Deixa-me correr, e anunciarei ao rei que o Senhor o vingou a mão e seus inimigos.
20 Yõwábũ jọ, “Mí icó ãndrũ ụ́ꞌdụ́kọ́ ꞌdĩ agụlé úpí ní mi ꞌi ku. Mí icó rá la ụ́ꞌdụ́kọ́ ãzí agụlé ụ́ꞌdụ́ ãzí sĩ adru ãndrũ ku ãꞌdusĩku úpí ngọ́pị drã rá.”
20 Mas Joabe lhe disse: Tu não serás hoje o portador das novas; outro dia as levarás, mas hoje não darás a nova, porque é morto o filho do rei.
21 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yõwábũ jọ dó ágọ́bị́ Kụ́sị̃ rú rĩ ní, “Ímụ ãzíla ílũ úpí ní ị́jọ́ míní ndrelé rĩ.” Ágọ́bị́ Kụ́sị̃ rú rĩ ilú dó drị̃ vụ̃rụ́ Yõwábũ drị̃lẹ́ gá ãzíla cẹ̃ dó rá.
21 Disse, porém, Joabe ao cuchita: Vai tu, e dize ao rei o que viste. O cuchita se inclinou diante de Joabe, e saiu correndo.
22 Ãhị̃mázị̃ Zãdókĩ ngọ́pị jọ Yõwábũ ní, “Ãꞌdu ị́jọ́ drị̃ táni ru idé nĩ tí, má aꞌị́ mídrị́ ífẽ ácẹ̃ ágọ́bị́ Kụ́sị̃ gó rú ꞌdĩ vú gâsĩ.”
22 Então prosseguiu Aimaaz, filho de Zadoque, e disse a Joabe: Seja o que for, deixa-me também correr após o cuchita. Respondeu Joabe: Para que agora correrias tu, meu filho, pois não receberias recompensa pelas novas?
23 Ãhị̃mázị̃ jọ Yõwábũ ní, “Ãꞌdu ị́jọ́ drị̃ táni ru idé nĩ tí, álẽ cẹ̃lé rá.”
23 seja o que for, disse Aimaaz, correrei. Disse-lhe, pois, Joabe: Corre. Então Aimaaz correu pelo caminho da planície, e passou adiante do cuchita.
24 Dãwụ́dị̃ ri ꞌdĩ sĩ kẹ̃jị́ tị ãmvélé rĩ kí drĩdríŋĩ gá kẹ̃jị́ tị agâlé ru rĩ be, ꞌbá ãngũ andre ũtẽlépi rĩ tụ dó ụrụgá jó drị̃ sĩ ãngũ undréjó bõrõ gâlé ru rĩ drị̃ gá. Ĩꞌdiní ãngũ undré agá ꞌdĩ gá ꞌdâ, ndre ꞌbá ãzí la ãcẹ̃ agâ áꞌdụ̂sĩ.
24 Ora, Davi estava sentado entre as duas portas; e a sentinela subiu ao terraço da porta junto ao muro e, levantando os olhos, viu um homem que corria só.
25 ꞌBá ãngũ andre ũtẽlépi rĩ umve dó úpí ꞌi ãzíla lũ dó ị́jọ́ ꞌdĩ ĩꞌdinî. Ãsĩkárĩ bõrõ táwụ̃nị̃ drị̂ andre tẽlépi ị́nị́ sĩ rĩ|alt="The soldier who guards the wall of the town at night" src="HK00227B.TIF" size="col" loc="2 Sam 18:24" copy="Knowels" ref="18:24"
25 Gritou, pois, a sentinela, e o disse ao rei. Respondeu o rei: Se vem só, é portador de novas. Vinha, pois, o mensageiro aproximando-se cada vez mais.
26 ꞌBá ãngũ andre ũtẽlépi rĩ ndre vâ ꞌbá ãzí rĩ ãcẹ̃ agâ, umve dó ꞌbá kẹ̃jị́ tị andre tẽlépi rĩ ãzíla jọ, “Índre ꞌbá ãzí rĩ la vâ ãcẹ̃ áꞌdụ̂sĩ ꞌdãnu.”
26 Então a sentinela viu outro homem que corria, e gritou ao porteiro, e disse: Eis que lá vem outro homem correndo só. Então disse o rei: Também esse traz novas.
27 ꞌBá ãngũ andre ũtẽlépi rĩ jọ, “Iꞌdá mání ꞌbá ãcẹ̃lépi drị̃ gá ꞌdã Ãhị̃mázị̃ Zãdókĩ ngọ́pị ꞌi rĩ áni.”
27 Disse mais a sentinela: O correr do primeiro parece ser o correr de Aimaaz, filho de Zadoque. Então disse o rei: Este é homem de bem, e virá com boas novas.
28 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ãhị̃mázị̃ zị dó úpí ꞌi cící ãzíla lũ dó ĩꞌdiní, “Ị́jọ́ pírí kí múké.” Ilú dó drị̃ vụ̃rụ́ úpí drị̃lẹ́ gá, mẹ́lẹ́tị la aló vũ ãzíla jọ, “Ícụ́ úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌi! Fẽ ꞌbá mvulépi mẹ́rọ́ꞌbá ru drị́ ingalépi úpí mádrị̂ ụrụꞌbá gá rĩ kí ndẽlé rá.”
28 Gritou, pois, Aimaaz, e disse ao rei: Paz! E inclinou-se ao rei com o rosto em terra, e disse: Bendito seja o Senhor teu Deus, que entregou os homens que levantaram a mão contra o rei meu senhor.
29 Úpí zị, “Kãrị́lẹ̃ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ĩꞌdi múké yã?”
29 Então perguntou o rei: Vai bem o mancebo Absalão? Respondeu Aimaaz: Quando Joabe me mandou a mim, o servo do rei, vi um grande alvoroço; porem não sei o que era.
30 Úpí jọ ĩꞌdiní, “Íse mi bụ́lụ́ gá ãzíla ítu pá ꞌdãá.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ se dó ru bụ́lụ́ gá ãzíla tu dó sĩ pá ꞌdãá.
30 Disse-lhe o rei: Põe-te aqui ao lado. E ele se pôs ao lado, e esperou de pé.
31 Ágọ́bị́ Kụ́sị̃ gó rú rĩ acá dó ãzíla jọ, “Úpí mádrị̂ mí are drĩ ụ́ꞌdụ́kọ́ múké ꞌdĩ ꞌi, Úpí pa dó ãndrũ mi ꞌbá pírí drị́ ingalépi ími ụrụꞌbá gá rĩ kí drị́ gá rá.”
31 Nisso chegou o cuchita, e disse: Novas para o rei meu senhor. Pois que hoje o Senhor te vingou da mão de todos os que se levantaram contra ti.
32 Úpí zị, “Mâ ngọ́pị Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ĩꞌdi múké yã?”
32 Então perguntou o rei ao cuchita: Vai bem o mancebo Absalão? Respondeu o cuchita: Sejam como aquele mancebo os inimigos do rei meu senhor, e todos os que se levantam contra ti para te fazerem mal.
33 Úpí ụrụꞌbá yã dó yã yã. Tụ dó ụrụgá jó kẹ̃jị́ tị gá rĩ agâlé áwáŋá trũ. Ĩꞌdiní mụ agá áwá trũ ꞌdĩ gá ꞌdâ jọ, “Wọ́gọ̃ mâ ngọ́tị́ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃! Mâ ngọ́tị́ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃! Ádrĩ tá drã agá ma ꞌi ími kẹ̃jị́ gá la tá múké, wọ́gọ̃ mâ ngọ́tị́ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃, mâ ngọ́tị̂, mâ ngọ́tị̂!”
33 Pelo que o rei ficou muito comovido e, subindo à sala que estava por cima da porta, pôs-se a chorar; e andando, dizia assim: Meu filho Absalão, meu filho, meu filho Absalão! quem me dera que eu morrera por ti, Absalão, meu filho, meu filho!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.