2 Samuel 17
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ jọ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ní, “Ífẽ má ũpẽ ãsĩkárĩ ãzí kí 12,000, ma dó sĩ Dãwụ́dị̃ vú dro ị́nị́ ãndrũ ꞌdĩ sĩ.
1 Depois Aitofel disse a Absalão: — Deixe-me escolher doze mil homens, e me disporei e perseguirei Davi esta noite.
2 Ma dó sĩ ãꞌdị́ ꞌdị ĩꞌdi be ĩꞌdiní drĩ ãndẽ agá ãzíla adru agá ũkpó kóru ꞌdĩ gá ꞌdĩ. Ma ĩꞌdi agá ụ̃rị̃ tõ ãzíla ꞌbá pírí ĩꞌdi be ꞌdĩ kí dó sĩ apá rá. Ma dó sĩ lú úpí ꞌdị áꞌdụ̂sĩ
2 Vou surpreendê-lo enquanto está cansado e desanimado. Farei com que entre em pânico e todo o povo que está com ele fugirá. Então matarei apenas o rei.
3 ãzíla ma dó sĩ ꞌbá pírí kí ají mí rụ́ ꞌdõlé vúlé. Drã ꞌbá míní ndrụ̃lé rĩ drị̂ la fẽ ꞌbá pírí kí ãgõ vúlé; ꞌbá pírí icó kí dó sĩ adrálé ku.”
3 Trarei todo o povo de volta para você, pois a volta de todos depende daquele a quem você procura matar. Assim, todo o povo estará em paz.
4 Ị́jọ́ ụ̃tị̃lé ꞌdĩ iꞌdá Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ní ãzíla ꞌbá ĩyõ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní múké.
4 Este parecer agradou a Absalão e a todos os anciãos de Israel.
5 Wó Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ jọ, “Ĩmi umve drị̃ vâ Hũsáyĩ Ãrị́kị̃ gô ꞌi, ãma dó sĩ ĩꞌdi ãꞌdu ị́jọ́ jọ yã rĩ are.”
5 Mas Absalão disse: — Chamem agora Husai, o arquita, e ouçamos também o que ele tem a dizer.
6 Hũsáyĩ lã dó mụ acálé ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ꞌbo, Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ jọ dó ĩꞌdiní, “Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ jọ ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ ꞌbo. Lẽ dó ãma idé ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ ꞌi yã? Drĩ adru íni ku, ị́jọ ị́jọ́ mídrị̂ ꞌi.”
6 Quando Husai chegou, Absalão lhe falou, dizendo: — O parecer de Aitofel é este. Vamos fazer o que ele falou? Se não, diga você o que devemos fazer.
7 Hũsáyĩ umvi Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ní, “Ị́jọ́ Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ ꞌbã jọlé rĩ adru sáwã ꞌdĩ sĩ múké ku.
7 Então Husai disse a Absalão: — Desta vez o conselho de Aitofel não é bom.
8 Ínị̃ mî átẹ́pị Dãwụ́dị̃ kí ꞌbá ĩꞌdidrị̂ kí abe cé; kí ꞌbá ãꞌdị́ ãni, kí ũmbá ru cécé ụ̃bọ̃gụ̃ sĩ mvaka la kí ꞌdụjó rá rĩ áni. ꞌDĩ ꞌbã drị̃ gâsĩ mí átẹ́pị ĩꞌdi ꞌbá ãꞌdị́ nĩlépi cé la, icó ị́nị́ ꞌdĩ sĩ ụ́ꞌdụ́ kolé ãsĩkárĩ kí abe ãngũ ãlu gá ku.
8 Husai continuou: — Você conhece o seu pai e os seus homens e sabe que são valentes e estão enfurecidos como a ursa no campo, roubada dos seus filhotes. Além disso, o seu pai é homem de guerra e não passará a noite com o povo.
9 Úꞌdîꞌda íni, zị̃ ru ụ̃jị́gọ́ ãzí gá jõku ãngũ ãzí gá ꞌbo. Drĩ angá ãsĩkárĩ mídrị̂ kí uꞌdị́lé drị̃drị̃, ꞌbá cí ị́jọ́ ꞌdĩ arelépi rĩ la jọ la, ‘Ụ́lị́ ãsĩkárĩ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌbã vú bĩlépi rĩ kí rá.’
9 Eis que agora deve estar escondido em alguma caverna ou em outro lugar qualquer. E, se acontecer que você tenha algumas baixas no primeiro ataque, cada um que ouvir isso dirá que houve matança no povo que segue Absalão.
10 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãsĩkárĩ ásị́ ũkpó, ásị́ la ꞌbã sĩ mbajó cécé kẹ̃mị̃ drị̂ ãni rĩ la aká ụ̃rị̃ sĩ ãꞌdusĩku ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ nị̃ kí mí átẹ́pị ĩꞌdi ꞌbá ãꞌdị́ ãni la ãzíla ꞌbá ĩꞌdi abe rĩ kí ásị́ ũkpó ru rĩ gá rá.”
10 Então até o homem valente, cujo coração é como o coração de leão, com certeza irá desanimar, porque todo o Israel sabe que o seu pai é um herói e que os que estão com ele são homens valentes.
11 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ájọ míní íni, “Lẽ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị́ ũꞌbíkãná cécé cínákí mĩrĩ tị gá rĩ áni ꞌdĩ kí angájó Dánĩ gá cajó kpere Bẹ̃rị̃sẹ́bã gá, ꞌá trá kí pírí mí rú ꞌdõlé, ími ãmgbã rĩ la dó sĩ kí drị̃ ꞌde ãꞌdị́ gâlé nĩ.
11 Eu aconselho que, a toda pressa, se reúna em torno de você todo o Israel, desde Dã até Berseba, em multidão como a areia do mar, e que você mesmo os guie na batalha.
12 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãma dó ĩꞌdi ndrụ̃, ãdrĩ ĩꞌdi ịsụ́ rá, ãma dó zõ ĩꞌdi drị̃ gá cécé andrẹlị́ ꞌbã zõjó ãngũ drị̃ gá rĩ áni. Kí ꞌbá ĩꞌdidrị̂ kí abe ꞌbá ãzí icó ru lịlé ídri rú ãluŋá la ku.
12 Então o atacaremos onde quer que se encontre e facilmente cairemos sobre ele, como o orvalho cai sobre a terra. E não ficará ele nem nenhum dos homens que estão com ele — nem um só!
13 Drĩ ru nze mụlé filé táwụ̃nị̃ ãzí agá, ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí pírí ĩbáká ají sĩ táwụ̃nị̃ ꞌdã ꞌbã Bõrõ sejó wọ́rọ̃ŋá ãzí gá, ícó nírí la ịsụ́lé ku.”
13 Se ele se retirar para alguma cidade, todo o Israel levará cordas àquela cidade e nós a arrastaremos até o ribeiro, até que lá não fique nem uma só pedrinha.
14 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ kí ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe jọ kí, “Ị́jọ́ Hũsáyĩ Ãrị́kị̃ gó ru rĩ ꞌbã jọlé rĩ ndẽ mũkẽ sĩ Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ ꞌbã jọlé rĩ rá.” Ãꞌdusĩku Úpí fẽ ru ásị́ pírí sĩ ị́jọ́ Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ drị́ múké rĩ izajó sĩ lị́kị̃ ajíjó Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ drị̃ gá.
14 Então Absalão e todos os homens de Israel disseram: — O conselho de Husai, o arquita, é melhor do que o conselho de Aitofel. Acontece que o
15 Hũsáyĩ lũ átáló Zãdókĩ ꞌbaní Ãbĩyátã be ị́jọ́ Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ ꞌbã jọlé Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌbaní ꞌbá ĩyõ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe ãzíla ígátáŋá íní fẽlé ị́jọ́ ꞌbá ꞌdã ꞌbã kí jọlé rĩ ꞌbã drị̃ gá rĩ ꞌi.
15 Então Husai disse aos sacerdotes Zadoque e Abiatar: — Assim e assim Aitofel aconselhou a Absalão e aos anciãos de Israel, mas assim e assim aconselhei eu.
16 Lẽ úꞌdîꞌda ípẽ ụ́ꞌdụ́kọ́ tị Dãwụ́dị̃ ní gbõrú ãzíla íjọ ĩꞌdiní, “Ị́nị́ ãndrũ rĩ sĩ lẽ ĩko ụ́ꞌdụ́ ãngũ kõtórõ rú ꞌdĩ gá ꞌdâ ku; ĩza mĩrĩ ꞌbã ꞌá ꞌdã sĩ, jõ íni ku ála ãndrũ úpí kí ị̃lị̃kị̃ ꞌbá ĩꞌdidrị̂ kí abe pírí rá.”
16 Agora, pois, mandem depressa a seguinte mensagem a Davi: “Não passe esta noite nos vaus do deserto, mas atravesse logo o rio, para que não seja destruído o rei e todo o povo que com ele está.”
17 Ãbĩyátã ngọ́pị Yónãtãnĩ kí Zãdókĩ ngọ́pị Ãhị̃mázị̃ be ri kí dó ị́jọ́ ꞌdĩ tẽlé Ẽnĩ Rõgélĩĩ gá ꞌdãá. Ãtíꞌbó ĩzóŋá ru la amụ́ ĩꞌbaní ị́jọ́ ꞌdĩ lũlé sĩ mụjó kí lũjó úpí Dãwụ́dị̃ ní, ãꞌdusĩku icó kí filé táwụ̃nị̃ agâlé ꞌbá kí drị̃ gâsĩ ku.
17 Jônatas e Aimaás estavam em En-Rogel. Uma criada ia até lá e lhes passava informações, que eles depois transmitiam ao rei Davi. Eles não podiam ser vistos entrar na cidade.
18 Wó kãrị́lẹ̃ ãzí ndre kí cé ãzíla mụ dó sĩ kí lũlé Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ nî. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá ị̃rị̃ ꞌdĩ ĩdã kí ru ꞌdãá gbõrú ãzíla mụ kí dó sĩ ágọ́bị́ ãzí Bãhụ̃rị́mụ̃ gá la drị́ lị́cọ́ gá. Kídí ãzí ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ agá ꞌdãá cí, fi kí dó sĩ ru zị̃lé ala gá.
18 Mas um moço os viu e contou a Absalão. Então os dois partiram às pressas e entraram na casa de um homem, em Baurim, que tinha um poço no seu pátio, ao qual desceram.
19 Ágọ́bị̂ ꞌbã ũkû aꞌdụ́ ãko ãzí sĩ kídî tị akujó ãzíla aja ãná drị̃ la gá cí ꞌbá ãzí nị̃ ị́jọ́ drị̃ la gá ku.
19 A mulher desse homem pegou uma coberta, e a estendeu sobre a boca do poço, e espalhou grãos de cereais sobre ela. E assim ninguém suspeitou de nada.
20 ꞌBá Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ drị̂ kí mụ acálé ũkû drị́ jó gá ꞌbo zị kí, “Ãhị̃mázị̃ kí Yónãtãnĩ be íngõlé yã?”
20 Quando os servos de Absalão chegaram àquela casa, perguntaram à mulher: — Onde estão Aimaás e Jônatas? A mulher respondeu: — Já passaram o ribeiro. Eles saíram a procurá-los, mas não conseguiram achar. Então voltaram para Jerusalém.
21 ꞌBá ꞌdã kí mụ ru ĩdãlé ꞌbo, ꞌbá ị̃rị̃ ꞌdĩ ãfũ kí kídí agâlé ãmvé ãzíla mụ kí dó ị́jọ́ lũlé úpí Dãwụ́dị̃ nî. Jọ kí ĩꞌdiní, “Ĩko drị̃ mụlé ãzíla ĩza mĩrĩ Yõrĩdánĩ drị̃lẹ́ ãlu rú. Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ itú ị́jọ́ ími ụrụꞌbá gá ꞌbo.”
21 Depois que eles foram embora, os dois logo saíram do poço e foram avisar o rei Davi. Disseram: — Levantem-se e passem depressa as águas, porque assim e assim aconselhou Aitofel contra vocês.
22 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ kí ꞌbá pírí ĩꞌdidrị̂ kí abe ko kí drị̃ mụlé ị́nị́ sĩ ãzíla za kí dó sĩ mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌbã wókõ ãzí rĩ gá. Ãngũ ꞌbã uwí agá ꞌdĩ ꞌbá pírí za kí dó mĩrĩ Yõrĩdánĩ rá.
22 Então Davi e todo o povo que estava com ele se levantaram e passaram o Jordão. Quando amanheceu, não havia um só que não tivesse passado o Jordão.
23 Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ la mụ ndrelé la ꞌbá ũbĩ kí ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ kí vú ku, usú dó kãyĩnõ ĩꞌdidrị̂ ꞌbã ãko pá gá rĩ kí ãzíla ko drị̃ gõlé vúlé ĩꞌdidrị́ táwụ̃nị̃ gá. Itú ị́jọ́ ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ agá rĩ kí múké ãzíla nzi dó ru rá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ drã dó rá ãzíla ị̂sị̃ dó ĩꞌdi ꞌbụ́ átẹ́pị̃ drị̂ gá.
23 Quando Aitofel viu que o seu conselho não tinha sido seguido, preparou o jumento e foi para casa, na cidade em que morava. Pôs em ordem os seus negócios e se enforcou; morreu e foi sepultado na sepultura do seu pai.
24 Dãwụ́dị̃ mụ kí táwụ̃nị̃ Mãhãnãyị́mụ̃ gá, ãzíla Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ za kí mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe.
24 Davi chegou a Maanaim. Absalão, tendo passado o Jordão com todos os homens de Israel,
25 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌbã Ãmásã ãsĩkárĩ kí drị̃lẹ́ gá Yõwábũ kẹ̃jị́ gá. Ãmásã ĩꞌdi ándrá ágọ́bị́ umvelé Yétĩrã rĩ ꞌbã ngọ́pị ꞌi angájó lị́cọ́ Ịsụmayị́lị̃ drị̂ gá, ãndrẽ rụ́ Ãbị̃gãyị́lị̃ Nãhásĩ ị̃zẹ́pị ãzíla Yõwábũ ꞌbã ámvọ́pị̃ Zẹ̃rụ̃yị́yã drị̂ ꞌi.
25 colocou Amasa no comando do exército, em lugar de Joabe. Amasa era filho de certo homem chamado Itra, o ismaelita, que era casado com Abigail, filha de Naás e irmã de Zeruia, a mãe de Joabe.
26 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ abe tra kí dó ru ãngũ Gị̃lẹ́dị̃ drị̂ gá.
26 E assim o povo de Israel e Absalão acamparam na terra de Gileade.
27 Dãwụ́dị̃ la mụ acálé Mãhãnãyị́mụ̃ gá ꞌbo, ꞌbá ꞌdĩ amụ́ kí ĩꞌdi aꞌị́lé; Sóbĩ Nãhásĩ ngọ́pị angájó Rábã Ãmọ́nị̃ gá, Mãkírĩ Ãmị̃yẹ́lị̃ ngọ́pị angájó Lõ Dẽbárĩ gá ãzíla Bãzĩláyĩ Gị̃lẹ́dị̃ gó ru rĩ angájó Rọ̃gẹ̃lị́mụ̃ gá.
27 Quando Davi chegou a Maanaim, Sobi, filho de Naás, de Rabá, dos filhos de Amom, e Maquir, filho de Amiel, de Lo-Debar, e Barzilai, o gileadita, de Rogelim,
28 ꞌBá ꞌdĩ ají kí dó ãko sĩ ru lajó rĩ kí, bãkụ́lẹ̃ kí úmvú kí abe. Ají kí vâ ngánũ, ãná bálẽ rú rĩ, ãnáfóró, ũndú ũꞌbĩlé ũꞌbĩ-ũꞌbĩ rĩ kî, kayị́kọ́, bũrúsú
28 trouxeram camas, bacias e vasilhas de barro, além de trigo, cevada, farinha, grãos torrados, favas e lentilhas;
29 ãnụ́, lẹ́sụ́, kãbĩlõ, ãdu, lé tị drị̂ drị̂ kí trũ Dãwụ́dị̃ ní ꞌbá ĩꞌdidrị̂ kí abe nalé ãꞌdusĩku jọ kí, “Ãbị́rị́ ndẽ dó ꞌbá kí rá, ãndẽ kí rá ãzíla ị̃yị́ vị́ ndẽ dó kí kõtórõ agâlé rá.”
29 também mel, coalhada, ovelhas e queijos de leite de vaca. Levaram isso a Davi e ao povo que estava com ele, para que comessem, porque disseram: “Este povo no deserto está faminto, cansado e sedento.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.