2 Samuel 15

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ụ́ꞌdụ́ ãzí sĩ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ịsụ́ dó ĩꞌdi ꞌbã gárĩ kí, fãrásĩ kí ãzíla ãsĩkárĩ kãlị́ tõwú cẹ̃lépi ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá rĩ kí abe.
1 Depois disso Absalão mandou preparar para si um carro com cavalos e cinquenta homens para correrem na sua frente.
2 Ĩꞌdi angá ụ̃ꞌbụ́tịnị́nị́ pá tulé gẹ̃rị̃ tị gá kẹ̃jị́ tị sĩ fijó táwụ̃nị̃ agâlé rĩ gá. ꞌBá ãzí drĩ amụ́ ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ ãzí trũ úpí rụ́ sĩ ígátáŋá ịsụ́jó, Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ la ĩꞌdi umve ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé, ĩꞌdi zị la, “Mí angá táwụ̃nị̃ íngõ gá?” Ĩꞌdi dó umvi la, “Ãtíꞌbó mídrị̂ angá ínátị Ịsịrayị́lị̃ drị́ ãlu la agá.”
2 Ele se levantava cedo e ficava no portão da cidade, onde a estrada terminava. Quando uma pessoa chegava ali com algum caso para o rei Davi resolver, Absalão a chamava e perguntava de onde era. E, quando a pessoa respondia: “Senhor, eu sou de tal tribo de Israel”,
3 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ la jọ la ĩꞌdiní, “Índre ị́jọ́ mídrị́ ꞌdĩ kí ífí trũ ãzíla mgbã, wó ꞌbá ãzí pá tulépi úpî kẹ̃jị́ gá ị́jọ́ mídrị̂ kí arelépi la ꞌdáyụ.”
3 Absalão dizia: “Olhe! A lei está do seu lado, mas não há um representante do rei para ouvir o seu caso.”
4 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ la jọ la, “Údrĩ tá mání áma pẽ ꞌbá ꞌbá kí ị́jọ́ lịlépi la rú ãngũ ꞌdĩ gá ꞌdâ la, ꞌbá pírí amụ́lépi ununuŋá trũ jõku kẹ́sị̃ trũ rĩ drĩ kí tá amụ́ má rụ́, má tá ị́jọ́ pịrị rĩ lị ĩꞌbaní rá.”
4 Absalão também dizia: “Ah! Se eu fosse o juiz aqui! Então qualquer pessoa que tivesse uma questão ou um pedido poderia me procurar, e eu faria justiça.”
5 ꞌBá ãzí drĩ acá vâ sĩ ãvụ̃jó ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ la drị́ ĩjũ ĩꞌdi rụ̂lé ĩꞌdi zịjó ãzíla ĩꞌdi ĩꞌdi aꞌị́ ãyĩkõ sĩ kpõlókõ la ndruŋá trũ.
5 E, quando alguém chegava perto de Absalão para se curvar diante dele, ele o segurava, abraçava e beijava.
6 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ idé dó ị́jọ́ kí ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ ru amụ́lépi ĩꞌdi rú ásị́ ị̃gbẹ̃ ịsụ́jó rĩ ꞌbaní gẹ̃rị̃ ꞌdĩ sĩ, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ se dó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí ásị́ ĩꞌdi rụ́.
6 Absalão fazia isso com todos os israelitas que iam pedir ao rei Davi que fizesse justiça, e assim ele conquistava o coração do povo de Israel.
7 Ílí sụ ꞌbã vúlé gá Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ jọ úpíní, “Lẽ ífẽ ámụ Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gâlé ũyõ mání nalé rĩ ꞌbã ị́jọ́ idélé Úpí Ãdróŋá be.
7 Quatro anos depois, Absalão disse ao rei Davi: — Deixe-me ir à cidade de Hebrom para pagar uma promessa que fiz a Deus, o
8 Sáwã ãtíꞌbó mídrị̂ ꞌbã ándrá adrujó Gẹ̃sụ́rị̃ gá ꞌdĩ Ãrámũ agá rĩ sĩ na ándrá ũyõ íni, Úpí drĩ áma agụ vúlé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé rá, ma dó mụ ĩꞌdi ị̃nzị̃lé Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gâlé.”
8 Enquanto estava morando em Gesur, na Síria, eu prometi que, se o Senhor me trouxesse de volta a Jerusalém, eu o adoraria em Hebrom.
9 Úpí jọ ĩꞌdiní, “Ímụ ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ mụ dó Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gâlé rá.
9 — Vá em paz! — disse o rei. Aí Absalão foi a Hebrom.
10 ꞌDã bã ũngúkú gá Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ pẽ dó ꞌbá ũní ũníŋá gá la kí tị sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ agâsĩ pírí jọjó la, “Ĩdrĩ dó gũká kí ụ́ꞌdụ́kọ́ are rá, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ĩjọ dó, ‘Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ dó úpí Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gá rĩ ꞌi.’”
10 Mas enviou mensageiros a todas as tribos de Israel, para dizerem o seguinte: — Quando vocês ouvirem o toque de cornetas, digam: “Absalão se tornou rei em Hebrom!”
11 Ãgọbị Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá túrú ị̃rị̃ ꞌde kí Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ vú gâsĩ. Umve kí ãmụ́ ru ãzíla nị̃ kí ị́jọ́ ị́jọ́ itúlé rĩ drị̃ gá ku.
11 Duzentos homens saíram de Jerusalém com Absalão, como convidados; eles não sabiam nada daquele plano e foram com toda a boa-fé.
12 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌbã ídétáŋá idé agá ꞌdĩ, pẽ ꞌbá ãzí tị mụlé Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ Gị̃lọ́tị̃ gó rú rĩ rụ́, ĩꞌdi ꞌbá ị́jọ́ Dãwụ́dị̃ drị̂ kí amálépi rĩ ꞌi angájó táwụ̃nị̃ ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gá Gị́lọ̃ gá rĩ gá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ị́jọ́ itúlé rĩ acá dó ũkpó, ãzíla ꞌbá Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ vú bĩlépi rĩ kí kãlãfe ri dó tụlé drị̃ gá drị̃ gá.
12 Enquanto estava oferecendo sacrifícios , Absalão também mandou chamar Aitofel, da cidade de Gilo. Aitofel era um dos conselheiros de Davi. Assim a revolta contra o rei ficou mais forte, e os seguidores de Absalão aumentaram.
13 ꞌBá ị́jọ́ ujílépi la amụ́ ãzíla jọ Dãwụ́dị̃ ní, “ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã kí dó ásị́ pírí Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ drị̃ gá.”
13 Então veio um mensageiro e contou a Davi que os israelitas haviam passado para o lado de Absalão.
14 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ jọ ꞌbá pírí ĩꞌdidrị́ ãmbogo rú Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá rĩ ꞌbaní, “Ĩmi amụ́! Lẽ ãma apá kí rá, jõ íni ku, ꞌbá ãzí icó ru palé Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ drị́ ku. Lẽ ãma aꞌbe kí ãngũ ꞌdĩ cọtị, jõ íni ku ĩꞌdi amụ́ gbõ rú ãma rụjó sĩ ãma ị̃lị̃kị̃jó ãzíla ꞌbá táwụ̃nị̃ agá rĩ kí ị̃lị̃kị̃jó ménéŋá sĩ rá.”
14 Aí Davi disse a todos os seus oficiais que estavam com ele em Jerusalém: — Se queremos escapar de Absalão, temos de fugir logo. Vamos depressa; se não, ele vai nos alcançar aqui, vai nos vencer e matar todos os que estiverem na cidade!
15 Ãmbogo úpí drị̂ umvi kí ĩꞌdiní, “Ãtiꞌbo mídrị̂ kí bábá sĩ ị́jọ́ úpí ãmbógó ãmadrị̂ ꞌbã pẽlé rĩ idéjó.”
15 — Sim. Nós, os seus servidores, estamos prontos para fazer tudo o que o senhor disser! — responderam eles.
16 Úpí ko dó drĩ mụlé ꞌbá ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gá rĩ kí abe, wó aꞌbe dó ũkú ĩꞌdidrị́ mụdrị́ ãtiꞌbo ru ꞌdĩ kí lị́cọ́ úpí drị̂ tã mbalé.
16 Aí o rei saiu acompanhado por toda a sua família e pelos seus funcionários. Deixou somente dez concubinas para cuidarem do palácio.
17 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úpí ko drĩ ꞌbá pírí ĩꞌdi vú bĩlépi ꞌdĩ kí abe, mụ kí dó pá utulé rá-rá ru.
17 Quando o rei e todo o seu povo estavam saindo da cidade, pararam na última casa.
18 ꞌBá ãgọbị rú Dãwụ́dị̃ drị̂ amụ́ kí dó alịlé ĩꞌdi drị̃lẹ́ gâsĩ ꞌbá pírí Kẹ̃rẹ́tị̃ rú ꞌdĩ kí, ꞌbá Pẹ̃lẹ́tị̃ rú ãzíla ꞌbá túrú ázíyá Gị́tị̃ rú angálépi Gátũ gá ꞌdĩ kí abe pírí.
18 Todos os funcionários ficaram de pé diante do rei enquanto os queretitas e os peletitas desfilaram em frente dele. Os seiscentos soldados que o haviam seguido desde a cidade de Gate também passaram diante dele.
19 Úpí jọ Ĩtáyĩ Gị́tị̃ rú rĩ ní, “Mi aꞌdé ãma vú gâsĩ la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Ígõ vúlé, ímụ uꞌálé úpí Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ be. Mi ãmị́yọ́ŋá, mi ꞌbá apálépi ãngũ mídrị́ lị́cọ́ gárĩ gâlé la.
19 Então Davi disse a Itai, o líder deles: — Por que é que você está indo com a gente? Volte e fique com o novo rei. Você é um estrangeiro, um refugiado que está longe da sua pátria.
20 Mí amụ́ drĩ lú ꞌdâ ájẹ-ájẹ. Ãndrũ má icó ími fẽlé drị̃cịlé ãma abe ịsụ́ ꞌdĩ sĩ ánị̃ ma mụ íngõlé yã rĩ gá ku. Ígõ vúlé, ãzíla mí agụ ãgọbị mídrị́ sụ́rụ́ gárĩ kí ĩndĩ. Lẽ ásị́ ị̃gbẹ̃ ãzíla ásị́ ꞌbãŋá ị́jọ́ mgbã rĩ drị̃ gá rĩ ꞌbã adru ĩmi abe.”
20 Você só viveu aqui pouco tempo. Então por que eu faria você seguir comigo? Eu não sei para onde vou. Volte e leve os seus companheiros. E que o amor e a fidelidade do Senhor estejam com você!
21 Wó Ĩtáyĩ umvi úpí ní, “Ãndá Úpí ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, ãzíla úpí ãmbógó mádrị̂ ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, ãngũ úpí ãmbógó mádrị̂ ꞌbã adrujó rĩ gá jõ táni ĩdrĩ jõku drã, ãtíꞌbó mídrị̂ la adru ꞌdãá ĩndĩ.”
21 Porém Itai respondeu: — Ó rei, eu juro, em nome do
22 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ jọ Ĩtáyĩ ní, “Ímụ drị̃ gá, íza ị̃yị̂ ꞌi.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ĩtáyĩ Gị́tị̃ gó ru rĩ za dó sĩ ꞌbá ĩꞌdidrị̂ kí abe ãzíla ꞌbá pírí ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gá ꞌdãá rĩ kí abe rá.
22 — Muito bem! — respondeu Davi. — Então passe adiante! Itai foi em frente com todos os seus homens e os seus dependentes.
23 ꞌBá Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdãá rĩ kí dó mụ Dãwụ́dị̃ kí ndrelé ãfũ agá ꞌbá ĩꞌdidrị̂ kí abe táwụ̃nị̃ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ drị̂ agá rĩ sĩ ꞌbo, iꞌdó kí dó pírí awálé ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ. Úpí za dó sĩ ị̃yị́ Kídrõnĩ rá ãzíla ꞌbá pírí ko kí dó drị̃ mụlé ãngũ kõtórõ rú rĩ agâlé ru.
23 Enquanto os seguidores de Davi saíam, o povo chorava alto. O rei atravessou o riacho de Cedrom, e todos os seus homens também, e foram na direção do deserto.
24 Zãdókĩ átáló ru rĩ ꞌdãá ĩndĩ ꞌbá pírí Lẹ́vị̃ drị́ Sãndụ́kụ̃ Tị Icíma drị́ Ãdróŋá drị̂ ujílépi rĩ kí abe. ꞌBã kí dó drĩ vâ Sãndụ́kụ̃ Tị Icíma drị́ Ãdróŋá drị̂ vũ gá, ãzíla Ãbĩyátã idé dó ídétáŋá kpere ꞌbá táwụ̃nị̃ agâlé rĩ ꞌbã kí ãfũ agá pírí.
24 Zadoque, o sacerdote, estava com eles, e também os levitas , carregando a arca sagrada da aliança. Os levitas colocaram a arca no chão até que todo o povo acabou de sair da cidade. Abiatar também estava ali.
25 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí jọ dó Zãdókĩ ní, “Mí agụ dó Sãndụ́kụ̃ Tị Icíma drị́ Ãdróŋá drị̂ táwụ̃nị̃ ãmbógó rĩ agâlé vúlé. Ádrĩ dó ásị́ ị̃gbẹ̃ ịsụ́ Úpí drị̃lẹ́ gá rá, ĩꞌdi dó mụ áma ajílé vúlé ꞌdõlé sĩ amụ́jó ĩꞌdi ndrejó ị̃dị́ rĩ gá nĩ.
25 Então o rei disse a Zadoque: — Leve a arca da aliança de volta para a cidade. Se o
26 Wó drĩ jọ la, ‘Má uꞌá míní ãyĩkõ sĩ ku,’ índre ma bábá; lẽ ꞌbã idé dó má rụ́ ị́jọ́ ĩꞌdiní ndrelé ĩꞌdi ĩꞌdiní múké rĩ ꞌi.”
26 Mas, se ele não está satisfeito, que faça comigo o que quiser!
27 Úpí jọ vâ átáló Zãdókĩ ní, “Mi ꞌbá ị́jọ́ kí undrélépi la. Ígõ vúlé táwụ̃nị̃ agâlé ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ, íꞌdụ mî ngọ́pị Ãhị̃mázị̃ kí Ãbĩyátã ngọ́pị Yónãtãnĩ be ĩndĩ.
27 E Davi continuou a falar com Zadoque: — Olhe! Leve seu filho Aimaás e também Jônatas, filho de Abiatar, e volte em paz para a cidade.
28 Índre, ma ími tẽ ị̃yị́tị sĩ zajó kõtórõ agâlé rĩ gá ꞌdãá kpere ị́jọ́ míní ãlũlé rĩ ꞌbã acá agá má rụ́ ꞌdõlé.”
28 Enquanto isso, eu vou ficar esperando nos caminhos do deserto, até receber notícias de vocês.
29 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ átáló Zãdókĩ kí Ãbĩyátã be agụ kí dó Sãndụ́kụ̃ tị icíma drị́ Ãdróŋá drị̂ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ãzíla ace kí dó uꞌálé ꞌdãá.
29 Então Zadoque e Abiatar levaram a arca de volta para Jerusalém e ficaram lá.
30 Wó Dãwụ́dị̃ ꞌbã tụ agá ꞌbé Mị̃zẹ̃yị́tụ̃ drị̂ sị́ gâlé pá wọ́wọ́ ru ꞌdĩ gá ꞌdâ, umbé ru drị̃kã cí ĩꞌdi dị̃ awâ sĩ. ꞌBá pírí tụlépi ĩꞌdi abe ụrụgâlé rĩ úmbé kí ru drị̃kã cí ãzíla kí dị̃ awá sĩ.
30 Davi subiu o monte das Oliveiras chorando; ele estava descalço e havia coberto a cabeça em sinal de tristeza. Todos os que o seguiam cobriram a cabeça e também choravam.
31 Úlũ dó Dãwụ́dị̃ ní Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ ĩꞌdi ꞌbá ru icílépi Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ be rĩ ꞌbã ãzí. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ zị dó Ãdróŋá ꞌi jọ, “Úpí Ãdróŋá, mí uja ị́jọ́ Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ ꞌbã itúlé rĩ ị́jọ́ aza rú la rú.”
31 Quando contaram a Davi que Aitofel havia passado para o lado de Absalão, ele disse: — Ó
32 Dãwụ́dị̃ la dó mụ calé ꞌbé ꞌbã drị̃ mbílí rĩ gâlé, ꞌdĩ ãngũ ꞌbá ꞌbã kí ándrá jõ sĩ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá, Hũsáyĩ Ãrị́kị̃ gó rú rĩ ĩꞌdi ándrá ala gá ꞌdãá ĩndĩ sĩ lẽjó drị̃ ụfụjó úpí be. Ĩꞌdi ꞌbã kánzũ asi rá ãzíla drị̃kã la pụ́trụ́ ru.
32 Quando Davi chegou ao alto do monte, onde havia um lugar de adoração, o seu fiel amigo Husai, da família dos arquitas, foi encontrar-se com ele ali. Husai estava com as roupas rasgadas e tinha posto terra na cabeça em sinal de tristeza.
33 Dãwụ́dị̃ jọ dó ĩꞌdiní, “Ídrĩ mụ má be ĩndĩ, mi fẽ la ị́jọ́ kí mba mání mba mbã.
33 Davi lhe disse: — Não venha comigo, pois isso não me ajudará.
34 Wó ídrĩ dó gõ vúlé táwụ̃nị̃ agâlé, ị́jọ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ní, ‘Úpí, ma dó adru mî ãtíꞌbó ru ụ́ꞌdụ́ alịlépi rĩ kí agá. Ma ándrá mî átẹ́pị ꞌbã ãtíꞌbó, wó úꞌdîꞌda ma dó adru mî ãtíꞌbó.’ ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, mi dó sĩ áma ãzãko sĩ ị́jọ́ Ãhị̃tọ̃fẹ́lị̃ ꞌbã itúlé rĩ izajó.
34 Mas você poderá me ajudar, fazendo com que os conselhos de Aitofel fiquem sem efeito. Quando voltar à cidade, diga a Absalão: “Ó rei, eu agora vou servir o senhor como servia o seu pai.”
35 Átáló Zãdókĩ kí Ãbĩyátã be mí be ꞌdãá cí. Ị́jọ́ cí míní arelé úpí drị́ko gá itúlé sĩ amụ́jó áma rụjó rĩ mi dó sĩ kí lũ ĩꞌbanî.
35 Os sacerdotes Zadoque e Abiatar vão estar lá, e você contará a eles tudo o que ouvir no palácio do rei.
36 Anzị ĩꞌbadrị́ ị̃rị̃ Ãhị̃mázị̃ Zãdókĩ ngọ́pị kí Yónãtãnĩ Ãbĩyátã ngọ́pị be ĩꞌba agá ꞌdã. Mí ãpẽ kí tị ị́jọ́ cí míní arelé rĩ kí abe.”
36 Os filhos deles, Aimaás e Jônatas, vão estar lá também, e você poderá me mandar por eles todas as informações que conseguir.
37 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ ꞌbã wọ̃rị̂ Hũsáyĩ acá dó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdãá cé sáwã Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌbã sĩ fijó táwụ̃nị̃ agâlé rĩ gá.
37 Então Husai, o conselheiro particular de Davi, foi e chegou à cidade justamente quando Absalão estava chegando lá.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.