2 Samuel 14
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVI
1 Wó Yõwábũ Zẹ̃rụ̃yị́yã ꞌbã ngọ́pị nị̃ úpí Dãwụ́dị̃ lẽ ásị́ pírí sĩ drị̃ ụfụlé Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ be rĩ rá.
1 Joabe, filho de Zeruia, percebeu que o rei estava com saudade de Absalão,
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ pẽ dó sĩ ꞌbá ãzí tị ũkú ãzí ũndũwá ru la ajílé angájó Tẽkówã gâlé. Yõwábũ jọ dó ĩꞌdiní, “Íꞌbã mi ꞌbã rĩ mi awá awâ rĩ áni. Ísụ̃ mî kõlĩbá kí áyụ, mí ifí mi ãdu ãzí ãjị́ ngụ̃lépi vĩrĩ la sĩ ku. Íꞌbã mi cécé ꞌbá ãzí awálépi ụ́ꞌdụ́ wẽwẽ rú ꞌbá ãzí drãlépi rá la sĩ rĩ áni.
2 então mandou buscar uma mulher astuta em Tecoa, e lhe disse: "Finja que está de luto: Vista-se de preto e não se perfume. Aja como uma mulher que há algum tempo está de luto.
3 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ímụ dó úpí rụ̂lé sĩ ĩꞌdiní ị́jọ́ ꞌdĩ kí lũlé.” Yõwábũ lũ dó ị́jọ́ ꞌdĩ kí ũkú ꞌdĩ tị gâsĩ.
3 Vá dizer ao rei estas palavras", e a instruiu sobre o que ela deveria dizer.
4 Ũkú angálépi Tẽkówã gâlé rĩ mụ dó úpí rụ̂lé, ãvụ̃ dó vụ̃rụ́ sĩ ãrútáŋá fẽjó úpí nî, ãzíla jọ dó, “Úpí íko mání áma ãzã fô!”
4 Quando a mulher apresentou-se ao rei, prostrou-se, rosto em terra, em sinal de respeito, e lhe disse: "Ajuda-me, ó rei! "
5 Úpí zị dó ĩꞌdi, “Ị́jọ́ míní ũcõgõ fẽlépi rĩ dó ãꞌdu?” Ũkû jọ, “Ãndá ma ãwụ́zị́; má ágô drã rá.
5 "Qual é o seu problema? ", perguntou-lhe o rei, e ela respondeu: "Sou viúva, meu marido morreu
6 Ma ãtíꞌbó mídrị̂ ꞌi, mâ anzị kí ị̃rị̃. Anzị ị̃rị̃ ꞌdĩ iꞌdó kí dó ru colé ámvụ́ agâlé kí drĩdríŋĩ gá, wó ꞌbá ãzí icólépi kí awalépi rá la ꞌdáyụ. Ãzí ãlu rĩ gbã ãzí rĩ káyĩ rá.
6 deixando-me com dois filhos. Eles brigaram no campo e, não havendo ninguém para separá-los, um acabou matando o outro.
7 Wó ꞌbá sụ́rụ́ agá ꞌdãá rĩ angá kí pírí ãtíꞌbó mídrị̂ ꞌbã drị̃ gá trụ jọ kí, ‘Ífẽ mî ngọ́pị ádrị́pị̃ gbãlépi káyĩ rĩ ãma drị́, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãma dó sĩ ĩꞌdi ꞌdị ádrị́pị̃ ꞌbã ãrígọ́tị ũfẽjó; ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá ãma dó ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pị mụlépi málĩ ĩꞌdidrị̂ kí nalépi rĩ ꞌdị ĩndĩ.’ Lẽ kí dó sĩ ijijá sị́ mádrị́ acelépi ãlu velépi rĩ anụ́lé rá, sĩ ágó mádrị̂ ꞌbã rụ́ jõku drị̃lẹ́ la aꞌbejó ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ ku.”
7 Agora, todo o clã levantou-se contra a tua serva, exigindo: ‘Entregue o assassino, para que o matemos pela vida do irmão, e nos livremos também do herdeiro’. Assim eles querem apagar a última centelha que me restou, deixando meu marido sem nome nem descendência na face da terra".
8 Úpí jọ ũkû ní, “Ímụ lị́cọ́ gá, ma mụ ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã ũkpó ꞌdụlé ími kẹ̃jị́ gá ma ꞌi.”
8 O rei disse à mulher: "Vá para casa. Eu mandarei que cuidem do seu caso".
9 Wó ũkú angálépi Tẽkówã gá rĩ jọ ĩꞌdiní, “Ãmbógó ãzíla úpí mádrị̂, lẽ úꞌbã ị́jọ́ ꞌdĩ áma ụrụꞌbá gá ꞌbá mâ átẹ́pị drị́ kogá rĩ kí abe, lẽ úpí ꞌi ãzíla úmvúke ĩꞌdidrị̂ ꞌbã adru kí ị́jọ́ ũnzí kóru.”
9 Mas a mulher de Tecoa lhe disse: "Ó rei, meu senhor, é sobre mim e sobre a família de meu pai que pesará a iniqüidade; não pesa culpa sobre o rei e sobre o seu trono".
10 Úpí umvi ĩꞌdiní, “ꞌBá ãzí drĩ ị́jọ́ ãzí jọ míní ũnzí rá, mí ají ĩꞌdi má rụ́, ãzíla ícó ị́jọ́ ãzí idélé mí rú ị̃dị́ ku.”
10 O rei respondeu: "Se alguém ameaçá-la, traga-o a mim, e ele não mais a incomodará".
11 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ũkû jọ, “Úpí mí aꞌị́ drĩ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌi sĩ ꞌbá lẽlépi ãrígọ́tị ũfẽlépi rĩ kí atrịjó, ꞌbã ị̃lị̃kị̃ kí rú sĩ ꞌbá ãzí ku. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úꞌdị dó sĩ mâ ngọ́tị̂ ku.”
11 Ela acrescentou: "Peço então ao rei que, em nome do Senhor, o seu Deus, não permita que o vingador da vítima cause maior destruição, matando meu outro filho". E disse ele: "Eu juro pelo nome do Senhor, que nem um só fio de cabelo da cabeça de seu filho cairá".
12 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ũkû jọ, “Ífẽ ũkú mídrị́ ãtíꞌbó ru rĩ ꞌbã jọ ị́jọ́ ãmbógó úpí mádrị̂ nî.” Umvi ĩꞌdiní, “Múké! Íjọ ị́jọ́.”
12 Disse-lhe ainda a mulher: "Permite que a tua serva fale mais uma coisa ao rei meu senhor". "Fale", respondeu ele.
13 Ũkû jọ, “Mí itú dó ị́jọ́ ũnzí ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ ꞌbá Ãdróŋá drị̂ ꞌbarụ́ ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Ífẽ mî ngọ́pị mgbãrĩ ní ru ujajó vúlé ku, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úpí, ílị ị́jọ́ ími drị̃ gá cénĩ ị́jọ́ míní jọlé ꞌdĩ sĩ.
13 Disse então a mulher: "Por que terá o rei agido contra o povo de Deus? O rei está se condenando com o que acaba de dizer, pois não permitiu a volta do que foi banido.
14 Ãma pírí mụ ũdrãlé rá. Ídri ãmadrị̂ ĩꞌdi cécé ị̃yị́ asulépi vũ gá icólé ukolé ị̃dị́ ku rĩ áni. Wó Ãdróŋá fẽ ꞌbání drãlé ku. Ĩꞌdi rá la gẹ̃rị̃ ndrụ̃ sĩ ꞌbá drolé ãmvé rĩ ujajó ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé vúlé.”
14 Que teremos que morrer um dia, é tão certo como não se pode recolher a água que se espalhou pela terra. Mas Deus não tira a vida; pelo contrário, cria meios para que o banido não permaneça afastado dele.
15 “Úꞌdîꞌda má amụ́ ị́jọ́ ꞌdĩ jọlé ãmbógó úpí mádrị̂ ní ãꞌdusĩku ꞌbá fẽ kí mání ụ̃rị̃ rá. Ãtíꞌbó mídrị̂ ũrã, ‘Ádrĩ tá mụ ị́jọ́ jọlé úpí nî; ãzí rĩ sĩ úpí icó tá nõ ị́jọ́ ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ ꞌbã zịlé rĩ idélé rá.
15 "E eu vim falar sobre isso ao rei, meu senhor, porque o povo me ameaçou. Tua serva pensou que se falasse com o rei, talvez ele atendesse o seu pedido,
16 Ãzí rĩ sĩ úpí la nõ vâ ãꞌị̃ sĩ ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ pajó ágọ́bị́ lẽlépi ãma ụꞌdị́lépi mâ ngọ́pị be lẽlépi la ãma ịsụ́ ãwítã Ãdróŋá ꞌbã fẽlé ãmaní rĩ ku rĩ kí drị́ gá rá.
16 e concordasse em livrar a sua serva das mãos do homem que está tentando eliminar tanto a mim como a meu filho da herança que Deus nos deu.
17 Úꞌdîꞌda ãtíꞌbó mídrị̂ ũrã dó sĩ, lẽ ị́jọ́ úpí ãmbógó mádrị̂ drị̂ ꞌbã ají mání ásị́ ị̃gbẹ̃.’ Ánị̃ rá úpí ãmbógó mádrị̂ ĩꞌdi cécé mãlãyíkã Ãdróŋá drị́ ị́jọ́ múké rĩ kí awalépi ị́jọ́ ũnzí rĩ be rĩ áni. Lẽ Úpí Ãdróŋá ꞌbã adru mí be!”
17 "E agora a tua serva diz: Traga-me descanso a decisão do rei, o meu senhor, pois o rei, meu senhor, é como um anjo de Deus, capaz de discernir entre o bem e o mal. Que o Senhor teu Deus esteja contigo! "
18 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí jọ ũkú ꞌdã ní, “Mí ucí mání ị́jọ́ mání zịlé ími tị gá rĩ ku.” Ũkû jọ, “Úpí ãmbógó mádrị̂ ꞌbã jọ ị́jọ́.”
18 Então o rei disse à mulher: "Não me esconda nada do que vou lhe perguntar". "Fale o rei, meu senhor", disse a mulher.
19 Úpí zị, “Ĩmi itú ínĩ ngá ị́jọ́ ꞌdĩ Yõwábũ be ku yã?” Ũkû umvi, “Ãndá úpí ãmbógó mádrị̂ míní adrujó ídri rĩ áni, ꞌbá ãzí icó ru ujalé ãndá gá jõku ị̃jị́ gá ị́jọ́ úpí ꞌbã jọlé rĩ kí agá ku. Ãndá, ãtíꞌbó mídrị́ Yõwábũ imbá ma sĩ ị́jọ́ ꞌdĩ kí jọ jó nĩ.
19 O rei perguntou: "Não é Joabe que está por trás de tudo isso? " A mulher respondeu: "Juro por tua vida, ó rei, ninguém é capaz de desviar-se para a direita ou para a esquerda do que tu dizes. Sim, foi o teu servo Joabe quem me mandou aqui para dizer tudo isso.
20 Ãtíꞌbó mídrị́ Yõwábũ idé ị́jọ́ ꞌdĩ íni la sĩ ujatáŋá ajíjó. Ãmbógó mádrị̂ ꞌbã ũndũwã cécé mãlãyíkã Ãdróŋá drị́ rĩ áni, nị̃ ị́jọ́ ru idélépi ãngũ drị̃ gá ꞌdâ rĩ kí pírí cé.”
20 O teu servo Joabe agiu assim para mudar essa situação. Mas o meu senhor é sábio como um anjo de Deus, e nada lhe escapa de tudo o que acontece em seu país".
21 Úpí jọ Yõwábũ ní, “ꞌDĩ múké, ma idé la rá. Ímụ, mí ají kãrị́lẹ̃ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ vúlé.”
21 Depois o rei disse a Joabe: "Muito bem, atenderei esse pedido. Vá e traga de volta o jovem Absalão".
22 Yõwábũ su dó drị̃ vụ̃rụ́ sĩ úpí ní ị̃nzị̃táŋá fẽjó, ãzíla wi dó ĩꞌdiní sụ̃sụ́. Yõwábũ jọ dó, “Ãndrũ ãtíꞌbó mídrị̂ nị̃ dó rá ꞌí ịsụ́ dó ásí ị̃gbẹ̃ ími drị̃lẹ́ gá ꞌbo ãmbógó úpí mádrị̂, ãꞌdusĩku úpí fẽ dó ị́jọ́ ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ ꞌbã lẽlé rĩ rá.”
22 Joabe prostrou-se, rosto em terra, abençoou o rei e disse: "Hoje o teu servo ficou sabendo que o vês com bons olhos, pois o rei atendeu o pedido de seu servo".
23 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yõwábũ mụ dó Gẹ̃sụ́rị̃ gâlé ãzíla ají dó sĩ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdõlé vúlé.
23 Então Joabe foi a Gesur e trouxe Absalão de volta para Jerusalém.
24 Wó úpí jọ, “Lẽ ꞌbã mụ dó ĩꞌdidrị́ kogâlé; lẽ ꞌbã iꞌda dó ru áma mẹ́lẹ́tị gá ị̃dị́ ku.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ mụ dó ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gâlé rá ãzíla ndre dó úpí ꞌbã mẹ́lẹ́tị ị̃dị́ ku.
24 Mas o rei disse: "Ele irá para a casa dele; não virá à minha presença". Assim, Absalão foi para a sua casa e não compareceu mais à presença do rei.
25 Ãngũ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ agá pírí ꞌbá ãzí ndrĩlépi Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ áni la ꞌdáyụ. Iꞌdójó ĩꞌdi ꞌbã drị̃kã gá kpere pá gá ãko ãzí bị́lẹ́mị rú la ĩꞌdi rụ́ ꞌdáyụ.
25 Em todo o Israel não havia homem tão elogiado por sua beleza como Absalão. Da cabeça aos pés não havia nele nenhum defeito.
26 Ĩꞌdi lú ru drị̃ꞌbị́ lị ílí ãlu ãlu vú sĩ pâlé ãlu, ãꞌdusĩku drị̃ꞌbị̂ la adru ãnzị-ãnzị. Drĩ dó sĩ drị̃ꞌbị̂ ụ̃ꞌbị̃, ãnzị la la kị́lọ̃ ị̃rị̃ alị rá kị́lọ̃ úpí drị̂ sĩ rĩ gá.
26 Sempre que o cabelo lhe ficava pesado demais, ele o cortava e o pesava: eram dois quilos e quatrocentos gramas, segundo o padrão do rei.
27 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ tị anzị ãgọbị kí na, ĩzóŋá la alagá rĩ ãlu. Ị̃zẹ́pị̃ ꞌbã rụ́ Tãmárã ꞌi. Ĩꞌdi ándrá ũkú ãzí ndrĩlépi ambamba la.
27 Ele teve três filhos e uma filha, chamada Tamar, que se tornou uma linda mulher.
28 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ uꞌá Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ílí ị̃rị̃ úpî mẹ́lẹ́tị ndreŋá kóru.
28 Absalão morou dois anos em Jerusalém sem ser recebido pelo rei.
29 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ umve dó Yõwábũ ꞌi sĩ ĩꞌdi tị pẽjó úpí rụ̂lé, wó Yõwábũ gã amụ́lé ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé úmgbé. Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ umve ĩꞌdi ị̃dị́, gã vâ amụ́lé úmgbé.
29 Então mandou chamar Joabe para enviá-lo ao rei, mas Joabe não quis ir. Mandou chamá-lo pela segunda vez, mas ele, novamente, não quis ir.
30 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ jọ dó ãtiꞌbo ĩꞌdidrị̂ ꞌbaní, “Ĩndre ámvụ́ Yõwábũ drị̂ ãnirú mádrị̂ andre gá ꞌdã, ãná bálẽ rú rĩ ala gá ꞌdãá cí. Ĩmụ ãzíla ĩsu ãcí la rá.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãtiꞌbo Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ drị̂ su kí dó ámvụ̂ ꞌbã ãcí rá.
30 Então Absalão disse a seus servos: "Vejam, a propriedade de Joabe é vizinha da minha, e ele tem uma plantação de cevada. Tratem de incendiá-la". E os servos de Absalão puseram fogo na plantação.
31 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yõwábũ mụ dó Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ drị́ lị́cọ́ gâlé jọ ĩꞌdiní, “Ãtiꞌbo mídrị̂ su kí mâ ámvụ̂ ãcí rá ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?”
31 Então Joabe foi à casa de Absalão e lhe perguntou: "Porque os seus servos puseram fogo na minha propriedade? "
32 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ jọ Yõwábũ ní, “Ĩndre, ápẽ ꞌbá tị ími umvejó sĩ ími tị pẽjó úpí rụ̂lé sĩ ĩꞌdi zịjó umve ma Gẹ̃sụ́rị̃ gâlé rá la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Ĩꞌdi tá múké la mání adrujó lé. Úꞌdîꞌda íni, álẽ dó mụlé úpî ꞌbã mẹ́lẹ́tị ndrelé ma ꞌi, ádrĩ ị́jọ́ ũnzí ãzí idé rá, lẽ ꞌbã ꞌdị dó ma rá.”
32 Absalão respondeu: "Mandei chamá-lo para enviá-lo ao rei com a seguinte mensagem: ‘Por que voltei de Gesur? Melhor seria que eu lá permanecesse! ’ Quero ser recebido pelo rei; e, se eu for culpado de alguma coisa, que ele mande me matar".
33 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Yõwábũ mụ dó úpí rụ̂lé ãzíla jọ ĩꞌdiní ị́jọ́ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌbã jọlé rĩ. ꞌDã bã ũngúkú gá úpí umve dó Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌi, fi dó sĩ ĩꞌdi rụ̂lé, ãvụ̃ ãzíla su ru drị̃ vụ̃rụ́ úpî drị̃lẹ́ gá ãrútáŋá ru. Úpí aꞌị́ dó ĩꞌdi ãyĩkõ sĩ kpõlókõ ndruŋá sĩ.
33 Então Joabe foi contar tudo ao rei. Este mandou chamar Absalão, que entrou e prostrou-se, rosto em terra, perante o rei. E o rei saudou-o com um beijo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.