2 Samuel 14
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs BKJ
1 Wó Yõwábũ Zẹ̃rụ̃yị́yã ꞌbã ngọ́pị nị̃ úpí Dãwụ́dị̃ lẽ ásị́ pírí sĩ drị̃ ụfụlé Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ be rĩ rá.
1 Ora, Joabe, filho de Zeruia, percebeu que o coração do rei estava inclinado a Absalão.
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ pẽ dó sĩ ꞌbá ãzí tị ũkú ãzí ũndũwá ru la ajílé angájó Tẽkówã gâlé. Yõwábũ jọ dó ĩꞌdiní, “Íꞌbã mi ꞌbã rĩ mi awá awâ rĩ áni. Ísụ̃ mî kõlĩbá kí áyụ, mí ifí mi ãdu ãzí ãjị́ ngụ̃lépi vĩrĩ la sĩ ku. Íꞌbã mi cécé ꞌbá ãzí awálépi ụ́ꞌdụ́ wẽwẽ rú ꞌbá ãzí drãlépi rá la sĩ rĩ áni.
2 E enviou Joabe a Tecoa, e trouxe de lá uma mulher sábia, e disse a ela: Rogo-te, finge-te ser uma pranteadora, e veste-te da tua indumentária de prantos, e não te unjas com azeite, mas sê como uma mulher que há muito pranteia pelo morto;
3 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ímụ dó úpí rụ̂lé sĩ ĩꞌdiní ị́jọ́ ꞌdĩ kí lũlé.” Yõwábũ lũ dó ị́jọ́ ꞌdĩ kí ũkú ꞌdĩ tị gâsĩ.
3 e achega-te ao rei, e fala-lhe deste modo. Assim, Joabe colocou as palavras na boca da mulher.
4 Ũkú angálépi Tẽkówã gâlé rĩ mụ dó úpí rụ̂lé, ãvụ̃ dó vụ̃rụ́ sĩ ãrútáŋá fẽjó úpí nî, ãzíla jọ dó, “Úpí íko mání áma ãzã fô!”
4 E quando a mulher de Tecoa falou ao rei, ela caiu sobre a sua face no chão, e fez reverência, e disse: Socorro, ó rei!
5 Úpí zị dó ĩꞌdi, “Ị́jọ́ míní ũcõgõ fẽlépi rĩ dó ãꞌdu?” Ũkû jọ, “Ãndá ma ãwụ́zị́; má ágô drã rá.
5 E o rei disse a ela: O que te aflige? E ela respondeu: Na verdade sou viúva e o meu marido está morto.
6 Ma ãtíꞌbó mídrị̂ ꞌi, mâ anzị kí ị̃rị̃. Anzị ị̃rị̃ ꞌdĩ iꞌdó kí dó ru colé ámvụ́ agâlé kí drĩdríŋĩ gá, wó ꞌbá ãzí icólépi kí awalépi rá la ꞌdáyụ. Ãzí ãlu rĩ gbã ãzí rĩ káyĩ rá.
6 E a tua criada tinha dois filhos, e os dois lutaram entre si no campo, e não houve ninguém para apartá-los, mas um feriu o outro, e o matou.
7 Wó ꞌbá sụ́rụ́ agá ꞌdãá rĩ angá kí pírí ãtíꞌbó mídrị̂ ꞌbã drị̃ gá trụ jọ kí, ‘Ífẽ mî ngọ́pị ádrị́pị̃ gbãlépi káyĩ rĩ ãma drị́, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãma dó sĩ ĩꞌdi ꞌdị ádrị́pị̃ ꞌbã ãrígọ́tị ũfẽjó; ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá ãma dó ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pị mụlépi málĩ ĩꞌdidrị̂ kí nalépi rĩ ꞌdị ĩndĩ.’ Lẽ kí dó sĩ ijijá sị́ mádrị́ acelépi ãlu velépi rĩ anụ́lé rá, sĩ ágó mádrị̂ ꞌbã rụ́ jõku drị̃lẹ́ la aꞌbejó ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ ku.”
7 E eis que a família toda se levantou contra a tua criada, e disseram: Entrega aquele que matou o seu irmão, para que possamos matá-lo, pela vida do seu irmão a quem ele matou; e destruiremos também o herdeiro; e assim eles extinguirão o meu carvão que restou, e não deixarão para o meu marido nem nome, nem remanescente sobre a terra.
8 Úpí jọ ũkû ní, “Ímụ lị́cọ́ gá, ma mụ ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã ũkpó ꞌdụlé ími kẹ̃jị́ gá ma ꞌi.”
8 E o rei disse à mulher: Vai para a tua casa, e darei ordem acerca de ti.
9 Wó ũkú angálépi Tẽkówã gá rĩ jọ ĩꞌdiní, “Ãmbógó ãzíla úpí mádrị̂, lẽ úꞌbã ị́jọ́ ꞌdĩ áma ụrụꞌbá gá ꞌbá mâ átẹ́pị drị́ kogá rĩ kí abe, lẽ úpí ꞌi ãzíla úmvúke ĩꞌdidrị̂ ꞌbã adru kí ị́jọ́ ũnzí kóru.”
9 E a mulher de Tecoa disse ao rei: Meu senhor, ó rei, a iniquidade seja sobre mim, e sobre a casa de meu pai; e seja inocente o rei e o seu trono.
10 Úpí umvi ĩꞌdiní, “ꞌBá ãzí drĩ ị́jọ́ ãzí jọ míní ũnzí rá, mí ají ĩꞌdi má rụ́, ãzíla ícó ị́jọ́ ãzí idélé mí rú ị̃dị́ ku.”
10 E o rei disse: Qualquer um que disser qualquer coisa para ti, traz-mo a mim, e ele não tocará mais em ti.
11 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ũkû jọ, “Úpí mí aꞌị́ drĩ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌi sĩ ꞌbá lẽlépi ãrígọ́tị ũfẽlépi rĩ kí atrịjó, ꞌbã ị̃lị̃kị̃ kí rú sĩ ꞌbá ãzí ku. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úꞌdị dó sĩ mâ ngọ́tị̂ ku.”
11 Então, ela disse: Rogo-te, que o rei se lembre do SENHOR teu Deus, para que não toleres que os vingadores do sangue destruam mais, para que não destruam o meu filho. E ele disse: Como o SENHOR vive, não há de cair nem sequer um cabelo do teu filho ao chão.
12 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ũkû jọ, “Ífẽ ũkú mídrị́ ãtíꞌbó ru rĩ ꞌbã jọ ị́jọ́ ãmbógó úpí mádrị̂ nî.” Umvi ĩꞌdiní, “Múké! Íjọ ị́jọ́.”
12 Então, a mulher disse: Permite que a tua criada, rogo-te, fale uma palavra ao meu senhor, o rei. E ele disse: Prossegue.
13 Ũkû jọ, “Mí itú dó ị́jọ́ ũnzí ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ ꞌbá Ãdróŋá drị̂ ꞌbarụ́ ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Ífẽ mî ngọ́pị mgbãrĩ ní ru ujajó vúlé ku, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úpí, ílị ị́jọ́ ími drị̃ gá cénĩ ị́jọ́ míní jọlé ꞌdĩ sĩ.
13 E a mulher disse: Por que, então, pensaste tal coisa contra o povo de Deus? Porque o rei fala, de fato, tal coisa como alguém que é culpado, posto que o rei não recolhe novamente à casa o seu banido.
14 Ãma pírí mụ ũdrãlé rá. Ídri ãmadrị̂ ĩꞌdi cécé ị̃yị́ asulépi vũ gá icólé ukolé ị̃dị́ ku rĩ áni. Wó Ãdróŋá fẽ ꞌbání drãlé ku. Ĩꞌdi rá la gẹ̃rị̃ ndrụ̃ sĩ ꞌbá drolé ãmvé rĩ ujajó ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé vúlé.”
14 Porquanto havemos de morrer, e somos como água derramada no chão, a qual não pode mais ser recolhida; nem Deus respeita pessoa alguma; mas elabora meios para que o seu banido não seja expulso dele.
15 “Úꞌdîꞌda má amụ́ ị́jọ́ ꞌdĩ jọlé ãmbógó úpí mádrị̂ ní ãꞌdusĩku ꞌbá fẽ kí mání ụ̃rị̃ rá. Ãtíꞌbó mídrị̂ ũrã, ‘Ádrĩ tá mụ ị́jọ́ jọlé úpí nî; ãzí rĩ sĩ úpí icó tá nõ ị́jọ́ ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ ꞌbã zịlé rĩ idélé rá.
15 Portanto, agora que vim falar desta coisa ao meu senhor, o rei, é porque o povo me fez temerosa; e a tua criada disse: Quero falar agora com o rei; pode ser que o rei atenda a petição da sua criada.
16 Ãzí rĩ sĩ úpí la nõ vâ ãꞌị̃ sĩ ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ pajó ágọ́bị́ lẽlépi ãma ụꞌdị́lépi mâ ngọ́pị be lẽlépi la ãma ịsụ́ ãwítã Ãdróŋá ꞌbã fẽlé ãmaní rĩ ku rĩ kí drị́ gá rá.
16 Porque o rei ouvirá, para livrar a sua criada da mão do homem que destruiria a mim e o meu filho conjuntamente, retirando-nos da herança de Deus.
17 Úꞌdîꞌda ãtíꞌbó mídrị̂ ũrã dó sĩ, lẽ ị́jọ́ úpí ãmbógó mádrị̂ drị̂ ꞌbã ají mání ásị́ ị̃gbẹ̃.’ Ánị̃ rá úpí ãmbógó mádrị̂ ĩꞌdi cécé mãlãyíkã Ãdróŋá drị́ ị́jọ́ múké rĩ kí awalépi ị́jọ́ ũnzí rĩ be rĩ áni. Lẽ Úpí Ãdróŋá ꞌbã adru mí be!”
17 Então, a tua criada disse: A palavra do meu senhor, o rei, agora será consoladora; porque como um anjo de Deus, assim é o meu senhor, o rei, para discernir o bem do mal; portanto o SENHOR teu Deus será contigo.
18 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí jọ ũkú ꞌdã ní, “Mí ucí mání ị́jọ́ mání zịlé ími tị gá rĩ ku.” Ũkû jọ, “Úpí ãmbógó mádrị̂ ꞌbã jọ ị́jọ́.”
18 Então, o rei respondeu e disse à mulher: Não ocultes de mim, rogo-te, a coisa que te perguntarei. E a mulher disse: Que o meu senhor, o rei, agora fale.
19 Úpí zị, “Ĩmi itú ínĩ ngá ị́jọ́ ꞌdĩ Yõwábũ be ku yã?” Ũkû umvi, “Ãndá úpí ãmbógó mádrị̂ míní adrujó ídri rĩ áni, ꞌbá ãzí icó ru ujalé ãndá gá jõku ị̃jị́ gá ị́jọ́ úpí ꞌbã jọlé rĩ kí agá ku. Ãndá, ãtíꞌbó mídrị́ Yõwábũ imbá ma sĩ ị́jọ́ ꞌdĩ kí jọ jó nĩ.
19 E o rei disse: Não está a mão de Joabe contigo em tudo isto? E a mulher respondeu, e disse: Como vive a tua alma, meu senhor, o rei, ninguém pode virar à direita ou à esquerda daquilo que o meu senhor, o rei, fala; porque o teu servo Joabe, ele me mandou, e colocou todas estas palavras na boca da tua criada;
20 Ãtíꞌbó mídrị́ Yõwábũ idé ị́jọ́ ꞌdĩ íni la sĩ ujatáŋá ajíjó. Ãmbógó mádrị̂ ꞌbã ũndũwã cécé mãlãyíkã Ãdróŋá drị́ rĩ áni, nị̃ ị́jọ́ ru idélépi ãngũ drị̃ gá ꞌdâ rĩ kí pírí cé.”
20 para ter esta forma de conversa o teu servo Joabe fez esta coisa; e o meu senhor é sábio, segundo a sabedoria de um anjo de Deus, para conhecer todas as coisas que estão na terra.
21 Úpí jọ Yõwábũ ní, “ꞌDĩ múké, ma idé la rá. Ímụ, mí ají kãrị́lẹ̃ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ vúlé.”
21 E o rei disse a Joabe: Eis que, agora, fiz esta coisa; vai, portanto, traz-me de volta o jovem Absalão.
22 Yõwábũ su dó drị̃ vụ̃rụ́ sĩ úpí ní ị̃nzị̃táŋá fẽjó, ãzíla wi dó ĩꞌdiní sụ̃sụ́. Yõwábũ jọ dó, “Ãndrũ ãtíꞌbó mídrị̂ nị̃ dó rá ꞌí ịsụ́ dó ásí ị̃gbẹ̃ ími drị̃lẹ́ gá ꞌbo ãmbógó úpí mádrị̂, ãꞌdusĩku úpí fẽ dó ị́jọ́ ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ ꞌbã lẽlé rĩ rá.”
22 E Joabe caiu ao chão sobre a sua face, e se curvou, e agradeceu ao rei; e Joabe disse: Hoje o teu servo sabe que tenho achado graça à tua vista, meu senhor, ó rei, por ter o rei atendido à petição do seu servo.
23 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yõwábũ mụ dó Gẹ̃sụ́rị̃ gâlé ãzíla ají dó sĩ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdõlé vúlé.
23 Então Joabe se levantou e foi até Gesur, e trouxe Absalão a Jerusalém.
24 Wó úpí jọ, “Lẽ ꞌbã mụ dó ĩꞌdidrị́ kogâlé; lẽ ꞌbã iꞌda dó ru áma mẹ́lẹ́tị gá ị̃dị́ ku.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ mụ dó ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gâlé rá ãzíla ndre dó úpí ꞌbã mẹ́lẹ́tị ị̃dị́ ku.
24 E o rei disse: Que ele torne à sua própria casa, e que não veja a minha face. Assim, Absalão retornou à sua própria casa, e não viu a face do rei.
25 Ãngũ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ agá pírí ꞌbá ãzí ndrĩlépi Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ áni la ꞌdáyụ. Iꞌdójó ĩꞌdi ꞌbã drị̃kã gá kpere pá gá ãko ãzí bị́lẹ́mị rú la ĩꞌdi rụ́ ꞌdáyụ.
25 Porém, em todo o Israel não havia nenhum a ser tão elogiado como Absalão pela sua beleza; desde a sola do pé até a coroa da sua cabeça não havia mácula alguma nele.
26 Ĩꞌdi lú ru drị̃ꞌbị́ lị ílí ãlu ãlu vú sĩ pâlé ãlu, ãꞌdusĩku drị̃ꞌbị̂ la adru ãnzị-ãnzị. Drĩ dó sĩ drị̃ꞌbị̂ ụ̃ꞌbị̃, ãnzị la la kị́lọ̃ ị̃rị̃ alị rá kị́lọ̃ úpí drị̂ sĩ rĩ gá.
26 E quando ele raspava a sua cabeça, (porquanto, a cada fim de ano ele a raspava; e como o cabelo lhe pesava, por isso ele o cortava), ele pesava os cabelos da sua cabeça como duzentos shekels segundo o peso do rei.
27 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ tị anzị ãgọbị kí na, ĩzóŋá la alagá rĩ ãlu. Ị̃zẹ́pị̃ ꞌbã rụ́ Tãmárã ꞌi. Ĩꞌdi ándrá ũkú ãzí ndrĩlépi ambamba la.
27 E a Absalão nasceram três filhos, e uma filha, cujo nome era Tamar; ela era uma mulher de formosa aparência.
28 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ uꞌá Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ílí ị̃rị̃ úpî mẹ́lẹ́tị ndreŋá kóru.
28 Assim, Absalão habitou dois anos completos em Jerusalém, e não viu a face do rei.
29 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ umve dó Yõwábũ ꞌi sĩ ĩꞌdi tị pẽjó úpí rụ̂lé, wó Yõwábũ gã amụ́lé ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé úmgbé. Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ umve ĩꞌdi ị̃dị́, gã vâ amụ́lé úmgbé.
29 Portanto, Absalão enviou a Joabe, para enviá-lo ao rei; mas ele não quis vir até ele; e, quando ele enviou, novamente, pela segunda vez, ele não quis vir.
30 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ jọ dó ãtiꞌbo ĩꞌdidrị̂ ꞌbaní, “Ĩndre ámvụ́ Yõwábũ drị̂ ãnirú mádrị̂ andre gá ꞌdã, ãná bálẽ rú rĩ ala gá ꞌdãá cí. Ĩmụ ãzíla ĩsu ãcí la rá.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãtiꞌbo Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ drị̂ su kí dó ámvụ̂ ꞌbã ãcí rá.
30 Portanto, ele disse aos seus servos: Vede, o campo de Joabe fica perto do meu, ele tem ali cevada; ide e ateai-lhe fogo. E os servos de Absalão atearam fogo ao campo.
31 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yõwábũ mụ dó Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ drị́ lị́cọ́ gâlé jọ ĩꞌdiní, “Ãtiꞌbo mídrị̂ su kí mâ ámvụ̂ ãcí rá ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?”
31 Então Joabe se levantou e veio a Absalão, até a sua casa, e lhe disse: Por que os teus servos atearam fogo ao meu campo?
32 Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ jọ Yõwábũ ní, “Ĩndre, ápẽ ꞌbá tị ími umvejó sĩ ími tị pẽjó úpí rụ̂lé sĩ ĩꞌdi zịjó umve ma Gẹ̃sụ́rị̃ gâlé rá la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Ĩꞌdi tá múké la mání adrujó lé. Úꞌdîꞌda íni, álẽ dó mụlé úpî ꞌbã mẹ́lẹ́tị ndrelé ma ꞌi, ádrĩ ị́jọ́ ũnzí ãzí idé rá, lẽ ꞌbã ꞌdị dó ma rá.”
32 E Absalão respondeu a Joabe: Eis que enviei a ti, dizendo: Vem aqui para que eu possa te enviar ao rei para dizer: Por que vim de Gesur? Teria sido bom para mim ter permanecido lá; agora, portanto, deixa que eu veja a face do rei; e se houver alguma iniquidade em mim, que ele me mate.
33 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Yõwábũ mụ dó úpí rụ̂lé ãzíla jọ ĩꞌdiní ị́jọ́ Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌbã jọlé rĩ. ꞌDã bã ũngúkú gá úpí umve dó Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ ꞌi, fi dó sĩ ĩꞌdi rụ̂lé, ãvụ̃ ãzíla su ru drị̃ vụ̃rụ́ úpî drị̃lẹ́ gá ãrútáŋá ru. Úpí aꞌị́ dó ĩꞌdi ãyĩkõ sĩ kpõlókõ ndruŋá sĩ.
33 Então Joabe veio até o rei e lhe disse: E quando ele chamou Absalão, ele veio ao rei, e se curvou com sua face até o chão perante o rei; e o rei beijou Absalão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.