2 Samuel 12
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs BKJ
1 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Úpí Ãdróŋá ãpẽ dó Nátãnĩ tị Dãwụ́dị̃ rụ́. Ĩꞌdi mụ acálé ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ꞌbo, jọ dó ĩꞌdiní, “Ãgọbị ãzí kí ándrá táwụ̃nị̃ ãzí gá ị̃rị̃, ãlu rĩ kụ́rẹ́nị́, ãzí rĩ lẽmẽrí.
1 E o SENHOR enviou Natã até Davi. E ele veio até Davi, e lhe disse: Havia dois homens em uma cidade; um rico, e o outro pobre.
2 Ágọ́bị́ kụ́rẹ́nị́ rĩ ꞌbã kãbĩlõ kí wẽwẽ rú tị́ kí abe,
2 O homem rico tinha muitíssimas ovelhas e gado,
3 wó ágọ́bị́ lẽmẽrí rĩ ꞌbã kãbĩlõmvá ãrónĩ ĩꞌdi ꞌbã ĩgbãlé nĩ la lú kílímgbí ãlu. Izó ĩꞌdi rá, zo dó sĩ ĩꞌdidrị́ ꞌdãá anzị ĩꞌdidrị̂ kí abe. Ĩꞌdi íná ágọ́bị́ ꞌdã drị̂ kí na ãzíla ãko kí mvụ ĩꞌdi be kópõ ãlu rĩ sĩ. Ĩꞌdi vâ ru ula drị́ la gá. Ĩꞌdi ĩꞌdiní cécé ĩꞌdi ꞌbã ĩzóŋá áni.
3 mas o homem pobre não tinha nada, salvo uma pequena cordeira, a qual ele havia comprado e criado; e ela cresceu junto a ele, e com os seus filhos; ela comia da sua própria carne e bebia da sua própria taça, e se deitava no seu peito, e era para ele como filha.
4 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãmụ́ ãzí amụ́ ágọ́bị́ kụ́rẹ́nị́ rĩ rụ́, wó ágọ́bị́ kụ́rẹ́nị́ rĩ gã kãbĩlõ jõku tị́ ĩꞌdidrị̂ kí ꞌbã ãzí aꞌdụ́lé lịlé sĩ íná aꞌdíjó ãmụ́ amụ́lépi rĩ ní úmgbé. Kẹ̃jị́ la gá aꞌdụ́ ágọ́bị́ lẽmẽrí rĩ ꞌbã kãbĩlõ tá ãlu kílímgbí ꞌdã lịlé sĩ íná aꞌdíjó ãmụ́ angálépi ãcị̃ gá ꞌdã nî.”
4 E veio ali um viajante ao homem rico, e ele deixou de tomar do seu próprio aprisco e do seu próprio gado, para preparar para o viajante que havia vindo até ele; mas tomou a cordeira do homem pobre, e a preparou para o homem que havia vindo até ele.
5 ꞌDã ũngúkú gá ũmbã na dó Dãwụ́dị̃ ꞌi ágọ́bị́ kụ́rẹ́nị́ rĩ nî ãzíla jọ dó Nátãnĩ ní, “Ána ũyõ rú Úpí Ãdróŋá bã adrujó ídri rĩ áni lẽ ágọ́bị́ ị́jọ́ ꞌdã idélépi rĩ ꞌbã drã rá!
5 E a ira de Davi se acendeu sobremaneira contra o homem; e ele disse a Natã: Como vive o SENHOR, o homem que fez esta coisa certamente deve morrer;
6 Lẽ ágọ́bị́ kụ́rẹ́nị́ ꞌdã ꞌbã ũfẽ ágọ́bị́ lẽmẽrí rĩ ꞌbã kãbĩlõ tị pâlé sụ sĩ.”
6 e ele deve restituir a cordeira ao quádruplo, porque ele fez esta coisa, e porque não teve piedade.
7 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Nátãnĩ jọ dó Dãwụ́dị̃ ní, “Ágọ́bị̂ bã sĩ mi ꞌi! ꞌDĩ ị́jọ́ Úpí Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã jọlé rĩ ꞌi, ‘Má ũsũ ándrá ãdu ími drị̃ gá sĩ adrujó sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã drị̃ gá úpí ru ãzíla má apá ándrá mi úpí Sáwụ̃lọ̃ drị́lẹ́ gá rá.
7 E Natã disse a Davi: Tu és o homem. Assim diz o SENHOR Deus de Israel: Eu te ungi rei sobre Israel, e eu te livrei da mão de Saul;
8 Áfẽ jó úpí mídrị̂ drị̂ kí ũkú ĩꞌdidrị̂ kí abe ími drị́ alé gá ãzíla áꞌbã mi ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃lẹ́ gá ꞌbá Yụ́dã drị̂ kí abe. Wó ãko ꞌdĩ drĩ kí ca agá míní pírí ku, ma tá míní ãzíla kí fẽ drị̃ la gá ị̃dị́ rá.
8 e te dei a casa do teu senhor, e as esposas do teu senhor no teu peito, e te dei a casa de Israel e de Judá; e se isto fora muito pouco, eu te teria dado ainda mais de tais e tais coisas.
9 Íꞌbã dó ị́jọ́ Úpí Ãdróŋá drị̂ ápãrákã rú sĩ ị́jọ́ ũnzí ꞌdĩ áni rĩ idéjó ĩꞌdi mịfị́ gá ãꞌdu ị́jọ́ sí yã? Íꞌdị Ụ̃rị́yã Hị́tị̃ ru rĩ ménéŋá sĩ rá, íꞌdụ ĩꞌdi ꞌbã ũkû míní ũkú rú. Ífẽ ĩꞌdị ꞌdịlé ãꞌdị́ gá ãsĩkárĩ Ãmọ́nị̃ drị̂ ꞌbadrị́.
9 Por que desprezaste o mandamento do SENHOR, para fazer o mal à sua vista? Tu mataste Urias, o heteu, com a espada, e tomaste a sua esposa para ser tua esposa, e o mataste com a espada dos filhos de Amom.
10 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ anzị mídrị́ ãzí mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí dó mụ ũdrãlé ménéŋá sĩ jãꞌdâ míní ị́jọ́ mádrị̂ kí gãjó úmgbé ãzíla míní ũkú Ụ̃rị́yã Hị́tị̃ gó ru rĩ drị̂ ꞌdụjó míní ũkú ru rĩ sĩ.’”
10 Agora, portanto, a espada jamais se apartará da tua casa; porque tu me desprezaste, e tomaste a esposa de Urias, o heteu, para ser tua esposa.
11 “ꞌDĩ dó sĩ ị́jọ́ Úpí Ãdróŋá ꞌbã jọlé rĩ ꞌi, ‘Angájó ꞌbá mídrị́ lị́cọ́ gá rĩ kí agá ũcõgõ la ꞌde lị́cọ́ mídrị̂ drị̃ gá. Ma mụ ũkú mídrị̂ kí ꞌdụlé fẽlé jĩránĩ mídrị̂ ꞌbaní ími drị̃ gâsĩ ãzíla kí mụ ru ulalé ũkú mídrị̂ kí sĩ ị̃tụ́ sĩ tọndọlọ.
11 Assim diz o SENHOR: Eis que suscitarei o mal contra ti a partir da tua própria casa, e tomarei as tuas esposas diante dos teus olhos, e as darei ao teu vizinho, e ele deitará com as tuas esposas à vista deste sol.
12 Mí idé ándrá mídrị̂ kí ũní-ũní ru, wó ma mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí idélé anzị pírí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃ gâsĩ tọndọlọ.’”
12 Porque fizeste isto secretamente; mas eu farei esta coisa diante de todo o Israel, e diante do sol.
13 Dãwụ́dị̃ jọ Nátãnĩ ní, “Má idé ị́jọ́ ũnzí Úpí rụ́ rá.” Nátãnĩ umvi ĩꞌdiní, “Úpí Ãdróŋá trũ dó ị́jọ́ ũnzí mídrị̂ kí ꞌbo, mí icó dó mụlé drãlé ku.
13 E Davi disse a Natã: Pequei contra o SENHOR. E Natã disse a Davi: o SENHOR também pôs de lado o teu pecado; tu não morrerás.
14 Wó ị́jọ́ míní idélé sĩ Úpí Ãdróŋá uꞌdájó ꞌdĩ sĩ, ngọ́tị́ tị̃lé míní ꞌdĩ la dó mụ drãlé rá.”
14 Todavia, por este feito, deste uma grande ocasião para os inimigos do SENHOR blasfemarem, também a criança que te nasceu certamente morrerá.
15 Nátãnĩ la mụ gõlé ĩꞌdidrị́ kogâlé ꞌbo, Úpí Ãdróŋá fẽ ngọ́tị́ Bẽtĩsébã Ụ̃rị́yã ꞌbã ũkû ꞌbã tịlé Dãwụ́dị̃ ní rĩ acá dó ãyánĩ rú.
15 E Natã partiu para a sua casa. E o SENHOR feriu a criança que a esposa de Urias deu a Davi, e ela ficou muito enferma.
16 Dãwụ́dị̃ ri dó mãmálá ꞌbãlé Ãdróŋá rụ́ ngọ́tị̂ ꞌbã ị́jọ́ sĩ. Ri dó ĩsãyĩmũ lé, ri filé ĩꞌdidrị́ jó agâlé ãzíla ri dó ru ulalé vũ gá ị́nị́ ãlu ãlu sĩ.
16 Davi, então, buscou a Deus pela criança; e Davi jejuou, e entrou e ficou prostrado a noite toda sobre a terra.
17 ꞌBá ĩyõ ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ agá rĩ utu kí pá ĩꞌdi andre gá tí sĩ ĩꞌdi ingajó vũ gâlé rĩ sĩ ụrụgá, wó gã ãkónã nalé ĩꞌba abe úmgbé.
17 E os anciãos da sua casa se levantaram e foram ter com ele, para levantá-lo da terra: mas ele não quis, nem ele comeu pão com eles.
18 Ụ́ꞌdụ́ ázị̂rị̃ la sĩ ngọ́tị̂ drã dó rá. Ãtiꞌbo Dãwụ́dị̃ drị̂ idé kí dó ụ̃rị̃ sĩ sĩ ị́jọ́ ꞌdĩ lũjó ĩꞌdiní ãꞌdusĩku ũrã kí, “Ngọ́tị̂ ꞌbã jõdrĩ adrujó ídri rĩ sĩ ãma jõ ị́jọ́ jọ Dãwụ́dị̃ ní wó are jõ ãma tị ku. Ãma dó ị́jọ́ ngọ́tị̂ drã dó ꞌbo ꞌdĩ lũ ĩꞌdiní íngoní ru? Ĩꞌdi icó ru adrálé rá.”
18 E sucedeu, no sétimo dia, que a criança morreu. E os servos de Davi temiam contá-lo que a criança estava morta; porque diziam: Eis que, enquanto a criança estava viva, nós falávamos com ele, mas ele não atentava à nossa voz; como então se afligirá a si mesmo, se o contarmos que a criança está morta?
19 Dãwụ́dị̃ la dó mụ ndrelé la ãtiꞌbo ĩꞌdidrị̂ kí ị́jọ́ jọ yõkõlé sĩ, amá dó ngọ́tị̂ drã dó rá rĩ gá rá. Zị dó, “Ngọ́tị̂ drã dó rá yã?” Umvi kí, “Ẽ drã dó ꞌbo.”
19 Mas quando Davi viu que os seus servos cochichavam, Davi percebeu que a criança estava morta; pelo que disse Davi aos seus servos: A criança está morta? E eles o disseram: Ela está morta.
20 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ angá dó vụ̃rụ̂lé rĩ sĩ ụrụgá. Ĩꞌdi dó mụ ru ũjĩlé ꞌbo, ifí dó ru ãdu sĩ, uja dó ĩꞌdi ꞌbã ꞌbõngó kí rá, mụ dó sĩ jó Úpí Ãdróŋá drị̂ agâlé sĩ ĩꞌdi ị̃nzị̃jó. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, fi dó ĩꞌdidrị́ jó agâlé, aꞌị́ dó ãkónã, úfẽ dó ĩꞌdiní, na dó rá.
20 Então Davi se levantou da terra, banhou-se e se ungiu, e trocou de indumentária, e entrou na casa do SENHOR, e adorou; então ele veio à sua própria casa; e quando ele solicitava, eles punham pão diante dele, e ele comia.
21 Ãtiꞌbo ĩꞌdidrị̂ zị kí ĩꞌdi, “Mí idé ị́jọ́ ꞌdĩ kí íni la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Ngọ́tị̂ ꞌbã drĩ adrujó ídri rĩ sĩ, ígã ãkónã nalé úmgbé ãzíla íri awálé ngọ́tị̂ ꞌbã ị́jọ́ sĩ, wó úꞌdîꞌda ngọ́tị̂ drã dó vâ rá, mí angá ụrụgá ãkónã nalé íngoní ru!”
21 Então, disseram a ele os seus servos: Que coisa é esta que fizeste? Jejuaste e pranteaste pela criança, enquanto ela estava viva; mas quando a criança morreu, tu te levantaste e comeste pão.
22 Dãwụ́dị̃ umvi, “Ngọ́tị̂ ꞌbã drĩ adrujó ídri rĩ sĩ, ágã íná nalé úmgbé ãzíla ári awálé. Má ũrã tí, ‘Úpí Ãdróŋá la icó ásị́ ị̃gbẹ̃ iꞌdalé mání rá sĩ ngọ́tị̂ aꞌbejó ídri.’
22 E ele disse: Enquanto a criança ainda estava viva, eu jejuei e pranteei; porquanto eu dizia: Quem poderá dizer se Deus será gracioso para comigo, de modo que a criança possa viver?
23 Wó úꞌdîꞌda íni ngọ́tị̂ drã dó rá, ma dó gã ãkónã nalé úmgbé ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Má icó ngọ́tị̂ ujalé vúlé rá yã? Ma mụ mụlé ĩꞌdi rụ̂lé, wó icó ãgõlé má rụ́ ꞌdõlé ị̃dị́ ku.”
23 Mas agora que ela está morta, por que eu deveria jejuar? Posso trazê-la de volta? Eu irei até ela, mas ela não retornará a mim.
24 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ ũŋmĩ dó ũkû Bẽtĩsébã ꞌbã ásị́, mụ dó ĩꞌdi rụ̂lé ãzíla ko kí dó ĩꞌdi be. Ũkû tị ngọ́tị́ ágọ́bị́ ãzíla ꞌda kí dó rụ́ la Sũlũmánĩ ꞌi. Úpí Ãdróŋá lẽ ĩꞌdi rá,
24 E Davi consolou Bate-Seba, sua esposa, e entrou a ela, e se deitou com ela; e ela deu à luz um filho, e ele chamou o seu nome de Salomão; e o SENHOR o amou.
25 wó Úpí Ãdróŋá ꞌbã ĩꞌdi lẽjó nĩ rĩ sĩ pẽ dó ụ́ꞌdụ́kọ́ nábị̃ Nátãnĩ ní sĩ rụ́ la ꞌdajó Yẹ̃dị̃dị́yã ꞌi.
25 E ele enviou pela mão de Natã, o profeta; e ele chamou o seu nome Jedidias, por causa do SENHOR.
26 Yõwábũ ꞌbã ãꞌdị́ ꞌdịjó Rábã gá táwụ̃nị̃ ꞌbá Ãmọ́nị̃ drị̂ ꞌbadrị̂ gá rĩ sĩ, pa táwụ̃nị̃ ãmbógó úpí drị̂ rá.
26 E Joabe lutou contra Rabá, dos filhos de Amom, e tomou a cidade real.
27 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yõwábũ pẽ ꞌbá ị́jọ́ ujílépi rĩ kí tị Dãwụ́dị̃ rụ̂lé, jọjó la ĩꞌdiní, “Áꞌdị ãꞌdị́ ꞌbá Rábã gá rĩ kí abe ãzíla ápa ĩꞌdi ꞌbã ãngũ ị̃yị́ ꞌbã sĩ agájó rĩ rá.
27 E Joabe enviou mensageiros a Davi, e disse: Eu lutei contra Rabá, e tomei a cidade das águas.
28 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ítra dó ãsĩkárĩ acelépi ꞌdĩ kí ãngũ ãlu gá, íce táwụ̃nị̃ ꞌdĩ ꞌi ãzíla ĩꞌdụ dó ĩꞌdi rá. Álẽ rụ́ kụma sĩ ĩꞌdi rụjó rĩ ịsụ́lé ma ꞌi ku.”
28 Agora, portanto, reúne o restante do povo, e acampa contra a cidade, e toma-a; para que eu não tome a cidade, e ela seja chamada segundo o meu nome.
29 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ tra dó ãsĩkárĩ kí pírí ãngũ ãlu gá nzị̃ dó ãꞌdị́ tị ãsĩkárĩ Rábã gá rĩ kí abe, ꞌdụ dó sĩ Rábã rá.
29 E Davi reuniu todo o povo, e foi até Rabá, e lutou contra ela, e a tomou.
30 Anzé dó kõfíyã ũpĩ drị̂ ãdróŋá ĩꞌbadrị́ Mõlékĩ drị̃ gâlé rá ãzíla sụ̃ dó ĩꞌdi Dãwụ́dị̃ drị̃ gá. Ãnzị la gólũdĩ sĩ rĩ kị́lọ̃ 35, úꞌbé ĩꞌdi írã dị̃lépi pãrã-pãrã la kí sĩ. Atrá kí ãko ĩꞌbã kí apálé táwụ̃nị̃ agâlé rĩ kí wẽwẽ rú.
30 E ele tirou da cabeça do rei deles a sua coroa, cujo peso era um talento de ouro com as pedras preciosas; e ela foi posta na cabeça de Davi. E ele trouxe o despojo da cidade em grande abundância.
31 Dãwụ́dị̃ fẽ dó vâ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã arụ́lé ãꞌdị́ gá Rábã gâlé rĩ kí adrujó ãtiꞌbo rú, ũŋmĩ kí ãzị́ ngalé mụ̃sụ̃mẹ́nị̃ sĩ, cụ́ꞌdị́ aya rú la kí sĩ, ãzíla nekeŋá sĩ, ꞌbã dó kí bị̃rị́kị̃ nzelé. ꞌDĩ ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã idélé ꞌbá pírí táwụ̃nị̃ Ãmọ́nị̃ drị̂ agá ꞌdĩ ꞌba rụ́ rĩ ꞌi. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ kí ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe pírí ãgõ kí dó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá.
31 E ele retirou o povo que lá estava, e os pôs sob serras, e sob rastelos de ferro, e sob machados de ferro, e os fez passar por fornos de tijolos; e assim fez ele a todas as cidades dos filhos de Amom. Então Davi e todo o povo retornaram a Jerusalém.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.