2 Samuel 11

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ílí ꞌbã ukóŋá gá sáwã ũpi ꞌbã kí sĩ fũjó mụjó ãꞌdị́ gá rĩ sĩ, Dãwụ́dị̃ pẽ dó Yõwábũ kí tị ãtiꞌbo ĩꞌdidrị̂ kí abe ãzíla ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe pírí ãꞌdị́ gá. Ị̃lị̃kị̃ kí dó ꞌbá Ãmọ́nị̃ drị̂ kí rá ãzíla ce kí dó ãngũ Rábã drị̂ ĩndĩ. Wó Dãwụ́dị̃ ace ru Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdãá.
1 Na primavera seguinte, época do ano em que os reis costumam sair para a guerra, Davi mandou que Joabe, os seus oficiais e o exército israelita fossem atacar os inimigos. Eles venceram os amonitas e cercaram a cidade de Rabá. Mas Davi ficou em Jerusalém.
2 Ĩndró ãzí ãlu Dãwụ́dị̃ angá ĩꞌdidrị́ kụ́rị̃sị̃ sị́ gá rĩ sĩ sĩ mụjó acị́ trũ jó úpí drị̂ ꞌbã drị̃ gá ụrụ gâlé, ndre dó ũkú ãzí ndrĩlépi ambamba la ru ũjĩ agá,
2 Uma tarde Davi se levantou, depois de ter dormido um pouco, e foi passear no terraço do palácio. Dali viu uma mulher muito bonita tomando banho.
3 ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ pẽ dó ꞌbá ãzí tị sĩ lẽjó ị́jọ́ nị̃jó drị̃ la gá. Wó ꞌbá ꞌdã jọ, ꞌdã Bẽtĩsébã Ĩlĩyámụ̃ ꞌbã ị̃zẹ́pị Ụ̃rị́yã Hị́tị̃ rú rĩ ꞌbã ũkû ꞌi?
3 Aí ele mandou que descobrissem quem era aquela mulher e soube que era Bate-Seba, filha de Eliã e esposa de Urias, o heteu.
4 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ pẽ dó ꞌbá ị́jọ́ ujílépi rĩ kí tị sĩ mụjó ĩꞌdi ajíjó ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé. Ũkú ꞌdĩ amụ́ dó ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé rá, la dó sĩ ru ĩꞌdi sĩ rá. (Sáwã ꞌdã sĩ ũkú ꞌdĩ idé dó ru ãlá ru ĩꞌdi ꞌbã ĩmbá ndrejó ꞌbo rĩ ꞌbã vúlé gá.) ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ũkû gõ dó lị́cọ́ gá.
4 Então Davi mandou que alguns mensageiros fossem buscá-la. Eles a trouxeram, e Davi teve relações com ela. Bate-Seba tinha justamente terminado o seu ritual mensal de purificação . Ela voltou para casa
5 Ũkû ịsụ́ dó ꞌa rá, fẽ dó ụ́ꞌdụ́kọ́ Dãwụ́dị̃ ní sĩ lũjó la, “Ma ꞌdộ ꞌa trũ.”
5 e depois descobriu que estava grávida e mandou um recado a Davi contando isso.
6 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ ị̃drị̃ dó ụ́ꞌdụ́kọ́ tị Yõwábũ ní jọ: “Mí ãpẽ drĩ mání Ụ̃rị́yã Hị́tị̃ rú rĩ ꞌbã tị.” Yõwábũ ãpẽ dó sĩ Ụ̃rị́yã ꞌbã tị Dãwụ́dị̃ rụ́ ꞌdõlé rá.
6 Davi mandou então esta mensagem a Joabe: — Mande que Urias, o heteu, venha falar comigo. E Joabe obedeceu.
7 Ụ̃rị́yã la dó mụ acálé ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ꞌbo, Dãwụ́dị̃ zị dó ĩꞌdi, Yõwábũ ĩꞌdi íngoní, ãsĩkárĩ kí múké yã, ãzíla ãꞌdị̂ la acị́ íngoní?
7 Quando Urias chegou, Davi perguntou a ele se Joabe e as tropas estavam bem e como estava indo a guerra.
8 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ jọ dó Ụ̃rị́yã ní, “Ímụ ími pá kí ũjĩlé mídrị́ kogâlé.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ụ̃rị́yã ãfũ dó úpí drị́ jó agâlé rá ãzíla úpí ị̃drị̃ dó ĩꞌdiní fẽtáŋá ĩꞌdi vú gâsĩ.
8 Depois disse a Urias: — Vá para casa e descanse um pouco. Urias saiu, e Davi mandou levar um presente à casa dele.
9 Wó Ụ̃rị́yã mụ ĩꞌdidrị́ kogâlé gẹ̃rị̃ sĩ ku, ko rá la ụ́ꞌdụ́ ãsĩkárĩ jó úpí drị̂ andre tẽlépi rĩ kí abe.
9 Mas Urias não foi para casa; em vez disso, dormiu no portão do palácio junto com os guardas do rei.
10 Wó Dãwụ́dị̃ la dó mụ arelé la Ụ̃rị́yã mụ gẹ̃rị̃ sĩ ĩꞌdidrị́ kogâlé ku, jọ ĩꞌdiní, “Mí angá ãngũ ãzo la gá ku yã? Ímụ mídrị́ kogâlé ku la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?”
10 Quando Davi soube que Urias não tinha ido para casa, perguntou-lhe: — Você acaba de voltar depois de ter ficado fora muito tempo. Por que não foi para casa?
11 Ụ̃rị́yã umvi Dãwụ́dị̃ ní, “Sãndụ́kụ̃ tị icíma drị́ Ãdróŋá drị̂, ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí ãzíla ꞌbá Yụ́dã drị̂ kí abe, kí uꞌá hémã agá, úpí mádrị́ Yõwábũ ãzíla ãsĩkárĩ úpí mádrị̂ drị̂ kí ko ãmvé, má icó dó mụlé mádrị́ kogá sĩ ãko najó, mvụjó ãzíla kojó ũkú mádrị̂ be íngoní ru yã? Míní adrujó ídri ãzíla úríndí ími agá rĩ ꞌbã drĩ adrujó cí rĩ áni, má icó ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã áni la idélé ku.”
11 Urias respondeu: — Os homens de Israel e de Judá estão longe, na frente de batalha, e a
12 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ jọ dó Ụ̃rị́yã ní, “Ítẽ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdâ ãndrũ ãzíla drụ̃sị̃, ma dó sĩ mụ ími tị pẽlé vúlé.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ụ̃rị́yã ace dó ru uꞌálé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdãá kpere ụ́ꞌdụ́ ꞌdã gá.
12 Então Davi disse: — Fique aqui o resto do dia. Amanhã eu o mandarei de volta. E Urias ficou em Jerusalém naquele dia e no dia seguinte.
13 Sáwã Dãwụ́dị̃ ꞌbã Ụ̃rị́yã umvejó ãkónã gá ĩꞌdi rụ̂lé rĩ sĩ, na kí, mvụ kí ãko kí ĩꞌdi be ãzíla ị̃jọ̃tọ̃ dó Ụ̃rị́yã wáyĩnĩ sĩ kpere ĩꞌdi ꞌbã ĩmẽrã gá. Wó ĩꞌdi dó mụ calé ĩndró sĩ Ụ̃rị́yã fũ ãmvé mụlé kolé bị́rị̃sị̃ sĩ ãmbógó ꞌbã ãsĩkárĩ kí abe, mụ ĩꞌdidrị́ kogâlé ku.
13 Davi convidou-o para jantar e fez com que ele ficasse bêbado. Mesmo assim, Urias não foi para casa naquela noite. Em vez disso, dormiu no seu cobertor, no quarto da guarda do palácio.
14 Ụ̃ꞌbụ́tị sĩ Dãwụ́dị̃ sĩ wárãgã fẽlé Ụ̃rị́yã drị́ gá agụlé Yõwábũ ní ĩndĩ.
14 Na manhã seguinte, Davi escreveu uma carta a Joabe e a mandou por Urias.
15 Wárágã agá ꞌdãá, sĩ, “Íꞌbã Ụ̃rị́yã ãꞌdị́ ꞌbã mịfị́ ika rĩ gá ꞌdã, ꞌbã vúlé gá mí anzé mi ãsĩkárĩ ãzí rĩ kí abe rá úgbẹ rú dó sĩ ĩꞌdi káyĩ rá.”
15 Davi escreveu o seguinte: “Ponha Urias na linha de frente, onde a luta é mais pesada. Depois se retire e deixe que ele seja morto.”
16 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Yõwábũ ꞌbã dó Ụ̃rị́yã bõrõ táwụ̃nị̃ drị̂ gâlé ru ãngũ ĩꞌdi ꞌbã nị̃jó la rá ãsĩkárĩ la ala gá rĩ kí ãꞌdị́ ꞌdị ũkpó ru ãndânĩ rĩ gá.
16 Por isso, enquanto estava cercando a cidade, Joabe mandou Urias para um lugar onde sabia que o inimigo estava mais forte.
17 Ãsĩkárĩ ꞌdã kí dó mụ ãfũlé táwụ̃nị̃ agâlé sĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó Yõwábũ be ꞌbo, ãsĩkárĩ Dãwụ́dị̃ drị̂ ꞌbã ãzí ũdrã kí rá alagá Ụ̃rị́yã Hị́tị̃ rú rĩ drã dó ĩndĩ.
17 As tropas inimigas saíram da cidade, lutaram contra as forças de Joabe e mataram alguns oficiais de Davi. E Urias também foi morto.
18 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yõwábũ ị̃drị̃ dó Dãwụ́dị̃ ní ụ́ꞌdụ́kọ́ tị ị́jọ́ ru idélépi ãꞌdị́ gâlé rĩ ꞌbadrị̂ kí pírí.
18 Então Joabe mandou a Davi notícias da batalha.
19 Yõwábũ jọ dó ꞌbá ụ́ꞌdụ́kọ́ ujílépi rĩ ní, “Ídrĩ dó ị́jọ́ ãꞌdị́ gâlé rĩ kí vú nze úpí ní pírí ꞌbo,
19 Ele disse ao mensageiro o seguinte: — Se, depois que você contar ao rei tudo sobre a batalha,
20 ũmbã ĩꞌdi agâlé rĩ icó dó angálé ãzíla icó dó sĩ ími zịlé, ‘Wó ĩse dó ĩmi ãꞌdị́ ꞌdịlé ãni rú táwụ̃nị̃ andre gâlé la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Ĩnị̃ ꞌbá ꞌdĩ icó kí ꞌé kí agbẹ́lé bõrõ gâlé rá rĩ gá ku yã?
20 ele ficar zangado e perguntar: “Por que vocês chegaram tão perto da cidade para lutar com eles? Não viram que eles poderiam atirar flechas do alto da muralha?
21 Ãꞌdi ꞌdị Ãbị̃mẹ́lẹ̃kị̃ ngọ́pị Yẹ̃rụ̃bụ̃ Bẹ̃sẹ́tị̃ ãni yã? Adru ũkú ãzí aꞌbe írãmvá sĩ ãná ꞌịjó rĩ ĩꞌdi drị̃ gá ụrụgâlé Bõrõ drị̃ gá ĩꞌdiní dó sĩ drãjó Tẹ̃bẹ́zị̃ gá ꞌdĩ la ku yã? Ĩse ĩmi bõrõ andre gâlé ãni rú ãꞌdu gá?’ ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, íjọ ĩꞌdiní, ‘ãtíꞌbó mídrị́ Ụ̃rị́yã Hị́tị̃ gó rú rĩ drã vâ rá.’”
21 Vocês não lembram como Abimeleque, filho de Jerubesete, foi morto? Foi na cidade de Tebes, onde uma mulher atirou de cima da muralha uma pedra de moinho e o matou. Então por que vocês chegaram tão perto da muralha?” Se o rei perguntar isso, responda: “Urias, seu oficial, também foi morto.”
22 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá ị́jọ́ ujílépi rĩ akó dó drị̃ rá, ĩꞌdi dó mụ acálé ꞌbo nze dó sĩ ị́jọ́ Yõwábũ ꞌbã sĩ ĩꞌdi tị ãpẽjó Dãwụ́dị̃ rụ́ rĩ kí vú pírí.
22 Então o mensageiro foi e disse a Davi o que Joabe tinha mandado.
23 ꞌBá ị́jọ́ ujílépi rĩ jọ Dãwụ́dị̃ ní, “Ãsĩkárĩ ꞌdã ndẽ kí ãma rá ãzíla ãfũ kí dó ãmvé ãngũ rị̂ rú rĩ gá, wó ãdro kí kẹ̃jị́tị sĩ fijó táwụ̃nị̃ agâlé rĩ gâlé vúlé.
23 O mensageiro disse assim: — Os inimigos eram mais fortes do que nós e saíram para fora da cidade para lutar em campo aberto. Mas nós os forçamos a voltar para o portão da cidade.
24 Wó ꞌbá ꞌé gbẹlépi rĩ agbẹ́ kí ꞌé kí ãtiꞌbo mídrị̂ ꞌba rụ́ ꞌdõlé bõrõ gâlé ãzíla ãsĩkárĩ úpí drị́ ãzí rĩ ũdrã kí rá ãzíla ãtíꞌbó mídrị́ Ụ̃rị́yã Hị́tị̃ gó ru rĩ drã vâ rá.”
24 Então eles atiraram flechas do alto da muralha contra nós, e alguns dos seus oficiais foram mortos. E o seu oficial Urias também morreu.
25 Dãwụ́dị̃ jọ dó ꞌbá ụ́ꞌdụ́kọ́ ujílépi rĩ ní, “Íjọ Yõwábũ ní, ‘Ũcõgõ ꞌbã ru ĩꞌdi ku, ménéŋá la ꞌbá ãlu ãlu sõ cécé ĩꞌdi ꞌbã ꞌbá ãzí rĩ sõlé rĩ áni. Wó ĩꞌdị ãꞌdị́ ũkpó sĩ sĩ táwụ̃nị̃ ꞌdã pajó ãzíla ĩmi andi ĩꞌdi rá.’ Mí imbá dó sĩ ĩꞌdi ásị́.”
25 Davi respondeu ao mensageiro: — Anime Joabe e diga-lhe que não fique preocupado, pois numa batalha nunca se sabe quem vai morrer. Diga-lhe que ataque com mais força, até conquistar a cidade.
26 Ụ̃rị́yã ũkû la dó mụ ị́jọ́ ágô drã rá ꞌdĩ arelé ꞌbo awá dó ĩꞌdi sĩ.
26 Bate-Seba soube que o marido tinha morrido e chorou por ele.
27 Sáwã áwáŋá drị̂ la dó mụ ukólé ꞌbo, Dãwụ́dị̃ pẽ dó ꞌbá tị Bẽtĩsébã rụ̂lé sĩ ĩꞌdi ajíjó lị́cọ́ úpí drị̂ agá ꞌdõlé, uja dó ĩꞌdi ĩꞌdiní ũkú ru tị dó sĩ ĩꞌdiní ngọ́tị́ ágọ́bị́. Wó ị́jọ́ Dãwụ́dị̃ ꞌbã idélé ꞌdĩ fẽ ãyĩkõ Úpí Ãdróŋá ní ku.
27 Depois que passou o tempo de luto, Davi mandou trazê-la para o palácio. Ela se tornou sua esposa e lhe deu um filho. Mas o Senhor não gostou do que Davi tinha feito.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.