2 Reis 3
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 Ílí mụdrị́ drị̃ ãrõ Yẽhõsãfátĩ ꞌbã ándrá adrujó ũpĩ gá Yụ́dã gá rĩ sĩ, Yẽhõrámũ Ãhábũ ngọ́pị acá dó úpí ru ãngũ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã wókõ Ụ́rụ́ rĩ gá. Na dó ũpĩ táwụ̃nị̃ ãmbógó Sãmãríyã drị̂ gá ílí mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃.
1 Jorão, filho de Acabe, começou a reinar em Israel no décimo oitavo ano do reinado de Josafá, rei de Judá. Reinou em Samaria por doze anos.
2 Idé ándrá ị́jọ́ ũnzí la Úpî drị̃lẹ́ gá, wó ũnzĩkãnã ĩꞌdidrị̂ ca ándrá átẹ́pị̃ ꞌbadrị́ ãndrẽ be rĩ gá ku ãꞌdusĩku nze ándrá írã ị̃nzị̃lé ị̃nzị̃-ị̃nzị̃ Bãálĩ drị́ átẹ́pị̃ ꞌbã idélé rĩ rá.
2 Fez o que era mau aos olhos do S enhor , mas não tanto quanto seu pai e sua mãe. Pelo menos derrubou a coluna sagrada de Baal que seu pai havia levantado.
3 Wó ĩbĩ ándrá ru ị́jọ́ ũnzĩ Yẽrõbũwámũ Nẽbátĩ ngọ́pị ꞌbã ándrá ngalé ãzíla ĩꞌdi ꞌbã ándrá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃ cejó kí idéjó rĩ kí agá mgbemgbe.
3 Contudo, persistiu nos pecados que Jeroboão, filho de Nebate, havia cometido e levado o povo de Israel a cometer.
4 Úpí Mõwábũ drị́ Mésã ꞌbã kãbĩlõ kí ándrá ũꞌbí ru. Ĩꞌdi ándrá ílí ãlu-ãlu sĩ úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ní kãbĩlõmvá kí fẽ 100,000 mụ̃sọ́rọ̃ rú ãzíla ĩꞌdi kãbĩlõ ꞌbíko lịlé kãbĩlógó 100,000 kí ụrụꞌbá gá rĩ agụ fẽlé mụ̃sọ́rọ̃ rú ĩndĩ.
4 Messa, rei de Moabe, era criador de ovelhas. Costumava pagar ao rei de Israel um tributo anual de cem mil cordeiros e a lã de cem mil carneiros.
5 Wó Ãhábũ la ándrá mụ drãlé ꞌbo, úpí Mõwábũ drị́ Mésã uja dó mvulé úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ úꞌdí rĩ rụ́ rĩ sĩ rá.
5 Depois da morte de Acabe, porém, o rei de Moabe se rebelou contra o rei de Israel.
6 Cọtị́ úpí Yẽhõrámũ atrá dó ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí pírí ãzíla iꞌdó kí dó ãcị̃ angájó táwụ̃nị̃ ãmbógó Sãmãríyã gá rĩ sĩ.
6 Então, sem demora, o rei Jorão partiu de Samaria e reuniu o exército de Israel.
7 Ĩꞌbaní mụ agá gẹ̃rị̃ gá ꞌdâ, uja dó ụ́ꞌdụ́kọ́ tị fẽlé úpí Yụ́dã drị́ Yẽhõsãfátĩ ní, jọ, “Úpí Mõwábũ drị̂ mvu má rụ́ rĩ sĩ rá. Mí icó mụlé má be sĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó ĩꞌdi be rá yã?”
7 No caminho, enviou esta mensagem a Josafá, rei de Judá: “O rei de Moabe se rebelou contra mim. Você sairá comigo para batalhar contra ele?”. Josafá respondeu: “Claro que sim! Meus soldados são seus soldados, e meus cavalos são seus cavalos”.
8 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yẽhõsãfátĩ zị dó Yẽhõrámũ ꞌi, “Ãma dó mụ gẹ̃rị̃ íngõ gâsĩ yã?”
8 E perguntou: “Que caminho vamos tomar?”. “Vamos atacar pelo deserto de Edom”, respondeu o rei de Israel.
9 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí úpí Yụ́dã ꞌbadrị́ Ídõmũ be rĩ abe mụ kí dó ãꞌdị́gá rá. Kí dó mụ ru apílé kõtórõ agá ꞌdãá ụ́ꞌdụ́ ázị̂rị̃ ꞌbo, ãsĩkárĩ ꞌdĩ ꞌbaní ãnãkpá mụlépi kí vú gâsĩ rĩ abe ị̃yị́ ukó dó rá.
9 O rei de Edom e seus soldados se uniram ao rei de Israel e ao rei de Judá, e os três exércitos seguiram pelo caminho. Depois que andaram sete dias pelo deserto, já não havia água para os homens nem para os animais.
10 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ jọ dó, “ꞌBárĩ! Úpí ají dó ãma ũpi na ꞌdĩ kí sĩ amụ́jó ãma fẽjó ũdrãjó ãsĩkárĩ Mõwábũ drị́ ꞌdĩ kí drị́lẹ́ gá yã?”
10 “O que vamos fazer?”, exclamou o rei de Israel. “Será que o S enhor trouxe os três reis até aqui só para permitir que o rei de Moabe nos derrote?”
11 Wó Yẽhõsãfátĩ úpí Yụ́dã drị̂ zị, “Nábị̃ ãzí Úpí ãni ãmaní sĩ icójó ị́jọ́ zịjó Úpí tị gá ĩꞌdi rụ̂sĩ la dó ꞌdáyụ yã?” ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãsĩkárĩ ãmbógó ãsĩkárĩ sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbãni ãzí ãlu la umvi dó, “Ĩlísã Sãfátĩ ngọ́pị ĩꞌdi ꞌdâ cí. Ĩꞌdi ándrá jõ Nábị̃ Ĩlíyã ꞌbã ãzãko nĩ.”
11 Então Josafá perguntou: “Não há aqui um profeta do S enhor ? Se houver, podemos consultar o S enhor por meio dele”. Um dos oficiais do rei de Israel respondeu: “Eliseu, filho de Safate, está aqui. Ele era o ajudante de Elias”.
12 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yẽhõsãfátĩ jọ dó, “Ĩlísã ĩꞌdi nábị̃ mgbã la, Úpí la ị́jọ́ jọ ĩꞌdi rụ̂sĩ.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌi, Yẽhõsãfátĩ ꞌi ãzíla úpí Ídõmũ drị̂ ꞌi mụ kí dó sĩ Ĩlísã rụ́.
12 “Sim, o S enhor fala por meio dele”, disse Josafá. Então o rei de Israel, Josafá, o rei de Judá, e o rei de Edom foram consultar Eliseu.
13 Ĩlísã zị dó úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ Yẽhõrámũ ꞌi, “Mi amụ́ má rụ́ ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Ímụ Nãbịya mî átẹ́pị ꞌbadrị́ mî ãndrẽ abe rĩ ꞌba rụ́.”
13 “Por que veio me procurar?”, perguntou Eliseu ao rei de Israel. “Vá consultar os profetas idólatras de seu pai e de sua mãe!”
14 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlísã jọ dó, “Úpí Ũkpó ꞌdị́pị mání ãzị́ ngajó ĩꞌdiní rĩ ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, ádrĩ tá ãrútáŋá fẽ úpí Yụ́dã drị́ Yẽhõsãfátĩ ní ku, má icó tá ími ndrelé ku jõku ásị́ ꞌbãlé ími drị̃ gá ku.
14 Eliseu respondeu: “Tão certo como vive o S enhor dos Exércitos, a quem sirvo, eu não lhe daria atenção alguma se não fosse por respeito a Josafá, rei de Judá.
15 Wó úꞌdîꞌda, mí ají drĩ mání ꞌbá úngó colépi la.”
15 Agora, tragam-me alguém que saiba tocar harpa”. Enquanto o músico tocava, a mão do S
16 Ĩlísã jọ dó, “ꞌDĩ ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé rĩ ꞌi, ‘Ma mụ ãngũ ãꞌí ꞌdĩ fẽlé adrulé pírí ị̃yị́ ru,
16 e ele disse: “Assim diz o S enhor : ‘Este vale seco se encherá de poços de água!’.
17 ãꞌdusĩku Úpí jọ: Ĩmi icó uzogó ndrelé ꞌdị agá jõku ãlụ́kụ́kụ̃ ndrelé li agá ku, wó áꞌbụ ꞌdĩ ꞌa la mụ galé ị̃yị́ sĩ tré, ị̃yị́ la dó adru ĩyõ rú ĩminí mvụlé ãnãkpá mídrị̂ kí abe.’
17 Pois assim diz o S enhor : ‘Vocês não verão vento nem chuva, mas o vale se encherá de água. Terão o suficiente para vocês, seus rebanhos e outros animais’.
18 ꞌDĩ ị́jọ́ ãzí Úpí ní perepere la. Ĩꞌdi vâ mụ ími ãzã kolé sĩ ãsĩkárĩ Mõwábũ drị̂ kí ndẽjó rá.
18 E, como se isso não bastasse, o S enhor ainda entregará o exército de Moabe em suas mãos!
19 Ĩmi táwụ̃nị̃ andre celé bõrõ ũkpó sĩ ꞌdĩ kí andi pírí rá ãzíla táwụ̃nị̃ ala gá ị́jọ́ ru ị́jọ́ ru ꞌdĩ kí abe. Ĩmi ife ꞌdãá ãlá-ãlá rĩ kí aga pírí vũ gá, ĩmi ị̃yị́ pírí kí tị ãzụ̃ cí ãzíla ĩmi ámvụ́ ꞌdãá ãlá-ãlá rĩ kí agá írã ũꞌbã pírí cí.”
19 Vocês conquistarão as melhores cidades deles, até mesmo as fortificadas. Cortarão as árvores frutíferas, taparão todas as fontes e entulharão com pedras as terras de plantio”.
20 Ĩꞌdi dó mụ calé drụ̃sị̃ ụ̃ꞌbụ́tị sĩ sáwã sĩ ídétáŋá idéjó rĩ gá, ị̃yị́ iꞌdó dó adị́lé angájó Ídõmũ gâlé ãzíla iti dó ãngũ pírí.
20 No dia seguinte, por volta da hora em que se oferecia o sacrifício da manhã, começou a aparecer água, descendo desde Edom, e, em pouco tempo, havia água por toda parte.
21 ꞌBá Mõwábũ drị̂ kí dó mụ pírí arelé la ũpi na ꞌdĩ amụ́ kí ãꞌdị́ gá ĩꞌba rụ́ íni, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá pírí icólépi ãꞌdị́ ꞌdịlépi rá iꞌdójó ꞌbá ãmbogo gá cajó kãrị́lẹ̃ gá rĩ kí pírí ûmve dó kí ũꞌbãlé lõkókõrí Mõwábũ drị̂ kí agâsĩ pírí cí.
21 Enquanto isso, o povo de Moabe soube que os três exércitos marchavam contra eles, e todos os homens com idade suficiente para lutar foram convocados e se posicionaram ao longo da fronteira.
22 Kí dó mụ angálé ụ̃ꞌbụ́tịnị́nị́ ꞌbo, ịsụ́ kí dó ị̃tụ́ la dị̃ ị̃yị́ drị̃ gá. ꞌBá Mõwábũ drị́ pá tulépi rárá ru rĩ ꞌbaní, ị̃yị́ ri dó indrélé ika rú cécé ãrí áni.
22 Quando se levantaram na manhã seguinte, o sol brilhava sobre a água. Para os moabitas, ela parecia vermelha como sangue.
23 ꞌBá Mõwábũ drị̂ jọ kí, “ꞌDã ãrí! Ũpi na ꞌdã acé kí ãꞌdị́ ꞌdịlé kí drĩdríŋĩ gá ãzíla ụꞌdị́ kí dó ru ãyá-ãyá ꞌbo. Ĩmi amụ́, ãma amụ́ kí mụlé ãko acelépi kámbĩ ĩꞌbadrị̂ agá ꞌdãá rĩ kí ralé!”
23 “É sangue!”, exclamaram. “Os três exércitos atacaram uns aos outros e se mataram! Venha, povo de Moabe, vamos tomar os despojos!”
24 Wó ãsĩkárĩ Mõwábũ drị̂ kí dó mụ afílé kámbĩ ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbadrị̂ agá ꞌbo, ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ angá kí dó ãꞌdị́ gá ãzíla ꞌdị kí dó ãꞌdị́ ĩꞌba abe kpere ĩꞌbã kí apá agâ. Ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ dro kí dó kí vú kpere ãngũ ĩꞌbadrị́ Mõwábũ drị̂ agá ãzíla ụꞌdị́ kí dó kí rá.
24 Mas, quando os moabitas chegaram ao acampamento de Israel, o exército israelita se levantou e os atacou até que deram meia-volta e fugiram. Os israelitas os perseguiram até Moabe, avançando pelo território e derrotando Moabe definitivamente.
25 Andi kí dó táwũnĩ kí rá ãzíla ꞌbá ãlu ãlu uꞌbé dó írã ụ̃nọ́kụ́ ãla rĩ drị̃ gá kpere írã ꞌbã ụ̃nọ́kụ̂ drị̃ aku agá cí. Uꞌbé kí dó kídí kí tị pírí cí ãzíla ụlị́ kí ife ãlá-ãlá rĩ kí pírí vũ gá. Aꞌbe kí lú táwụ̃nị̃ Kị́rị̃ Hãrẹ̃sẹ́tị̃ drị̂ ꞌi bõrõ la sịlé írã sĩ rĩ kí abe. Wó ãsĩkárĩ ãꞌdị́ ꞌdịlépi rõgbógbõ sĩ rĩ ce kí ĩꞌdi ãzíla uꞌbé kí vâ ĩꞌdi írã sĩ ĩndĩ.
25 Arrasaram as cidades, entulharam com pedras as terras de plantio, taparam as fontes de água e cortaram as árvores frutíferas. Por fim, só restou Quir-Haresete com suas muralhas de pedra, mas atiradores com fundas a cercaram e a atacaram.
26 Úpí Mõwábũ drị̂ la dó mụ ndrelé la ãꞌdị̂ ndẽ ĩꞌdi úmgbó rá, ꞌdụ dó ãsĩkárĩ ãꞌdị́ ꞌdịlépi ménéŋá sĩ rĩ kí ĩꞌdi be 700 tá tí sĩ lẽjó ãngũ nũjó apájó úpí Ídõmũ drị̂ rụ́, wó ụ̃ꞌbị̃ tí.
26 Quando o rei de Moabe percebeu que estava perdendo a batalha, liderou setecentos homens com espadas, numa tentativa de romper as linhas inimigas próximas do rei de Edom, mas fracassou.
27 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, aꞌdụ́ dó ngọ́pị̃ kãyú tá tí drụ́zị́ ũpĩ nalépi ĩꞌdi kẹ̃jị́ gá rĩ ꞌi ãzíla fẽ dó ĩꞌdi ídétáŋá ivélé ivé ivê rĩ rú bõrõ táwụ̃nị̃ andre cejó rĩ drị̃ gá. Ãdrã ãmbógó la aꞌdé dó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃ gá, nze kí dó ru vúlé ãzíla gõ kí dó ãngũ ĩꞌba drị̂ gá.
27 Então o rei de Moabe pegou seu filho mais velho, que devia sucedê-lo, e o ofereceu como holocausto sobre o muro da cidade. Por isso, houve grande ira contra Israel, e os israelitas se retiraram e voltaram para sua terra.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Reis 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.