2 Reis 3
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 Ílí mụdrị́ drị̃ ãrõ Yẽhõsãfátĩ ꞌbã ándrá adrujó ũpĩ gá Yụ́dã gá rĩ sĩ, Yẽhõrámũ Ãhábũ ngọ́pị acá dó úpí ru ãngũ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã wókõ Ụ́rụ́ rĩ gá. Na dó ũpĩ táwụ̃nị̃ ãmbógó Sãmãríyã drị̂ gá ílí mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃.
1 No ano dezoito do reinado de Josafá, de Judá, Jorão, filho de Acabe, se tornou rei de Israel e governou doze anos em Samaria.
2 Idé ándrá ị́jọ́ ũnzí la Úpî drị̃lẹ́ gá, wó ũnzĩkãnã ĩꞌdidrị̂ ca ándrá átẹ́pị̃ ꞌbadrị́ ãndrẽ be rĩ gá ku ãꞌdusĩku nze ándrá írã ị̃nzị̃lé ị̃nzị̃-ị̃nzị̃ Bãálĩ drị́ átẹ́pị̃ ꞌbã idélé rĩ rá.
2 Ele pecou contra Deus, o Senhor , porém não foi como o seu pai ou a sua mãe Jezabel. Jorão derrubou a coluna do deus Baal que o seu pai havia mandado levantar.
3 Wó ĩbĩ ándrá ru ị́jọ́ ũnzĩ Yẽrõbũwámũ Nẽbátĩ ngọ́pị ꞌbã ándrá ngalé ãzíla ĩꞌdi ꞌbã ándrá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃ cejó kí idéjó rĩ kí agá mgbemgbe.
3 No entanto, como o rei Jeroboão, filho de Nebate, havia feito antes dele, Jorão levou o povo de Israel a cometer os mesmos pecados, sem parar.
4 Úpí Mõwábũ drị́ Mésã ꞌbã kãbĩlõ kí ándrá ũꞌbí ru. Ĩꞌdi ándrá ílí ãlu-ãlu sĩ úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ní kãbĩlõmvá kí fẽ 100,000 mụ̃sọ́rọ̃ rú ãzíla ĩꞌdi kãbĩlõ ꞌbíko lịlé kãbĩlógó 100,000 kí ụrụꞌbá gá rĩ agụ fẽlé mụ̃sọ́rọ̃ rú ĩndĩ.
4 O rei Mesa, do país de Moabe, criava carneiros e todos os anos entregava como imposto ao rei de Israel cem mil carneirinhos e a lã de cem mil carneiros.
5 Wó Ãhábũ la ándrá mụ drãlé ꞌbo, úpí Mõwábũ drị́ Mésã uja dó mvulé úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ úꞌdí rĩ rụ́ rĩ sĩ rá.
5 Porém, quando o rei Acabe morreu, Mesa se revoltou contra Israel.
6 Cọtị́ úpí Yẽhõrámũ atrá dó ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí pírí ãzíla iꞌdó kí dó ãcị̃ angájó táwụ̃nị̃ ãmbógó Sãmãríyã gá rĩ sĩ.
6 Por isso, o rei Jorão saiu imediatamente de Samaria e reuniu todo o seu exército.
7 Ĩꞌbaní mụ agá gẹ̃rị̃ gá ꞌdâ, uja dó ụ́ꞌdụ́kọ́ tị fẽlé úpí Yụ́dã drị́ Yẽhõsãfátĩ ní, jọ, “Úpí Mõwábũ drị̂ mvu má rụ́ rĩ sĩ rá. Mí icó mụlé má be sĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó ĩꞌdi be rá yã?”
7 Ele mandou ao rei Josafá, de Judá, o seguinte recado: — O rei de Moabe se revoltou contra mim. Você quer ir comigo guerrear contra Moabe? O rei Josafá respondeu: — Eu irei. Estou às suas ordens, e assim também os meus soldados e os meus cavalos.
8 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yẽhõsãfátĩ zị dó Yẽhõrámũ ꞌi, “Ãma dó mụ gẹ̃rị̃ íngõ gâsĩ yã?”
8 Que caminho pegaremos para o ataque? — Nós iremos pelo caminho do deserto de Edom! — disse Jorão.
9 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí úpí Yụ́dã ꞌbadrị́ Ídõmũ be rĩ abe mụ kí dó ãꞌdị́gá rá. Kí dó mụ ru apílé kõtórõ agá ꞌdãá ụ́ꞌdụ́ ázị̂rị̃ ꞌbo, ãsĩkárĩ ꞌdĩ ꞌbaní ãnãkpá mụlépi kí vú gâsĩ rĩ abe ị̃yị́ ukó dó rá.
9 E assim o rei Jorão, o rei de Edom e o rei de Judá partiram e marcharam sete dias. Então a água acabou, e não havia água nem para os homens nem para os animais de carga.
10 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ jọ dó, “ꞌBárĩ! Úpí ají dó ãma ũpi na ꞌdĩ kí sĩ amụ́jó ãma fẽjó ũdrãjó ãsĩkárĩ Mõwábũ drị́ ꞌdĩ kí drị́lẹ́ gá yã?”
10 Aí o rei Jorão exclamou: — Estamos perdidos! O
11 Wó Yẽhõsãfátĩ úpí Yụ́dã drị̂ zị, “Nábị̃ ãzí Úpí ãni ãmaní sĩ icójó ị́jọ́ zịjó Úpí tị gá ĩꞌdi rụ̂sĩ la dó ꞌdáyụ yã?” ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãsĩkárĩ ãmbógó ãsĩkárĩ sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbãni ãzí ãlu la umvi dó, “Ĩlísã Sãfátĩ ngọ́pị ĩꞌdi ꞌdâ cí. Ĩꞌdi ándrá jõ Nábị̃ Ĩlíyã ꞌbã ãzãko nĩ.”
11 O rei Josafá perguntou: — Existe por aqui algum Um oficial do exército do rei Jorão respondeu: — Eliseu, filho de Safate, está por aí. Ele era o ajudante de Elias.
12 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yẽhõsãfátĩ jọ dó, “Ĩlísã ĩꞌdi nábị̃ mgbã la, Úpí la ị́jọ́ jọ ĩꞌdi rụ̂sĩ.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌi, Yẽhõsãfátĩ ꞌi ãzíla úpí Ídõmũ drị̂ ꞌi mụ kí dó sĩ Ĩlísã rụ́.
12 — Ele é profeta e diz o que o Senhor manda! — disse o rei Josafá. Então os três reis foram falar com Eliseu.
13 Ĩlísã zị dó úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ Yẽhõrámũ ꞌi, “Mi amụ́ má rụ́ ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Ímụ Nãbịya mî átẹ́pị ꞌbadrị́ mî ãndrẽ abe rĩ ꞌba rụ́.”
13 Mas ele disse ao rei de Israel: — O que é que eu tenho com isso? Vá falar com os profetas que o seu pai e a sua mãe consultavam! Jorão disse: — Não, pois foi o
14 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlísã jọ dó, “Úpí Ũkpó ꞌdị́pị mání ãzị́ ngajó ĩꞌdiní rĩ ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, ádrĩ tá ãrútáŋá fẽ úpí Yụ́dã drị́ Yẽhõsãfátĩ ní ku, má icó tá ími ndrelé ku jõku ásị́ ꞌbãlé ími drị̃ gá ku.
14 Eliseu disse: — Juro pelo Deus vivo, o
15 Wó úꞌdîꞌda, mí ají drĩ mání ꞌbá úngó colépi la.”
15 Agora me tragam um músico. Enquanto o músico tocava
16 Ĩlísã jọ dó, “ꞌDĩ ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé rĩ ꞌi, ‘Ma mụ ãngũ ãꞌí ꞌdĩ fẽlé adrulé pírí ị̃yị́ ru,
16 e ele disse: — O que o
17 ãꞌdusĩku Úpí jọ: Ĩmi icó uzogó ndrelé ꞌdị agá jõku ãlụ́kụ́kụ̃ ndrelé li agá ku, wó áꞌbụ ꞌdĩ ꞌa la mụ galé ị̃yị́ sĩ tré, ị̃yị́ la dó adru ĩyõ rú ĩminí mvụlé ãnãkpá mídrị̂ kí abe.’
17 Pois vocês não vão ver chuva nem vento, mas mesmo assim o leito deste ribeirão vai se encher de água. E vocês, o seu gado e os seus animais de carga terão muita água para beber.”
18 ꞌDĩ ị́jọ́ ãzí Úpí ní perepere la. Ĩꞌdi vâ mụ ími ãzã kolé sĩ ãsĩkárĩ Mõwábũ drị̂ kí ndẽjó rá.
18 E Eliseu continuou: — E para o
19 Ĩmi táwụ̃nị̃ andre celé bõrõ ũkpó sĩ ꞌdĩ kí andi pírí rá ãzíla táwụ̃nị̃ ala gá ị́jọ́ ru ị́jọ́ ru ꞌdĩ kí abe. Ĩmi ife ꞌdãá ãlá-ãlá rĩ kí aga pírí vũ gá, ĩmi ị̃yị́ pírí kí tị ãzụ̃ cí ãzíla ĩmi ámvụ́ ꞌdãá ãlá-ãlá rĩ kí agá írã ũꞌbã pírí cí.”
19 Os senhores conquistarão todas as melhores cidades deles e as cidades cercadas de muralhas, cortarão todas as suas árvores frutíferas, taparão todas as suas fontes de água e estragarão todas as suas terras de plantação, cobrindo-as de pedras.
20 Ĩꞌdi dó mụ calé drụ̃sị̃ ụ̃ꞌbụ́tị sĩ sáwã sĩ ídétáŋá idéjó rĩ gá, ị̃yị́ iꞌdó dó adị́lé angájó Ídõmũ gâlé ãzíla iti dó ãngũ pírí.
20 No dia seguinte, na hora do sacrifício da manhã, a água veio correndo da direção de Edom e cobriu o chão.
21 ꞌBá Mõwábũ drị̂ kí dó mụ pírí arelé la ũpi na ꞌdĩ amụ́ kí ãꞌdị́ gá ĩꞌba rụ́ íni, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá pírí icólépi ãꞌdị́ ꞌdịlépi rá iꞌdójó ꞌbá ãmbogo gá cajó kãrị́lẹ̃ gá rĩ kí pírí ûmve dó kí ũꞌbãlé lõkókõrí Mõwábũ drị̂ kí agâsĩ pírí cí.
21 Os moabitas ficaram sabendo que os três reis tinham vindo atacá-los. Então todos os homens que podiam lutar, tanto os mais velhos como os mais moços, foram chamados e ficaram na fronteira.
22 Kí dó mụ angálé ụ̃ꞌbụ́tịnị́nị́ ꞌbo, ịsụ́ kí dó ị̃tụ́ la dị̃ ị̃yị́ drị̃ gá. ꞌBá Mõwábũ drị́ pá tulépi rárá ru rĩ ꞌbaní, ị̃yị́ ri dó indrélé ika rú cécé ãrí áni.
22 Quando eles se levantaram na manhã seguinte, o sol estava brilhando na água, fazendo com que ela parecesse vermelha como sangue.
23 ꞌBá Mõwábũ drị̂ jọ kí, “ꞌDã ãrí! Ũpi na ꞌdã acé kí ãꞌdị́ ꞌdịlé kí drĩdríŋĩ gá ãzíla ụꞌdị́ kí dó ru ãyá-ãyá ꞌbo. Ĩmi amụ́, ãma amụ́ kí mụlé ãko acelépi kámbĩ ĩꞌbadrị̂ agá ꞌdãá rĩ kí ralé!”
23 Então gritaram: — Aquilo é sangue! Com certeza os três reis lutaram entre si e mataram uns aos outros! Vamos pegar tudo o que eles deixaram no acampamento!
24 Wó ãsĩkárĩ Mõwábũ drị̂ kí dó mụ afílé kámbĩ ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbadrị̂ agá ꞌbo, ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ angá kí dó ãꞌdị́ gá ãzíla ꞌdị kí dó ãꞌdị́ ĩꞌba abe kpere ĩꞌbã kí apá agâ. Ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ dro kí dó kí vú kpere ãngũ ĩꞌbadrị́ Mõwábũ drị̂ agá ãzíla ụꞌdị́ kí dó kí rá.
24 Porém, quando os moabitas chegaram ao acampamento, os israelitas os atacaram e os fizeram fugir. Os israelitas perseguiram os moabitas, matando-os
25 Andi kí dó táwũnĩ kí rá ãzíla ꞌbá ãlu ãlu uꞌbé dó írã ụ̃nọ́kụ́ ãla rĩ drị̃ gá kpere írã ꞌbã ụ̃nọ́kụ̂ drị̃ aku agá cí. Uꞌbé kí dó kídí kí tị pírí cí ãzíla ụlị́ kí ife ãlá-ãlá rĩ kí pírí vũ gá. Aꞌbe kí lú táwụ̃nị̃ Kị́rị̃ Hãrẹ̃sẹ́tị̃ drị̂ ꞌi bõrõ la sịlé írã sĩ rĩ kí abe. Wó ãsĩkárĩ ãꞌdị́ ꞌdịlépi rõgbógbõ sĩ rĩ ce kí ĩꞌdi ãzíla uꞌbé kí vâ ĩꞌdi írã sĩ ĩndĩ.
25 e destruindo as suas cidades. Conforme iam passando por um terreno de plantação, cada israelita jogava uma pedra nele, até que finalmente todos os campos estavam cobertos de pedras. Eles também taparam as fontes e cortaram as árvores frutíferas. No fim, somente a capital, a cidade de Quir-Heres, ficou faltando; mas os atiradores de funda a cercaram e atacaram.
26 Úpí Mõwábũ drị̂ la dó mụ ndrelé la ãꞌdị̂ ndẽ ĩꞌdi úmgbó rá, ꞌdụ dó ãsĩkárĩ ãꞌdị́ ꞌdịlépi ménéŋá sĩ rĩ kí ĩꞌdi be 700 tá tí sĩ lẽjó ãngũ nũjó apájó úpí Ídõmũ drị̂ rụ́, wó ụ̃ꞌbị̃ tí.
26 O rei de Moabe percebeu que estava perdendo a batalha. Então, com setecentos soldados armados com espadas, tentou forçar passagem através das linhas inimigas a fim de fugir para perto do rei da Síria. Porém não conseguiu.
27 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, aꞌdụ́ dó ngọ́pị̃ kãyú tá tí drụ́zị́ ũpĩ nalépi ĩꞌdi kẹ̃jị́ gá rĩ ꞌi ãzíla fẽ dó ĩꞌdi ídétáŋá ivélé ivé ivê rĩ rú bõrõ táwụ̃nị̃ andre cejó rĩ drị̃ gá. Ãdrã ãmbógó la aꞌdé dó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃ gá, nze kí dó ru vúlé ãzíla gõ kí dó ãngũ ĩꞌba drị̂ gá.
27 Então pegou o seu filho mais velho, que iria ficar no lugar dele como rei, e o ofereceu em sacrifício ao deus de Moabe, nas muralhas da cidade. Os israelitas ficaram apavorados e por isso saíram dali e voltaram para o seu país.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Reis 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.