2 Coríntios 12

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Lẽ ámụ áma ũnũŋâ trũ drị̃ gá. Ádrĩ táni ala gá ãko ãzí ịsụ́ ku, ma mụ drị̃ gá ị́jọ́ ndreŋá ãzíla ícétáŋá angálépi Úpí drị̂ kí agá.
1 Importa que me glorie? Na verdade, não convém! Passarei, entretanto, às visões e revelações do Senhor.
2 Ánị̃ ꞌbá ãlu Kúrísĩtõ agá ꞌdụlé ꞌbụ̃ na rĩ gâlé alị ílí mụdrị́ drị̃ sụ, ánị̃ ágọ́bị́ ꞌdĩ âgụ ĩꞌdi ụrụꞌbá trũ, jõku ụrụꞌbá kóru yã rĩ gá ku Ãdróŋá nị̃ cé la nĩ.
2 Conheço um homem em Cristo que há catorze anos foi arrebatado até o terceiro céu. Se foi no corpo, não sei. Se fora do corpo, também não sei; Deus o sabe.
3 Ãzíla ánị̃ ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌi úꞌdụ ĩꞌdi ụrụgâlé ụrụꞌbá trũ yã jõku ụrụꞌbá kóru yã rĩ ku, wó Ãdróŋá nị̃ cé la nĩ
3 E sei que esse homem - se no corpo ou se fora do corpo, não sei; Deus o sabe -
4 úꞌdụ ĩꞌdi kpere ãngũ ãyĩkõ rú Ãdróŋá drị̂ gá. Are ị́jọ́ icólé vú nzelé tị sĩ ku ꞌdĩ kî, ị́jọ́ azịlé ũkpó ru ꞌbá ꞌbã lũ kí ku ꞌdĩ kî.
4 foi arrebatado ao paraíso e lá ouviu palavras inefáveis, que não é permitido a um homem repetir.
5 Ma áma ũnũ ꞌbá ꞌdã ꞌbã áni rĩ sĩ rá, wó má ũnũ ma mâ sĩ ku, rá la ũkpõ ãkõ mádrị̂ sĩ.
5 Desse homem eu me gloriarei, mas de mim mesmo não me gloriarei, a não ser das minhas fraquezas.
6 Ádrĩ lẽ áma ũnũlé rá, má aza ku, ãꞌdusĩku ma ị́jọ́ mgbã rĩ jọ. Wó má icó áma ũnũlé ku, ãꞌdusĩku álẽ ĩmi ãzí ꞌbã ũrã kí ị́jọ́ mádrị̂ ãndânĩ ndẽ ị́jọ́ ĩminí ndrelé mání idélé ãzíla jọlé ꞌdĩ kí rá ku.
6 Pois, ainda que me quisesse gloriar, não seria insensato, porque diria a verdade. Mas abstenho-me, para que ninguém me tenha em conta de mais do que vê em mim ou ouve dizer de mim.
7 Ị́jọ́ ꞌdĩ kî sĩ áma ụtrị́jó má ụ̃pị̃ rú sĩ ãfó sĩ ícétáŋá mání ndrelé ãmbógó ꞌdĩ kí sĩ ku, úfẽ mání ụ̃cị́kị́ áma ĩzá gá cí, ꞌdĩ mãlãyíkã Sĩtánĩ drị́ ꞌbã sĩ áma ĩcõcõŋãjó rĩ ꞌi.
7 Demais, para que a grandeza das revelações não me levasse ao orgulho, foi-me dado um espinho na carne, um anjo de Satanás para me esbofetear e me livrar do perigo da vaidade.
8 Pâlé na ári mãmálá ꞌbãlé Úpí rụ́ sĩ ĩꞌdi nzejó má rụ́ ꞌdâ rá.
8 Três vezes roguei ao Senhor que o apartasse de mim.
9 Wó jọ mání, “Lẽtáŋá mádrị́ ásị́ ị̃gbẹ̃ drị́ rĩ ca míní rá, ãꞌdusĩku ũkpõ mádrị̂ ĩꞌdi ru iꞌda ũkpõ ãkõ mídrị̂ agá.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ma dó sĩ áma ũnũ ãyĩkõ sĩ ũkpõ ãkõ mádrị̂ sĩ ị̃dị́-ị̃dị́ ũkpõ Kúrísĩtõ drị̂ ꞌbã nga dó sĩ ãzị́ áma agá nĩ.
9 Mas ele me disse: Basta-te minha graça, porque é na fraqueza que se revela totalmente a minha força. Portanto, prefiro gloriar-me das minhas fraquezas, para que habite em mim a força de Cristo.
10 Ị́jọ́ ꞌdĩ bãsĩ ị́jọ́ Kúrísĩtõ drị̂ sĩ mání uꞌájó ãyĩkõ sĩ ũkpõ ãkõ, úꞌdáŋá, ị́jọ́ ũkpó, cõcóŋá, ị́jọ́ cãndí ru ꞌdĩ kí agá ꞌdĩ. Ãꞌdusĩku ádrĩ adru ũkpó kóru, ma adru ũkpó ru Kúrísĩtõ sĩ.
10 Eis por que sinto alegria nas fraquezas, nas afrontas, nas necessidades, nas perseguições, no profundo desgosto sofrido por amor de Cristo. Porque quando me sinto fraco, então é que sou forte.
11 Ma ị́jọ́ kí idé ꞌbá azalépi aza-azâ rĩ áni wó ĩfẽ ĩmi ꞌi. Ĩmi tá bãsĩ ị́jọ́ mádrị́ gá múké rĩ kí sĩ ĩmi ꞌi, ãꞌdusĩku má adru vúlé ụ̃pịgọŋa ãmbogo ꞌdĩ ꞌbaní ku ádrĩ táni adru ãzị̂ kóru.
11 Tenho-me tornado insensato! Vós a isso me obrigastes. Vós é que deveríeis fazer o meu elogio, visto que em nada fui inferior a esses eminentes apóstolos, se bem que nada sou.
12 Ãko ícétáŋá ru, tálí ãzíla ị́jọ́ ụ̃sụ̃táŋá ru icélépi la ma ụ̃pị́gọ́ŋá rĩ idé kí ru ĩmi drĩdríŋĩ gá ásị́ tẽŋá sĩ.
12 Os sinais distintivos do verdadeiro apóstolo se realizaram em vosso meio através de uma paciência a toda prova, de sinais, prodígios e milagres.
13 Ị́jọ́ ãzí ĩmi asélépi vúlé kãnị́sã kí drĩdríŋĩ gá la cí yã, pẽ lú má adru ándrá ĩminí tẹ́rị́ ru ku rĩ ꞌi ku yã? Ĩtrũ ma rá ĩdrĩ ũrã la má idé ị́jọ́ ũnzí ĩmi rụ́ rĩ gá!
13 Em que fostes inferiores às outras igrejas, senão no fato de que a vós não vos fui pesado? Relevai-me esta injúria!...
14 Úꞌdîꞌda ma dó bábá mụjó ĩmi andréjó pâlé na rĩ gá, ãzíla má icó adrulé ĩminí tẹ́rị́ ru ku, ãꞌdusĩku álẽ ĩmi ãmgbã rĩ áyụ adru ãko ĩmidrị̂ kî ku. Ị́jọ́ pịrị rĩ sĩ, anzị mba kí ãko tã átẹ́pịka ꞌbaní ku, wó rá la anzị ꞌbã átẹ́pịka kí ãko tãmba anzị ꞌbanî.
14 Eis que estou pronto a ir ter convosco pela terceira vez. Não vos serei oneroso, porque não busco os vossos bens, mas sim a vós mesmos. Com efeito, não são os filhos que devem entesourar para os pais, mas os pais para os filhos.
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ma mụ uꞌálé ãyĩkõ sĩ ãko mání trũ adrujó rĩ kí izajó pírí ãzíla áma ãmgbã rĩ trũ. Ádrĩ dó ĩmi lẽ ãmbógó ru ꞌdĩ ꞌbã áni, ĩmi áma lẽ were rú yã?
15 De mui boa vontade darei o que é meu, e me darei a mim mesmo pelas vossas almas, ainda que, amando-vos mais, seja menos amado por vós.
16 Ĩmi icó ãꞌị̃lé la má be rá má adru ĩminí tẹ́rị́ ru ku, wó ꞌbá ãzí kí jọ la áma ũndũwã ambamba árụ dó sĩ ĩmi ĩnzõ sĩ.
16 Mas seja! Não vos fui pesado. Como, porém, sou esperto, apanhei-vos pela astúcia...
17 Wó ãndá-ãndá ru ꞌbá ãzí mání tị pẽlé ĩmi rụ̂lé ĩmi ũnzãlépi la cí yã?
17 Acaso tirei proveito de vós por meio de algum daqueles que vos enviei?
18 Má aꞌị́ ándrá Tị́tọ̃ mụjó ĩmi andréjó ãzíla ãpẽ vâ ãmã ádrị́pị tị ĩꞌdi be ĩndĩ. Wó ánị̃ dó ku Tị́tọ̃ ũnzã dó ĩmi nĩ yã rĩ, wó Tị́tọ̃ na ĩmi ku, ãꞌdusĩku ãma ị̃rị̃ trá ĩꞌdi be úríndí ãlu agá, ãma acị́ ĩꞌdi be gẹ̃rị̃ ãzíla pámvú ãlu sĩ.
18 Roguei a Tito, e com ele enviei um irmão que conheceis. Por acaso tirou Tito de vós alguma coisa? Não andamos nós com o mesmo espírito, sobre as mesmas pegadas?
19 Ĩmi ũrã acájó kpere úꞌdîꞌda ãma ị́jọ́ ãmadrị̂ vú nze ĩmi drị̃lẹ́ gá ãma sĩ ãma ụtrị́ yã? Ị́jọ́ mgbã sĩ, ãri ị́jọ́ nzelé ꞌbá Kúrísĩtõ vú bĩlépi rĩ kî áni Ãdróŋá drị̃lẹ́ gá. Ãzíla má wọ̃rị́ka, ãma idé ị́jọ́ ꞌdĩ kí íni la sĩ ĩminí ũkpó fẽjó.
19 Já há muito pensais que nos justificamos diante de vós. Perante Deus, em Cristo, é que nós falamos; mas tudo isto, meus caríssimos, para vossa edificação.
20 Ma ụ̃rị̃ sĩ ádrĩ ca ĩmi rụ̂lé ꞌbo, má icó ĩmi ịsụ́lé ndú adru ándrá mání lẽlé ĩmi adru rĩ áni ku, ãzíla ĩmi vâ áma ịsụ́ ndú adru ándrá ĩminí lẽlé má adru rĩ áni ku. Ma ụ̃rị̃ sĩ ma ãzî sĩ mụ ãwãŋá ịsụ́lé, ãjã trũ, ũmbã awájó rĩ trũ, úꞌdáŋá, ị́jọ́ jọjó vúlé gá rĩ trũ, ãfó ãzíla gbíyã ũnzí sĩ uꞌájó rĩ abe.
20 Temo que, quando for, não vos ache quais eu quisera, e que vós me acheis qual não quereríeis. Receio encontrar entre vós contendas, invejas, rixas, dissensões, calúnias, murmurações, arrogâncias e desordens.
21 Ma ụ̃rị̃ sĩ Ãdróŋá la áma iri vụ̃rụ́ mání amụ́jó ĩmi ndrejó ị̃dị́ rĩ sĩ nĩ, ma mụ lẽlé awálé ãꞌdusĩku ꞌbá ũꞌbí ꞌbã kí drị̃ ásị́ ujajó ku ị́jọ́ ãndị́ ru, ị́jọ́ ũnzí ãwụ̃ ãni ãzíla ị́jọ́ ũnzíkãnã drị̃nzá ru ĩꞌbã kí fijó ala gá ꞌdĩ kí sĩ rĩ sĩ.
21 Receio que à minha chegada entre vós Deus me humilhe ainda a vosso respeito; e tenha de chorar por muitos daqueles que pecaram e não fizeram penitência da impureza, fornicação e dissolução que cometeram.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.