1 Samuel 9

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ágọ́bị́ ãzí ándrá sụ́rụ́ Bénzãmĩnĩ drị̂ agá málĩ trũ rụ́ kụlépi kụ̃kụ̃ la cí rụ́ la Kị́sị̃ ꞌi. Ĩꞌdi Ãbị̃yẹ́lị̃ ꞌbã ngọ́pị ꞌi, Ãbị̃yẹ́lị̃ ĩꞌdi Zérõ ꞌbã ngọ́pị ꞌi, Zérõ ĩꞌdi Bẹ̃kọ̃rátị̃ ꞌbã ngọ́pị ꞌi, Bẹ̃kọ̃rátị̃ ĩꞌdi Ãfíyã ꞌbã ngọ́pị ꞌi, Ãfíyã ãfũ sụ́rụ́ Bénzãmĩnĩ drị̂ agá.
1 Havia um homem chamado Quis, que era da tribo de Benjamim. Ele era filho de Abiel, neto de Zeror, bisneto de Becorate e trineto de Afias. Quis era rico e importante.
2 Kị́sị̃ ꞌbã ngọ́tị́ ágọ́bị́ ándrá cí rụ́ la Sáwụ̃lọ̃ ꞌi, kãrị́lẹ̃ ãzí ándrá ndrĩlépi ĩꞌdi ꞌbã áni la Ịsịrayị́lị̃ gá ꞌdãá yụ. Drĩ ándrá pá tu ꞌbá kí agá, ĩꞌdi indré ꞌbá pírí ꞌbaní ãzo rú ãndânĩ.
2 Tinha um filho jovem e bonito, chamado Saul. Não havia ninguém mais bonito do que ele entre todos os israelitas. Além disso era mais alto do que todos. Quando estava no meio do povo, ele aparecia dos ombros para cima.
3 Ụ́ꞌdụ́ ãlu Sáwụ̃lọ̃ átẹ́pị Kị́sị̃ ꞌbã kãyĩnõ ãvĩ kí rá, ãzíla úndrụ̃ dó kí tí. Kị́sị̃ jọ dó sĩ ngọ́pị Sáwụ̃lọ̃ ní, “Íꞌdụ ãtiꞌbo kí ꞌbã ãzí ãlu la mí be ĩndĩ ãzíla ímụ dó sĩ mání kãyĩnõ ꞌdĩ kí ndrụ̃ trũ.”
3 E aconteceu que algumas jumentas que pertenciam a Quis, o pai de Saul, se perderam. Então ele disse a Saul: — Filho, leve com você um dos nossos empregados e vá procurar as jumentas.
4 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Sáwụ̃lọ̃ mụ dó sĩ ãngũ ꞌbé ꞌa rú Ịfụrayị́mụ̃ drị̂ agâsĩ ãzíla ãngũ Sãlísã drị̂ andre gâsĩ trộkị́lịrị, wó ịsụ́ kí dó kí ku. Mụ kí drị̃ gá Sãálĩmũ gá wó ịsụ́ kí kãyĩnõ ꞌdĩ kí ku. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, alị kí ãngũ Bénzãmĩnĩ drị̂ agâsĩ wó ịsụ́ kí dó kí ku.
4 Eles foram por toda a região montanhosa de Efraim e pela terra de Salisa, porém não acharam as jumentas. Então procuraram na terra de Saalim, porém elas não estavam lá. Aí procuraram no território da tribo de Benjamim, mas também não as encontraram.
5 Sáwụ̃lọ̃ kí dó mụ calé Zụ́fụ̃ gá ꞌbo, jọ dó ãtíꞌbó kí tá sĩ mụjó ĩꞌdi be rĩ ní, “Mí amụ́, ãma amụ́ gõlé vúlé jõku má átẹ́pị la úꞌdîꞌda ị́jọ́ ãvĩ kãyĩnõ kí drị̃ gá rá. Ĩꞌdi dó úꞌdîꞌda ũrã la ãma ãvĩ rá.”
5 Quando entraram na terra de Zufe, Saul disse ao empregado: — Vamos voltar para casa; se não, em vez de se preocupar com as jumentas, o meu pai vai acabar se preocupando com a gente.
6 Wó ãtíꞌbô umvi ĩꞌdiní, “Índre, táwụ̃nị̃ ꞌdĩ ágá ꞌdâ nábị̃ ãzí Ãdróŋá ani la cí. ꞌBá fẽ kí ĩꞌdiní ãrútáŋá rá ãzíla ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ kí ru idé cécé ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ áni. Lẽ ãmụ drĩ ĩꞌdi rụ̂lé, sáwã ãzí sĩ ĩꞌdi icó ãmaní ãma mụ gẹ̃rị̃ íngõ gâsĩ yã rĩ lũlé rá.”
6 O empregado respondeu: — Espere. Nesta cidade mora um homem santo que é muito respeitado porque tudo o que ele diz acontece. Vamos falar com ele. Talvez ele possa nos dizer onde podemos encontrar as jumentas.
7 Sáwụ̃lọ̃ jọ ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ ní, “Ãdrĩ mụ ĩꞌdi rụ̂lé rá ãma dó ĩꞌdiní ãꞌdu fẽ? Ãkónã ãmadrị́ gụ̃tị́yã agá ꞌdâ rĩ ukó kí rá. Ãmadrị́ ꞌdâ ãko ãzí ãmaní fẽlé fẽtáŋá ru nábị̃ Ãdróŋá drị̂ ní la ꞌdáyụ. Ãko dó ãma drị́ ꞌdâ cí rĩ dó ãꞌdu?”
7 Saul perguntou: — Se formos lá, o que vamos levar para ele? Não há comida nas nossas sacolas, e não temos nada para lhe dar. Ou será que temos?
8 Ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ umvi ĩꞌdiní ị̃dị́, “Índre, séndẽ ífí-ífí sílĩvã rú la kí mádrị́ ꞌdâ wereŋá ru cí. Ma ĩꞌdi fẽ ꞌbá Ãdróŋá drị̂ ní ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ĩꞌdi dó sĩ ãmaní gẹ̃rị̃ ãmaní sĩ mụjó rĩ lũ benĩ.”
8 O empregado respondeu: — Tenho uma pequena quantia de prata que posso dar a ele para que nos conte onde poderemos achar as jumentas. Então eles foram à cidade onde o homem santo morava. Quando estavam subindo o morro para chegar à cidade, encontraram algumas moças que estavam saindo para tirar água. Eles perguntaram: — O (Antigamente, quando alguém queria fazer uma pergunta a Deus, costumava dizer: “Vamos falar com o vidente.” Porque naquele tempo os
9 Ándrá jõ ídu Ịsịrayị́lị̃ gá rĩ sĩ, ꞌbá ãzí drĩ lẽ mụlé ị́jọ́ ãzí zịlé Ãdróŋá tị gá, ĩꞌdi jọ la, “Mí amụ́, ãma amụ́ mụlé ị́jọ́ zịlé Ãdróŋá tị gá,” ãꞌdusĩku ꞌbá sáwã ꞌdã sĩ umvelé nábị̃ rú rĩ kí ála ándrá jõ kí umve ꞌbá ị́jọ́ ndrịlépi rĩ kî.
9 — ausente —
10 Sáwụ̃lọ̃ jọ ĩꞌdi ꞌbã ãtíꞌbô ní, “ꞌDĩ ị́jọ́ múké la, mí amụ́ ãma amụ́ mụlé.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ mụ kí dó sĩ táwụ̃nị̃ nábị̃ Ãdróŋá drị́ ꞌdĩ ní adrujó rĩ gâlé.
10 — ausente —
11 Ĩꞌba ní mụ agá táwụ̃nị̃ ꞌbá ị́jọ́ ndrịlépi rĩ ní sĩ adrujó rĩ gâlé ꞌbé agâsĩ, ịsụ́ kí izonzi ãzí ãfũ kí ị̃yị́ ãbĩlé. Sáwụ̃lọ̃ kí ãtíꞌbô be zị kí izonzi ꞌdĩ kí, “ꞌBá ãndrị́kẹ gá rĩ ꞌdâ cí yã?”
11 — ausente —
12 Izonzî umvi kí dó kí, “ꞌẼ ĩꞌdi cí, ĩꞌdi ĩmi drị̃lẹ́ gá ꞌdĩ. Ĩmụ gbõgbõ, amụ́ ãmadrị́ táwụ̃nị̃ gá ꞌdâ ãndrũ ãꞌdusĩku ꞌbá kí ídétáŋá idé ãngũ sĩ ídétáŋá idéjó rĩ gá ꞌdã.
12 — Ele está, sim! — responderam elas. — Olhem! Ali vai ele, ali na frente. Andem depressa. Ele está entrando na cidade porque o povo vai oferecer hoje um sacrifício no altar do monte.
13 Ĩdrĩ lú fi táwụ̃nị̃ agâlé ꞌbo, ĩmi ĩꞌdi ịsụ́ ꞌdĩ sĩ mụ drĩ ãngũ sĩ ídétáŋá idéjó rĩ gá ãkónã nalé ku rú. ꞌBá icó kí drĩ ãkónã nalé ku kpere ĩꞌdi acá rá ká, ãꞌdusĩku ĩꞌdi ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbã ãkónã nalé rĩ kí drị̃ gá nĩ, ꞌdã ꞌbã vúlé gá ꞌbá umvelé rĩ kí dó ãkónã na ĩndõ. Ĩmụ dó úꞌdîꞌda, ĩmi ĩꞌdi ịsụ́ rá.”
13 Assim que entrarem na cidade, vocês o encontrarão antes que ele suba o monte para comer. O povo não começa a comer antes que ele chegue lá, pois primeiro ele tem de abençoar o sacrifício. Só depois é que os convidados podem comer. Subam lá agora e logo vocês o encontrarão.
14 Sáwụ̃lọ̃ mụ kí dó ãtíꞌbô be kpere táwụ̃nị̃ gâlé. Kí mụ filé táwụ̃nị̃ agâlé ꞌbo, ndre kí dó Sámụ̃wẹ̃lị̃ la amụ́ agá ĩꞌba rụ́ ꞌdõlé ru ĩꞌdiní mụ agá ãngũ sĩ ídétáŋá idéjó rĩ gá.
14 Então eles foram até a cidade. Quando iam entrando, viram Samuel, que saía para subir até o lugar de adoração.
15 Sáwụ̃lọ̃ mụ drĩ táwụ̃nị̃ ꞌdĩ gâlé ku rú Úpí jọ ị́jọ́ Sámụ̃wẹ̃lị̃ ní ĩꞌdi drị̃ gá rá, jọ,
15 Um dia antes de Saul chegar, o Senhor Deus tinha dito a Samuel:
16 “Drụ̃sị̃ sáwã ꞌdĩ áni rĩ gá ma ágọ́bị́ ãzí sụ́rụ́ Bénzãmĩnĩ drị̂ gá la tị ãpẽ. Mí ũsũ ãdu ĩꞌdi drị̃ gá ĩꞌdi dó sĩ adru ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃lẹ́ gá úpí ru. Ĩꞌdi ꞌbá mádrị̂ kí pa ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ kí drị́lẹ́ gá ãꞌdusĩku ándre ꞌbá mádrị̂ kí rá ãzíla ĩꞌbã áwáŋá acá má rụ́ rá.”
16 — Amanhã, a esta hora, eu vou enviar a você um homem da tribo de Benjamim. Você o ungirá para ser o governador do meu povo de Israel. Ele libertará o povo do domínio dos filisteus. Eu tenho visto o sofrimento do meu povo e ouvido os seus pedidos de ajuda.
17 Sámụ̃wẹ̃lị̃ la mụ Sáwụ̃lọ̃ ndrelé ꞌbo, Úpí jọ ĩꞌdiní, “Ágọ́bị́ mání ị́jọ́ jọjó drị̃ la gá ĩꞌdi mụ ꞌbá mádrị̂ kí drị̃ ce rĩ gápi ꞌdĩ.”
17 Quando Samuel viu Saul, o Senhor lhe disse: — Este é o homem de quem lhe falei. Ele governará o meu povo.
18 Sáwụ̃lọ̃ mụ dó Sámụ̃wẹ̃lị̃ rụ́ kẹ̃jị́tị sĩ fijó táwụ̃nị̃ agâlé rĩ gá zị ĩꞌdi, “Mí icó mání jó ꞌbá ị́jọ́ ndrịlépi rĩ drị̂ lũlé rá yã?”
18 Saul foi encontrar-se com Samuel, perto do portão, e perguntou: — Por favor, onde mora o vidente?
19 Sámụ̃wẹ̃lị̃ umvi ĩꞌdiní, “Ma bãsĩ ꞌbá ị́jọ́ ndrịlépi rĩ ꞌi. Ímụ áma drị̃lẹ́ gá ãngũ sĩ ídétáŋá idéjó rĩ gâlé, ãꞌdusĩku mi ãndrũ ãkónã na má be. Drụ̃sị̃ ụ̃ꞌbụ́tị sĩ ma míní ị́jọ́ ími ásị́ gá rĩ kí ũlũ pírí ãzíla ma dó sĩ ími tị pẽ mụjó ĩndõ.
19 Samuel respondeu: — Eu sou o vidente. Vá adiante de mim até o lugar de adoração. Vocês dois vão jantar comigo hoje. Amanhã cedo eu responderei a todas as suas perguntas, e então vocês poderão ir embora.
20 Mí ũrã ị́jọ́ kãyĩnõ ãvĩlépi uꞌálépi ụ́ꞌdụ́ na ꞌbo rĩ kí drị̃ gá ku ãꞌdusĩku ꞌbá ãzí ịsụ́ kí rá. Ma míní ị́jọ́ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbá kí lẽlé rĩ lũ. ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ lẽ kí mi ꞌi ãzíla lị́cọ́ mí átẹ́pị drị̂ be.”
20 E não se preocupe com as jumentas que se perderam há três dias, pois elas já foram encontradas. Afinal, quem é que o povo de Israel está querendo? Eles querem é você — você e a família do seu pai.
21 Sáwụ̃lọ̃ umvi, “Má ãfũ sụ́rụ́ Bénzãmĩnĩ drị̂ agá. ꞌDĩ sụ́rụ́ ꞌbá ala gá rĩ ꞌbã kí adrujó ĩmbíráŋá ru ãndânĩ sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ agá ꞌdâ rĩ ꞌi. Lị́cọ́ mání ãfũjó ala gá rĩ ĩꞌdi lị́cọ́ wereŋá ãndânĩ rĩ ꞌi. Íjọ mání ị́jọ́ ꞌdĩ kí íni la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
21 Saul respondeu: — Eu sou da tribo de Benjamim, a menor de Israel, e a minha família é a menos importante da tribo. Então por que o senhor está falando comigo desse jeito?
22 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Sámụ̃wẹ̃lị̃ ꞌdụ dó Sáwụ̃lọ̃ kí ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ be ꞌbãlé jó ꞌa mgbọ la gá. Fẽ kí rilé úmvúke ꞌbá ị̃nzị̃lé ị̃nzị̃-ị̃nzị̃ rĩ ꞌbã kí sĩ rijó nĩ rĩ gá. Sámụ̃wẹ̃lị̃ umve ãgọbị kí ãni rú kãlị́ na sĩ amụ́jó ãkónã najó.
22 Aí Samuel levou Saul e o seu empregado para o salão de festas e pediu que os dois sentassem à cabeceira da mesa. Ao redor dessa mesa estavam sentados mais ou menos trinta convidados.
23 Sámụ̃wẹ̃lị̃ jọ ꞌbá ãkónã aꞌdílépi rĩ ní, “Mí aꞌdụ́ ĩzá mání fẽlé ájẹ mídrị́ mání jọlé íꞌbã ĩꞌdi ndú ꞌdâ rĩ ꞌi.”
23 E Samuel disse ao cozinheiro: — Traga aquele pedaço de carne que eu lhe entreguei e pedi para deixar reservado.
24 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá ãkónã aꞌdílépi rĩ aꞌdụ́ dó pâ ꞌi ãzíla ají dó ĩꞌdi ãko drị̃ la gá rĩ kí abe ãzíla ꞌbã dó kí Sáwụ̃lọ̃ drị̃lẹ́ gá. Sámụ̃wẹ̃lị̃ jọ, “ꞌDĩ ĩzá tá tã mbalé míní rĩ ꞌi. Ína ĩꞌdi ãꞌdusĩku ãkónã ꞌdĩ ĩꞌdi ãkónã ꞌbãlé ndú la, ‘Mání ãgọbị ãzí rĩ kí umvejó ãkónã gá rĩ sĩ ámba ĩzá ꞌdĩ tã mínî.’” Sáwụ̃lọ̃ na kí dó sĩ ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ ãkónã Sámụ̃wẹ̃lị̃ be.
24 O cozinheiro pegou o melhor pedaço da perna e o pôs na frente de Saul. Samuel disse: — Olhe! Aqui está o pedaço que foi reservado para você. Coma-o, pois foi guardado para você comer nesta ocasião em que convidei o povo. E assim, naquele dia, Saul jantou com Samuel.
25 ꞌDã ꞌbã vúlé gá aꞌbe kí dó ãngũ sĩ ídétáŋá idéjó rĩ rá ãzíla mụ kí dó táwụ̃nị̃ agâlé. Sámụ̃wẹ̃lị̃ idé dó Sáwụ̃lọ̃ ní ãngũ sĩ ru lajó ãzíla jọ dó ị́jọ́ ĩꞌdi be ĩꞌdidrị́ jó gá ꞌdãá.
25 Depois os dois desceram do lugar de adoração para a cidade. Aí arrumaram uma cama para Saul no terraço,
26 Ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ sĩ Sámụ̃wẹ̃lị̃ angá dó ãngũsãrã sĩ ãzíla umve dó Sáwụ̃lọ̃ ꞌi angájó jó drị̃ gâlé, jọ ĩꞌdiní, “Mí angá ụrụgá ãzíla mí itú mi bábá sĩ mụjó. Ma dó sĩ ími tị pẽ sĩ mụjó benĩ.” Sáwụ̃lọ̃ la mụ angálé ꞌbo, Sámụ̃wẹ̃lị̃ ãfũ kí dó táwụ̃nị̃ agâlé rĩ sĩ ĩꞌdi be ãmvé.
26 e ele dormiu ali. De madrugada Samuel foi ao terraço e chamou Saul, dizendo: — Levante-se, que está na hora de ir. Eu vou acompanhar você um pouco. Saul levantou-se e saiu junto com Samuel para a rua.
27 Ĩꞌbaní mụ agá Táwụ̃nị̃ ꞌbã ãsĩ agá ꞌdãá, Sámụ̃wẹ̃lị̃ jọ Sáwụ̃lọ̃ ní, “Íjọ ãtíꞌbó mídrị̂ ní ꞌbã dị̃ mụ sĩ ãmã drị̃lẹ́ gâlé, wó mí ace drĩ ꞌdâ sáwã were sĩ, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ma dó sĩ míní ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã jọlé míní rĩ kí lũ benĩ.” Ãtíꞌbô idé dó cécé jọlé ĩꞌdiní rĩ áni.
27 Quando chegaram à saída da cidade, Samuel disse a Saul: — Diga ao seu empregado que vá na frente e você espere aqui um instante. O empregado foi, e Samuel disse a Saul: — Eu tenho um recado de Deus para você.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.