1 Samuel 30
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 Dãwụ́dị̃ kí ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe kí dó mụ calé Zĩkĩlágĩ gá ụ́ꞌdụ́ na la sĩ ꞌbo, ịsụ́ kí ꞌbá Ãmãlẹ́kị̃ drị̂ ra kí táwụ̃nị̃ Nẹ̃gẹ́vụ̃ kí Zĩkĩlágĩ be, ivé kí Zĩkĩlágĩ rá.
1 Dois dias depois, Davi e os seus homens chegaram a Ziclague, a sua cidade. Enquanto ele havia estado fora, os amalequitas tinham invadido o Sul da terra de Judá e atacado Ziclague. Eles queimaram a cidade
2 ꞌDụ kí ꞌbá ala gá ũkú ru, kãrị́lẹ̃ rú ãzíla ĩdranigo rú rĩ kí pírí rá. ꞌBá ãzí ĩꞌbã kí ꞌdịlé rá la ꞌdáyụ, wó ꞌdụ kí ꞌbá ꞌdĩ kí trũ mụjó ĩndĩ.
2 e prenderam todas as mulheres. Não mataram ninguém, mas foram embora e levaram todos como prisioneiros.
3 Dãwụ́dị̃ kí ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe kí dó mụ acálé táwụ̃nị̃ Zĩkĩlágĩ gá ꞌbo, ịsụ́ kí ívé ĩꞌdi ãcí sĩ ãzíla ụ́ꞌdụ ũkú ĩꞌbadrị̂ kí, ngọ́pịka kí ị̃zẹ́pịka kí abe trũ mụjó ĩndĩ.
3 Quando Davi e os seus homens chegaram, viram que a cidade tinha sido queimada e que as suas mulheres, os seus filhos e as suas filhas haviam sido levados embora.
4 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ kí ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe awá kí dó ụ́ꞌdụ́kọ́ sĩ re kpere ĩꞌbã ũkpõ ꞌbã ukó agá.
4 Então Davi e os seus homens começaram a chorar e choraram até ficarem sem forças.
5 Úrụ Dãwụ́dị̃ ꞌbã ũkúka ị̃rị̃ rĩ kí ĩndĩ, ꞌdĩ Ãhĩnõwámũ Yẹ̃zẹ̃rẹ́lị̃ ízó ru rĩ kí Ãbị̃gãyị́lị̃ ãwụ́zị́ ru Nãbálĩ ꞌbá Kãrị̃mẹ́lị̃ rú rĩ be.
5 As duas mulheres de Davi, Ainoã, de Jezreel, e Abigail, viúva de Nabal, da cidade de Carmelo, também haviam sido levadas.
6 Ụ̃rị̃ ãmbógó la rụ dó Dãwụ́dị̃ nĩ ãꞌdusĩku ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí ị́jọ́ jọ agá ĩꞌdi uꞌbéŋá írã sĩ rĩ drị̃ gá. ꞌBá pírí acá kí dó ũmbájírílí anzị ĩꞌbadrị̂ kí ị́jọ́ sĩ. Wó Dãwụ́dị̃ ịsụ́ ásị́ ũkpõ Úpí Ãdróŋá ĩꞌdidrị̂ drị́.
6 Davi ficou então numa situação muito difícil, pois os seus homens estavam tão amargurados por ficarem sem os seus filhos, que falavam até em matá-lo a pedradas. Mas o Senhor , seu Deus, lhe deu coragem.
7 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ jọ Ãhị̃mẹ́lẹ̃kị̃ ngọ́pị átáló ru Ãbĩyátã ní, “Mí ají mání ĩfódĩ.” Ãbĩyátã ají dó ĩfódĩ Dãwụ́dị̃ rụ́ ꞌdõlé rá,
7 E ele disse ao sacerdote Abiatar, filho de Aimeleque: — Traga aqui o E Abiatar trouxe.
8 Dãwụ́dị̃ zị dó sĩ Úpí ꞌi, “Má ícó ꞌbá ꞌbá ralépi rĩ kí vú bĩlé rá yã? Má icó kí arụ́lé rá yã?”
8 Então Davi perguntou a Deus, o Senhor : — Devo ir atrás desses invasores? Conseguirei pegá-los? Deus respondeu: — Vá atrás deles. Você os pegará e libertará os prisioneiros.
9 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ kí ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị́ 600 ꞌdã kí abe acá kí dó áꞌbụ Bẹ̃sọ́rị̃ gá, ꞌdĩ ãngũ ándrá ꞌbá ãndẽlépi rá rĩ ꞌbã kí sĩ acejó rĩ ꞌi.
9 Então Davi e os seus seiscentos homens saíram, e, quando chegaram ao ribeirão de Besor, alguns deles ficaram ali.
10 Ĩꞌbã ãzí 200 rĩ rĩ ãndẽ kí dó ambamba sĩ áꞌbụ ꞌdã zajó, wó Dãwụ́dị̃ kí ãsĩkárĩ ãzí 400 rĩ kí abe dro kí dó kí vú nĩ.
10 Davi continuou o seu caminho com quatrocentos homens. Os outros duzentos estavam cansados demais para atravessar o ribeirão e por isso ficaram para trás.
11 Ãsĩkárĩ ꞌdĩ ịsụ́ kí ꞌbá ãzí Mị̃sị́rị̃ rú la ámvụ́ agá ãzíla ají kí ĩꞌdi Dãwụ́dị̃ rú ꞌdõlé, fẽ kí ĩꞌdiní ị̃yị́ mvụlé ãzíla ãkónã nalé,
11 Os homens de Davi acharam no campo um rapaz egípcio e o levaram a Davi. Deram ao rapaz comida, água,
12 fẽ kí dó ĩꞌdiní mũkátĩ idélé úlúgó ãka ãꞌí sĩ rĩ ãzíla ife ífí sĩ rĩ kî, ãꞌdusĩku na íná ku jõku mvụ ị̃yị́ ku ụ́ꞌdụ́ na ị̃tụ́ kí ị́nị́ be. Ágọ́bị̂ la dó mụ ãko ꞌdĩ kí nalé ꞌbo, ãvẹ̃vị̃ la agá dó rá.
12 figos secos e dois cachos de passas. Ele havia ficado três dias e três noites sem comer, nem beber. Mas, depois de comer, as suas forças voltaram.
13 Dãwụ́dị̃ zị dó ĩꞌdi, “Mi ãꞌdi ãni? Mí angá íngõlé?”
13 Então Davi perguntou: — Quem é o seu dono? De onde você é? — Eu sou egípcio e sou escravo de um amalequita! — respondeu ele. — O meu dono me deixou aqui há três dias porque fiquei doente.
14 Ãma angá ꞌdĩ sĩ ꞌbá Nẹ̃gẹ́vụ̃ gá rĩ kí ralé ꞌdĩ kí ꞌbá Kẹ̃rẹ́tị̃ drị̂ kî, ꞌdĩ sụ́rụ́ Yụ́dã drị̂ agá la ãzíla Nẹ̃gẹ́vụ̃ ĩꞌdi sụ́rụ́ Kãlẹ́bụ̃ drị̂ agá la, ãma ivé dó sĩ táwụ̃nị̃ Zĩkĩlágĩ rá.”
14 Nós invadimos a terra dos queretitas, a região Sul de Judá e o território do grupo de famílias de Calebe e queimamos a cidade de Ziclague.
15 Dãwụ́dị̃ zị ĩꞌdi, “Mí icó áma agụlé ꞌbá ꞌbá ralépi ꞌdã ꞌba rụ̂lé rá yã?”
15 Então Davi lhe perguntou: — Você pode me levar até onde os amalequitas estão? — Sim, — respondeu ele — se o senhor prometer em nome de Deus que não me matará, nem me entregará ao meu dono.
16 Ágọ́bị́ Mị̃sị́rị̃ gó ru rĩ agụ dó Dãwụ́dị̃ kí rá, ịsụ́ kí dó ꞌbá ꞌdĩ uri kí dó ãngũ pírí kí agá. Kí dó ãko na, ãko mvụ, úngó tu ãzíla ãyĩkõ idé ãꞌdusĩku ĩꞌbã kí málĩ ĩyõ la kí arájó ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gá ãzíla ꞌbá Yụ́dã gá rĩ ꞌbadrị́ rĩ sĩ.
16 Então ele levou Davi. Os amalequitas estavam espalhados por toda a região, comendo, bebendo e festejando por causa da grande quantidade de coisas que haviam tomado na terra dos filisteus e na terra de Judá.
17 Dãwụ́dị̃ ꞌdị dó ãꞌdị́ ĩꞌba abe iꞌdójó ĩndró sĩ kpere ĩndró ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ drị̂ sĩ ãzíla ꞌbá ãzí apálépi rá la ꞌdáyụ, pẽ lú kãrị́lẹ̃ 400 apálépi ngãmíyã sĩ rĩ pa kí ru nĩ.
17 No dia seguinte ao amanhecer, Davi os atacou e lutou até o anoitecer. E nenhum deles escapou, a não ser quatrocentos rapazes que montaram camelos e fugiram.
18 Dãwụ́dị̃ apá dó ãko pírí ꞌbá Ãmãlẹ́kị̃ drị̂ ꞌbã kí ralé rĩ kí rá ãzíla ĩꞌdi ꞌbã ũkú ị̃rị̃ rĩ kí abe.
18 Davi salvou todos os que tinham sido levados como prisioneiros, incluindo as suas duas mulheres, e trouxe de volta tudo o que os amalequitas haviam tomado.
19 Dãwụ́dị̃ uja dó ãko pírí kí vúlé rá, ãko ãzí ãvĩ ku, ꞌbá úꞌdí jõku ꞌbá ãmbá, kãrị́lẹ̃ ãgọbị rú jõku izonzị rú, ãko ralé jõku ãko pírí ꞌdụlé rĩ kí, ãko ãzí ĩcẽlépi rá ịsụ́lé ku la dó sĩ ꞌdáyụ.
19 Não ficou faltando nada: Davi levou de volta todos os filhos e todas as filhas dos seus homens e todas as coisas, grandes e pequenas, que os amalequitas haviam tomado.
20 Dãwụ́dị̃ apá dó kãbĩlõ kí tí kí abe pírí, ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ dro kí dó ãnãkpá ꞌdĩ kí Dãwụ́dị̃ drị̃lẹ́ gá ãzíla jọ kí, “ꞌDĩ kí ãko Dãwụ́dị̃ drị́ ralé rĩ kî.”
20 Levou também todas as ovelhas e todo o gado. Então os homens de Davi levaram a ele os seus animais e disseram: — Estes animais são seus.
21 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ mụ dó ãsĩkárĩ 200 tá ĩꞌdi vú bĩlépi ãndẽlépi ambamba aꞌbelé vúlé áꞌbụ Bẹ̃sọ́rị̃ gárĩ ꞌba rụ̂lé. Ãsĩkárĩ ꞌdĩ ãfũ kí dó amụ́lé Dãwụ́dị̃ kí aꞌị́lé ãsĩkárĩ ándrá amụ́lépi ĩꞌdi trũ ꞌdĩ kí abe. Dãwụ́dị̃ ꞌbã kí acá agá ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe, ãsĩkárĩ ꞌdĩ zị kí dó kí ãyĩkõ sĩ.
21 Aí Davi voltou para o lugar onde estavam os duzentos homens que não tinham ido com ele e haviam ficado atrás, no ribeirão de Besor, por estarem muito cansados. Eles saíram ao encontro de Davi e dos seus homens. Davi chegou perto deles e os cumprimentou.
22 Wó ãsĩkárĩ ũnzí ãzíla ị́jọ́ ũsõlépi ãsĩkárĩ Dãwụ́dị̃ vú bĩlépi ꞌdĩ kí agá rĩ jọ kí, “ꞌBá ꞌdĩ ꞌbã kí mụjó ãma be ĩndĩ ku rĩ sĩ, ãma icó ãko ándrá ralé apálé vúlé ꞌdĩ kí awalé kí abe ku. ꞌBã ꞌdụ kí ĩꞌbã ũkú kí anzị kí abe trũ mụjó áyụ.”
22 Mas alguns homens ordinários e de mau caráter que tinham ido com Davi disseram: — Eles não foram conosco; por isso, não lhes daremos nada do que trouxemos. Eles podem pegar as suas mulheres e os seus filhos e ir embora.
23 Wó Dãwụ́dị̃ umvi ĩꞌbaní, “Yụ, má ádrị́pịka, ĩmi idé ị́jọ́ ãko Úpí ꞌbã fẽlé ãma ní ꞌdĩ kí sĩ ꞌdĩ áni ku. Mba ãma tã ãzíla fẽ ãndẽ ꞌbá amụ́lépi ãma ralépi ꞌdĩ kí rá.
23 Mas Davi respondeu: — Meus irmãos, vocês não podem fazer isso com o que o
24 Ãꞌdi la ị́jọ́ ĩminí jọlé ꞌdĩ are nĩ yã? Ãma ãko ãmaní apálé rĩ kí awa ꞌbá acelépi vúlé ꞌdâ ãko kí tã mbalépi jõku ãsĩkárĩ mụlépi ãꞌdị́ gâlé rá rĩ kí abe trũ trũ.”
24 Ninguém pode concordar com o que vocês estão dizendo! Tudo deve ser repartido em partes iguais: quem ficou atrás com a bagagem deve receber o mesmo que aquele que lutou na batalha.
25 Dãwụ́dị̃ ꞌbã dó ị́jọ́ ꞌdĩ ãzị́táŋá ru ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní pírí iꞌdójó ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ kpere ãndrũ.
25 Davi fez desta ordem uma lei . E até hoje ela é seguida em Israel.
26 Dãwụ́dị̃ la dó mụ acálé Zĩkĩlágĩ gá ꞌbo, pẽ dó ꞌbá tị ãko arálé rĩ kí ꞌbã ãzí trũ ꞌbá ĩyõ Yụ́dã gá ĩꞌdi ꞌbã wọ̃rị́ka rú rĩ ꞌbaní jọ, “Ãfẽ ĩminí ãko ãzí arálé mẹ́rọ́ꞌbá Úpí drị̂ ꞌbadrị̂ kí agá rĩ kí ꞌbã ãzí kí fẽtáŋá ru ꞌdĩ.”
26 Quando Davi voltou para Ziclague, pegou parte do que havia tomado dos inimigos e mandou para os seus amigos, os líderes de Judá, com esta mensagem: — Este é um presente para vocês, tirado das coisas que nós tomamos dos inimigos de Deus, o
27 Dãwụ́dị̃ pẽ dó ãko ꞌdĩ kí tị ꞌbá Bẹ̃tẹ́lị̃ gá, Rãmọ́tị̃ Nẹ̃gẹ́vụ̃ drị̂ gá, ãzíla Yátĩrĩ gá;
27 Davi mandou presentes aos líderes das seguintes cidades: Betel, Ramá, que fica ao sul de Judá, Jatir,
28 ꞌbá Ãrówã gá, Sĩfũmótĩ gá, Ĩsĩtẽmówã
28 Aroer, Sifmote, Estemoa, Racal, Horma, Borasã, Atace, Hebrom; e também às cidades das tribos dos jerameelitas e dos queneus — todos os lugares onde Davi e os seus homens haviam estado.
29 ãzíla Rãkálĩ gá táwụ̃nị̃ ꞌbá Yẹ̃rãmẹ́lị̃ gá ãzíla ꞌbá Kénĩ gá rĩ ꞌbaní
29 — ausente —
30 ꞌbá Họ́rị̃mã gá, Bọ̃rị̃-ãsánĩ, Ãtákĩ gá
30 — ausente —
31 ãzíla Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gá, ãzíla ãngũ pírí Dãwụ́dị̃ ꞌbã sĩ acị́jó rĩ kí agá.
31 — ausente —
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 30, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.