1 Samuel 30
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Dãwụ́dị̃ kí ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe kí dó mụ calé Zĩkĩlágĩ gá ụ́ꞌdụ́ na la sĩ ꞌbo, ịsụ́ kí ꞌbá Ãmãlẹ́kị̃ drị̂ ra kí táwụ̃nị̃ Nẹ̃gẹ́vụ̃ kí Zĩkĩlágĩ be, ivé kí Zĩkĩlágĩ rá.
1 Aconteceu que, ao terceiro dia, quando Davi e os seus homens chegaram a Ziclague, os amalequitas já tinham invadido o Sul e a cidade de Ziclague. Tomaram Ziclague e a incendiaram.
2 ꞌDụ kí ꞌbá ala gá ũkú ru, kãrị́lẹ̃ rú ãzíla ĩdranigo rú rĩ kí pírí rá. ꞌBá ãzí ĩꞌbã kí ꞌdịlé rá la ꞌdáyụ, wó ꞌdụ kí ꞌbá ꞌdĩ kí trũ mụjó ĩndĩ.
2 Levaram cativas as mulheres que lá estavam, mas não mataram ninguém, nem pequenos nem grandes; tão somente os levaram consigo e foram embora.
3 Dãwụ́dị̃ kí ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe kí dó mụ acálé táwụ̃nị̃ Zĩkĩlágĩ gá ꞌbo, ịsụ́ kí ívé ĩꞌdi ãcí sĩ ãzíla ụ́ꞌdụ ũkú ĩꞌbadrị̂ kí, ngọ́pịka kí ị̃zẹ́pịka kí abe trũ mụjó ĩndĩ.
3 Davi e os seus homens chegaram à cidade, e viram que tinha sido queimada, e que as suas mulheres, os seus filhos e as suas filhas haviam sido levados cativos.
4 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ kí ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe awá kí dó ụ́ꞌdụ́kọ́ sĩ re kpere ĩꞌbã ũkpõ ꞌbã ukó agá.
4 Então Davi e o povo que estava com ele ergueram a voz e choraram, até não terem mais forças para chorar.
5 Úrụ Dãwụ́dị̃ ꞌbã ũkúka ị̃rị̃ rĩ kí ĩndĩ, ꞌdĩ Ãhĩnõwámũ Yẹ̃zẹ̃rẹ́lị̃ ízó ru rĩ kí Ãbị̃gãyị́lị̃ ãwụ́zị́ ru Nãbálĩ ꞌbá Kãrị̃mẹ́lị̃ rú rĩ be.
5 Também as duas mulheres de Davi tinham sido levadas: Ainoã, a jezreelita, e Abigail, a viúva de Nabal, o carmelita.
6 Ụ̃rị̃ ãmbógó la rụ dó Dãwụ́dị̃ nĩ ãꞌdusĩku ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí ị́jọ́ jọ agá ĩꞌdi uꞌbéŋá írã sĩ rĩ drị̃ gá. ꞌBá pírí acá kí dó ũmbájírílí anzị ĩꞌbadrị̂ kí ị́jọ́ sĩ. Wó Dãwụ́dị̃ ịsụ́ ásị́ ũkpõ Úpí Ãdróŋá ĩꞌdidrị̂ drị́.
6 Davi ficou muito angustiado, pois o povo falava de apedrejá-lo, porque todos estavam amargurados, cada um por causa de seus filhos e suas filhas. Mas Davi se reanimou no Senhor , seu Deus.
7 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ jọ Ãhị̃mẹ́lẹ̃kị̃ ngọ́pị átáló ru Ãbĩyátã ní, “Mí ají mání ĩfódĩ.” Ãbĩyátã ají dó ĩfódĩ Dãwụ́dị̃ rụ́ ꞌdõlé rá,
7 Davi disse a Abiatar, o sacerdote, filho de Aimeleque: — Traga aqui a estola sacerdotal. E Abiatar a trouxe a Davi.
8 Dãwụ́dị̃ zị dó sĩ Úpí ꞌi, “Má ícó ꞌbá ꞌbá ralépi rĩ kí vú bĩlé rá yã? Má icó kí arụ́lé rá yã?”
8 Então Davi consultou o Senhor , dizendo: — Devo perseguir esse bando? Conseguirei alcançá-lo? O — Persiga o bando, porque você certamente o alcançará e libertará os cativos.
9 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ kí ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị́ 600 ꞌdã kí abe acá kí dó áꞌbụ Bẹ̃sọ́rị̃ gá, ꞌdĩ ãngũ ándrá ꞌbá ãndẽlépi rá rĩ ꞌbã kí sĩ acejó rĩ ꞌi.
9 Então Davi partiu, ele e os seiscentos homens que com ele estavam, e chegaram ao ribeiro de Besor, onde os retardatários ficaram.
10 Ĩꞌbã ãzí 200 rĩ rĩ ãndẽ kí dó ambamba sĩ áꞌbụ ꞌdã zajó, wó Dãwụ́dị̃ kí ãsĩkárĩ ãzí 400 rĩ kí abe dro kí dó kí vú nĩ.
10 Davi e quatrocentos homens continuaram a perseguição, mas duzentos ficaram atrás, por não poderem passar o ribeiro de Besor, de tão cansados que estavam.
11 Ãsĩkárĩ ꞌdĩ ịsụ́ kí ꞌbá ãzí Mị̃sị́rị̃ rú la ámvụ́ agá ãzíla ají kí ĩꞌdi Dãwụ́dị̃ rú ꞌdõlé, fẽ kí ĩꞌdiní ị̃yị́ mvụlé ãzíla ãkónã nalé,
11 Encontraram no campo um homem egípcio e o trouxeram a Davi. Deram-lhe pão, e ele comeu, e deram-lhe água para beber.
12 fẽ kí dó ĩꞌdiní mũkátĩ idélé úlúgó ãka ãꞌí sĩ rĩ ãzíla ife ífí sĩ rĩ kî, ãꞌdusĩku na íná ku jõku mvụ ị̃yị́ ku ụ́ꞌdụ́ na ị̃tụ́ kí ị́nị́ be. Ágọ́bị̂ la dó mụ ãko ꞌdĩ kí nalé ꞌbo, ãvẹ̃vị̃ la agá dó rá.
12 Deram-lhe também um pedaço de pasta de figos secos e dois cachos de passas, e ele comeu. Assim, recobrou as forças, pois havia três dias e três noites que não comia pão, nem bebia água.
13 Dãwụ́dị̃ zị dó ĩꞌdi, “Mi ãꞌdi ãni? Mí angá íngõlé?”
13 Então Davi lhe perguntou: — De quem você é e de onde você vem? O moço egípcio respondeu: — Sou servo de um amalequita, e meu senhor me deixou aqui, porque adoeci há três dias.
14 Ãma angá ꞌdĩ sĩ ꞌbá Nẹ̃gẹ́vụ̃ gá rĩ kí ralé ꞌdĩ kí ꞌbá Kẹ̃rẹ́tị̃ drị̂ kî, ꞌdĩ sụ́rụ́ Yụ́dã drị̂ agá la ãzíla Nẹ̃gẹ́vụ̃ ĩꞌdi sụ́rụ́ Kãlẹ́bụ̃ drị̂ agá la, ãma ivé dó sĩ táwụ̃nị̃ Zĩkĩlágĩ rá.”
14 Nós invadimos o lado sul dos queretitas, o território de Judá e o lado sul de Calebe e pusemos fogo em Ziclague.
15 Dãwụ́dị̃ zị ĩꞌdi, “Mí icó áma agụlé ꞌbá ꞌbá ralépi ꞌdã ꞌba rụ̂lé rá yã?”
15 Então Davi lhe perguntou: — Você poderia me levar até esse bando? Ele respondeu: — Jure por Deus que não vai me matar, nem me entregar nas mãos de meu senhor, e eu o levarei até esse bando.
16 Ágọ́bị́ Mị̃sị́rị̃ gó ru rĩ agụ dó Dãwụ́dị̃ kí rá, ịsụ́ kí dó ꞌbá ꞌdĩ uri kí dó ãngũ pírí kí agá. Kí dó ãko na, ãko mvụ, úngó tu ãzíla ãyĩkõ idé ãꞌdusĩku ĩꞌbã kí málĩ ĩyõ la kí arájó ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gá ãzíla ꞌbá Yụ́dã gá rĩ ꞌbadrị́ rĩ sĩ.
16 E ele levou Davi até lá. Eis que os amalequitas estavam espalhados por toda a região, comendo, bebendo e fazendo festa por todo aquele grande despojo que tomaram da terra dos filisteus e da terra de Judá.
17 Dãwụ́dị̃ ꞌdị dó ãꞌdị́ ĩꞌba abe iꞌdójó ĩndró sĩ kpere ĩndró ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ drị̂ sĩ ãzíla ꞌbá ãzí apálépi rá la ꞌdáyụ, pẽ lú kãrị́lẹ̃ 400 apálépi ngãmíyã sĩ rĩ pa kí ru nĩ.
17 Davi os atacou e lutou contra eles, desde o crepúsculo até a tarde do dia seguinte, e nenhum deles escapou, a não ser quatrocentos moços que montaram em camelos e fugiram.
18 Dãwụ́dị̃ apá dó ãko pírí ꞌbá Ãmãlẹ́kị̃ drị̂ ꞌbã kí ralé rĩ kí rá ãzíla ĩꞌdi ꞌbã ũkú ị̃rị̃ rĩ kí abe.
18 Assim, Davi salvou tudo o que os amalequitas tinham levado. Também salvou as suas duas mulheres.
19 Dãwụ́dị̃ uja dó ãko pírí kí vúlé rá, ãko ãzí ãvĩ ku, ꞌbá úꞌdí jõku ꞌbá ãmbá, kãrị́lẹ̃ ãgọbị rú jõku izonzị rú, ãko ralé jõku ãko pírí ꞌdụlé rĩ kí, ãko ãzí ĩcẽlépi rá ịsụ́lé ku la dó sĩ ꞌdáyụ.
19 Não lhes faltou coisa alguma, nem pequena nem grande, nem os filhos, nem as filhas, nem o despojo, nada do que lhes haviam tomado: Davi trouxe tudo de volta.
20 Dãwụ́dị̃ apá dó kãbĩlõ kí tí kí abe pírí, ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ dro kí dó ãnãkpá ꞌdĩ kí Dãwụ́dị̃ drị̃lẹ́ gá ãzíla jọ kí, “ꞌDĩ kí ãko Dãwụ́dị̃ drị́ ralé rĩ kî.”
20 Davi também tomou todas as ovelhas e o gado. Então levaram esses animais diante de Davi e disseram: — Este é o despojo de Davi.
21 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ mụ dó ãsĩkárĩ 200 tá ĩꞌdi vú bĩlépi ãndẽlépi ambamba aꞌbelé vúlé áꞌbụ Bẹ̃sọ́rị̃ gárĩ ꞌba rụ̂lé. Ãsĩkárĩ ꞌdĩ ãfũ kí dó amụ́lé Dãwụ́dị̃ kí aꞌị́lé ãsĩkárĩ ándrá amụ́lépi ĩꞌdi trũ ꞌdĩ kí abe. Dãwụ́dị̃ ꞌbã kí acá agá ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe, ãsĩkárĩ ꞌdĩ zị kí dó kí ãyĩkõ sĩ.
21 Quando Davi se aproximou dos duzentos homens que, de tão cansados que estavam, não o puderam seguir e ficaram no ribeiro de Besor, estes saíram ao encontro de Davi e do povo que vinha com ele. Davi se aproximou deles e os saudou cordialmente.
22 Wó ãsĩkárĩ ũnzí ãzíla ị́jọ́ ũsõlépi ãsĩkárĩ Dãwụ́dị̃ vú bĩlépi ꞌdĩ kí agá rĩ jọ kí, “ꞌBá ꞌdĩ ꞌbã kí mụjó ãma be ĩndĩ ku rĩ sĩ, ãma icó ãko ándrá ralé apálé vúlé ꞌdĩ kí awalé kí abe ku. ꞌBã ꞌdụ kí ĩꞌbã ũkú kí anzị kí abe trũ mụjó áyụ.”
22 Então todos os perversos e malignos, dentre os homens que tinham ido com Davi, disseram: — Uma vez que não foram conosco, não lhes daremos nada do despojo que salvamos. Que cada um leve a sua mulher e os seus filhos e se vá embora.
23 Wó Dãwụ́dị̃ umvi ĩꞌbaní, “Yụ, má ádrị́pịka, ĩmi idé ị́jọ́ ãko Úpí ꞌbã fẽlé ãma ní ꞌdĩ kí sĩ ꞌdĩ áni ku. Mba ãma tã ãzíla fẽ ãndẽ ꞌbá amụ́lépi ãma ralépi ꞌdĩ kí rá.
23 Porém Davi disse: — Meus irmãos, não façam isto com o que o
24 Ãꞌdi la ị́jọ́ ĩminí jọlé ꞌdĩ are nĩ yã? Ãma ãko ãmaní apálé rĩ kí awa ꞌbá acelépi vúlé ꞌdâ ãko kí tã mbalépi jõku ãsĩkárĩ mụlépi ãꞌdị́ gâlé rá rĩ kí abe trũ trũ.”
24 E quem lhes daria ouvidos nisso? Porque a mesma parte que cabe aos que foram à batalha será também a parte dos que ficaram com a bagagem; receberão partes iguais.
25 Dãwụ́dị̃ ꞌbã dó ị́jọ́ ꞌdĩ ãzị́táŋá ru ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní pírí iꞌdójó ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ kpere ãndrũ.
25 E assim, desde aquele dia em diante, isso foi estabelecido por estatuto e direito em Israel, até o dia de hoje.
26 Dãwụ́dị̃ la dó mụ acálé Zĩkĩlágĩ gá ꞌbo, pẽ dó ꞌbá tị ãko arálé rĩ kí ꞌbã ãzí trũ ꞌbá ĩyõ Yụ́dã gá ĩꞌdi ꞌbã wọ̃rị́ka rú rĩ ꞌbaní jọ, “Ãfẽ ĩminí ãko ãzí arálé mẹ́rọ́ꞌbá Úpí drị̂ ꞌbadrị̂ kí agá rĩ kí ꞌbã ãzí kí fẽtáŋá ru ꞌdĩ.”
26 Quando Davi chegou a Ziclague, enviou parte do despojo aos anciãos de Judá, seus amigos, dizendo: — Este é um presente para vocês, tirado do despojo dos inimigos do
27 Dãwụ́dị̃ pẽ dó ãko ꞌdĩ kí tị ꞌbá Bẹ̃tẹ́lị̃ gá, Rãmọ́tị̃ Nẹ̃gẹ́vụ̃ drị̂ gá, ãzíla Yátĩrĩ gá;
27 Ele enviou esse presente aos anciãos de Betel, de Ramote do Neguebe, de Jatir,
28 ꞌbá Ãrówã gá, Sĩfũmótĩ gá, Ĩsĩtẽmówã
28 de Aroer, de Sifmote, de Estemoa,
29 ãzíla Rãkálĩ gá táwụ̃nị̃ ꞌbá Yẹ̃rãmẹ́lị̃ gá ãzíla ꞌbá Kénĩ gá rĩ ꞌbaní
29 de Racal, das cidades dos jerameelitas e dos queneus,
30 ꞌbá Họ́rị̃mã gá, Bọ̃rị̃-ãsánĩ, Ãtákĩ gá
30 de Horma, de Borasã, de Atace,
31 ãzíla Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gá, ãzíla ãngũ pírí Dãwụ́dị̃ ꞌbã sĩ acị́jó rĩ kí agá.
31 de Hebrom e de todos os lugares em que Davi tinha passado, ele e os seus homens.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 30, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.