1 Samuel 26

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Ãgọbị Zị́fụ̃ drị̂ mụ kí Sáwụ̃lọ̃ rụ́ Gị̃bẹ́yã gâlé ãzíla jọ kí dó ĩꞌdiní, “Dãwụ́dị̃ la ru ụ̃zị̃ ꞌbé Hãkílã drị́ ru ndrelépi Yẽsị̃mọ́nị̃ be rĩ drị̂ gá ꞌdã ku yã?”
1 Alguns homens de Zife foram até Saul, em Gibeá, para lhe dizer: “Davi está escondido na colina de Haquilá, em frente ao deserto de Jesimom”.
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Sáwụ̃lọ̃ ũpẽ dó ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị́ ãꞌdị́ ꞌdịlépi múké rĩ kí 3,000 sĩ mụjó Dãwụ́dị̃ ndrụ̃ trũ ãngũ Kõtórõ rú Zị́fụ̃ drị̂ agâlé.
2 Então Saul escolheu três mil dos melhores soldados de Israel e saiu para perseguir Davi no deserto de Zife.
3 Sáwụ̃lọ̃ sị kámbĩ ĩꞌdidrị̂ gẹ̃rị̃ tị gá ꞌbé Hãkílã ru ndrelépi Yẽsị̃mọ́nị̃ be rĩ gá, wó Dãwụ́dị̃ ri uꞌálé ãngũ kõtórõ rú rĩ gá. Ĩꞌdi mụ ndrelé la Sáwụ̃lọ̃ la ĩꞌdi vú ãbĩ,
3 Acampou à beira da estrada, ao lado da colina de Haquilá, junto ao deserto de Jesimom, onde Davi estava escondido. Quando Davi soube que Saul tinha vindo atrás dele no deserto,
4 pẽ dó anzị ĩꞌdidrị́ ũní-ũníŋá gá rĩ kí tị sĩ ịsụ́jó la ãndá ãndá ru Sáwụ̃lọ̃ acá nõ dó ꞌbo yã áni.
4 enviou espiões para confirmar a notícia de que Saul havia chegado.
5 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ fũ dó ãmvé ãngũ ándrá Sáwụ̃lọ̃ ꞌbã sĩ kámbĩ sịjó rĩ gá. Ndre ãngũ Sáwụ̃lọ̃ ãzíla Nẹ́rị̃ ngọ́pị Ãbị̃nẹ́rị̃, ꞌbaní ru lajó ãmbógó ãsĩkárĩ kí drị̃ celépi rĩ be rĩ rá. Sáwụ̃lọ̃ la ru kámbĩ gá ágágá ãsĩkárĩ ce kí dó ĩꞌdi andre trộkị́lịrị cí.
5 Então Davi foi ao acampamento de Saul para ver o que se passava por lá. Saul e Abner, filho de Ner, comandante do seu exército, dormiam dentro de um círculo formado por seus guerreiros.
6 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ zị dó Ãhị̃mẹ́lẹ̃kị̃ Hị́tị̃ rú rĩ ãzíla Zẹ̃rụ̃yị́yã ngọ́pị Ãbĩsáyĩ Yõwábũ ádrị́pị i, “Ãꞌdi la mụ má be Sáwụ̃lọ̃ rụ́ kámbĩ agâlé rá la nĩ yã?” Ãbĩsáyĩ jọ, “Ma mụ mí be rá.”
6 “Quem se oferece para ir até lá comigo?”, perguntou Davi ao hitita Aimeleque e a Abisai, filho de Zeruia, irmão de Joabe. “Eu irei com o senhor”, respondeu Abisai.
7 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ kí Ãbĩsáyĩ be fi kí dó ãsĩkárĩ ꞌba rụ̂lé ị́nị́ sĩ, ịsụ́ ꞌdĩ sĩ Sáwụ̃lọ̃ la dó ru ụ́ꞌdụ́ gá kámbĩ agá ꞌdãá su ãjụ̂ vụ̃rụ́ ãnirú ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá ꞌdãá. Ãbị̃nẹ́rị̃ kí ãsĩkárĩ kí abe ula kí ru trộkị́lịrị andre la gá cí.
7 Então Davi e Abisai entraram no acampamento de Saul à noite e o encontraram dormindo, com a lança fincada no chão, perto da cabeça. Abner e os soldados dormiam à sua volta.
8 Ãbĩsáyĩ jọ Dãwụ́dị̃ ní, “Ãndrũ Ãdróŋá fẽ dó mẹ́rọ́ꞌbá mídrị̂ ími drị́lẹ́ gá ꞌbo. Úꞌdîꞌda mí aꞌbe ásõ ĩꞌdi ãjụ́ mádrị̂ sĩ pâlé ãlu kpere vụ̃rụ́, má icó ĩꞌdi sõlé pâlé ị̃rị̃ ku.”
8 Abisai disse a Davi: “Certamente desta vez Deus entregou o inimigo em suas mãos! Agora, deixe-me cravá-lo na terra com um só golpe da lança. Não precisarei de outro!”.
9 Wó Dãwụ́dị̃ jọ dó Ãbĩsáyĩ ní, “Íꞌdị ĩꞌdi ku! Ãꞌdi jọ míní ꞌbá drị́ sulépi ꞌbá Úpí ꞌbã sĩ ãdu ũsũjó drị̃ la gá ꞌbo rĩ rụ́ rĩ la adru ị́jọ́ kọ́lị rĩ gá nĩ yã?
9 “Não o mate!”, disse Davi. “Ninguém será considerado inocente se atacar o ungido do S enhor !
10 Ãndá-ãndá ru Úpí ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, Úpí ꞌbã mgbã rĩ la mụ ĩꞌdiní drị̃rịma fẽlé nĩ, sáwã ĩꞌdiní drãjó rĩ la acá rá jõku ĩꞌdi dó mụ drãlé ãꞌdị́ gá ꞌdã sĩ.
10 Por certo o S enhor ferirá Saul algum dia, ou ele morrerá de velhice, ou na batalha.
11 Wó Úpí uga mání ị́jọ́ ũnzí ꞌdĩ áni rĩ idéjó ãmbógó ĩꞌdi ꞌbãsĩ ãdu ũsũjó drị̃ la gárĩ rụ́ úmgbé. Úꞌdîꞌda mí aꞌdụ́ ãjụ̂ kí kére ị̃yị́ drị́ ĩꞌdi ꞌbã drị̃lẹ́ gá rĩ be ãma ámụ mụlé.”
11 Que o S enhor me livre de matar o homem que ele ungiu! Mas vamos pegar a lança e o jarro de água que estão perto de sua cabeça, e depois vamos embora.”
12 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ aꞌdụ́ dó ãjụ̂ kí kére ị̃yị́ drị̂ be Sáwụ̃lọ̃ drị̃lẹ́ gá ꞌdãá ãzíla ko kí dó drị̃ mụlé rá. ꞌBá ãzí kí ndrelépi rá jõku ị́jọ́ nị̃lépi kí drị̃ gá rá la ꞌdáyụ jõku ꞌbá ãzí ãlu angálépi ụ́ꞌdụ́ gâlé rá la vâ yụ. ꞌBá pírí kí ụ́ꞌdụ́ gá, ãꞌdusĩku Úpí fẽ ụ́ꞌdụ́ ꞌbe kí káyĩ rá.
12 Davi pegou a lança e o jarro de água que estavam perto da cabeça de Saul. Depois, ele e Abisai saíram sem que ninguém os visse nem acordasse, pois o S enhor os tinha feito cair num sono profundo.
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ za dó áꞌbụ ꞌa ja dó sĩ ru ꞌbé ꞌbã wókõ ãzí rĩ gâlé ru ãzíla tụ dó pá tulé ꞌbé ꞌbã drị̃ gá rá rá ru, drĩdríŋĩ ĩꞌbadrị̂ álị́.
13 Davi subiu a colina e passou para o outro lado, até estar a uma distância segura.
14 Dãwụ́dị̃ umve dó ãsĩkárĩ kí Nẹ́rị̃ ngọ́pị Ãbị̃nẹ́rị̃ abe, “Ãbị̃nẹ́rị̃ ĩmi icó áma umvilé ku yã?”
14 Então gritou para os soldados e para Abner, filho de Ner: “Acorde, Abner!”. Abner perguntou de volta: “Quem é você? E como ousa acordar o rei aos gritos?”.
15 Dãwụ́dị̃ jọ, “Ãbị̃nẹ́rị̃, mí ínĩ ngá ágọ́bị́ yã? ꞌBá ãzí mí áni Ịsịrayị́lị̃ gá ꞌdâ rĩ ãꞌdi i? Ímba ãmbógó mídrị́ úpî tã ku la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? ꞌBá ãzí amụ́ tí ãmbógó mídrị́ úpî ꞌdịlé rá.
15 “Você é um grande homem, não é mesmo, Abner?”, disse Davi. “Quem, em todo o Israel, pode se comparar a você? Por que então não protegeu seu senhor, o rei, quando alguém chegou tão perto dele que poderia matá-lo?
16 Ị́jọ́ míní idélé ꞌdĩ adru múké ku. Ãndá ãndá ru Úpí ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, ĩmi ãsĩkárĩ mídrị̂ kí abe lẽ tá ĩmi ũdrã rá, ãꞌdusĩku ĩmba ãmbógó mídrị́ Úpí ꞌbã sĩ ãdu ũsũjó drị̃ la gá rĩ ꞌbã tã ku. Úpí ꞌbã ãjụ̂ kí ĩꞌdi ꞌbã kére ị̃yị́ drị́ ĩꞌdi ꞌbã drị̃lẹ́ gá ãníyágágá ꞌdâ rĩ abe kí íngãá yã?”
16 Isso não é nada bom! Tão certo como o S enhor vive, você e seus homens merecem morrer, pois não protegeram seu rei, o ungido do S enhor . Olhe em volta! Onde estão a lança e o jarro de água do rei, que estavam perto da cabeça dele?”
17 Sáwụ̃lọ̃ amá dó ꞌdĩ Dãwụ́dị̃ ꞌbã ụ́ꞌdụ́kọ́ rĩ gá rá, ãzíla jọ dó, “Mâ ngọ́pị Dãwụ́dị̃ ꞌdĩ ími ụ́ꞌdụ́kọ́ yã?”
17 Saul reconheceu a voz de Davi e disse: “É você, meu filho Davi?”. Davi respondeu: “Sim, meu senhor, o rei.
18 Mụ ị́jọ́ jọŋá trũ drị̃ gá, “Ãmbógó mádrị̂ la ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ vú adro íni ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Má idé dó ãꞌdu ãzíla ị́jọ́ ũnzí mání idélé sĩ áma lãjó ũnzĩkãnã gá rĩ dó ãꞌdu?
18 Por que meu senhor persegue seu servo? O que eu fiz? Qual é meu crime?
19 Lẽ úꞌdîꞌda ãmbógó mádrị́ úpí ꞌbã are ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ ꞌbã ị́jọ́. Úpí drĩ ími inga sĩ ị́jọ́ ajíjó áma ụrụꞌbá gá nĩ, ꞌdã ꞌbã ũngúkú lẽ ꞌbã ãꞌị̃ ídétáŋá ꞌdĩ rá. Drĩ adru ꞌbá ãzí idé kí ị́jọ́ ꞌdĩ nĩ, lẽ úwã kí Úpí drị̃lẹ́ gá rá. Ãndrũ adró kí ma wókõ mádrị́ Úpí ꞌbã fẽlé ãwítã rú rĩ gâlé rá ãzíla jọ kí, ‘Ímụ ãzị́ ngalé ãdroŋa ãzí ꞌbanî.’
19 Agora, porém, peço que o rei ouça seu servo. Se o S enhor incitou o rei contra mim, então que ele aceite minha oferta. Mas, se isso tudo não passa de um plano de homens, que o S enhor os amaldiçoe! Pois eles me expulsaram de meu lar, de modo que não posso mais viver entre o povo do S enhor , e disseram: ‘Vá servir outros deuses!’.
20 Úꞌdîꞌda ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ífẽ áma ãrí ꞌbã asu Úpí drị̃lẹ́ gá ꞌdâ rá rá ru sụ́rụ́ ãzí gá ku. Úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ãfũ amụ́lé lúgbákíꞌdí ndrụ̃lé cécé ũpé ndrụ̃jó ꞌbé agá rĩ áni ãꞌdu sĩ yã.”
20 Devo morrer em terra estrangeira, longe da presença do S enhor ? Por que o rei de Israel sai à procura de uma pulga? Por que me persegue como uma perdiz nos montes?”.
21 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Sáwụ̃lọ̃ jọ, “Má iza rá mâ ngọ́pị Dãwụ́dị̃, mí ãgõ vúlé má rụ́ ꞌdõlé, ãꞌdusĩku ãndrũ íꞌbã áma ídri ꞌbã ị́jọ́ ãmbógó ru, má icó ími idélé ũnzí ị̃dị́ ku. Ãndá ãndá ru má idé ị́jọ́ cécé ꞌbá azalépi aza-azâ rĩ áni, má iza ị́jọ́ ũnzí ãmbógó la.”
21 Então Saul disse: “Pequei. Volte para casa, Davi, meu filho, e não procurarei mais lhe fazer mal, pois hoje você considerou minha vida preciosa. Tenho sido insensato e cometi erros muito graves”.
22 Dãwụ́dị̃ umvi, “Ãmbógó mî ãjụ̂ gápi ꞌdĩ. Lẽ kãrị́lẹ̃ ãlu la ꞌbã amụ́ má rụ́ ꞌdõlé ꞌdụlé la.
22 “Aqui está sua lança, ó rei!”, respondeu Davi. “Mande um dos seus servos vir pegá-la.
23 Úpí la ꞌbá ãlu ãlu ũfẽ ị́jọ́ ãlá ĩꞌdi ꞌbã ngalé ri kí sĩ ãzíla ãꞌị̃táŋá ĩꞌdidrị̂ sĩ. Úpí fẽ tí ãndrũ mi áma drị́lẹ́ gá rá, wó má icó áma drị́ sulé ꞌbá Úpí ꞌbãsĩ ãdu ũsũjó drị̃ la gá ꞌbo rĩ ụrụꞌbá gá ku.
23 O S enhor recompensa quem age com justiça e lealdade, e eu me recusei a matar o rei, mesmo quando o S enhor o entregou em minhas mãos, pois é o ungido do S enhor .
24 Ãndá ãndá ru cécé mání ími ídri ꞌbã ị́jọ́ ꞌbãjó ãmbógó ru ãndrũ rĩ áni, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ lẽ Úpí ꞌbã ꞌbã áma ídri ꞌbã ị́jọ́ ãmbógó ru ãzíla ꞌbã pa ma cãndí pírí kí agá.”
24 Agora, que o S enhor considere minha vida preciosa, como hoje considerei preciosa a vida do rei. Que ele me livre de todos os meus sofrimentos.”
25 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Sáwụ̃lọ̃ jọ dó Dãwụ́dị̃ ní, “Mâ ngọ́pị Dãwụ́dị̃, Áwi míní sụ̃sụ́, mi mụ ị́jọ́ ãmbogo la kí idélé rá, ãndá ãndá ru ími rụ́ la mụ kụlé rá.”
25 E Saul disse a Davi: “Seja abençoado, Davi, meu filho. Você realizará muitos feitos heroicos e certamente será bem-sucedido”. Então Davi foi embora, e Saul voltou para casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.