1 Samuel 19

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Sáwụ̃lọ̃ jọ ngọ́pị̃ Yónãtãnĩ ꞌbaní ãmbogo pírí ĩꞌdidrị́ ꞌdãá rĩ kí abe, ꞌbã mbã kí Dãwụ́dị̃ ꞌdịlé rá. Wó Yónãtãnĩ lẽ Dãwụ́dị̃ ambamba
1 Saul instigou seus servos e seu filho Jônatas a matarem Davi. Mas Jônatas, por causa de seu grande afeto por Davi,
2 ãzíla li dó sĩ Dãwụ́dị̃ ꞌbã bị́lẹ́ ị̃ndụ́, “Má átẹ́pị Sáwụ̃lọ̃ la gẹ̃rị̃ ndrụ̃ sĩ ími ꞌdịjó, lẽ ímba ími tã rá, drụ̃sị̃ ụ̃ꞌbụ́tị sĩ lẽ mí ịsụ́ ãngũ ãzí, ízị̃ dó sĩ mi ala gá.
2 contou-lhe os planos de Saul. “Meu pai busca uma oportunidade para matá-lo”, disse ele. “Amanhã cedo você precisa encontrar um lugar para se esconder.
3 Ma má átẹ́pị zị sĩ mụjó ĩꞌdi be ámvụ́ míní sĩ ími zị̃jó rĩ agâlé. Ma dó sĩ ĩꞌdiní ị́jọ́ jọ ími drị̃ gá ãzíla ádrĩ dó ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã tị gá rĩ ịsụ́ ꞌbo, ma míní lũ la rá.”
3 Pedirei a meu pai que saia comigo até o campo e falarei com ele a seu respeito. Então lhe contarei tudo que conseguir descobrir.”
4 Yónãtãnĩ nze átẹ́pị̃ Sáwụ̃lọ̃ ní ị́jọ́ Dãwụ́dị̃ drị̃ gá múké ãzíla jọ, “Lẽ úpí ꞌba idé ị́jọ́ ũnzí ãtíꞌbó ĩꞌdidrị́ Dãwụ́dị̃ ụrụꞌbá gá ku ãꞌdusĩku idé ị́jọ́ ãzí ũnzí la mí rụ́ gẹ̃rị̃ sĩ ku ãzíla ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã ngalé rĩ kí agá mí ịsụ́ ụ̃rọ̃drị́ ãmbógó la rá.
4 Na manhã seguinte, Jônatas falou com seu pai sobre Davi e disse muitas coisas boas a respeito dele. “O rei não deve pecar contra seu servo Davi”, disse Jônatas. “Ele nunca fez nada para prejudicá-lo. Sempre o ajudou como pôde.
5 Dãwụ́dị̃ fẽ ru ídri drã ní ĩꞌdiní kẹ́jẹ́ŋị́ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ ꞌdịjó rĩ sĩ. Úpí ndẽ ãꞌdị́ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní pírí ãzíla índre ĩꞌdi rá. Mí uꞌá ándrá vâ sĩ ãyĩkõ sĩ. Ílẽ dó ꞌbá ị́jọ́ ũnzĩ kóru Dãwụ́dị̃ áni ꞌdĩ ꞌdịlé rá la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?”
5 O senhor se esqueceu da ocasião em que ele arriscou a vida para matar o guerreiro filisteu e, assim, o S enhor deu grande vitória a Israel? Certamente o senhor se alegrou naquela ocasião. Então por que pecar matando um homem inocente como Davi? Não há motivo algum para isso!”
6 Sáwụ̃lọ̃ are Yónãtãnĩ tị rá ãzíla na ũyõ, “Ãndá-ãndá ru Úpí ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, má icó dó Dãwụ́dị̃ ꞌdịlé ku.”
6 Saul atendeu Jônatas e jurou: “Tão certo como o S enhor vive, Davi não será morto”.
7 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Yónãtãnĩ umve dó Dãwụ́dị̃ ꞌi ãzíla nze dó ĩꞌdiní ị́jọ́ ru idélépi rĩ kí vú rá. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yónãtãnĩ ají dó Dãwụ́dị̃ Sáwụ̃lọ̃ rụ́ ꞌdõlé ãzíla Dãwụ́dị̃ ãsị̃ dó ãzị́ ngalé jõ údu rĩ áni.
7 Depois Jônatas chamou Davi e contou-lhe o que havia acontecido. Em seguida, levou Davi até Saul, e Davi voltou a servi-lo, como antes.
8 Ãꞌdị́ ãzí iꞌdó vâ ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ kí abe ị̃dị́, ãzíla Dãwụ́dị̃ fũ mụlé ãmvêlé ãꞌdị́ ꞌdịlé ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ kí abe. Ụꞌdị́ kí wẽwẽ rú ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãsĩkárĩ ãzí rĩ apá kí dó sĩ ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá ꞌdãá rá.
8 Houve guerra novamente, e Davi conduziu as tropas contra os filisteus. Ele os atacou e os derrotou com tamanha fúria que eles bateram em retirada.
9 Wó úríndí ũnzí ãzí angá Úpí drị̂lé fi Sáwụ̃lọ̃ drị̃ gá ĩꞌdiní ri agá ĩꞌdidrị́ jó agá ꞌdãá ãjụ́ trũ drị́ gá. Dãwụ́dị̃ ꞌbã dị̃ agá ụ̃ꞌdị́ co sĩ ꞌdĩ,
9 Um dia, porém, quando Saul estava sentado em casa, com uma lança na mão, outra vez o espírito maligno enviado pelo S enhor se apoderou dele. Enquanto Davi tocava sua harpa,
10 Sáwụ̃lọ̃ lẽ tí ĩꞌdi sõlé ãjụ́ sị̃ Bõrõ ụrụꞌbá gá, wó Dãwụ́dị̃ na ru rá ãjụ̂ ꞌdị dó sĩ Bõrõ áyụ. Ị́nị́ ꞌdã sĩ Dãwụ́dị̃ mvu dó sĩ apálé rá.
10 Saul atirou a lança em sua direção, mas Davi se desviou e a lança encravou na parede. Naquela mesma noite, Davi fugiu e conseguiu escapar.
11 Sáwụ̃lọ̃ pẽ ãgọbị ĩꞌdidrị̂ kí tị sĩ mụjó jó Dãwụ́dị̃ drị̂ andre ũtẽjó sĩ ĩꞌdi ꞌdịjó ụ̃ꞌbụ́tị sĩ rá. Wó ũkû Mĩkálĩ jọ ĩꞌdiní, “Ídrĩ apá sĩ ími ídri pajó ãndrũ ku, drụ̃sị̃ ála ími ꞌdị rá.”
11 Saul enviou soldados para vigiar a casa de Davi e matá-lo quando ele saísse na manhã seguinte. Mical, porém, esposa de Davi, o alertou: “Se você não fugir esta noite, pela manhã estará morto!”.
12 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Mĩkálĩ ịsị́ dó Dãwụ́dị̃ dẹ̃rị́sã gâsĩ ãzíla mvu dó sĩ apálé rá.
12 Então ela o ajudou a descer por uma janela, e ele correu e escapou.
13 Dã ꞌbã ũngúkú gá Mĩkálĩ aꞌdụ́ ãdróŋá ãzí idélé drị́ sĩ la lalé mgbọ́lọ́ sị́ gá, ꞌbã ị̃ndrị́ ꞌbíko drị̃ la gá, aku dó drị̃ la bõngó sĩ cí.
13 Em seguida, Mical pegou um ídolo do lar, colocou-o na cama, cobriu-o com um cobertor e pôs uma almofada de pelos de cabra na cabeceira.
14 Sáwụ̃lọ̃ la dó mụ ãgọbị ãzị́ kí tị pẽlé sĩ Dãwụ́dị̃ arụ́jó, Mĩkálĩ jọ ĩꞌbaní, “Dãwụ́dị̃ ãyánĩ rú trẹ̃yị́.”
14 Quando os oficiais de Saul vieram prender Davi, Mical lhes disse que ele estava doente e não podia sair da cama.
15 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Sáwụ̃lọ̃ pẽ dó ãgọbị ꞌdĩ kí tị vúlê lé ị̃dị́ sĩ Dãwụ́dị̃ ndrejó ãzíla jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi aꞌdụ́ ĩꞌdi ĩꞌdidrị́ mgbọ́lọ́ sị́ gâlé rĩ sĩ ajílé má rụ́ ꞌdõlé, ma dó sĩ ĩꞌdi ꞌdị rá.”
15 Saul, porém, enviou os oficiais de volta para prenderem Davi. “Tragam-no aqui com cama e tudo, para que eu o mate!”, ordenou.
16 Wó ꞌbá ụ́ꞌdụ́kọ́ tị ujílépi rĩ kí dó mụ filé jó agâlé, ịsụ́ kí ãdróŋá idélé drị́ sĩ rĩ úꞌbã drị̃ la gá ị̃ndrị́ ꞌbíko.
16 Mas, quando chegaram para levar Davi, descobriram que na cama havia apenas um ídolo do lar, com uma almofada de pelos de cabra na cabeceira.
17 Sáwụ̃lọ̃ jọ Mĩkálĩ ní, “Mí ulé dó ma íni ãꞌdu ị́jọ́ sĩ ãzíla ífẽ mẹ́rọ́ꞌbá mádrị̂ ní apájó rá la ãꞌdu sĩ?”
17 Saul perguntou a Mical: “Por que você me traiu e deixou meu inimigo escapar?”. “Fui obrigada a deixá-lo fugir”, respondeu Mical. “Ele ameaçou me matar se eu não o ajudasse.”
18 Dãwụ́dị̃ la dó mụ mvulé apálé rá, mụ dó sĩ Sámụ̃wẹ̃lị̃ rụ́ Rámã gá. Nze dó sĩ ị́jọ́ Sáwụ̃lọ̃ ꞌbã idélé ĩꞌdi rụ́ ri kí vú pírí. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, mụ kí dó sĩ Sámụ̃wẹ̃lị̃ be uꞌálé Nãyị̃yọ́tị̃ gá.
18 Assim, Davi escapou e foi a Ramá para encontrar-se com Samuel e contou-lhe tudo que Saul havia feito. Então Davi foi morar com Samuel em Naiote.
19 ꞌBá ãzí lũ Sáwụ̃lọ̃ ní, “Dãwụ́dị̃ ĩꞌdi Nãyị̃yọ́tị̃ gá Rámã gâlé ꞌdã.”
19 Quando Saul foi informado de que Davi estava em Naiote, em Ramá,
20 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Sáwụ̃lọ̃ pẽ dó ꞌbá ãzí kí tị sĩ mụjó ĩꞌdi arụ́jó. Wó ꞌbá ꞌdĩ kí mụ calé Rámã gá ꞌbo, ịsụ́ kí nábị̃ tra kí ru ị́jọ́ ụndrị́lé ãzíla Sámụ̃wẹ̃lị̃ ĩꞌdi ĩꞌbã drị̃lẹ́ ru nĩ, Úríndí Ãdróŋá drị̂ ásị́ ꞌbá Sáwụ̃lọ̃ ní tị pẽlé rĩ kí drị̃ gá ãzíla iꞌdó kí vâ ị́jọ́ ụndrị́lé ĩndĩ.
20 enviou oficiais para o prenderem. Chegando lá, viram Samuel à frente de um grupo de profetas que profetizavam. Então o Espírito de Deus se apoderou dos oficiais de Saul, e eles também começaram a profetizar.
21 Sáwụ̃lọ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, pẽ ꞌbá ãzí rĩ kí tị, ꞌbá ꞌdĩ ãsị̃ kí vâ ị́jọ́ ụndrị́lé. Pẽ vâ ꞌbá námbã na sĩ rĩ kí tị, ãsị̃ kí vâ ị́jọ́ ãlu ꞌdĩ vúŋá ngalé.
21 Quando Saul ouviu o que havia acontecido, enviou outros oficiais, mas eles também profetizaram. A mesma coisa aconteceu com um terceiro grupo.
22 Ãsị̃jó Sáwụ̃lọ̃ ꞌbã vúŋá mụ dó kpere Rámã gâlé, ĩꞌdi mụ calé kídí ãmbógó Sẹ́kụ̃ gá ꞌbo, zị, “Sámụ̃wẹ̃lị̃ kí Dãwụ́dị̃ be íngõlé yã?”
22 Por fim, o próprio Saul foi a Ramá e chegou ao grande poço no lugar chamado Seco. “Onde estão Samuel e Davi?”, perguntou ele. Alguém informou: “Estão em Naiote, em Ramá”.
23 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Sáwụ̃lọ̃ mụ dó Nãyị̃yọ́tị̃ gá Rámã gâlé rá, Úríndí Ãdróŋá drị̂ ásị́ vâ ĩꞌdi drị̃ gá, ãzíla mụ dó sĩ ị́jọ́ ụndrị́ trũ kpere Nãyị̃yọ́tị̃ gá.
23 Mas, no caminho para Naiote, em Ramá, o Espírito de Deus veio até mesmo sobre Saul, e ele também profetizou até chegar a Naiote.
24 Ũtrũ dó bõngó ĩꞌdi ụrụꞌbá gá rĩ kí rá ãzíla mụ dó sĩ ru lalé ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ pílílí ru Sámụ̃wẹ̃lị̃ drị̃lẹ́ gá ị̃tụ̂rụ̃ ãzíla ị́nị́ ãrã, ĩꞌdi dị̃ ị́jọ́ ụndrị́ sĩ. ꞌDĩ dó ꞌbã sĩ ꞌbá bã kí zịjó la, “Sáwụ̃lọ̃ vâ nábị̃ yã ꞌdĩ?”
24 Saul rasgou suas roupas e, despido, deitou-se no chão o dia todo e a noite toda, profetizando na presença de Samuel. Por isso surgiu o ditado popular: “Acaso Saul também é profeta?”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.