1 Reis 17
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, nábị̃ Ĩlíyã Tị̃sị́bẹ̃ gó ru angálépi táwụ̃nị̃ ãmbógó Tị̃sị́bẹ̃ drị̂gá ãngũ Gị̃lẹ́dị̃ gá rĩ jọ ándrá úpí Ãhábũ ní, “Cécé Úpí, Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị́ mání sĩ pá tujó drị̃lẹ́ la gá rĩ ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, andrẹlị́ icó kalé ku jõku uzogó icó ꞌdịlé ku ílí ị̃rị̃ jõku na ꞌdi kí agá kpere mání ãzị́táŋá fẽ agá.”
1 Um profeta chamado Elias, de Tisbé, na região de Gileade, disse ao rei Acabe: — Em nome do
2 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Úpí jọ dó Ĩlíyã ní,
2 Então o Senhor Deus disse a Elias:
3 “Mí aꞌbe ãngũ ꞌdĩ ꞌi, Ímụ wókõ ị̃tụ́ ꞌbã ãfũjó rĩ gâlé ru, ízị̃ dó mi ị̃yị́ dịlépi dị̃-dị̃ Kẹ̃rị́tị̃ drị̂ ꞌbã andre gá mĩrĩ Yõrĩdánĩ drị̂ ꞌbã wókõ ị̃tụ̂ ꞌbã ãfũjó rĩ gâlé ru.
3 — Saia daqui, vá para o leste e esconda-se perto do riacho de Querite, a leste do rio Jordão.
4 Ímvụ dó ị̃yị́, ị̃yị́ dịlépi dị̃-dị̃ ꞌdãgá ꞌdãá ãzíla ína ãkónã kúrúke ꞌbã kí ajílé míní ri kî, ãꞌdusĩku áfẽ ĩꞌbaní ãzị́táŋá sĩ míní ãkónã ujíjó.”
4 Você terá água do riacho para beber; e eu mandei que os corvos levem comida para você ali.
5 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ĩlíyã idé dó ị́jọ́ kí cécé Úpí ꞌbã lũlé ĩꞌdiní rĩ áni. Mụ dó sĩ uꞌálé ị̃yị́ dịlépi dị̃-dị̃ Kẹ̃rị́tị̃ drị̂ ꞌbã tị gá ꞌdãá, ꞌdĩ wókõ mĩrĩ Yõrĩdánĩ drị́ ị̃tụ́ ꞌbã sĩ ãfũjó rĩ gá.
5 Elias obedeceu à ordem do Senhor e foi e ficou morando perto do riacho de Querite.
6 Kúrúke ri kí dó sĩ ĩꞌdiní mũkátĩ kí ujílé ĩzá be ụ̃ꞌbụ́tị ãlu ãlu sĩ ãzíla ĩndró ãlu ãlu sĩ, ri dó vâ ị̃yị́ mvụlé ị̃yị́ dịlépi dị̃-dị̃ rĩ gá ꞌdãá.
6 Ele bebia água do riacho, e os corvos vinham trazer pão e carne todas as manhãs e todas as tardes.
7 Wó sáwã were vúlé gá ị̃yị́ dịlépi dị̃-dị̃ rĩ nzụ dó rá uzogó ꞌbã ꞌdịjó ãngũ ꞌdã gá ku rĩ sĩ.
7 Mas algum tempo depois o riacho secou por falta de chuva.
8 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Úpí jọ dó Ĩlíyã ní,
8 Então o Senhor Deus disse a Elias:
9 “Mí angá, ímụ táwụ̃nị̃ Zãrẽfátĩ gá Sị̃dọ́nị̃ andre gá ãzíla mí uꞌá dó ala gá ꞌdãá. Áfẽ ãzị́táŋá ãwụ́zị́ ãzí ní sĩ míní ãkónã fẽjó.”
9 — Apronte-se e vá até a cidade de Sarepta, perto de Sidom, e fique lá. Eu mandei que uma viúva que mora ali dê comida para você.
10 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ĩlíyã mụ dó Zãrẽfátĩ gâlé rá. Ĩꞌdi dó mụ acálé kẹ̃jị́tị táwụ̃nị̃ drị̂gá ꞌbo, ndre ũkú ãzí ãwụ́zị́ ru la ijijá tra agá. Ĩlíyã umve dó ĩꞌdi ãzíla jọ dó ĩꞌdiní, “Íko mání áma ãzã ị̃yị́ wereŋá la sĩ kére agá ꞌdâ mvụlé mvụ-mvụ̃.”
10 Então Elias foi para Sarepta. Quando estava chegando ao portão da cidade, ele encontrou a viúva, que estava catando lenha. Elias disse a ela: — Por favor, me dê um pouco de água para eu beber.
11 Ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdã ꞌbã drị̃kọ agá sĩ mụjó ị̃yị̂ ãbĩjó ꞌdĩgá ꞌdâ, Ĩlíyã umve dó ĩꞌdi ãzíla jọ dó ĩꞌdiní, “ꞌBárĩ, mí ají mání mũkátĩ ãzí were la nalé fô!”
11 Quando ela ia indo buscar a água, ele a chamou e disse: — E traga pão também, por favor.
12 Wó ũkú ꞌdã jọ dó, “Cécé Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, mũkátĩ ꞌbãngá mádrị́ ꞌdáyụ. Ãko mádrị́ cí rĩ ꞌbãngá lú ãnáfóró drị́gá ãlu ãkójó agá ãzíla ãdu kére agá wereŋá la be. Úꞌdîꞌda íni ma dó bãsĩ ijijá tra agụlé lị́cọ́ gâlé sĩ mụjó ãkónã aꞌdíjó mání mâ ngọ́pị be. ꞌDĩ la dó mụ adrulé ãkónã ãmadrị́ cí ãsị̃jó ãmaní icólé nalé rĩ ꞌi, ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá ãbị́rị́ la dó mụ ãma colé káyĩ rá.”
12 Porém ela respondeu: — Juro pelo seu Deus vivo, o
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã jọ dó ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdĩ ní, “Mí idé ụ̃rị̃ sĩ ku, ímụ ãzíla mí aꞌdí ãkónã ꞌdĩ cécé míní jọlé rĩ áni. Wó drị̃drị̃ rĩ sĩ mí aꞌdí drĩ ãkónã ãzí were la fẽlé mání ráká, ꞌdã ꞌbã vúlé gá mí aꞌdí dó ãkónã ĩminí mî ngọ́pị be,
13 — Não se preocupe! — disse Elias. — Vá preparar a sua comida. Mas primeiro faça um pãozinho com a farinha que você tem e traga-o para mim. Depois prepare o resto para você e para o seu filho.
14 ãꞌdusĩku Úpí Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ jọ, ‘Ãnáfóró ãkójó agá ꞌdã icó dó ukólé ku ãzila ãdu kére agá ꞌdã icó vâ ukólé ku kpere ụ́ꞌdụ́ Úpí ꞌbã uzogó fẽjó ꞌdịjó rĩ gá.’”
14 Pois o Senhor , o Deus de Israel, diz isto: “Não acabará a farinha da sua tigela, nem faltará azeite no seu jarro até o dia em que eu, o Senhor , fizer cair chuva.”
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdã mụ dó rá, nga dó ị́jọ́ kí cécé Ĩlíyã ꞌbã lũlé ĩꞌdiní rĩ áni. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãkónã ri dó adrulé calépi rĩ sĩ Ĩlíyã ní, ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdã ní ãzíla ngọ́pị̃ ní ụ́ꞌdụ́ wẽwẽ rú.
15 Então a viúva foi e fez como Elias tinha dito. E todos eles tiveram comida para muitos dias.
16 Ãnáfóró ãkójó agá rĩ ukó dó ku ãzíla ãdu kére agá rĩ ukó vâ ku cécé Úpí ꞌbã azịlé Ĩlíyã ní rĩ áni.
16 Como o Senhor havia prometido por meio de Elias, não faltou farinha na tigela nem azeite no jarro.
17 Sáwã ãzí vúlé gá ngọ́tị́ ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdã drị̂ acá dó ãyánĩ rú. Ãyánĩ ꞌdã ri dó tụlé drị̃ gá drị̃ gá, ngọ́tị́ŋâ uja dó sĩ drãlé rá.
17 Algum tempo depois, o filho da viúva ficou doente. Ele foi ficando cada vez pior e acabou morrendo.
18 Ũkú ꞌdã uja dó sĩ jọlé la Ĩlíyã ní, “Mi nábị̃ Ãdróŋá drị́ ꞌdĩ, ị́jọ́ míní idélé márụ́ íni rĩ dó ãꞌdu? Mí amụ́ ꞌdộ íni la sĩ ị́jọ́ ũnzí mádrị̂ kí agájó sĩ mâ ngọ́tị̂ ꞌdịjó yã?”
18 Então ela disse a Elias: — Homem de Deus, o que o senhor tem contra mim? Será que o senhor veio aqui para fazer com que Deus lembrasse dos meus pecados e assim provocar a morte do meu filho?
19 Wó Ĩlíyã umvi dó, “Mí ãfẽ drĩ mî ngọ́tị̂ márụ́ ꞌdõlé.” Aꞌdụ́ dó ngọ́tị̂ ũkû ꞌbã drị́gá rĩ sĩ, agụ dó ĩꞌdi ãngũ ĩꞌdiní sĩ ụ́ꞌdụ́ kojó gõrófã gá ụrụgâlé rĩ gá, la dó ĩꞌdi ĩꞌdidrị́ gbọ́lọ́ sị́gá.
19 — Dê-me o seu filho! — disse Elias. Então pegou o menino dos braços da mãe e o levou para o andar de cima, para o quarto onde estava morando, e o colocou na sua cama.
20 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã zị dó Úpí ꞌi ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ jọ, “Úpí Ãdróŋá mádrị̂, mí ají dó ũcõgõ ũkú áma aꞌị́lépi ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gá áma tãmbalépi ꞌdĩ drị̃ gá sĩ ĩꞌdi ꞌbã ngọ́tị̂ ꞌdịjó rá la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?”
20 Então orou em voz alta, assim: — Ó
21 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã aku dó ru ngọ́tị̂ drị̃ gá pâlé na ãzíla zị dó Úpí ꞌi ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ, “Úpí Ãdróŋá mádrị̂, ífẽ ngọ́tị́ŋá ꞌdĩ ꞌbã ídri ꞌbã uja ru vúlé fô!”
21 Aí Elias se deitou em cima do menino três vezes e orou deste modo: — Ó
22 Úpí are dó ị́jọ́ Ĩlíyã ꞌbã zịlé rĩ rá, ngọ́tị̂ ꞌbã ídri uja dó sĩ ru ĩꞌdi rụ́ vúlé, acá dó sĩ ídri.
22 E o Senhor Deus respondeu à oração de Elias. O menino começou a respirar outra vez e tornou a viver.
23 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã aꞌdụ́ dó ngọ́tị̂ ꞌi, ají dó ĩꞌdi angájó gõrófã sị́gá ụrụgâlé rĩ sĩ vũ gá, fẽ dó sĩ ĩꞌdi ãndrẽ drị́. Ĩlíyã jọ dó ũkû ní, “Índre drĩ, mî ngọ́pị dó ídri.”
23 Elias pegou o menino, e o levou para baixo, para a sua mãe, e disse: — Veja! O seu filho está vivo!
24 Ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdĩ jọ dó Ĩlíyã ní, “Ánị̃ dó rá ãndá ãndá ru mi dó ꞌbá Ãdróŋá ãni la, ãzíla ị́jọ́ Úpí drị́ míní jọlé rĩ ĩꞌdi ị́jọ́ mgbã la.”
24 Então ela disse a Elias: — Agora eu sei que o senhor é um homem de Deus e que Deus realmente fala por meio do senhor!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.