1 Reis 17

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, nábị̃ Ĩlíyã Tị̃sị́bẹ̃ gó ru angálépi táwụ̃nị̃ ãmbógó Tị̃sị́bẹ̃ drị̂gá ãngũ Gị̃lẹ́dị̃ gá rĩ jọ ándrá úpí Ãhábũ ní, “Cécé Úpí, Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị́ mání sĩ pá tujó drị̃lẹ́ la gá rĩ ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, andrẹlị́ icó kalé ku jõku uzogó icó ꞌdịlé ku ílí ị̃rị̃ jõku na ꞌdi kí agá kpere mání ãzị́táŋá fẽ agá.”
1 Então, Elias, o tisbita, dos moradores de Gileade, disse a Acabe: Vive o Senhor , Deus de Israel, perante cuja face estou, que nestes anos nem orvalho nem chuva haverá, senão segundo a minha palavra.
2 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Úpí jọ dó Ĩlíyã ní,
2 Depois, veio a ele a palavra do Senhor , dizendo:
3 “Mí aꞌbe ãngũ ꞌdĩ ꞌi, Ímụ wókõ ị̃tụ́ ꞌbã ãfũjó rĩ gâlé ru, ízị̃ dó mi ị̃yị́ dịlépi dị̃-dị̃ Kẹ̃rị́tị̃ drị̂ ꞌbã andre gá mĩrĩ Yõrĩdánĩ drị̂ ꞌbã wókõ ị̃tụ̂ ꞌbã ãfũjó rĩ gâlé ru.
3 Vai-te daqui, e vira-te para o oriente, e esconde-te junto ao ribeiro de Querite, que está diante do Jordão.
4 Ímvụ dó ị̃yị́, ị̃yị́ dịlépi dị̃-dị̃ ꞌdãgá ꞌdãá ãzíla ína ãkónã kúrúke ꞌbã kí ajílé míní ri kî, ãꞌdusĩku áfẽ ĩꞌbaní ãzị́táŋá sĩ míní ãkónã ujíjó.”
4 E há de ser que beberás do ribeiro; e eu tenho ordenado aos corvos que ali te sustentem.
5 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ĩlíyã idé dó ị́jọ́ kí cécé Úpí ꞌbã lũlé ĩꞌdiní rĩ áni. Mụ dó sĩ uꞌálé ị̃yị́ dịlépi dị̃-dị̃ Kẹ̃rị́tị̃ drị̂ ꞌbã tị gá ꞌdãá, ꞌdĩ wókõ mĩrĩ Yõrĩdánĩ drị́ ị̃tụ́ ꞌbã sĩ ãfũjó rĩ gá.
5 Foi, pois, e fez conforme a palavra do Senhor , porque foi e habitou junto ao ribeiro de Querite, que está diante do Jordão.
6 Kúrúke ri kí dó sĩ ĩꞌdiní mũkátĩ kí ujílé ĩzá be ụ̃ꞌbụ́tị ãlu ãlu sĩ ãzíla ĩndró ãlu ãlu sĩ, ri dó vâ ị̃yị́ mvụlé ị̃yị́ dịlépi dị̃-dị̃ rĩ gá ꞌdãá.
6 E os corvos lhe traziam pão e carne pela manhã, como também pão e carne à noite; e bebia do ribeiro.
7 Wó sáwã were vúlé gá ị̃yị́ dịlépi dị̃-dị̃ rĩ nzụ dó rá uzogó ꞌbã ꞌdịjó ãngũ ꞌdã gá ku rĩ sĩ.
7 E sucedeu que, passados dias, o ribeiro se secou, porque não tinha havido chuva na terra.
8 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Úpí jọ dó Ĩlíyã ní,
8 Então, veio a ele a palavra do Senhor , dizendo:
9 “Mí angá, ímụ táwụ̃nị̃ Zãrẽfátĩ gá Sị̃dọ́nị̃ andre gá ãzíla mí uꞌá dó ala gá ꞌdãá. Áfẽ ãzị́táŋá ãwụ́zị́ ãzí ní sĩ míní ãkónã fẽjó.”
9 Levanta-te, e vai a Sarepta, que é de Sidom, e habita ali; eis que eu ordenei ali a uma mulher viúva que te sustente.
10 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ĩlíyã mụ dó Zãrẽfátĩ gâlé rá. Ĩꞌdi dó mụ acálé kẹ̃jị́tị táwụ̃nị̃ drị̂gá ꞌbo, ndre ũkú ãzí ãwụ́zị́ ru la ijijá tra agá. Ĩlíyã umve dó ĩꞌdi ãzíla jọ dó ĩꞌdiní, “Íko mání áma ãzã ị̃yị́ wereŋá la sĩ kére agá ꞌdâ mvụlé mvụ-mvụ̃.”
10 Então, ele se levantou e se foi a Sarepta; e, chegando à porta da cidade, eis que estava ali uma mulher viúva apanhando lenha; e ele a chamou e lhe disse: Traze-me, peço-te, numa vasilha um pouco de água que beba.
11 Ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdã ꞌbã drị̃kọ agá sĩ mụjó ị̃yị̂ ãbĩjó ꞌdĩgá ꞌdâ, Ĩlíyã umve dó ĩꞌdi ãzíla jọ dó ĩꞌdiní, “ꞌBárĩ, mí ají mání mũkátĩ ãzí were la nalé fô!”
11 E, indo ela a buscá-la, ele a chamou e lhe disse: Traze-me, agora, também um bocado de pão na tua mão.
12 Wó ũkú ꞌdã jọ dó, “Cécé Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, mũkátĩ ꞌbãngá mádrị́ ꞌdáyụ. Ãko mádrị́ cí rĩ ꞌbãngá lú ãnáfóró drị́gá ãlu ãkójó agá ãzíla ãdu kére agá wereŋá la be. Úꞌdîꞌda íni ma dó bãsĩ ijijá tra agụlé lị́cọ́ gâlé sĩ mụjó ãkónã aꞌdíjó mání mâ ngọ́pị be. ꞌDĩ la dó mụ adrulé ãkónã ãmadrị́ cí ãsị̃jó ãmaní icólé nalé rĩ ꞌi, ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá ãbị́rị́ la dó mụ ãma colé káyĩ rá.”
12 Porém ela disse: Vive o Senhor , teu Deus, que nem um bolo tenho, senão somente um punhado de farinha numa panela e um pouco de azeite numa botija; e, vês aqui, apanhei dois cavacos e vou prepará-lo para mim e para o meu filho, para que o comamos e morramos.
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã jọ dó ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdĩ ní, “Mí idé ụ̃rị̃ sĩ ku, ímụ ãzíla mí aꞌdí ãkónã ꞌdĩ cécé míní jọlé rĩ áni. Wó drị̃drị̃ rĩ sĩ mí aꞌdí drĩ ãkónã ãzí were la fẽlé mání ráká, ꞌdã ꞌbã vúlé gá mí aꞌdí dó ãkónã ĩminí mî ngọ́pị be,
13 E Elias lhe disse: Não temas; vai e faze conforme a tua palavra; porém faze disso primeiro para mim um bolo pequeno e traze-mo para fora; depois, farás para ti e para teu filho.
14 ãꞌdusĩku Úpí Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ jọ, ‘Ãnáfóró ãkójó agá ꞌdã icó dó ukólé ku ãzila ãdu kére agá ꞌdã icó vâ ukólé ku kpere ụ́ꞌdụ́ Úpí ꞌbã uzogó fẽjó ꞌdịjó rĩ gá.’”
14 Porque assim diz o Senhor , Deus de Israel: A farinha da panela não se acabará, e o azeite da botija não faltará, até ao dia em que o Senhor dê chuva sobre a terra.
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdã mụ dó rá, nga dó ị́jọ́ kí cécé Ĩlíyã ꞌbã lũlé ĩꞌdiní rĩ áni. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãkónã ri dó adrulé calépi rĩ sĩ Ĩlíyã ní, ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdã ní ãzíla ngọ́pị̃ ní ụ́ꞌdụ́ wẽwẽ rú.
15 E foi ela e fez conforme a palavra de Elias; e assim comeu ela, e ele, e a sua casa muitos dias.
16 Ãnáfóró ãkójó agá rĩ ukó dó ku ãzíla ãdu kére agá rĩ ukó vâ ku cécé Úpí ꞌbã azịlé Ĩlíyã ní rĩ áni.
16 Da panela a farinha se não acabou, e da botija o azeite não faltou, conforme a palavra do Senhor , que falara pelo ministério de Elias.
17 Sáwã ãzí vúlé gá ngọ́tị́ ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdã drị̂ acá dó ãyánĩ rú. Ãyánĩ ꞌdã ri dó tụlé drị̃ gá drị̃ gá, ngọ́tị́ŋâ uja dó sĩ drãlé rá.
17 E, depois destas coisas, sucedeu que adoeceu o filho desta mulher, da dona da casa; e a sua doença se agravou muito, até que nele nenhum fôlego ficou.
18 Ũkú ꞌdã uja dó sĩ jọlé la Ĩlíyã ní, “Mi nábị̃ Ãdróŋá drị́ ꞌdĩ, ị́jọ́ míní idélé márụ́ íni rĩ dó ãꞌdu? Mí amụ́ ꞌdộ íni la sĩ ị́jọ́ ũnzí mádrị̂ kí agájó sĩ mâ ngọ́tị̂ ꞌdịjó yã?”
18 Então, ela disse a Elias: Que tenho eu contigo, homem de Deus? Vieste tu a mim para trazeres à memória a minha iniquidade e matares meu filho?
19 Wó Ĩlíyã umvi dó, “Mí ãfẽ drĩ mî ngọ́tị̂ márụ́ ꞌdõlé.” Aꞌdụ́ dó ngọ́tị̂ ũkû ꞌbã drị́gá rĩ sĩ, agụ dó ĩꞌdi ãngũ ĩꞌdiní sĩ ụ́ꞌdụ́ kojó gõrófã gá ụrụgâlé rĩ gá, la dó ĩꞌdi ĩꞌdidrị́ gbọ́lọ́ sị́gá.
19 E ele lhe disse: Dá-me o teu filho. E ele o tomou do seu regaço, e o levou para cima, ao quarto, onde ele mesmo habitava, e o deitou em sua cama,
20 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã zị dó Úpí ꞌi ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ jọ, “Úpí Ãdróŋá mádrị̂, mí ají dó ũcõgõ ũkú áma aꞌị́lépi ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gá áma tãmbalépi ꞌdĩ drị̃ gá sĩ ĩꞌdi ꞌbã ngọ́tị̂ ꞌdịjó rá la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?”
20 E clamou ao Senhor e disse: Ó Senhor , meu Deus, também até a esta viúva, com quem eu moro, afligiste, matando-lhe seu filho?
21 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã aku dó ru ngọ́tị̂ drị̃ gá pâlé na ãzíla zị dó Úpí ꞌi ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ, “Úpí Ãdróŋá mádrị̂, ífẽ ngọ́tị́ŋá ꞌdĩ ꞌbã ídri ꞌbã uja ru vúlé fô!”
21 Então, se mediu sobre o menino três vezes, e clamou ao Senhor , e disse: Ó Senhor , meu Deus, rogo-te que torne a alma deste menino a entrar nele.
22 Úpí are dó ị́jọ́ Ĩlíyã ꞌbã zịlé rĩ rá, ngọ́tị̂ ꞌbã ídri uja dó sĩ ru ĩꞌdi rụ́ vúlé, acá dó sĩ ídri.
22 E o Senhor ouviu a voz de Elias; e a alma do menino tornou a entrar nele, e reviveu.
23 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã aꞌdụ́ dó ngọ́tị̂ ꞌi, ají dó ĩꞌdi angájó gõrófã sị́gá ụrụgâlé rĩ sĩ vũ gá, fẽ dó sĩ ĩꞌdi ãndrẽ drị́. Ĩlíyã jọ dó ũkû ní, “Índre drĩ, mî ngọ́pị dó ídri.”
23 E Elias tomou o menino, e o trouxe do quarto à casa, e o deu a sua mãe; e disse Elias: Vês aí, teu filho vive.
24 Ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdĩ jọ dó Ĩlíyã ní, “Ánị̃ dó rá ãndá ãndá ru mi dó ꞌbá Ãdróŋá ãni la, ãzíla ị́jọ́ Úpí drị́ míní jọlé rĩ ĩꞌdi ị́jọ́ mgbã la.”
24 Então, a mulher disse a Elias: Nisto conheço, agora, que tu és homem de Deus e que a palavra do Senhor na tua boca é verdade.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.