Mateus 8

BÚKÙ TÀ TƗ́DHƗ́//RU YÌZO DHƗ ÀDHYA (LOG) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Yésu kàsí kòngó nda drìlésè dre dhɨ, móndɨ́ zyandre lavúlé dhɨ ɨ̀ dré ngàzo adrélé akódhɨ nɨ lebè.
1 Tendo Jesus descido da montanha, uma grande multidão o seguiu.
2 Dɨ agó àlo kàrɨ́ dré rùle dhɨ dré alɨ̀zo adhélé áyɨ kórókó titì Yésu kandrá, tàzoá drá dhɨ: «Mírì, mɨ rìnyí ɨ́be kɨtswázó áma temvé tɨdrɨ́lé, mɨ́ kòlè dhɨ.»
2 Eis que um leproso aproximou-se e prostrou-se diante dele, dizendo: Senhor, se queres, podes curar-me.
3 Dɨ Yésu dré áyɨ drɨ́gá kɨdzɨ̀zo akódhɨ nɨ tabè gò, tàzoá drá dhɨ: «Má lè ꞌí. Mɨ́ kàdré kemve kpɨ́rɨ́kpɨ́rɨ́ wà!» Gbǎ kòdhwa, agó nda dré adrɨ́zó kàrɨ́ drà nda lésè.
3 Jesus estendeu a mão, tocou-o e disse: Eu quero, sê curado. No mesmo instante, a lepra desapareceu.
4 Gò Yésu dré tàzoá drá dhɨ: «Mɨ́ kònò dóro, mɨ́ kòlongóró tà kòdhɨ dhya àlo dré ko. Be ró dhɨ, mɨ́ lɨ̀ mɨ́na ámɨ tadhá kòwánà dré nòle, ɨ̀ndɨ̀ mɨ́ fè ngá Gìká dré ngóró Mósè nɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí dré adrélé tàle dhɨ tɨ́nɨ, tadházóá móndɨ́ ɨ dré dhɨ, mɨ́ adrɨ́ dre káyà dhɨ.»
4 Jesus então lhe disse: Vê que não o digas a ninguém. Vai, porém, mostrar-te ao sacerdote e oferece o dom prescrito por Moisés em testemunho de tua cura.
5 Yésu kògò tsàle Kàpàrànàwúmà na dre dhɨ, Rómà kɨ sòdá kɨ kàdrɨ̀ àlo dhɨ dré áyɨ kisízó ànyɨ akódhɨ làga, akódhɨ nɨ ti lizí
5 Entrou Jesus em Cafarnaum. Um centurião veio a ele e lhe fez esta súplica:
6 tàzoá dhɨ: «Mírì, áma màrábà adré ayílé drà be bhà na. Akódhɨ nɨ pá àbvò ro, ɨ̀ndɨ̀ rúbhá nɨ adré aswálé tò.»
6 Senhor, meu servo está em casa, de cama, paralítico, e sofre muito.
7 Yésu tà drá dhɨ: «Má nɨ lɨ akódhɨ nɨ tɨdrɨ́.»
7 Disse-lhe Jesus: Eu irei e o curarei.
8 Dɨ, sòdá kɨ kàdrɨ̀ nda logó drá dhɨ: «Mírì, má kɨtswá mána ámɨ lɨndrɨ̀ sè ko. Má kɨtswá ndɨ̀ndɨ̀ mɨ́ dré fɨ̀zo áma dzó na dhɨ ko. Dɨ, mɨ́ kòtà ndɨrɨ kúlí àlo gò, áma màrábà nda kàdrɨ́ró.
8 Respondeu o centurião: Senhor, eu não sou digno de que entreis em minha casa. Dizei uma só palavra e meu servo será curado.
9 Tàko ko, áma tàndɨ, ma áma kàdrɨ̀ kɨ rìnyí zàle. Ma kpà sòdá ɨ́be má zàle. Má kàdré tàá àyɨ kɨ àlo dré dhɨ ‹Mɨ́ lɨ̀!› dhɨ, adré lɨ̀le. Má kàdré tàá àzya nɨ dré dhɨ ‹Mɨ́ alɨ̀!› dhɨ, adré alɨ̀le. Má kàdré kó tàá áma màrábà dré dhɨ ‹Mɨ́ ꞌo tà kòdhɨ!› dhɨ, adré ꞌòá.»
9 Pois eu também sou um subordinado e tenho soldados às minhas ordens. Eu digo a um: Vai, e ele vai; a outro: Vem, e ele vem; e a meu servo: Faze isto, e ele o faz...
10 Dɨ Yésu kòyi tà nda dre dhɨ, akódhɨ nɨ lɨ́ndrɨ́ dré gàzo. Dré áyɨ alázó tàá móndyá adrébhá áyɨ lebè dhɨ ɨ dré dhɨ: «Má adré tà bàti ta àmɨ dré: Má kisú rè dhya àlo adrélépi tà kaꞌìkaꞌì ɨ́be kònɨ̀nɨ dhɨ Ɨ̀sèrélè ànzɨ ɨ kòfalé ko.
10 Ouvindo isto, cheio de admiração, disse Jesus aos presentes: Em verdade vos digo: não encontrei semelhante fé em ninguém de Israel.
11 Má adré tàá àmɨ dré dhɨ: Móndɨ́ zyandre dhɨ kɨ angá kìtú dré apfǒrà lésè ɨ̀ndɨ̀ kìtú dré ndǐrà lésè, lɨrɨ́lé mɨ́sá làgásè túmä́ní Àbàrámà ɨ́be, Ɨ̀sákà be, ɨ̀ndɨ̀ Yàkóbhò be Òpɨ̀ bhù àdhya na.
11 Por isso, eu vos declaro que multidões virão do Oriente e do Ocidente e se assentarão no Reino dos céus com Abraão, Isaac e Jacó,
12 Dɨ, kàdré móndyá kɨtswábhá tá fɨ̀le Òpɨ̀ nda na dhɨ kɨ tà sè dhɨ, à nɨ àyɨ kɨ bhe kɨvɨ̀ na, àrà tínímvá ro dhɨ na. Kònàle dhɨ, à nɨ adré tongólé, adrézó kpà síkálándrá tsɨ.»
12 enquanto os filhos do Reino serão lançados nas trevas exteriores, onde haverá choro e ranger de dentes.
13 Gò Yésu dré tàzoá sòdá kɨ kàdrɨ̀ nda dré dhɨ: «Mɨ́ nzɨ mɨ́ bhàna. Tà nda kòꞌo ru mɨ́ dré ngóró mɨ́ dré adrélé kaꞌìle dhɨ tɨ́nɨ!» Dɨ akódhɨ nɨ màrábà nda dré adrɨ́zó gbǎ lókyá nda sè.
13 Depois, dirigindo-se ao centurião, disse: Vai, seja-te feito conforme a tua fé. Na mesma hora o servo ficou curado.
14 Àmvolásà dhɨ, Yésu dré lɨ̀zo Pétèró nɨ dzó na gò, akódhɨ nɨ àdrá nɨ kisú lángá na, rúbhá nɨ dré tá adrélé àtsɨ ró dhɨ sè.
14 Foi então Jesus à casa de Pedro, cuja sogra estava de cama, com febre.
15 Dɨ Yésu dré tòkó nda nɨ drɨ́gá tabèzo gò, rúbhá àtsɨ́ nda dré pfòzo rúásà. Gò tòkó nda dré ngàzo kɨdhólé ngá fe Yésu dré nyàle.
15 Tomou-lhe a mão, e a febre a deixou. Ela levantou-se e pôs-se a servi-los.
16 Ɨ̀ndró kàndrɨ̀ dre dhɨ, à dré móndɨ́ bǐ tɨrɨ́ kònzɨ ɨ́be àyɨ léna dhɨ kɨ adzízó Yésu vélé. Dɨ akódhɨ dré tɨrɨ́ kònzɨ nda kɨ dròzo topfòle àyɨ lésè kúlí sè. Dré kpà móndɨ́ drà ɨ́be dhɨ kɨ tɨdrɨ́zó títí.
16 Pela tarde, apresentaram-lhe muitos possessos de demônios. Com uma palavra expulsou ele os espíritos e curou todos os enfermos.
17 Dɨ tà longólé pròfétà Èsáyà tí dhɨ dré ru ꞌòzo kònɨ̀nɨ. Longó tá dhɨ:
17 Assim se cumpriu a predição do profeta Isaías: Tomou as nossas enfermidades e sobrecarregou-se dos nossos males {Is 53,4}.
18 Yésu kònò móndɨ́ zyandre ru kɨmóbhá ɨ́ làgásè kúrú dhɨ ɨ dre dhɨ, dré tàzoá áyɨ lebèbhá ɨ dré dhɨ, ɨ̀ kòzya tä́pä́ríandre nɨ taꞌá na.
18 Certo dia, vendo-se no meio de grande multidão, ordenou Jesus que o levassem para a outra margem do lago.
19 Gò tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá kɨ àlo dré áyɨ kisízó ànyɨ akódhɨ làga, tàá drá dhɨ: «Tadhálépi, má nɨ ámɨ lebè àrà títí ángùdhi mɨ́ dré adrézó lɨ̀le dhɨ ɨ ꞌásè.»
19 Nisto aproximou-se dele um escriba e lhe disse: Mestre, seguir-te-ei para onde quer que fores.
20 Yésu logó drá dhɨ: «Kɨ̀lɨ̀wá ɨ àyɨ kɨ bhú ɨ́be. Àrɨ́ ɨ kpà àyɨ kɨ bhà ɨ́be. Dɨ, Móndɨ́ nɨ Mvá ɨ́na àrà ɨ́ dré kɨtswázó áyɨ drì la lovózó dhɨ àko.»
20 Respondeu Jesus: As raposas têm suas tocas e as aves do céu, seus ninhos, mas o Filho do Homem não tem onde repousar a cabeça.
21 Go Yésu nɨ lebèlepi àzya dhɨ dré tàzoá drá dhɨ: «Mírì, mɨ́ kòtayɨ́ rè zyà ma lɨ̀le áma atá nɨ si ꞌíká.»
21 Outra vez um dos seus discípulos lhe disse: Senhor, deixa-me ir primeiro enterrar meu pai.
22 Dɨ, Yésu logó drá dhɨ: «Mɨ́ lebè ma! Mɨ́ tayɨ́ móndɨ́ dràbhá dre dhɨ ɨ àyɨ kɨ àbvò kɨ si.»
22 Jesus, porém, lhe respondeu: Segue-me e deixa que os mortos enterrem seus mortos.
23 Yésu ɨ̀ dré tombàzo bwátù na lebèbhá nɨ ɨ́be gò, ɨ̀ dré kɨdhózó adrélé zyàle tä́pä́ríandre nɨ taꞌá na.
23 Subiu ele a uma barca com seus discípulos.
24 Gbǎ kòdhwa, kàgùmá dré ngàzo adrélé vìle tä́pä́ríandre nda mi gò, yǐ adrélépi longálé dhɨ dré adrézó lodàle bwátù na. Dɨ, Yésu adré tá ɨ́na ayí ko.
24 De repente, desencadeou-se sobre o mar uma tempestade tão grande, que as ondas cobriam a barca. Ele, no entanto, dormia.
25 Gò akódhɨ nɨ lebèbhá ɨ̀ dré àyɨ kɨ kisízó ànyɨ làgá, akódhɨ nɨ toró tàzoá dhɨ: «Mírì, mɨ́ tɨdrɨ́ àma wà! Mà adré dràle!»
25 Os discípulos achegaram-se a ele e o acordaram, dizendo: Senhor, salva-nos, nós perecemos!
26 Yésu logó àyɨ dré dhɨ: «Àmɨ tà kaꞌìkaꞌì ɨ́be tsà nɨ ɨ, mɨ̀ adré ngá ro àdho tà sè?» Dɨ dré ngàzo lɨgɨ́lé lyǎandre nda ɨ dri tä́pä́ríandre nda be gò, ngá dré gòzo bhùle ndiii.
26 E Jesus perguntou: Por que este medo, gente de pouca fé? Então, levantando-se, deu ordens aos ventos e ao mar, e fez-se uma grande calmaria.
27 Dɨ àyɨ kɨ lɨ́ndrɨ́ dré gàzo bhwǎbhwa gò, ɨ̀ dré adrézó lizíá àyɨ kòfalésè dhɨ: «Dhya kòndɨ tá ɨ́na móndɨ́ kárá be ngɨ́nɨ dhɨ ꞌɨ, ndɨ̀ndɨ̀ lyǎandre ɨ tä́pä́ríandre be dhɨ ɨ̀ dré adrézó akódhɨ nɨ kúlí kaꞌì ꞌòle nɨ?»Yésu ɨ lebèbhá nɨ ɨ́be dhɨ ɨ bwátù na kàgùmá na|src="CN01707B.TIF" size="span" loc="MAT 8:23-27 "
27 Admirados, diziam: Quem é este homem a quem até os ventos e o mar obedecem?
28 Yésu kòzya tä́pä́ríandre nɨ taꞌá na tsàle bvò Gàdárà kya na dre dhɨ, àgo rì tɨrɨ́ kònzɨ ɨ́be àyɨ léna dhɨ ɨ̀ dré apfòzo mógó lésè alɨ̀le ru kisú akódhɨ be. Àyɨ nda ɨ̀ dré tá adrélé móndɨ́ tòmbátòmba ɨ ró tò dhɨ sè dhɨ, dhya àlo kɨtswá tá lavúlé àrà nda ꞌásè bwà ko.
28 No outro lado do lago, na terra dos gadarenos, dois possessos de demônios saíram de um cemitério e vieram-lhe ao encontro. Eram tão furiosos que pessoa alguma ousava passar por ali.
29 Gò ɨ̀ dré ngàzo loyóá kúlí ꞌuꞌù sè dhɨ: «Gìká nɨ Mváagó, àma kòfalésè mɨ́ be dhɨ, àdho tà ꞌɨ? Mɨ́ alɨ̀ tsì kònwa àma kɨ ꞌo kònzɨ lókyá bhàle dhɨ kandrá?»
29 Eis que se puseram a gritar: Que tens a ver conosco, Filho de Deus? Vieste aqui para nos atormentar antes do tempo?
30 Àyɨ làgana vwàvwà ro tsà dhɨ, tɨ̀gá kɨ pä̀rí andre adré tá ngá nya.
30 Havia, não longe dali, uma grande manada de porcos que pastava.
31 Dɨ tɨrɨ́ kònzɨ nda ɨ̀ dré Yésu nɨ ti lizízó tàzoá dhɨ: «Mɨ́ kàdré ꞌòle àma kɨ dro dhɨ, mɨ́ kòmù àma lɨ̀le tɨfɨ́lé tɨ̀gá kòna ɨ léna.»
31 Os demônios imploraram a Jesus: Se nos expulsas, envia-nos para aquela manada de porcos.
32 Yésu tà àyɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ lɨ̀!» Dɨ ɨ̀ dré topfòzo àgo rì nda ɨ lésè, lɨ̀le tɨfɨ́lé tɨ̀gá nda ɨ léna. Gbǎ kòdhwa, tɨ̀gá nda ɨ̀ dré ndìzo títí kòngó nda nɨ gòlòko ꞌásè, ledhélé tä́pä́ríandre na todràle.
32 Ide, disse-lhes. Eles saíram e entraram nos porcos. Nesse instante toda a manada se precipitou pelo declive escarpado para o lago, e morreu nas águas.
33 Gò tɨ̀gá nda kɨ lɨkɨ́bhá ɨ̀ dré ngàzo ràle tà títí lavúbhá nda kɨ rúbí longó bhàandre na. Ɨ̀ longó tá kpà tà atsálépi àgo rì tá tɨrɨ́ kònzɨ ɨ́be àyɨ léna nda ɨ rú dhɨ.
33 Os guardas fugiram e foram contar na cidade o que se tinha passado e o sucedido com os endemoninhados.
34 Gò móndyá títí dhɨ ɨ̀ dré apfòzo bhàandre nda lésè alɨ̀le ru kisú Yésu be. Dɨ, ɨ̀ kònò akódhɨ dre dhɨ, ɨ̀ dré akódhɨ nɨ ti lizízó, kòngaró àyɨ kɨ bvò ꞌásè be dhɨ bvó.
34 Então a população saiu ao encontro de Jesus. Quando o viu, suplicou-lhe que deixasse aquela região.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.