Marcos 15
BÚKÙ TÀ TƗ́DHƗ́//RU YÌZO DHƗ ÀDHYA (LOG) vs ARIB
1 Ngá kòwa dre dhɨ, kòwánà kàdrɨ̀ ɨ, tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá ɨ túmä́ní bhàgo kàdrɨ̀ ɨ́be títí dhɨ ɨ̀ dré ru yìzo Yésu dri. Dɨ ɨ̀ dré akódhɨ nɨ adròzo gò, drìzoá lɨ̀zo fèá Pìlátò, Rómà kɨ gùvèrènérè drɨ́gá.
1 Logo de manhã tiveram conselho os principais sacerdotes com os anciãos, os escribas e todo o sinédrio; e maniatando a Jesus, o levaram e o entregaram a Pilatos.
2 Gò Pìlátò dré lizízóá Yésu tí dhɨ: «Mɨ, mɨ ópɨ́ Yúdà ànzɨ kya ꞌɨ?» Yésu logó drá dhɨ: «Ámɨ tàndɨ mɨ́ tà dre.»
2 Pilatos lhe perguntou: És tu o rei dos judeus? Respondeu-lhe Jesus: É como dizes.
3 Gò kòwánà kàdrɨ̀ nda ɨ̀ dré dhèzo adrélé Yésu nɨ asíkì tà bǐ dhɨ ɨ sè.
3 e os principais dos sacerdotes o acusavam de muitas coisas.
4 Dɨ Pìlátò dré gòzo lizíá tíá dhɨ: «Mɨ́ logó mɨ́na kúlí ko? Mɨ́ yi rè tà títí ɨ̀ dré adrélé tàle mɨ́ rú dhɨ ɨ ká!»
4 Tornou Pilatos a interrogá-lo, dizendo: Não respondes nada? Vê quantas acusações te fazem.
5 Dɨ, Yésu logó vélé ɨ́na kúlí ko. Gò Pìlátò nɨ lɨ́ndrɨ́ dré gàzo ásà.
5 Mas Jesus nada mais respondeu, de maneira que Pilatos se admirava.
6 Kóná àlo àlo títí, gwányá Pásɨkà àdhya tú dhɨ, Pìlátò adré tá dhya ángùdhi bǎdzó na, móndɨ́ zyandre dhɨ ɨ̀ dré adrélé zìle ɨ́ tí dhɨ nɨ trɨ àyɨ dré.
6 Ora, por ocasião da festa costumava soltar-lhes um preso qualquer que eles pedissem.
7 Lókyá nda kònàdhɨ sè dhɨ, agó àlo rú be Bàrábà dhɨ tá bǎdzó na móndɨ́ àruka ɨ́be, ɨ̀ dré tá móndɨ́ kɨ kodzólé lɨgɨ́lé dhɨ sè, ɨ̀ndɨ̀ ɨ̀ dré tá móndɨ́ pfùle dràle dhɨ sè.
7 E havia um, chamado Barrabás, preso com outros sediciosos, os quais num motim haviam cometido um homicídio.
8 Dɨ móndɨ́ zyandre dhɨ ɨ̀ kòmbà tsàle Pìlátò véna dre dhɨ, ɨ̀ dré kɨdhózó adrélé akódhɨ nɨ ti lizí, kòꞌoró ànzyà gà dré tá adrélé ꞌòle àyɨ dré dhɨ tɨ́nɨ.
8 E a multidão subiu e começou a pedir o que lhe costumava fazer.
9 Dɨ Pìlátò dré àyɨ kɨ lizízó tàzoá dhɨ: «Mɨ̀ adré lèá dhɨ, má kòtrɨ̀ àmɨ dré ópɨ́ Yúdà ànzɨ kya kònɨ̀dhɨ?»
9 Ao que Pilatos lhes perguntou: Quereis que vos solte o rei dos judeus?
10 Lizí tá àyɨ kònɨ̀nɨ tàko ko, nì tá tàle dhɨ, kòwánà kàdrɨ̀ ɨ̀ fè tá Yésu ɨ́ drɨ́gá ngbà ꞌí dɨrèma sè dhɨ be.
10 Pois ele sabia que por inveja os principais sacerdotes lho haviam entregado.
11 Dɨ, kòwánà kàdrɨ̀ nda ɨ̀ dré móndyá zyandre nda kɨ ꞌa tɨfɨ́zó, ɨ̀ kòziró Pìlátò tí kòtrɨ̀ró Bàrábà àyɨ dré kòdhya.
11 Mas os principais sacerdotes incitaram a multidão a pedir que lhes soltasse antes a Barrabás.
12 Gò Pìlátò dré lizízóá àyɨ tí dhɨ: «Mɨ̀ adré dɨ lèá dhɨ, má kòꞌo dhya mɨ̀ dré adrélé zìle ópɨ́ Yúdà ànzɨ kya ró kònɨ̀dhɨ sè ngɨ́nɨ?»
12 E Pilatos, tornando a falar, perguntou-lhes: Que farei então daquele a quem chamais reis dos judeus?
13 Dɨ ɨ̀ dré kúlí yòzo tàzoá dhɨ: «Mɨ́ tidí akódhɨ fa kɨpakɨpa dri!»
13 Novamente clamaram eles: Crucifica-o!
14 Pìlátò gò lizíá dhɨ: «Akódhɨ ꞌo àdho tà kònzɨ ꞌɨ?» Dɨ ɨ̀ dré gòzo adrélé tetrélé rìnyí sè, adrézó loyóá dhɨ: «Mɨ́ tidí akódhɨ!»
14 Disse-lhes Pilatos: Mas que mal fez ele? Ao que eles clamaram ainda mais: Crucifica-o!
15 Pìlátò adré tá móndyá zyandre nda kɨ togó le ꞌòle kɨnɨ́lé. Dɨ dré Bàrábà nɨ trɨ̀zo àyɨ dré. Dré Yésu nɨ ꞌòzo bhwàle gò, akódhɨ nɨ fèzo kɨtswálé tidílé fa kɨpakɨpa dri dhɨ bvó.
15 Então Pilatos, querendo satisfazer a multidão, soltou-lhe Barrabás; e tendo mandado açoitar a Jesus, o entregou para ser crucificado.
16 Gò sòdá ɨ̀ dré Yésu nɨ drìzo fɨ̀zo ába gùvèrènérè nda nɨ dzó kàdrɨ̀ nɨ bhàꞌálé na. Ɨ̀ dré sòdá àruka títí dhɨ kɨ azízó ru amú àyɨ ɨ́be akódhɨ làgásè.
16 Os soldados, pois, levaram-no para dentro, ao pátio, que é o pretório, e convocaram toda a corte;
17 Gò ɨ̀ dré kánzò kǎ asózó rúá, fanzɨ̌ kùtsi ró dhɨ nɨ pàzo kùla ró asólé drìá.
17 vestiram-no de púrpura e puseram-lhe na cabeça uma coroa de espinhos que haviam tecido;
18 Dɨ ɨ̀ dré ngàzo adrélé mòdo fe drá, adrézó tàá dhɨ: «Mòdo mɨ́ dré, ópɨ́ Yúdà ànzɨ kya nɨ!»
18 e começaram a saudá-lo: Salve, rei dos judeus!
19 Ɨ̀ adré tá akódhɨ nɨ drì tswa kòzó sè, adrézó tùsú lufú rúá. Ɨ̀ adré tá kpà kórókó titì akódhɨ kandrá, sùle ngóró ɨ̀ adré tá akódhɨ nɨ lɨndrɨ̀ bha na tɨ́nɨ.
19 Davam-lhe com uma cana na cabeça, cuspiam nele e, postos de joelhos, o adoravam.
20 Ɨ̀ kògu akódhɨ kònɨ̀nɨ dre dhɨ, ɨ̀ dré kánzò kǎ nda nɨ avùzo rúásà, gòzo akódhɨ nɨ kɨ́tá kɨ tosó rúá. Gò ɨ̀ dré akódhɨ nɨ drìzo pfòzo ába, kɨtswálé tidílé fa kɨpakɨpa dri dhɨ bvó.
20 Depois de o terem assim escarnecido, despiram-lhe a púrpura, e lhe puseram as vestes. Então o levaram para fora, a fim de o crucificarem.
21 Ɨ̀ dré tá adréràꞌa apfòle kònalésè dhɨ ꞌá dhɨ, ɨ̀ dré agó àlo rú be Sìmónà, angálépi Kìrénè lésè dhɨ nɨ nòzo adréràꞌa agòle amvú lésè. Akódhɨ nda tá Àlɨ̀gɨ̀zándrè kɨ atá Rúfù be dhɨ ꞌɨ. Dɨ ɨ̀ dré akódhɨ nɨ ꞌòzo rìnyí sè adrélé fa kɨpakɨpa Yésu àdhya nɨ do.
21 E obrigaram certo Simão, cireneu, pai de Alexandre e de Rufo, que por ali passava, vindo do campo, a carregar-lhe a cruz.
22 Gò ɨ̀ dré Yésu nɨ drìzo lɨ̀zo ába tsàle àrà rú zìle Gòlògótà dhɨ na. (Rú nda kòdhɨ adré lèá tàle dhɨ «Àrà drìfà àdhya».)
22 Levaram-no, pois, ao lugar do Gólgota, que quer dizer, lugar da Caveira.
23 Kònàle dhɨ, ɨ̀ dré vínò amúlé àlókò rú zìle mírè dhɨ be dhɨ nɨ fèzo akódhɨ dré mvùle. Dɨ, dré ɨ́na gàzoá rè.
23 E ofereciam-lhe vinho misturado com mirra; mas ele não o tomou.
24 Dɨ ɨ̀ dré akódhɨ nɨ tidízó fa kɨpakɨpa dri gò, dzègé vùzo nìzoá ngalè ɨ̀ nɨ akódhɨ nɨ kɨ́tá kɨ lanzɨ́ àyɨ kòfalésè ngɨ́nɨ ya dhɨ.
24 Então o crucificaram, e repartiram entre si as vestes dele, lançando sortes sobre elas para ver o que cada um levaria.
25 Lókyá akódhɨ nɨ tidízó nda tá sáà nzi-drì-su drùbhì sè dhɨ ꞌɨ.
25 E era a hora terceira quando o crucificaram.
26 À tɨsɨ̀ tá tà tà ŋòzo akódhɨ dri dhɨ wárágà dri kònɨ̀nɨ: «Ópɨ́ Yúdà ànzɨ kya».
26 Por cima dele estava escrito o título da sua acusação: O REI DOS JUDEUS.
27 À tidí tá kpà kùgubhá rì dhɨ ɨ fa àruka ɨ drǐsè akódhɨ làgásè: àlo nɨ drɨ́ágó nɨ lésè, àzya nɨ lìdzí nɨ lésè. [
27 Também, com ele, crucificaram dois salteadores, um à sua direita, e outro à esquerda.
28 ]
28 {E cumpriu-se a escritura que diz: E com os malfeitores foi contado.}
29 Móndyá adrébhá tá lavúlé àrà nda ꞌásè dhɨ ɨ̀ adré tá akódhɨ nɨ lodhá, adrézó àyɨ kɨ drì ya, adrézó tàá dhɨ: «Á! Mɨ tá kɨtswálépi tépelò pfu gòzo sìá kìtú na àmvolésè nɨ,
29 E os que iam passando blasfemavam dele, meneando a cabeça e dizendo: Ah! tu que destróis o santuário e em três dias o reedificas.
30 mɨ́ así dɨ fa kɨpakɨpa kòdhɨ drìlésè ámɨ tàndɨ nɨ tɨdrɨ́ wà!»
30 salva-te a ti mesmo, descendo da cruz.
31 Kòwánà kàdrɨ̀ ɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá ɨ́be dhɨ ɨ̀ adré tá kpà akódhɨ nɨ gu kònɨ̀nɨ, adrézó tàá àyɨ kòfalésè dhɨ: «Akódhɨ tɨdrɨ́ móndɨ́ àruka ɨ ꞌí. Dɨ, kɨtswá ɨ́na áyɨ tàndɨ nɨ tɨdrɨ́ bwà ko!
31 De igual modo também os principais sacerdotes, com os escribas, escarnecendo-o, diziam entre si: A outros salvou; a si mesmo não pode salvar;
32 Adré lèá dhɨ, Mèsɨ́yà, ópɨ́ Ɨ̀sèrélè ànzɨ kya kòdhɨ kàsí nyànomvá fa kɨpakɨpa drìlésè, mà kònòró tà nda akódhɨ nɨ kaꞌìzo be dhɨ bvó!» Kùgubhá tidílé akódhɨ be nda ɨ̀ adré tá kpà akódhɨ nɨ lodhá kònɨ̀nɨ.
32 desça agora da cruz o Cristo, o rei de Israel, para que vejamos e creiamos, Também os que com ele foram crucificados o injuriavam.
33 Kìtú rírí sè dhɨ, tínímvá dré bvò nɨ mì dòzo wä́yi, tsàle sáà na kìtú rírí àmvolésè dhɨ na.
33 E, chegada a hora sexta, houve trevas sobre a terra, até a hora nona.
34 Dɨ sáà na nda sè dhɨ, Yésu dré liyízó kúlí ꞌuꞌù sè tàzoá dhɨ: «Èlóyɨ̀, Èlóyɨ̀, lémà sàbàkàtánɨ̀?» Kòdhɨ adré lèá tàle dhɨ: «Áma Gìká, áma Gìká, mɨ́ tayɨ́ ma àdho tà sè?»
34 E, à hora nona, bradou Jesus em alta voz: Eloí, Eloí, lamá, sabactani? que, traduzido, é: Deus meu, Deus meu, por que me desamparaste?
35 Móndɨ́ àruka adrébhá tá kònàle dhɨ ɨ̀ kòyi kúlí nda dre dhɨ, ɨ̀ dré tàzoá dhɨ: «Mɨ̀ yi rè ká! Akódhɨ adré Èlɨ́yà nɨ zi.»
35 Alguns dos que ali estavam, ouvindo isso, diziam: Eis que chama por Elias.
36 Gò àyɨ kɨ àlo dré ràzo mbèlè ngá vòdhovódho dhɨ nɨ adó, vìnègárì dàzo lána, dròzoá kòzó sílé, tɨngázóá kuru fèle Yésu dré mvùle gò, tàzoá dhɨ: «Mà kòtayɨ́ rè akódhɨ, nòzoá ngalè Èlɨ́yà nɨ atsá akódhɨ nɨ tɨrɨ́ fa kɨpakɨpa drìlésè yà dhɨ.»
36 Correu um deles, ensopou uma esponja em vinagre e, pondo-a numa cana, dava-lhe de beber, dizendo: Deixai, vejamos se Elias virá tirá-lo.
37 Dɨ, Yésu dré trèzo kúlí ꞌuꞌù sè gò, dràzo.
37 Mas Jesus, dando um grande brado, expirou.
38 Gbǎ lókyá nda sè dhɨ, kɨ́tá ꞌɨ̀le tépelò nɨ ꞌa lakɨ́zó dhɨ dré lasɨ́zó ꞌa be rì, kɨdhólé drì lésè tsàle pá na.
38 Então o véu do santuário se rasgou em dois, de alto a baixo.
39 Rómà kɨ sòdá kɨ kàdrɨ̀ adrélépi áyɨ totó Yésu kandrá dhɨ kònò akódhɨ drà tá ngɨ́nɨ ya dhɨ dre dhɨ, dré tàzoá dhɨ: «Dhya kòdhɨ tá ɨ́na Gìká nɨ Mváagó ꞌɨ bàti!»
39 Ora, o centurião, que estava defronte dele, vendo-o assim expirar, disse: Verdadeiramente este homem era filho de Deus.
40 Tòkó àruka ɨ tá kpà kònàle, adrélé tà nda kɨ no lárá ro. Àyɨ kòfalé dhɨ tá: Màrɨ́yà Màgàdàlénè, Màrɨ́yà Yàkóbhò kàdhúrà ro dhɨ kɨ andre Yósè be dhɨ, tsàle Sàlómè.
40 Também ali estavam algumas mulheres olhando de longe, entre elas Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago o Menor e de José, e Salomé;
41 Àyɨ nda ɨ̀ adré tá Yésu nɨ lebè Gàlìláyà na, adrézó tà ꞌo drá. Tòkó àruka bǐ alɨ̀bhá akódhɨ be Yèrúsalémà le dhɨ ɨ tá kpà kònàle be.
41 as quais o seguiam e o serviam quando ele estava na Galiléia; e muitas outras que tinham subido com ele a Jerusalém.
42 Kìtú nda tá kìtú adrézó tà ledé sàbátù kandrá dhɨ ꞌɨ. Dɨ ɨ̀ndró kàndrɨ̀ dre dhɨ,
42 Ao cair da tarde, como era o dia da preparação, isto é, a véspera do sábado,
43 agó àlo rú be Yòséfà angálépi Àrìmàtáyà lésè dhɨ dré lɨ̀zo Pìlátò véna. Akódhɨ nda tá Yúdà ànzɨ kɨ bhàgo kàdrɨ̀ kɨ àlo rúku ró dhɨ ꞌɨ. Adré tá kpà ɨ́na Gìká nɨ Òpɨ̀ letè nòle. Dɨ akódhɨ kòtsa Pìlátò véna dre dhɨ, dré Yésu nɨ rúbhá zìzo tíá tirì àko.
43 José de Arimatéia, ilustre membro do sinédrio, que também esperava o reino de Deus, cobrando ânimo foi Pilatos e pediu o corpo de Jesus.
44 Pìlátò kòyi Yésu drà dre dhɨ dre dhɨ, akódhɨ nɨ lɨ́ndrɨ́ dré gàzo. Dré sòdá kɨ kàdrɨ̀ azízó, lizízóá tíá ngalè akódhɨ drà dre bàti yà dhɨ.
44 Admirou-se Pilatos de que já tivesse morrido; e chamando o centurião, perguntou-lhe se, de fato, havia morrido.
45 Kòyi tà nda tá kònɨ̀nɨ dhɨ sòdá kɨ kàdrɨ̀ nda tí dre dhɨ, dré láti fèzo Yòséfà dré rúbhá nda nɨ dòzo.
45 E, depois que o soube do centurião, cedeu o cadáver a José;
46 Dɨ Yòséfà dré kɨ́tá kemve gɨ̀zo lɨ̀zo ába gò, dré rúbhá nda nɨ tɨrɨ́zó fa kɨpakɨpa drìlésè, lambézóá kɨ́tá nda sè gò, lɨ̀zo bhàá mógó àlo gàle kɨ́rà na dhɨ na. Dré kɨ́rà kàdrɨ̀ dhɨ nɨ alɨ́zó bhàle mógó nda tí.
46 o qual, tendo comprado um pano de linho, tirou da cruz o corpo, envolveu-o no pano e o depositou num sepulcro aberto em rocha; e rolou uma pedra para a porta do sepulcro.
47 Màrɨ́yà Màgàdàlénè ɨ Màrɨ́yà Yósè nɨ andre ró dhɨ be dhɨ, ɨ̀ nò tá àrà rúbhá nda nɨ bhàzo dhɨ ꞌí.
47 E Maria Madalena e Maria, mãe de José, observavam onde fora posto.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.